,,No, tak vidím, že to budu muset říct já," řekne pan učitel a podívá se na Sáru.

,,Hledali jsme skoro všude a vypadá to, že se nám poštěstilo," usměje se. Mně začnou zářit nadšením oči. ,,Calvina jsme našli!" vyskočím a jako bych si to neuvědomila začnu objímat pana učitele a Sáru.

Najednou někdo vyjde zpoza uličky mezi regály s obuví. Je to Calvin! Je tady další objímací vlna. ,,Calvine, tak ráda tě zase vidím!" křiknu.

,,Nerad vás ruším, ale ostatním už rozchod končí a rodiče by mě asi zabili, kdyby se ztratili," Plácne se do čela pan učitel. ,,Ale jsme na střední," oznámí Sára. ,,No jo," zasměje se učitel.

Potom doslova proletíme nákupním centrem a už stojíme před cukrárnou.

Z ničeho nic se vedle mě objeví ta mnou nejvíc nenáviděná holka na škole. ,,Ale, našel se tvůj kluk?" zeptá se provokativně. ,,Drž ten svůj zobák konečně Evo!" zakřičím na ni. ,,Snad se tolik nestalo, Karolínko," Zamračím se na ni.

,,VYPADNI!" už opravdu zakřičím. Tohle uslyší pan učitel. ,,Co se děje?" polekaně se zeptá. ,,Já jsem se zeptala tady Káji, jestli se našel její nový kamarád a ona na mě začala z ničeho nic křičet. Řekněte jí něco, pane učiteli," vysvětluje. Vysvětluje, ale špatně.

Zamračím se na ni ještě víc a Eva dělá ještě větší nevinný obličej. ,,Hele, ty určitě víš sama moc dobře, že je to jinak," pokárá ji. ,,Tak Káju přestaň provokovat."

Celá třída tohle divadlo sleduje. Připadám si opravdu hodně trapně a hádám, že i Eva. ,,Sorry jako," odfrkne a otočí se. Pan učitel protočí očima.

,,Tak, měli bychom jet. Už tak máme trochu spoždění," upozorní nás. Teď jakoby z nás s Calvinem opadl všechen stud a chytneme se za ruce. Navzájem se na sebe usmíváme. Jsme šťastní.

Jsme na nádraží a vlak právě dojíždí. Nastupujeme do vagonu a sedáme si. Pozitivní nálada neustupuje a já mám pocit, že jsem našla svého prince na bílém koni.

Hi!

Tohle není poslední kapitola!!! Vypadá to tak, ale není. No nic, užijte si čtení.

Zatím ahoj,
Vaše
Ecllipsa