Opírám se o Calvinovo rameno a pomalu, pomalu upadám do říše snů. Můžu na chvíli usnout. Calvin se na mě opatrně otočí a usměje se. I pan učitel se Sárou se usmívají.

Je tu klid. Někdo spí, někdo si potichu vypráví a sděluje své zážitky, někdo poslouchá písničky. Pan učitel si jako vždy čte svůj oblíbený časopis.

Po asi hodině se probudím a něco si uvědomím. Uvědomím si, že se s Calvinem možná už nikdy neuvidím. ,,Calvine, doufám, že se ještě někdy uvidíme," řeknu mu. Podívám se do jeho krásných hnědých očí. ,,To víš, že uvidíme," odpoví mi a usměje se.

Dnes jsme si stačili říct tolik věcí! Jména, věk, bydliště, záliby a mnoho dalšího. Připadá mi, jako bych Calvina znala třeba už i tři roky. Myslím, že mu můžu věřit.

O další hodinu později už vlak zastavuje v malém městečku, kde bydlím. Loučím se s Calvinem a i s ostatními spolužáky.

Calvin mi ještě dlouho mává, dokud vlak nezmizí v zatáčce. Rychle ještě zkontroluji kapsu, jestli v ní mám lísteček s jeho telefonním číslem.
Mám ho, pomyslím si.

Potom už mířím úzkou asfaltovou cestičkou z nádraží k chodníku a pak domů. Vezmu si do ruky klíč a jemně jím otočím v klíčové dírce. Pak tiše vejdu dovnitř. Jdu po chodbě a sundám ze sebe bundu, šálu, čepici a vyzuju si boty. Po celodenním chození cítím úlevu.

Jdu do obýváku a pozdravím rodiče a mé dva mladší sourozence: ,,Ahoj, mami, ahoj, tati!" Moji sourozenci se na mě vrhnou. ,,Ahoooj Kajolínko! To jsem láda, že jsi pzijela," zvolá nadšeně moje mladší sestřička, Esterka. Bráška - Tomášek - se taky přidává: ,,Ahoj, Kájo!"

Chvilku se objímáme. ,,Ahoj, Kájo. Přijeli jste v pořádku?" zeptá se máma. ,,Já doufám, že ano," odpovím. Táta se přidá: ,,A jak teda bylo v Brně?" ,,Úžasně!" říkám a usmívám se na ně.

,,A když mě teď na chvilku omluvíte, tak se půjdu nahoru vybalit," oznámím. Máma přikývne na mou právě pronesenou větu a já mířím po schodech nahoru.

V mém pokoji v druhém patře se svalím na postel a přemítám nad dnešním dnem. Opravdu si myslím, že ten výlet byl úžasný. Hlavně díky jemu.

Hi!

Je tu další kapitola. Prvně jsem chtěla, aby tohle byla konečná kapitola, ale tento příběh by byl o ničnem. Teda podle mého názoru. Váš vám neberu. Každopádně kapitoly u tohoto příběhu ještě budou.

Zatím ahoj,
Vaše
Ecllipsa