Naruto druhý den ráno společně s Kibou vyrazil do školy. O nepříjemné situaci se nikomu nezmínili a ani to neměli v plánu. Blonďák byl sice ten typ člověka, který je schopný vykecat cokoliv, ale protentokrát udržel pusu zamčenou. I Kiba dodržel jejich slibu a nikomu ani nezacvrkal.

          ••• •••
Byla zrovna hodina výtvarky, když se Narutovi ozvalo upozornění na mobilu. Učitel jim zrovna vykládal něco o minulosti abstraktního umění a hleděl na plátno, kde jim vykládal prezentaci. Blonďák toho využil a opatrně se podíval, kdo mu píše.

Jaké překvapení pro něj bylo, když si všiml mnoha srdíček a zamilovaných smajlíků od nějakého neznámého čísla. Nechápavě se rozhlédl po celé třídě a hleděl na ostatní.
Přemýšlel, kdo by mu to mohl poslat.

Holky vyloučil okamžitě, protože všichni ze školy věděli, že je na kluky a o holky má nulový zájem. A tak svůj pohled stáčel na druhé pohlaví. Postupně si vyzařoval, až mu zbyli pouze dva- Sabaku no Gaara a Yahiko.

"Proč by měli zrovna ale teď zájem? Chodím s nimi do třídy už skoro dva roky a nikdy se nesnažili se mnou navázat jakoukoliv konverzaci. Tak proč zrovna teď?... Ne! Vždyť to nemusí být ani oni! Může to být prostě každý. Neznám přece každýho."

I když byl Naruto na škole velmi oblíbený a co se týká sportu, tak byl sice nejlepší, ale neznal taky přece každýho.

"Odpoledne se zeptám Kiby. Stejně by poznal, že se mnou zase něco je. Ten Sasuke měl snad pravdu i v tomhle."

Přesně tak. Uchiha Sasuke, nejoblíbenější a nejúspěšnějších premiant školy, snad desetkrát zachránil Uzumakimu zadek. Co se týká pěstí, tak když mohl a musel, vyrovnal se blonďákovému kamarádovi Rock Leemu.
I slovní napadení u něho nebylo až zas tak k zahození a kolikrát dokázal člověka líp odhadnout, než kdyby se s ním setkal a poklábosil.

"Sasuke, copak asi děláš?"

Naruto prostě nemohl dostat černovlasého génia z hlavy. Opravdu k němu stále něco cítil, ale prostě tak nějak potřeboval zjistit jednu věc. Znali se snad od plínek a byli vždycky skvělý kámoši a zároveň rivalové.
Trávili spolu hromadu času, dělali blbosti, a zjednodušeně, užívali si každičký moment, co mohli být spolu. Ale to se během pár hodin změnilo...

Zazvonil zvonek, oznamující konec poslední hodiny. Teď jen stačilo si jít na oběd a hurá domů. Dneska ale do jídelny blonďák nemířil. Zamířil si to k učebně, kde měl mít poslední hodinu Kiba. On na obědy nechodil, protože si stál za svým, že je to prostě horší, než co člověk může vyblít. Naruto se tomu vždycky jen zasmál. Když to ale slyšel vždycky před tím, než si vzal tác a talíř, na kterým byl bramborový guláš, musel dát hnědovláskovi prostě za pravdu. Nevypadalo to prostě moc vábně.

           ••• •••
"Hej, Kibo!"

Volaný se otočil za hlasem a už změnil směr cesty. Běžel k němu jeho nejlepšího přítel.

"Čauky, Naruto, ty nejdeš jíst ty blafy?", zeptal se a u toho se šklebil, protože kolem nich právě procházeli ti, kteří měli právě namířeno do jídelny.

Blonďák se ušklíbl.

"Ne"

Za to dostal od Kiby placák, který očekával. Takhle to bylo pokaždý.

"Tak co potřebuješ?"

Naruto si prohrábl svoje blonďaté rozčepýřené vlasy.

"No, mám takový problém."

Vytáhl z kapsy mobil, otevřel ho a ukázal Kibovi esemesku, kterou dnes dostal.

"Ty vado! Kdo to může být?"

Blonďák pokrčil rameny a vrátil mobil zpátky.

"Že by Sasuke?", utáhl si z něho Inuzuka.

