„Ne” zase na mě vyjel John.„A nebudeme se o tom bavit, běž se schovat.”Má docela pravdu,mámě je fuk co děláme. A jen on můj bratr si myslí, že potřebuju někoho kdo by mi občas něco zakázal, " tedy vždycky. " Jo a když jsme u mí rodiny, můj táta je pořád v laborce s mikroskopem a nos vytáhne jen když má hlad nebo chce spát.
      No a teď k věci, narodila jsem se do dva roky rozjeté války, je mi třináct let a chodím do jediné školy co u nás v Angeland máme. Angelštinu, náš národní jazyk a děják nesnášim, ale cizí jazyky miluju.
      Vlastně právě v tuhle chvíli těsně kolem mě proletěl šíp, a už mě brácha za ruku táhne domů, ale podařilo se mi mu vyklouznout ze sevření jeho prstů. Zase kolem mně proletěl šíp. Hód válka je válka a dá se jen ztěží zastavit. A právě proto tahle začala, prastarou pověstí vyrytou do hliněné tabulky, kterou před šestnácti lety našli Oprijci u Jezera Hříchů.