Všude kolem nich pleskal déšť, když Charlie a Seo Yoon přebíhali přechod přes hlavní třídu. Každý z nich si přes pyžamo oblékl jednu Charlieho mikinu a kapuce měli oba úplně mokré ještě než vůbec stačili dojít na křižovatku. Voda proudila podél obrubníků a přes hustou clonu ani pořádně neviděli, když jim na přechodu blikla zelená.

Celý den nakonec strávili na pohovce v Charlieho pokoji, on měl v klíně rozpracovanou tašku pro Freddu, Seo Yoon listovala stránkami nějaké knížky, kterou si s sebou přinesla, lakovali si nehty, povídali si a smáli se. K obědu jim Seo Yoon vybrakovala ledničku a z dost limitovaných zásob se jí podařilo vytvořit celkem obstojné rizoto, které neodmítl ani Sasha – po jídle se dokonce uvelebil do křesla v rohu pokoje a oni s ním shlédli několik dílů nejnovější série Love Islandu.

„Objednám pizzu s houbama za to, že nešel s náma," křikla Seo Yoon. „Do prdele!"

Charlie se na ni otočil a rozesmál se. Půjčil jí své nejmenší tenisky a v růžových pyžamových teplákách se srdíčky a obrovské fialové mikině a nasupeným výrazem ve tváři vypadala jako animovaná postavička. Odbarvená ofina se jí lepila na čelo a na nose jí seděly opršené brýle.

Sasha odmítl se s nimi vydat za tmy pro večeři („Chtěl bys to donést až do postele?" zeptala se Seo Yoon otráveně, když je s pobaveným úšklebkem vyprovázel na chodbu) a Charlie mu jeho zatvrzelost tajně záviděl. Snažil se zachumlat do mikiny, jak jen to šlo, a popadl Seo Yoon za ruku, když bezradně dál stála v louži vody.

Nejbližší Greggs už zavřelo, proto se spokojili s italskou restaurací. Mokré oblečení se na něj ze všech stran lepilo a studilo ho do zad, v teniskách mu čvachtalo a cítil pohledy všech zákazníků i zaměstnanců, kteří je sledovali. U servírky v růžové zástěře objednali dvě pizzy, postavili se stranou a Seo Yoon se k němu přitulila. Sahala mu těsně pod bradu a on se rozesmál, když mu do mikiny zamumlala, že byl příšerný nápad se sem vydávat.

„V tom případě ti nebudu říkat, že nám Sasha nejspíš právě plýtvá všechnu teplou vodu."

„Charlie! Děláš si legraci?"

„Po tý jeho noci s Oscarem mám prioritu ve sprše, neboj."

Seo Yoon si přesto založila ruce na hrudi. „Nechápu, jak s ním můžeš bydlet. Jak můžeš-" zarazila se. „Líbí se ti?"

„Jo," odpověděl Charlie pobaveně. „Jinak by to nebylo tak komplikovaný."

„Takže tě přitahujou... lidi? Kluci?"

Pokrčil rameny. „Nevím, moc jsem nad tím neuvažoval. Ale asi lidi. Taky – přitahujou tě lidi, holky, ve smyslu, že tě vyloženě vzrušujou, nebo se ti prostě jen líbí a chceš jim být blízko?"

„Většinou mě vzrušujou," přiznala Seo Yoon se zarudlými tvářemi.

Zamyšleně přikývl. „Jasně. U mě je to jak kdy," řekl. „Ale jedno pro mě neznamená víc než to druhý. Vlastně to ani neznamená něco jinýho. Je to jako mít různý kamarády – s někým chodíš každej tejden do hospody, s někým se učíš, s někým si jen posíláš memes. S někým chceš dělat jiný věci než s jinýma."

„Jenom s nikým nechceš mít romantickej vztah," doplnila ho nejistě Seo Yoon.

„Jo, asi jo," řekl a pohlédl na ni. „Promiň, jestli je ti to nepříjemný, ale třeba ty se mi líbíš a chci s tebou trávit čas a rozumět ti a..." Neurčitě zamával rukou ve vzduchu.

„To není nepříjemný," řekla Seo Yoon a on se na ni vděčně usmál. „Kamarádit se s tebou je něco speciálního i pro mě."

„Dobře, to je fajn."

