Druhý den ráno seděl Sasuke u stolu s kávou a tousty. Dnes odpoledne ho má přijet navštívit bratr Itachi a jeho přítel Deidara.

Moc se na to netěšil. Z jednoho prostého důvodu, neměl vymyšlený plán, aby jim nějak vysvětlil, co se stalo mezi ním a Narutem.
Při vzpomínce na vždy veselého blonďáka ho dosti zabolelo na srdci.

"Co kdybych mu zavolal?
Co když je tohle celé ale jeho plán a jenom čeká na tu chvíli?
Nebo to vážně ukončil?"

Negativní myšlenky mu zastoupili mysl a kvůli tomu si nevšiml, že mu někdo napsal SMS.

••• •••
Na druhé straně města se právě probouzel hnědovlasý mladík. Sáhl po mobilu a rychle si projel všechny novinky.

Asi po 5 minutách se konečně vyhrabal z vyhřáté postele a zamířil do koupelny, kde ze sebe udělal člověka.

Po rychlé sprše, vyčištění zubů a prohrábnutí vlasů svými prsty se otočil na patách a razil si udělat něco dobrého na zub.

"Naruto, jsi tady?", zavolal dá se říct přes celý byt.

Nikdo se mu ale neozval.

"Že by už šel do školy?"

Došel do kuchyně, kde svůj zrak ulpěl na papírku, který ležel na stole.
Udělal tři kroky, sáhl po něm a začal číst.

"Nechtěl jsem tě budit, takže jsem vyrazil do školy sám.Snídani jsem ti nechal v lednici. Díky za vše."
Naruto (:

Kiba se pousmál, položil papírek zpátky a koukl se do ledničky, co mu udělal dobrého. Byly to palačinky.

"Hlavně si to vyřeš s tím Uchihou, ty jeden kuchaříčku."

        ••• •••
"Hm, Naruto mi napsal?", udivil se černovlasý, když chystal občerstvení.

Rozklikl si zprávu a nevěřil svým očím.

"Sasuke, přespal jsem u Kiby a vypadá to, že tam nějakou dobu zůstanu. Doufám, že to pochopíš a nezačneš vyvádět.
Zatím, Naruto."

"U Inuzuky? Dělá si ze mě srandu?"

Silně stiskl mobil, div ho nerozmáčkl. S Kibou měl problémy od prvního setkání. Ti dva si prostě nikdy nesedli.

"Taky mě to mohlo ale napadnout. Jsou to výborní kamarádíčci už z dětství."

O HODINU A PŮL POZDĚJI:
Bytem se rozezněl zvonek a Sasuke tiše zaúpěl. Byli tady.
Stoupl si z křesla, kde si celou dobu četl moc zajímavou knížku, která ho zaujala natolik, že dokonce chvilkama nepřemýšlel nad celou situací. Byl ve světě té dobrodružné knihy.

Vydal se otevřít návštěvě na kterou se "velmi" těšil.
Ještě před tím, než je otevřel se zhluboka nadechl a vydechl.

"Ahoj, Sasuke!"

Jako první uviděl svého staršího bratra, který v levé ruce držel tašku, ze které vyčnívala flaška vína.

"Nazdárek, Itachi."

Sasukeho pozdrav nebyl nijak poznat. Nebyl ani ironický a ani znuděný.
Prostě neutrální.

"Tady má někdo špatnou náladu, co?"

Tak tenhle typ hlasu šel poznat hned. Patřil nikomu jinému než Deiovi.

"Zavři zobák, Dei!", vyjel po něm okamžitě Sasuke.

Neměl náladu se pět vteřin, co uslyšel jeho hlas, hádat.

"No tak, nechte toho. Jsme na návštěvě, Deidaro", ozval se Itachi a krotil jak svého mladšího brášku, tak i svého miláčka.

"Už mlčím!"

           ••• •••
Nějakým podivným způsobem se všichni tři v klídku najedli. Sasuke jim odůvodnil Narutovu nepřítomnost školou.
Oba tomu uvěřili.

Po velmi vydatném a skvěle uvařeném obědě se přesunuli do obýváku, kde byl již prostřený stůl se spoustou dobrot.

"Donesu nám kávu", řekl Sasuke a bez toho, aniž by čekal na jejich odpověděť, vyrazil do kuchyně.

Itachi a Dei se mezitím posadili vedle sebe a blonďáček si už bral sušenku.

"Taky máš takový pocit, že se Sasuke chová divně?", zeptal se blonďáka, který se ládoval čokoládovýma sušenkama.

Ten rychle rozkousal sušenku, aby mu nezaskočila, vzhlédl od misky a s nechápavým výrazem se podíval na staršího Uchihu.

"Jak to myslíš? Je stejně arogantní a nepřístupný jako vždycky."

Přesně tak, kdyby na návštěvu přišel jenom Deidara, bylo by to v pohodě, ale jakmile se tam přiřítil Itachi, Sasuke nic nemohl skrýt.

"Asi máš pravdu", odpověděl černovlásek a vzal si také jednu sušenku s mléčnou polevou.

V duchu si stále ale myslel svoje. Znal Sasukeho od dětství, takže mu nikdy nic neuteklo, ale zase se nemohl do všeho vrtat. Nebyl přece jak Deidara, který se zajímal o kohokoliv a cokoliv.

        ••• •••
Za pár minut došel do společné místnosti Sasuke se třemi hrnky na tácku.
Položil to na stolek a sedl si naproti dvoum zamilovaným mladíkům.

"Se díváte, jako byste mě chtěli sežrat", zavtipkoval Sasuke.

