,,Takové jméno mi rodiče dali proto, že... Ani nevím. No, každopádně mě takhle pojmenoval táta... Můžeme přejít na jiné téma, prosím?" zeptá se Calvin s nádechem nerovozity v hlase. Kývnu hlavou a odpovím mu: ,,Jo, jistě. Jestli o tom nechceš mluvit, tak samozřejmě nemusíme. Můžeme si přece povídat i o jiných věcech."

,,Můžu se zeptat, kolik ti je, Kájo?" zeptá se, já se usměji a řeknu: ,,Je mi šestnáct, ale za dva měsíce mi bude sedmnáct." Calvin se na mě také usměje a vzápětí odpovídá: ,,Hele, taky je mi šestnáct. No, vlatně už ne. Dnes mám narozeniny, ale tohle není to, o čem bych chtěl zrovna mluvit," pohlédne na mě, ale hned stočí svůj pohled ven, do přírody. Opravdu se zdá, že o tomhle, o sobě, nechce moc mluvit.

Hned, když dopoví větu mu podám ruku a popřeji mu: ,,Tak to všechno nejlepší, Calvine!" on mou ruku přijal a odpověděl: ,,Děkuji."

,,Kam vůbec jedeš?" změním téma tentokrát já. ,,Jedu do Brna." Poslouchám ho a přitom si popravím culík. ,,Aha, to je náhoda, já taky. S mojí ,,úžasnou" třídou," odpovím a ukážu uvozovky u slova ,úžasnou'.

,,Ó, tak to si s nimi určitě užiješ." Rozesmějeme se. Náš třídní učitel se na mě z krz časopis podívá a já na chvíli zmlknu. ,,Ale třeba bys mohl být s námi. I když si myslím, že to nedovolí," Calvin pokrčí rameny: ,,Hm..."

,,Tak se půjdeme zeptat?" otážu se zvědavě. ,,Nemyslím si, že by to byl dobrý nápad. Co když nám nebo mně vynadá?" řekne mi na to Calvin. ,,No jo," začnu pochybovat o svém nápadu. ,,Nad tím jsem se nezamyslela. Ale pojďme to zkusit, za pokus nic nedáš nebo snad ano?" odpovím mu.

,,Jdeme?" mrknu na Calvina. ,,Jdeme!" odpoví mi. Oba se zvedneme ze svých sedadel a jdeme směrem k třídnímu učiteli.

Hi!

Další kapitola je hotová! Užijte si ji.

Zatím ahoj,
Vaše
Ecllipsa