Nestačili se ani ohřát a už mířili s krabicemi zpátky. Charlie je balancoval na jedné dlani, v druhé držel za ruku Seo Yoon a společně přeskakovali kaluže ve spárách chodníků. Déšť bubnoval do střech domů i aut a Charliemu se to možná zdálo, ale každou chvíli jako by zaslechl Seo Yoonin jemný smích.

Proběhli kolem parku na Gayfield Square a zabočili do postranní ulice. Seo Yoon spadla z hlavy kapuce a vlasy se jí teď ve spletencích lepily na obličej. Charlie z klokaní kapsy mikiny vytáhl klíč a odemkl zářivě zelené dveře domu na zadním rohu ulice. Seo Yoon za nimi zabouchla a oni se ponořili do tmy.

„Jsi celá?" zeptal se jí Charlie.

„Asi jo," řekla a v tónu hlasu jí dozníval smích. „Kde jsou schody? Vůbec nic nevidím."

Chvíli zápolil s ovládáním svého mobilu, jak byla obrazovka mokrá. Konečně se mu podařilo ji otřít o suchý cíp trička a zapnul svítilnu. Mobil podal Seo Yoon a ona ozářila šedivé točité schody před nimi, které mizely kdesi ve tmě.

Z vlasů i oblečení jim kapala voda, když je Sasha přivítal zpátky v bytě. Převzal od nich krabice s pizzou a z koupelny jim donesl čisté ručníky, čímž zastavil proud Seo Yooniných nadávek na to, že je suchý a navíc ani neprostřel stůl.

Kuchyň zalilo žluté světlo stropní zářivky a naplnil hlasitý smích. Charlie nechal Seo Yoon druhou židli a sám se posadil na kraj linky. Zkřížil nohy pod sebe a bouchnul se hlavou o horní skříňku, což Sashu i Seo Yoon rozesmálo. Jako bolestné dostal největší kousek pizzy a mohl dopít zvětralý zbytek Pepsi, který měli v ledničce.

Seo Yoon konečně přestala zoufat nad promočenými nohavicemi svých růžových kalhot a s koleny přitaženými k hrudi a vlhkou ofinou přilepenou k čelu se smála, když Sasha kousl do svého trojúhelníčku a stáhl z něj celou vrstvu sýra. Za okny slyšeli dunění a bublání deště v okapech, prsty měli mastné a pusy červené a Charlieho napadlo, že by tu takhle dokázal sedět hodiny.

Chvíli mluvili o blížícím se termínu praktických zkoušek z obchodního práva, z povinnosti, jako by jim nebylo dovoleno na chvíli zapomenout, že se v pondělí opět sejdou v budově právnické fakulty a budou předstírat, že znají všechny způsoby, jak udělat svět lepší. Charlie poslouchal, jak se jeho přátelé baví o jednotlivých formách obchodních společností se zaujetím a vhledem, jakých by on nikdy nebyl schopen. Ti dva nejspíš měli excelovat ve všem, co si usmysleli, a on si uvědomil, že jim jejich nadání a intelekt nezávidí, naopak. Byl pyšný na to, že je mohl považovat za jedny z nejbližších lidí, na to, že mohl mít tak talentované přátele. Nakonec, jemu zřejmě tahle cesta nebyla souzena, ať už by na ní vstoupil s tátou po svém boku nebo ne, a on poprvé cítil jisté smíření a úlevu. Protože to nebylo zbytečné, nic z toho. Poznat duše, se kterými měl být spřízněn do konce života, poznat lásku, přece nemohlo být zbytečné.

Poslouchal je jen napůl ucha a zjistil, že dávno mluví o nějakém festivalu, který Sasha během léta navštívil, a Seo Yoon vypráví o vlaku bez klimatizace a signálu, ve kterém zůstali v červenci s Charliem na dvě hodiny trčet uprostřed pole, když se vraceli z národního parku. Měli s sebou jen kyselé žížaly a Charlie je pak ještě měsíc nemohl ani vidět, aniž by si vzpomněl na dusné, potem páchnoucí kupé, ve kterém myslel, že se oba uvaří.

„Říkala jsi, že už mi to nebudeš připomínat," ozval se Charlie.

„Ale v tom parku to bylo krásný!" ohradila se.