"Já bych tě sežral hned, ale tady Itachi se tě chce na něco zeptat, hm", promluvil Dei.

Sasuke tedy stočil pohled na bratra.

"Copak máš na srdci, bráško?"

"Chováš se divně", promluvil na rovinu Itachi.

Mladší Uchiha sebou lehce škubl.

"To si toho už všiml?"

Uvnitř sebe byl rozhozený, ale navenek si stále udržoval svoji nepřístupnou masku.

"A jak divně, prosimtě?", zeptal se otráveně.

Itachi si vzal svůj hrnek kávy, napil se a odpověděl.

"Týká se to Naruta, že jo?"

Dei nechápavě pohlédl na přítele a u toho zvedl obočí.
Sasuke se lépe usadil v křesle.

"Naruta? Proč zrovna jeho?", nechápal blonďák.

"Jo, proč jeho?", přitakal Sasuke.

Itachi se pousmál.

"Tak za prvé. Naruta znám moc dobře a vím, že kdybys ses mu zmínil o tom, že přijdem na návštěvu, nešel by do školy. Za druhé, když jsme si sedli ke stolu, abychom se najedli, okamžitě si odůvodnil, kde je Naruto. A za třetí se prostě chováš divně."

Deidara byl překvapený a Sasuke v šoku.

"Mám jim říct pravdu?"

"Tak co, Sasuke?", pobídl ho Itachi.

Jmenovaný sebou znovu trhl, tentokrát víc.

"No, jo, máš pravdu. Dali jsme si pauzu, ale já mám stejně pocit, že je konec", začal vyprávět začátek.

Naproti němu, Itachi i Deidara jen tiše naslouchali. Nechali ho, ať jim všechno řekne sám.

"Asi před dvěma dny došel pozdě večer domů a já jsem měl špatnou náladu. No...
Prostě mě nějak naštval, nevím, co to do mě vjelo.
On se prostě naštval a zařval, že prostě končí.
Snažil jsem se ho zastavit, takže když stál u dveří a byl připraven odejít, tak mi dal poslední šanci. Řekl, že je to taková pauza. Potom odešel, ale já za ním běžel, protože jsem si začal uvědomovat, že jsem to vážně pohnojil.
Vyběhl jsem ven a zařval jsem na něho, on se zastavil a já jsem mu dal poslední, rozlučkový polibek na rty."

Sasuke měl celou dobu hlavu skloněnou dolů, neměl odvahu, podívat se na před sebe.

"Tak tohle jsem vážně nečekal", ozval se jako první Deidara.

"Ale můžeš si za to sám, takže nemá cenu tě litovat", pokračoval.

Mladší černovlásek se zamračil. Tohle mohl od toho užvaněnce čekat.

"Chápu, proč jsi nám to nechtěl říct", promluvil konečně i nejstarší mladík.

"Co?!"

"Cože?!"

Sasuke i Dei okamžitě pohlédli na Itachiho.

"Vždyť ani nevíš, jak na tom teď Naruto momentálně je?!
A ty tady svého milovaného brášku ospravedlňuješ?!
Zbláznil ses, Itachi?!", vyjel po něm dlouhovlasý blonďák.

"Deidara má pravdu. Klidně si na mě můžeš všechno vyřvat, čekám na to."

Popravdě, Sasuke počítal s tím, že Itachi po něm nevyjede, jako že se zbláznil, nebo, víš jak to teď musí mít Naruto těžké, prostě ne.
Vždycky byl ten klidnější, ale když ho něco vážně naštvalo, tak to stálo za to.

"Myslím to vážně. Vím, jak ti strašně vadí, když se ti do všeho pleteme, takže tím, že jsi chtěl tohle ututlat a neříct nám to, jsi sám chtěl dokázat, že si to vyřešíš sám.
Takže jestli chceš", vzal si sušenku,"řekni si o pomoc, ale pokud odmítneš, vadit nám to nebude."

Sasuke úplně bez pohybu hleděl na bratra.

"To jako vážně?!"

"S tímhle razantně nesouhlasím. Naruto potřebuje moji psychickou podporu, takže já Sasukemu poradím i tak", umanul si Dei, postavil se a zpříma se podíval na Itachiho, který si s ním měřil pohled.

"Dei, pochop ale, že tohle je Sasukeho problém. Chápu, že máš Naruta vážně rád, ale takhle se to mezi nimi nikdy nedá dohromady", snažil se ho přesvědčit Itachi.

       ••• •••
"Tak fajn! Ale jestli mi bude volat tak-"

"Tak si vezmeš pánvičku a ubiješ mě k nepoznání, chápu", protočil očima Sasuke po domluvě, že jim bude podávat informace, jak  že se to vyvíjí.

"Přesně tak!"

U Sasukeho nakonec zůstali ještě do večera a kolem osmé je doprovázel ke dveřím. Rozloučili se a černovlásek si mohl v klidu vydechnout.

           ••• •••
Naruto seděl v autobuse úplně v zadu. Měl tam soukromí a taky skvělý výhled.

Projížděl novinky na internetu, když ho najednou polil divný pocit. Jako by ho někdo sledoval.
Rozhlédl se a jeho zrak zůstal na jediném člověku v buse.

Měl černé vlasy a zvláštně bílou pokožku. Neviděl mu pořádně do obličeje, ale tipoval by, že má žluté oči.

No, to se nám to pěkně rozjíždí, že?

Už víte, kdo nejspíš způsobí blonďákovi problémy?

Není to tak takže uhádnout, takže se těšte na pěkné drámo, protože dotyčný bude mít určitě zajímavé plány s naším Narutem.

A co říkáte na vždy milujícího Itachiho a vždy ukecanýho Deidaru?