Okolní ulice hýřily vzrušením. Na chodnících se mačkaly davy zvědavců, které se nebezpečně nakláněly přes policejní pásku bránící jim vstoupit do silnice a zahlédnout tak víc z povyku v jednom z menších nákupních center v Los Angeles. Přestože se tohle všechno nestávalo poprvé, vždy se našlo dost lidí, kteří si podívanou nechtěli nechat ujít.

Viktor vyšel vstříc davu a gestem ruky je vybízel, aby odstoupili dál. Někteří poslechli, někteří ne, a někteří jeho příchod dokonce ani nezaregistrovali a jen hypnoticky zírali na evakuovanou budovu před sebou. Nad hlavami jim kroužil policejní vrtulník LAPD a přitahoval tak pozornost senzacechtivých očí z okolí několika bloků. Viktorovi se zatočila hlava jen při pohledu na všechna ta procesí, která se sem řítila z vedlejších ulic. Byl tu sám na tolik lidí. Začínal být nervózní.

„Prosím, nepřekračujte pásku," upozornil několik holek s telefony v napřažených rukou.

Měl tu jen sebe a svou motorku zaparkovanou uprostřed silnice, kterou měl hlídat. Kdyby se všichni ti lidé najednou rozhodli projít, nenadělal by nic. Uvažoval, zda to nebyl od seržanta další pitomý test. Rád mu dával krkolomné úkoly. Připadalo mu, že mu dokonce musí dělat neuvěřitelnou radost, posílat ho do těch nejnepříjemnějších situací. Nebylo to však nic, co by ho překvapovalo, byl tady nový, navíc cizinec. Jasně, že si ho chtěli jenom proklepnout. Obával se jen, aby nepřišel o rozum dřív, než ho začnou brát vážně a tyhle šílenosti nepřenechají jinému nováčkovi.

Vedlejší ulicí najednou prosvištěl bílý Ford s nápisem K-9 Bomb Detection a většina lidí se podél pásky rozběhla za ním. Viktorovi se docela ulevilo, nicméně nápis, který prozrazoval účel toho vozu, se mu ani za mák nelíbil. Byla přece nahlášená střelba, ne bomby. Pohlédl na konec ulice, kde hlídkoval jeho kolega a stejně jako Viktor se snažil udržet zvědavce v bezpečné vzdálenosti od centra.

Zatím byl všude klid. Viktor však každým okamžikem očekával střelbu nebo nějaký jiný rozruch. Bylo devět ráno a před méně než hodinou byla policejnímu dispečinku v Los Angeles nahlášená střelba v nákupním centru. Celá stanice v mžiku naskákala do aut, zapnula majáky a rozjela se na místo. Budovu evakuovali a uzavřeli. Viktor netušil, jestli střelce našli a jestli někoho zranil. Ne. V tom nejzajímavějším ho jeho seržant odvolal do vedlejší ulice, aby hlídal oblast. Od té doby tady stál, plnil rozkazy a zdálo se mu, že víc než on vědí dokonce i ty holky s telefony. Zatnul zuby a uklidňoval se myšlenkou, že to musí dřív nebo později skončit. Při příštím incidentu už bude plnohodnotným policistou a nechají ho se taky zapojit.

Projížděl očima dav, ale nezdálo se, že by měl někdo zájem dál překračovat pásku. Byl jim za to nesmírně vděčný. Možná pokud splní svůj dnešní úkol dobře, seržant Berett to náležitě ocení a možná už ho přestane neustále zkoušet.

Podezíravě mhouřil oči na skupinku bezdomovců, která kolem táhla nadité kufry nejspíš plné použitých injekčních jehel a stříkaček. Taky by vsadil sto dolarů na to, že kdyby se podíval pořádně, našel by dokonce i nějaký ten heroin. Ušklíbl se. Byl to tak trochu boj s větrnými mlýny. Kdyby se rozhodl jim kufry prohlédnout, nejspíš by tím vyvolal pěkné pozdvižení, možná by se ty dvě kreatury začaly bránit přerostlými, špinavými nehty, a i kdyby se mu nějakým mimořádným štěstím podařilo drogy zabavit, za rohem další ulice by si sehnali nové. Hluboko uvnitř ho tato skutečnost neuvěřitelně dopalovala, ale postupně se mu podařilo ji pohřbít a přecházet tyto výjevy s pouhým úšklebkem.

Jeden z mužů táhnoucí svůj kufr si všiml, že ho Viktor sleduje. „Co je?" houkl na něj drze. Jeho uhrovitá pleť se zvrásnila, jak nadzdvihl obočí, a zčernalé zuby, které se při úšklebku vynořily z úst, přiměly ty holky s telefony ustoupit o pár kroků dál.

Viktor měl na jazyku spoustu jedovatých poznámek, ale byl v uniformě a ty holky měly zapnuté kamery. „Nepřekračujte pásku, prosím," řekl se značným sebezapřením.

Bezdomovci se zachechtali a v otrhaných botách cupitali dál ulicí. Viktor skřípal zuby. Byl jim pro smích, stejně jako většina policistů. Tihle lidé neměli co ztratit, neměli práci, peníze, dům, rodinu, nic. Nemohl jim dát pokutu, protože neměli čím platit. Nemohli je donutit zaplatit ani exekucí. Zatčením by jim jen nahráli do karet, protože by tím získali střechu nad hlavou i pravidelnou stravu. Jediná věc, kterou by mohli postrádat, byly drogy, ale chytat pašeráky a najít varny bylo jako hledat jehlu v kupce sena. Hořící kupce sena.

V samotném L.A. žilo několik desítek tisíc, ne-li stovek, feťáků bez domova, kteří většinou přebývali v látkových stanech na chodnících. Tento počet každým rokem narůstal a Viktorovi se zdálo, že už to městu začínalo přerůstat přes hlavu. Policie s tím nic nedělala, protože s tím nic nedělalo vedení města, a vedení města nevědělo, jak to celé vyřešit. Kam mohli ty lidi vyhnat? Nikde pro ně nebylo místo. A právě tuhle skutečnost si uvědomovaly obě strany. Tohle přesně na celé situaci Viktora neuvěřitelně vytáčelo.

Několik minut později se ze střešního parkoviště nákupního centra ozval křik a střelba. Bylo slyšet skřípění pneumatik a dunivé nárazy. Ulicí se rozezněly policejní sirény a štěkot psů. Viktor instinktivně sáhl po zbrani u opasku.

Zamrazilo ho v momentě, kdy se otočil čelem k nákupnímu centru, a uvědomil si, že přímo před ním ústil vjezd do podzemních a střešních parkovišť. Skřípění pneumatik a zvuky střelby se blížily. V tu ránu i okolo stojící dav poznal, kde končí podívaná a začíná opravdové nebezpečí a kvapným krokem se rozprchl pryč. Viktor osaměl. Poklekl za motorku na kraji silnice a namířil hlavní pistole do vjezdu.

Během několika vteřin se z útrob nákupního centra vynořil tmavý Passat. Z kapoty se mu kouřilo a při pohledu na zvrásněnou karoserii se zdálo, jako by po autě přeběhlo stádo slonů. Viktor v tom ihned poznal práci ocelových nárazníků policejních Range Roverů.

Namířil na kouřové čelní sklo auta a v rychlém sledu vystřelil tři náboje. Sklo se v tu ránu sesypalo do interiéru vozu. Poslední, co Viktor viděl, než ho i s motorkou vůz nabral na kapotu, byly překvapené tváře dvou prchajících pasažérů.