„Tak mluv o parku, ne o tom zpoceným chlapovi."

Sasha se rozesmál a přidal svou historku o zpoceném chlapovi, tentokrát z londýnského metra, a Charlie zaúpěl. Snědl poslední kousek pizzy, seskočil z linky a ve dřezu si opláchl ruce.

„Nemáme v lednici ještě nějaký pivo?" zeptal se Sasha. Protáhl se a světle modrý svetr se mu vyhrnul.

Charlie se sklonil ke spodnímu šuplíku ledničky, kde místo zeleniny schovávali plechovky. „Ne."

Sasha si povzdechl a zavřel prázdnou krabici. „Myslel jsem, že bych šel ještě ven, ale když jsem vás viděl, tak se mi nikam nechce."

K Charlieho překvapení se ozvala Seo Yoon. „Ty tu nechceš být s náma?" řekla dotčeně.

„A co máte v plánu?" zeptal se Sasha. Z parapetu vzal krabičku cigaret a natáhl se přes stůl pro kličku okna.

„Charlie slíbil, že mi udělá kakao a budeme se dívat na Medvídka Pú."

Sasha s cigaretou mezi rty povytáhl obočí a cvakl zapalovačem.

Nakonec se jim Sashu přesvědčit nepodařilo, a tak o hodinu později leželi rozvalení na pohovce jen on a Seo Yoon. Klokánkovu snahu zachránit Velikonoce dávno přestali sledovat a po levném kakau zůstal na dně dvou velkých hrnků jen nerozpuštěný prášek.

Seo Yoon ležela na zádech s nohama opřenýma o Charlieho rameno, procházela vtipná videa s kočkami a každé druhé mu se smíchem ukazovala. Povídali si o toulavých kočkách, které potkávali v ulicích Aberdeenu, když ještě chodili na střední, a oba se rozesmáli, když Seo Yoon vzpomínala, jak jedna jejich spolužačka otevřela okno v učebně v přízemí, na katedru vyskočil mourovatý kocour a převrhl učitelce hrnek s kávou.

„Mimochodem, viděl jsi, že Lucas čeká dítě? Teda, ne on, jeho přítelkyně," pronesla Seo Yoon náhle.

Charlie na ni pohlédl s šokovaným výrazem. „To jako vážně?"

„Říkala mi to máma. Viděla je u doktora. Myslela jsem, že už to víš."

„Jak bych to měl vědět?"

„Bavili jste se, nebo ne?"

„Ne," řekl Charlie. „Možná jednou jsem s ním byl v hospodě, ale nikdy jsem se ním nebavil. Vždyť byl hrozně divnej."

Seo Yoon v obličeji zrudla. „Víš, ty jsi byl taky trochu divnej, Charlie."

Charlie v protestu otevřel pusu, ale nakonec se rozesmál. „No dobře. Ale všechno tohle muselo ven," ukázal na košík plný barevných klubíček a poházené knížky, „nějak se to projevit muselo, když mi bylo patnáct. A tak divnej jako Lucas jsem nebyl!"

„V kontextu toho, jak tě znám teď, jsi nebyl divnej. Ale na Aberdeen jsi byl," řekla Seo Yoon. Chvíli dál zírala do mobilu, když znovu naklonila hlavu na stranu. „Než jsme šli do prváku, byla jsem Jane za družičku, říkala jsem ti to vůbec?"

Charlie znovu šokovaně vyvalil oči. „Neříkala. Chceš říct, že si vzala-"

„Brandona, jo," přikývla Seo Yoon. Odložila mobil stranou, posadila se a přitáhla si kolena k hrudi. „Tenkrát mi to přišlo... nevím, asi pořád mi přijde, jako by se to stalo v jiným vesmíru. V jiným životě. Pamatuju si, že jsem už měla sbaleno na univerzitu a řešila jsem přihlášky na koleje a ona mezitím letěla do Itálie na líbánky a stěhovala se do bytu po jeho pratetě. A všechny holky z ní byly nadšený a já-" Náhle se odmlčela.

„Měla jsi pocit, že by to byla tvoje noční můra," řekl Charlie tiše.