"Myslíš, že by si změnil číslo? A ještě by poslal zrovna tohle? To je blbost."

"Asi máš pravdu, ale stejně je to divný a ujetý zároveň", zhodnotil poslanou zprávu.

"Jo, v tom se shodnem", povzdechl si blonďák.

         ••• •••
Nakonec nad tím oba přemýšleli, až vyjmenovali skoro celou školu. Naruto by nikdy nepochopil, jak si může Kiba pamatovat tolik lidí.

"Stejně je to divný."

"Proč?", zeptal se Naruto.

"Někdo ti pošle takovou dívčí SMS a nic. Jenom jednou a konec."

Dojeli výtahem do čtvrtého patra a vystoupili. Jakým překvapením pro ně bylo, když u Kibových dveří, vedoucích do bytu, stál a klepal nějaký chlap.
Hnědovlásek si to už chtěl jít vyřídit sám, když ho ale zastavilo Narutovi zatáhnutí za mikinu.

"Co je?"

Blonďák se nejdřív podíval na Kibu, a potom na nezvaného hosta. Silně polknul a nasadil lehce vyděšený výraz.
Inuzuka jen nechápavě pohlédl na toho muže a lépe si prohlédl. Nevypadal nějak podezřele, měl dlouhé černé vlasy a ruce bílé, jako stěnu.

V ten moment to Kibovi došlo.

"To je on?", zašeptal.

Naruto jen lehce přikývl. Nebylo to ani dvacet čtyři hodin a už ho viděl znovu.

"M-musíme odsuď zmizet."

"To ne! Zavoláme policajty a oni si s ním už poradí. Nenecháme ho zdrhnout."

"A-ale-"

Ani to nestihl říct a už ucítil, jak se na něho někdo dívá. Otočil se a jeho strach se ještě víc zvětšil.

"Copak tady děláš? Chceš si dát se mnou druhý kolo?"

Kiba na nic nečekal, hmátl Naruta za lem mikiny, přitáhl si ho k sobě a něco mu zašeptal.

"Nemůžu tě tady nechat!"

"Běž za ním!"

"A-ale-"

"Jdi!"

Nasměroval Naruta na schody a sám si připravoval pěsti. Nenechá tady toho hajzla, aby si s jeho přítelem dal druhý kolo. Pěkně, jak to jen umí, mu rozbije tu jeho bělostnou kůži.

"Takže ty budeš ten, který si ho zachránil, že?", ušklíbl se.

"Dobrý odhad", udělal to samé a prokřupl si prsty na rukou.

           ••• •••
Naruto běžel směrem k Sasukeho bytu. Cestou ještě zavolal policajty, a také věřil, že ti dva upoutají něčí pozornost.

         ••• •••
"N-Naruto, co se děje?"

Sasuke si zrovna četl nějakou knížku, aby se zabavil, když v tom uslyšel zvonek.

"S-Sasuke, K-Kiba...
Šli jsme spolu domů, když v tom se u jeho dveří objevil ten samý úchyl, co mě napad! K-Kiba, zůstal tam a říkal, že si s ním, ale já...
Já se o něho strašně bojím a zavolal jsem policajty a...

Sesunul se na zem a začal se třást. Sasuke se k němu okamžitě přiklonil a začal ho uklidňovat.

"Ššš, to zvládnem. Kiba se jen tak nenechá, vždyť ho znáš."

Blonďák si utřel slzy a s pomocí Sasukeho se postavil na nohy. Měl prostě strach.

"Půjdem teď za Kibou?", zeptal se zdrceným hlasem.

"Ty tu počkáš a já tam zajdu, ok?"

Naruto jemně kývl, vyzul se a zamířil do obýváku, kde si sedl na gauč, propetl si prsty a sledoval černovláska, jak se obouvá.

"Klidně si dej něco na jídlo.
Buď tu jako doma", usmál se na něho přes rameno, otevřel dveře a odešel.

Naruto si lehl na bok a schoulil se do klubíčka.

"Kibo, vydrž!"

Už se nám to pěkně rozjíždí, že?

Naruto nám nastínil kousek z jeho vztahu se Sasukem. Už víte, co chce blonďák po černovláskovi?

A jak je na tom asi Kiba? 🤔

Příští kapitolka bude plná dramatu, tak se těšte!😁