"Tímhle směrem? Tohle je jen blbý vtip, že jo?"

Sasuke a Kiba dorazili ke vstupní uličce, která vedla do nejhorší části Konohy.
Oba dva si nechtěli přípustit, že by tudy zamířil Naruto.

"A kam jinam by šel? Víš, při našem posledním setkání nám otevřel dveře, když jsme přišli, že?"

Inuzuka lehce kývl hlavou a stále hleděl před sebe. Nechtěl tomu uvěřit.

"Choval se divně. Až moc se usmíval a snažil se něco zakrýt", řek Uchiha svoji myšlenku a možná i možnost, proč by právě sem Uzumaki zamířil.

"Nechceš mi tady a teď říct, že má domluvenou nějakou "schůzku" s tím zvráceným chlápkem, že ne?", ujišťoval se stále Kiba, i když věděl, že si to jen snažil mylně namluvit.

Sasuke si povzdechl. Tohle se mu taky vůbec nelíbilo, ale kam by jinak šel?

"Uzavřeme dočasné příměří, kvůli Narutovi. A abych odpověděl na tvou otázku, tak ano, přesně to si myslím."

Kiba se na něho otočil a podal mu ruku, aby mohli společně uzavřít příměří, při kterém se navzájem nepovraždí.

"Dobře, tak jdem na to", zavelel hnědovlásek a udělal první krok.

Černovláska ho asi po pěti vteřinách následoval.

"Ať jsi hlavně v pořádku, Naru."

       ••• •••
"Jak jako se setkat s tím úchylem, co si s tebou užil, hm?!
Děláš si prdel, že jo?!", křičel, skoro hysterčil Deidara.

"Já musím, Deii. Jinak by se nejen tobě něco stalo."

"Já ti dám, že půjdeš sám! Půjdu s tebou, a kdyby mě chtěli od tebe třeba otrhnout, budu se tě držet zuby nehty. Ty nikam sám nepůjdeš, jasný?!"

Naruto na něho hleděl, jako kdyby spatřil ducha.

"Vždyť ho nemůžu dostat ještě do většího nebezpečí.
Ale...  Co mám teda dělat?"

"Dobře"

"Jak dobře? Dobře, že tě budu následovat, nebo dobře, že se tady loučíme?", nechápal Dei.

Mladší se usmál a objal staršího pevným stiskem.

"Dobře, že se mě budeš držet, jako ocásek, ok?"

Nad Narutovou odpovědí se Deidara jen ušklíbl a víc se zabořil do jeho krátkých a rozcuchaných vlasů.

"Měl by sis je umýt."

"Ty prostě i v té nejnebezpečnější situaci budeš řešit něčí vzhled, že?"

"To jsem celý já."

       ••• •••
Itachi seděl v autě a pozoroval dvojici mužů, které už pěknou chvíli pozoroval a snažil se přijít na to, co mají asi za lubem.

"Možná bych měl zavolat Deidarovi, ať mě potom neseřve."

Vytáhl si z kapsy mobil a už vytáčel blonďákovo číslo.
Asi po půl minutě neúspěšného čekání na to, až mu to druhý zvedne, to zavěsil.

"Kde jen může být? Vždycky má přece mobil u sebe a vždycky mi to vezme. Pokud tedy nemá špatnou náladu, a nebo jsme se nějak nepohádali."

            ••• •••
"Takže naší první zastávkou bude tenhle už na první pohled, rozpadající se bar, nebo klub? Být s tebou je ale sranda", řekl si spíš pro sebe hnědovlásek, i když moc dobře věděl, a taky to chtěl, aby to druhý slyšel.

"Tady to nespravují a nekontrolují. Proto si myslím, že je to perfektní místo na setkání."

Kiba jen protočil očima, protože "úplně" obdivoval jeho dedukce. Na tohle by přece přišlo i pětileté dítě.

"Tak jdem, ne? Nesmíme ztrácet čas!", a už si to kráčel přímo do jámy lvové.

         ••• •••
"Se divím, že mě pustili s tebou", rozpustil pro Deidaru otravné ticho a šeptal Narutovi svoje pocity, že je oba dva nejdřív vyvedli z baru, potom nasedli do černých aut, asi po deseti minutách dojeli k dalšímu, tentokrát k většímu a hezčímu baru.

"Jo, to je fakt. Hlavně si všímej detailů a nech všechno ostatní na mě.
A hlavně neudělej žádnou scénku, jasný?", otočil na něho hlavu a pokračoval při tom v chůzi, div do nikoho, nebo něčeho nenarazil.

"Jasný, jasný, ničeho se neboj. Ten nejtišší člověk je přímo za tebou."

Naruto nad tímhle radši jen v duchu mávl rukou a modlil se k Jashinovi, aby všechno dopadlo nějak dobře. Stejně ale věděl, že ho Sasuke, možná i s Kibou hledá a teď někdy se k nim mohl připojit třeba i Itachi.
Pokud samozřejmě o Deidarově výpravě a možném užití věděl.