Polekaně na něj upřela své černé oči, a pak pomalu přikývla. „Zůstat tam, řešit bydlení, řešit děti, předstírat, že to všechno chci. Chtít to doopravdy. Strávit život s nějakým rasistou," zasyčela. Zakroutila hlavou, jako by se snažila tu myšlenku zahnat. „Já nevím, fakt byl tak hezkej, jak všichni tvrdili?"

„Nebyl," ušklíbl se Charlie. „Nebo aspoň jeho aura to pro mě vždycky kazila."

Seo Yoon vyprskla smíchy. Vjela si prsty do vlasů a znovu si lehla na záda. „Ale vážně, dokážeš si představit, že bys to byl ty? Že by ses někde usazoval a plánoval jsi mít děti, i když nemáš ani stabilní práci? Můžou bejt takový lidi vůbec šťastný? Můžu bejt někdy já šťastná, když takový věci nechci?"

„Nevím, Seo Yoon. Na takový úvahy je moc brzy."

„Moc brzy večer nebo v životě?"

„Obojí?" řekl nejistě. Odložil háčkování vedle sebe a zhluboka se nadechl. „Někdy mám pocit, že nic na tomhle světě mě neudělá šťastným."

Seo Yoon mlčela a jeho napadlo, jestli neřekl příliš. Jestli se jí nedotkl tvrzením, které mu bylo až příliš blízké a které se bál přiznat. Někdy měl pocit, jako by životem vedla jen jedna správná cesta a on zatím minul všechny odbočky. I když ho každý krok stranou přiblížil jeho pravému já, z okolí se ozývaly hlasy, které se ho neustále snažily přesvědčit, aby se vrátil. Aby očekávání ostatních nezahazoval, aby jim dal ještě jednou šanci. Stále bylo tolik dní, které ještě neprožil, tolik lidí, které ještě nepotkal, pocitů, které ještě nepoznal. Jak mohl někomu vysvětlit, že o ně nestojí?

Pohovka se zhoupla, jak se Seo Yoon posadila vedle něj a položila mu hlavu na rameno. Její hladké, lesklé vlasy ho lechtaly pod bradou a na krku, ale tentokrát se nedostavil pocit, že se dusí. Opřel se hlavou o její, zavřel oči a pousmál se. Voněla jako déšť a splněné sny a srdce se mu zatřepotalo láskou k ní.

„Já vím," zašeptala sotva slyšitelně. „Ale udělám všechno proto, abys byl šťastnej. A vím, že to uděláš i ty pro mě."

To byl největší slib, jaký kdy mohl někomu dát, přesto nezaváhal a přikývl. „Vedeš si skvěle, Seo Yoon. V životě. Jsem na tebe vážně pyšnej. Doufám, že to víš."

Přitiskla se k němu blíž a on napočítal do pěti, než vydechl. „Díky, Charlie. Asi není tak snadný začít nanovo. Univerzita."

„Nevím, co jsem si tím chtěl dokázat," přitakal tiše Charlie.

„Jo," zamumlala. Chvíli se odmlčeli, jak na ně dopadla tíha všech přiznání, která vyslovili. „Člověk vidí univerzitu jako bod přechodu. Jenže místo abych došla k nějakýmu velkýmu odhalení tajemství života, zatím jsem jen zjistila, že pořád neumím prát kašmírový svetry a že nemám na nájem."

Poslední větu řekla jako vtip a Charlie jí za to byl vděčný. Ta myšlenka nevyplavala z jeho podvědomí jen tak, nechtěl jí však věnovat pozornost. Nebyl připravený nechat ji usídlit se v zákoutí jeho mysli. Zatím ji potřeboval držet zkrátka, ještě chvilku.

Věděl však, že je v tom část pravdy. Vždyť právě sama jedno velké tajemství života odhalila a co byla tajemství jiného než pravda?

Když ani v půl jedné ráno nebyly Seo Yooniny nohavice suché, vyhrabal Charlie z kufru stále nevybalené kostkaté tepláky. Byly jí dlouhé a oba se rozesmáli, když o ně málem zakopla po cestě do koupelny. U malého umyvadla si vyčistili zuby – Charliemu stékala po bradě pasta, když se nahlas zamýšlel nad tím, proč se narval jmenuje narval.

Společně převlékli Charlieho matraci i peřiny do čistého povlečení a Seo Yoon pak vyšplhala nahoru po žebříku a s širokým úsměvem na něj zamávala skrz dřevěné zábradlí.

