Za tohle mě asi vážně zabijete. :D
Pěkné počtení. (:

Naruta začínala popadat panika. Ten hajzl měl totiž zálusk si s ním pěkně pohrát.
A přesně tak, jak by to nikdo nechtěl.

"No tak, přestaň se bránit.
Užijeme si to."

Promlouval k němu z úšklebkem na tváři.
Jen co ho poprvé spatřil v autobuse, neodolal.

"Na to zapomeň!", bránil se blonďák.

Byl dole na zádech a snažil se ho kopnout do břicha.
Nebylo to vůbec jednoduché, když na vás leží dvakrát tak těžší úchylák.

"Vím co chceš udělat, ale nemysli, že tě nechám", znovu se ušklíbl a rychlostí blesku mu dal pěstí do obličeje.

To Naruta na malý moment ochromilo a toho druhý využil.

Přetočil ho na břicho, otevřel si poklopec a na svět se ukázalo jeho již nadšené přirození.

Mladší vyděšeně otevřel oči, chtěl se začít bránit, ale bylo pozdě. Kalhoty měl dole a začínal pociťovat chlad.

"N-ne!", zakřičel Naruto.

Potom se seběhlo všechno strašně rychle.

Naruto trpěl jako nikdy víc, když měl v sobě, jak jinak donuceně, úd toho úchyla.

        ••• •••

Asi po 10 minutách celé šílenství už konečně skončilo. Blonďák zůstal ležet na studené zemi a z očí mu tekly proudem slané slzy. Bolel ho zadek a cítil se strašně.

"Sice to nebylo ono, ale lepší než nic. Tak zatím, blonďáčku", usmál se černovlasý a zmizel pryč.

Nechal ho tam.

         ••• •••
"On není u tebe?"

"Ne. Proč se ptáš?"

"No, já, Shikamaru a Naruto jsme byli v kavárně, a když jsme odcházeli, tak já a Shikamaru jsme šli jiným směrem než on. A je to už přes půlhodinu. Neozval, nenapsal, prostě nic."

"A ostatním si volal?"

"Jo, úplně všem jeho kámošům."

"Za chvíli jsem u tebe."

   O PÁR MINUT POZDĚJI:
"Jsi rychlej", poušklíbl se Kiba, když otvíral Sasukemu ohledně Narutova náhlého zmizení.

"Nech si ty kecy, obleč se a vyrazíme ho hledat."

        ••• •••
První místo kam zamířili byl kavárna, kde se s ním Kiba naposledy rozloučil.

Sasuke celou dobu přemýšlel nad jednou věcí.

"Proč si vůbec zavolal i mně?"

"Eh, proč se na to ptáš? Obvolal jsem všechny a ty jsi zbyl jako poslední možnost."

"A-ale vždyť víš, co jsem Narutovi udělal. Proč by šel za mnou?", nedal se černovlásek.

"Třeba ti dát druhou šanci, nebo ti rozbít tu tvoji nepřípustnou masku, co já vím."

Sasuke se zamračil. To s tím rozbitím masky si mohl odpustit.

"Ale to by ti napsal, ne? Že se zdrží."

"Vlastně máš pravdu. Jak říkám, nevím."

Po debatě se vydali stejným směrem, jako Naruto před asi půl hodinou.

         ••• •••
"Docela to bolí. Až se mi ten slizák dostane pod ruku, tak..."

"Tak co? Jasně, že mu nakopu do té jeho přidrzlé a šklebící se huby!"

I kdyby Naruto zůstal někde uvězněný, i kdyby mu šlo o život, on prostě vždycky byl tvrdohlavý.

"Musím se odsud dostat."

Zavelel si a pomalu vstával, aby se nenachladil.
I když už dávno věděl, že bez komplikací se to neobejde.

Vyšel z keřů a rozhlédl se kolem sebe. Byl ještě trochu zmatený, takže jeho orientace vázla.

"Tak jdem domů."

V tu chvíli ho ani nenapadlo zavolat Kibovi. Uzumaki byl prostě myšlenkami někde úplně jinde.

       ••• •••
"Tímhle parkem musel určitě projít. Jinudy se nedostaneš dál", řekl Sasukemu, když pohlédl na jeho již podruhé zamračený pohled.

Věděl přesně, nad čím tak přemýšlí. I jemu se tenhle park, tohle místo a momentální čas, ani za mák nelíbil.

"Jdem! Určitě tu je."

"No jasně. Teď budem věřit tvým instinktům. Ty jeden zpropadený a teď momentálně ochranářský Uchiho."

        ••• •••
Naruto už konečně vylezl z parku. Normálně by mu to zabralo asi pět minut, to by ale nemohl být před asi 10 minutami znásilněný.
Celkově to zabralo přes čtvrť hodiny.

Kolébal se a měl neutuchající touhu si sednout na lavičku a prostě čekat, až ta bolest přejde.

"Ještě by si ze mě někdo další udělal druhé kolo. A o to vážně nestojím!"

