Na určené místo ke srazu dorazil náš třídní učitel a zarazil se. Spočítal si nás. Když přišel k výsledku tak si něco zamumlal a šli jsme.

Po velkém dilema v mé hlavě jsem přišla za třídním a otázala se ho: ,,Pane učiteli?" ,,Ano? Jestli je to důležité, tak se ptej. Nemám moc času odpovídat na hloupé otázky," vysvětlil mi.

,,Kde je Calvin?" vychrlím na něj otázku. ,,Ten podiv- kluk s cizím jménem?" opraví se. Já zvednu jedno obočí. ,,Ano ten, přece nemohl zůstat v nákupním centru!" křiknu, jako bych měla zachránit zlatou truhlu nebo něco cenného.

,,No, on... Nebyla jsi s ním ve skupince?" zamotá to. Takže výsledně bude vina na mně! ,,Ano, byla, ale pak za ním přišla Sára a-" nedořeknu větu, protože učitel už míří za Sárou.

,,Sáro? Kde je Calvin!?" vykřikne. Přitom by se měl starat o Calvina hlavně on, je přece dospělý, ne? ,,Já-já nevím... Já ho neviděla, jenom když s ním byla Kája. Pak mě vyhnala," ukáže na mě ukazováčkem. Tak a teď už je to definitivní; vina je na mně, pomyslím si.

,,Neboj, to se nějak vyřeší," promluví na mě tichounký a jemný hlásek a já se za ním pootočím. Je to Anička (Anna) Eleonora. Jako jediná má z nás dvě jména. ,,Ani, já se tak lekla," řeknu už úplně vynervovaná. Chytne mě kolem ramen a odpoví: ,,Promiň... Chápu tě, ztratíš ,,kamaráda", I když ho znáš jenom den, ale přiroste ti k srdci tak moc, že už ho nikdy nechceš ztratit."

,,Je to strašné," opřu se o Aniččino rameno. ,,On se najde, neboj se," uklidňuje mě. Já už pomalu nevnímám svět kolem sebe. Slyším jenom Aniččin jemný hlas.

,,Moji milí, zdá se, že nám chybí Calvin. Možná ho tak moc neznáte jako tady Kája, ale budeme ho muset jít hledat. Vím, ani Kája ho nezná celý život. Ale já mám za něj odpovědnost, musím ho najít. Rodiče ve vlaku neměl," skončil svůj proslov učitel. ,,Kájo, Sáro? Pojďte sem, udělám s vámi takový menší výslech," dá každé ruku na rameno a vysvětluje. ,,Musíme hlavně držet při sobě." vysvětluje.

,,Vy ostatní si sedněte támhle do cukrárny a něco si kupte, je hned naproti," pobídne je a nás dvě začne vyslýchat.

,,Tak povídejte," pro změnu pobídne zase nás. My jen najednou polkneme.

Hi!

Jsem tu s další kapitolkou, která připomíná fanfikci. Hlavně u Aničky a Káji. Bohužel, takovéto fanfikce nepíšu (:().

Tak si kapču užijte!

Zatím ahoj,
Vaše
Ecllipsa ❤