         ••• •••
Asi po třech minutách konečně došli k výtahu, do kterého nastoupili a jeden z těch buranů, jak je nazval Dei, zmáčkl tlačítko a rozjeli se směr druhé patro.
Mladší blonďák byl každou vteřinou nervóznější a obával se, co ho asi tak čeká.

Ozvalo se zacinknutí a dveře se otevřely. Všichni vystoupili, a jako první dal svoji první reakci najevo kdo jiný, než právě dlouhovlásek.
Chytl Naruta ze zadu za levé rameno, rozhlédl se po celé místnosti, kde to zářilo a hrálo všemi barvami.

"Tak tady se mi bude líbit."

Naruto ho sice zčásti chápal, protože tak nějak by taky reagoval, kdyby tady nepřišel dá se říct z donucení.
Už totiž od prvního rozhlédnutí spatřil toho, který za tohle všechno mohl.

"Tak jdem! Nestůjte tady!", popohnal je jeden z mužů.

Dei si odfrknul, ale držel se svého slibu a nic nekecnul.
Naruto se zhluboka nadechl a šel vstříc svému osudu.

          ••• •••
Kiba i Sasuke seděli u jednoho zadního stolu a každý z nich sledoval jednu půlku klubu. Každýho si měřili pohledy a snažili se najít někoho jim podezřelýho.

"Takhle to nejde. Musíme se někoho zeptat", promluvil hnědovlásek, dopil svoji sklenici a zvedal se ze židle.

"Asi máš pravdu. Zeptáme se číšníka", souhlasil Sasuke.

Vydali se k velmi příjemně vypadajícímu chlápkovi, který se zrovna bavil s nějakým černovláskem.

"Ehm, promiňte, ale mohli bychom se na něco zeptat?", položil otázku Sasuke.

Starší muž se na oba dva mladíky podíval a kývl hlavou, že můžou pokračovat.

"Hledáme našeho kamaráda, který tady mohl před pár hodinami, možná minutami být. Má blonďaté rozčepýřené vlasy, modré oči a na tvářích takové malé jizvičky. Na každé straně tři", popisoval Naruta Kiba a toho jedním okem sledoval toho černovlasého mladíka, který mu přišel nějaký povědomý.

"Ach, vy myslíte tady mého známého, který tady sedí, jeho dobrého přítele, že?"

Sasuke i Kiba nechápavě stočili hlavy na zmíněného, který se jim konečně ukázal.

"Itachi?!", zvolali unisono.

"Ahoj Kibo, nazdárek bráško", pozdravil je Itachi, který se mírně usmíval a v ruce držel sklenici se svým oblíbeným alkoholem.

          ••• •••
"Sice jsem si chtěl promluvit jenom s tebou, menší a určitě mladší blonďáčku, ale když jste tady dva, tak proč ne."

Deidara silně zatínal pěsti a držel se, aby po něm neskočil a nerozbil mu jeho slizkou tvář s děsivě hadíma žlutýma očima.

Zato Naruto se taky snažil držet se, ale ne kvůli vzteku, ale kvůli něčemu, co se dozví jistě za pár minut.

"Ale abych přešel k věci. Ty", ukázal na Uzumakiho," my se velmi dobře známe, takže naše prvotní dohoda stále platí. Tvůj kamarád tady zůstane a my dva se přesunem do vedlejší místnosti", ukázal na dveře, které byly za ním.

Naruto se už snažil něco říct, ale Dei byl rychlejší.

"Vám nestačilo to poprvé?! Naruto s tím ani nesouhlasí a vy si ho nemůžete vzít jako nějakou hračku!"

Hadí muž se jen děsivě pousmál. Tenhle pohled nechcete ani za Jashina vidět.

"A co mi k tomu brání. Jste v mém klubu, odsud se nedostanete. Ale máš asi trochu pravdu. Nuže", stočil znovu pohled na mladšího," souhlasíš s tím? Pokud ne, víš, co se stane."

Naruto sklopil hlavu dolů a zadíval se na svoje bílé tenisky. Levá představovala, že dnes večer to zažije znovu. Pravá znamenala strach a obavy o svoje přátelé a rodinu. V momentální situaci hlavně strach o Deie.

Nakonec stočil levou nohu směrem k Deidarovi. Zvedl hlavu a zadíval se mu do očí.
Starší ihned pochopil, co se během několika minut stane.

"Naruto"

Hello!

Jak asi dopadne Narutova šílená a nechtěná noc?
Zvládne to?
A co udělá Deidara?

Itachi se vrací a čím pak nás asi překvapí?

Zbyde vůbec ještě nějaký čas na záchranu našich blonďáků, a nebo se všechno NAVŽDY změní?

Poslední tři kapitoly, plné dramatu!

Goodbye!