,,Pa-pane učiteli?" otážu se. ,,Ano, Kájo?" Zvedne ke mně hlavu. Nadechnu se a řeknu: ,,No, víte... Já vím, že to bude znít divně a že řeknete hned ne, ale zkusím to," začnu a zahalím naši společnou konverzaci tajemstvím.

,,Tohle je Calvin," začnu. ,,Dobrý den," pozdraví chlapec učitele. Pan učitel zvedne jedno obočí. ,,A je skoro stejně starý jako já... Mohl by být s námi prosím v Brně?" ta poslední věta z mých úst doslova vyjela.

,,Tak na to zapomeň!" zvýší hlas učitel. ,,Ale pane-" zastaví mě v polovině věty: ,,Žádné ,ale' a sedni si na místo. Za půl hodiny budeme v Brně," rozkáže.

,,Tak asi nemůžeš být s námi. Nevím proč," přemýšlím a opírám se o sedadlo. ,,Třeba proti mně něco má nebo se o tebe bojí," řekne.

Ta poslední věta mě zachvěla u srdce. Nevím, jestli to bylo kvůli prvnímu, nebo kvůli druhému důvodu. Delší dobu pak bylo ticho.

,,A Kájo?" z mých myšlenek mě jako princ na bílém koni vyvede Calvin. ,,Ano?" zeptám se. ,,Dala bys mi prosím tvoje telefonní číslo?" Tahle otázka mě zaráží... ,,Jistě, ale... Teď když jsem slyšela, co řekl pan učitel, tak nevím, jestli ti můžu věřit, Calvine," narážím na předchozí koncerzaci s panem učitelem.

,,To myslíš vážně?" oboří se na mě Calvin. ,,Ano, myslím," zamračím se. ,,Asi..." dodám šeptem. ,,V tom případě vystupuji," stoupne si. ,,Cože? Ne, ne! Neblázni!" znova se posadí.

,,Promiň, až tak vážně jsem to zase nemyslela," usměji se.
,,Tak... Budeš ještě sedět tady?" usměji se ještě víc, i Calvin se usměje. ,,Ano, kvůli tobě," řekne. Já začnu cítit, jak se červenám.

Hi!

Jsem tu zase! A tady máte další kapitolu. Snad se vám bude líbit. Btw. omlouvám se, že vydávám kapču o den později. ;)

Zatím ahoj,
Vaše
Ecllipsa