Dostal se na druhou část města. Tahle byla víc bohatá  a možná i bezpečná. Strach a nervozita ho rázem přešli.

"A kam dál?"

V jeho blízkosti se nenacházel žádný živý tvor.
Bylo taky už kolem 9 hodiny večerní a navíc byla teprve středa, takže to dávalo docela smysl.

"Už je to pět dní, co jsem odešel od Sasukeho. Snad si přiznal chybu a nevyšiluje."

"Narutó!"

V prvních okamžicích si myslel, že snad slyší jméno toho, o kom teď přemýšlí.
Otočil se a jeho domněnka se potvrdila. Běžel k němu Sasuke a Kiba.

"Kiba? Oni se neporvali, když jsou tak v těsné blízkosti?"

        ••• •••
"Takže tě nějaký slizký, černovlasý úchylák znásilnil někde v keřích?!
Děláš si srandu, že jo?!"

Došli ke Kibovi domů, kde hned Sasuke podrobil Naruta výslechem, kde byl a proč ho bolel zadek.

Inuzuka mezitím došel pro nějakou mastičku a udělal jim čaj. Venku byla pěkná kosa, a když jim blonďák chtě nechtě řekl vše, co se stalo, bylo oboum jasné, že bez následků se to neobejde.

"Hlavně klid, Sasuke. Nech Naruta odpočinout", došel za nimi do obýváku a podal blonďákovi tubu.

"Dík"

"Jak se mám kurva uklidnit, když tady někdo před chvílí znásilnil Naruta, hm?!", začal máchat rukama kolem sebe, a kdyby byla v blízkosti nějaká váza, určitě by ji shodil a rozbil.

Kiba se ušklíbl.

"Se divím, že ty tu vyvádíš, když ses ani Narutovi neomluvil za to, proč od tebe odešel. Nebuď naštvaný a spíš si promluv", mluvil klidným hlasem a pohlédl na Uzumakiho.

Naruto si vzal hrníček a napil se. Uvnitř sebe měl radost, že se o něj Sasuke bojí, ale jak řekl Kiba. Žádná omluva za posledních asi 15 minut se neobjevila.

Položil hrneček zpátky na podnos a pohlédl na Sasukeho. Ten jen nervózně vyčkával.

"Kiba má recht. V klidu si promluvíme, ale nejdřív se jdu namazat. Bolí to dost."

Ani nečekal na odpověď.
Prostě vstal a zamířil do koupelny. Kiba odešel do svého pokoje. Chtěl jim dát prostor.

          ••• •••
Během pár minut se Naruto vrátil.
Sasuke seděl na gauči bez výrazu v obličeji. Přisedl si na protější stranu, do měkkého a pohodlného křesla.

"Takže, chceš slyšet tu omluvu?"

"Jo, ale pochop, že stačit to nebude."

Starší se vyjeveně podíval na mladšího.

"A čím mám dokázat, že mi na tobě vážně záleží?"

"Nevím", odpověděl jednoduše blonďák.

"Jak nevím?! Tak snad něco chceš, ne?"

Naruto se lépe usadil. Nechtěl mu to říkat. Pokud o něho vážně stojí a má ho rád, ba ho dokonce miluje, dojde mu to.

"Ty to moc dobře víš, Sasuke. Jsi jeden z nejlepších na škole, takže si myslím, že taková podmínka by ti měla ihned naběhnout."

Sasuke byl čím dál zmatenější. Co po něm chtěl?

"Týká se to mého zájmu o tebe za poslední týdny?"

"Ne"

"Tak co?!"

"Neřeknu, přijdeš na to."

"A jak asi?"

"Dumej a dumej. A ne že zase půjdeš za Itachim, nebo Deiem", varoval ho z vyzvednutým ukazováčkem.

"Jak to víš?"

"Co vím? Nevím nic, ale hádám, že u tebe byli, nebo si jim volal."

Mladší Uchiha se nestačil divit. Většinou to byl on, kdo skládal dobré věty a argumenty, ale dnes vedl Naruto.
Vypadal, jako by se před hodinou nic nestalo.

"Jo, byli u mě. Ale to oni se ozvali."

"Tak vidíš."

Sasuke pohlédl blonďákovi do jeho oceánsky modrých očí.

"Půjdem s tím na policii?"

"Ne, o tomhle se nechci bavit. Sbohem Sasuke. Čaj máš dopitý, můžeš jít."

Vstal a odešel do svého pokoje.

Sasuke už chtěl jít za ním, ale vyrušil ho hlas:

"Ti něco řekl, ne snad? Nepotřebuju slyšet vaši budoucí hádku, takže se pakuj z mého domu", promluvil klidně ze dveří Kiba.

Černovlásek s překvapením poslechl.
Nevěděl, proč odchází, ale možností setkat se s ním, bude ještě hodně.

Ohayo!

Doufám, že jste kapitolku zvládli a jste přípraveni přemýšlet se Sasukem na tím, co mu Naruto zatloukl do hlavy.

No, bavit se o tom, co se stalo na začátku asi není potřeba, co? :D

Tak zatím, adios. (;