„Kdyby ti to tam připadalo klaustrofobický, tak mi řekni. Klidně mě probuď uprostřed noci. Vyměníme se," řekl Charlie.

Vzpomínal si na první noci, které na matraci na nástavbě strávil – když natáhl ruku nad sebe, téměř se dotkl stropu. Někdy mu stísněný prostor připadal uklidňující, jindy se mu tam nahoře i po roce srdce splašeně rozbušilo a dokázal se nadechnout až ve chvíli, kdy snesl všechny peřiny a polštáře dolů a ustlal si na nepohodlném gauči.

Zhasl a v pološeru doklopýtal přes pokoj, aby mohl otevřít větračku. Venku stále pršelo a ulicí se rozléhalo šplíchání, jak auta projížděla po mokrých silnicích.

Sám si ustlal na koženkové pohovce a huňatou pletenou deku si přitáhl až ke krku. Slyšel, jak Seo Yoon šustí nahoře peřinami.

„Máš všechno, co potřebuješ?"

„Mám, Charlie. Děkuju."

„Budu se snažit vstát nějak normálně, kdybys tu byla ráno moc dlouho se Sashou, tak mě vzbuď."

„Dobře," řekla Seo Yoon se smíchem. „Chceš hodit dolů nějakýho plyšáka?" zeptala se náhle. „Máš tu... ještěrku? Dinosaura?"

„To je klokánek. Dostal jsem ho od Enid."

„Promiň. Nic nevidím, jenom je ohmatávám," přiznala se smíchem. „Pak je tu asi krysa? A tohle fakt nepoznám."

„Vezmu si klokánka." Něco dopadlo vedle něj na stůl a shodilo na koberec prázdný hrnek. Charlie se pro plyšáka sehnul. „Zabila jsi ho!"

„Promiň!"

Temným pokojem se zvonivě rozezněl jejich smích a Charlie si znovu připomněl, jak moc mu tyhle dny, večery, noci strávené se Seo Yoon chyběly. Její radost byla nakažlivá a dokázala přehlušit cokoli, co se zrovna odehrávalo v jeho hlavě.

Porovnal si polštář pod hlavou a zavřel oči. Slyšel hučení a praskání horké vody v radiátorech, nejasnou ozvěnu televize běžící v bytě nad nimi a Seo Yoonin pravidelný dech. Do mysli se mu tlačily myšlenky připomínající mu všechno, co chtěl přes víkend stihnout a v posledních týdnech zanedbával, zjistil však, že není tak těžké je odsunout stranou. Naslouchal dešti za okny a připadal si klidný.

Byt se nořil do ticha, když Seo Yoon promluvila.

„Charlie?" Něco zamručel. „Spíš?"

„Ne."

„Chtěla jsem se ti omluvit."

Charlie otevřel oči. Zapátral pohledem kamsi vzhůru, jako by doufal, že ve tmě uvidí její obličej. „Proč?" zamumlal zmateně.

„Protože jsem na tebe tlačila," vysvětlila tiše. „Se Sashou a... a obecně."

Přetočil se na záda; i její peřiny nahoře zašustily. Na rty se mu drala ta snadná odpověď, totiž že se nemá za co omlouvat. A byla to pravda, pravdou ovšem taky bylo, že se v jejím světě plném romance a jejích hlasitých projevů cítil ztracený, upozaděný. Jako podvrh, když si do okopaných tenisek před pár týdny navlékal duhové tkaničky. Jako by na to neměl právo.

„Díky, Seo Yoon."

„Sasha je dobrý kamarád. Jsem ráda, že ho máš, že se s ním cítíš dobře," pokračovala pomalu. „Doufám- Chtěla bych, abys věděl, že o něm se mnou můžeš mluvit otevřeně, když budeš chtít. Nejen o něm."

Cítil, jak se mu tělem rozlévá zlatavé teplo – rozhořelo se uprostřed jeho hrudi a jako příliv ho zaplavilo až po konečky prstů. Na tváři se mu vytvořil úsměv.

„Ty se mnou taky."

Nevěděl, jak dlouho si potom povídali, nepamatoval si,kdy usnul. Úsměv ho však neopustil.