Doufám, že se vám bude první kapitolka líbit a samozřejmě mi napište svoje názory a odezvy.
Budu za to moc ráda.
Užijte si první počtení. (:

Je pozdě večer a mladý muž se právě vrací ze školy.
Jde osamoceným parkem, který je osvětlený pár lampami. I tak mu to nedodává pocit bezpečí.

Zastaví se a pohlédne na jednu z výškových budov, přesně do 7 patra.
Vzdychne si a přemýšlí nad úplnými začátky jeho vztahu.

-FLASHBACK-
Prochází temným a neosvětleným parkem a spěchá domů do tepla, kde na něho určitě už čeká jeho přítel.
Zabočí lehce doleva a najednou před sebou uvidí stát stínovou postavu.
Zastaví se a je připravený na případnou rvačku.

"Hej, hlavně klid, Naruto, to jsem já, Sasuke",ozve se už pro Uzumakiho netajemná postava a dá se do kroku.

Blonďák si oddychne a jde mu naproti.
Setkají se po pár metrech v pořádném objetí.

"Chyběl jsi mi, Sasuke",zašeptal mu blonďák do ucha.

"Ty mě taky,Naru. Budu takhle pro tebe chodit každý den,jo", špitl a rychle se mu vrhl na rty.

-KONEC FLASHBACKU-

A tak tahle rutina pokračovala až do minulého měsíce. Celou dobu bylo vše ok, až právě před pár týdny se Sasuke začal chovat divně. Vždycky, když se ho Naruto zeptal, co mu je, prostě ho odbyl a v tom horším případě po něm i něco hodil.

A tak Narutovi začalo období, ve kterém chodíval domů pozdějc, trávil dost času s kamarády a vůbec se nebavil se Sasukem.

••• •••
Došel ke dveřím, z kapsy vytáhl klíčky od bytu a odemčel si.
Venku začalo pěkně tuhnout, takže když vstoupil do předsíně, okamžitě ho ovanul teplý vzduch.
Už, už se těšil, až se namočí do vyhřáté vany a začne relaxovat.

Jeho plán byl ale rychle přerušen, když ze sebe sundal veškeré oblečení, vyzul si boty a vyrazil do kuchyně.

"Kde jsi tak dlouho byl?
Jsem myslel, že někde přespíš",vyhrkl na něho okamžitě černovlásek, jen co se objevil mezi futry.

"Kde jsem asi mohl být?!
Znáš takovou budovu jménem škola?",vyjel po něm blonďák.

Zrovna dneska neměl vážně náladu se s ním hádat.
Vždyť ani ksakru nepočítal, že ho dneska uvidí!

"Ježiš, klidni hormon. Jenom jsem se ptal",dal ruce do obranného gesta.

"Jo, tak to je skvělý! Můžu teď hned jít otevřít okno a všem zahulákat, že tady pan Uchiha Sasuke je schopný se mě na něco zeptat, nebo jak si to kurva myslel,co?!"

Sasuke nechápavě zvedl obočí.

"Jsi nějaký nabubřelý,ne?",zeptal se a vůbec si neuvědomoval, že přilévá olej do ohně.

Uzumaki ze sebe shodil batoh a rychle si to nakráčel přímo k tomu černovlasému trhači nervů.
Chytil ho oběma rukama za lem trička a donutil ho se mu podívat do vážně nasraného obličeje.

"Vážně mám toho plný zuby, Sasuke! Prostě tady a teď končím!", zařval přes celý byt.

Pustil ho a odešel do jejich ložnice, ve které stejně už nepobýval.
Vytáhl ze skříně velkou sportovní tašku přes rameno a začal si do ní házet všemožné kousky oblečení.

Sasuke se probral z náhlého přívalu Narutových dosti vyřčených slov a běžel za ním do ložnice.

"P-počkej, co to jako děláš? V-vždyť jsi to nemyslel v-vážně, že jo?"

Mladší naházel poslední kousky oblečení a v totální kamenné masce v obličeji, prošel vedle Sasukeho a zamířil do koupelny.

"Tak řekni aspoň něco, no tak?!", dožadoval se stále Sasuke a pronásledoval ho.

Doběhl do koupelny, kde se málem srazil s blonďakem ve dveřích.

"Naruto!",okřikl ho.

Druhý jen zvedl sklopenou hlavu a podíval se mu z usměvavým pohledem přímo do jeho uhlových zorniček.

"Copak? Teď si mě budeš všímat? Musím říct, že mě za posledních 5 minut nepřestaneš udivovat."

Po těchto slovech se vydal k hlavním dveřím a doufal, že ho nechá konečně na pokoji.
Víc se za dnešní večer mýlit nemohl.

"Naruto, počkej přece! Nech mě ti to vysvětlit, no tak!", zastavil ho těsně předtím, než je otevřel.

Blonďak se nadechnul a byl připravený na jejich poslední společnou konverzaci.
Otočil se na Sasukeho a čekal, co jeho "bývalý" přítel vyklopý tentokrát.

"Naruto, já nevím proč jsem se za poslední týdny choval divně, ale prosím neodcházej! Jsme přece spolu takovou dobu, známe se od dětství, no tak!", snažil se ho přesvědčit a věřil ve šťastný konec.

Mladík s azurovýma očima sundal z kliky ruku a zatnul ji. Popravdě nechtěl odejít a navždy ho opustit. Vždyť měl sakra pravdu!
Znají se od mimin a jsou spolu aspoň přes dva roky.

"Sasuke, sice se známe dost dlouho, ale pochop, že tohle je prostě konec...
Nebo možná ne."

Černovlásek se napjal.

"Takže ty si chceš ode mě dát jako nějakou pauzu, nebo co to tady meleš?"

Nekonec svoje myšlenky nechal vypustit na povrch.

"Takže tohle je jako nějaká pauza, oddychovka?",zeptal se.

Naruto se kousl do spodního rtu. Jak rád by mu dal šanci!

"Jo, na pár dnů, nebo možná týdnů", odpověděl a znovu chytl za kliku, připravený odejít.

Nezbývalo málo k tomu, aby tady ztropil hysterickou a brečící scénku. Potřeboval být prostě chvíli sám.

"T-tak jo, můžeš odejít",vypustil Sasuke z pusy.

Naruto si jen povzdech. Co taky mohl jiného čekat.
Otevřel dveře a vyšel do chodby, nechal je otevřené. Sice vůbec nechápal, proč to dělá, ale nějak stále nepobral celou situaci a hlavně sebe.
Došel ke schodům a pomalým, loudavým krokem zamířil do spodních pater. Nechtělo se mu volat výtah, ještě by se mohlo stát, že by na něho mohl Sasuke čekat, až by dojel.

Po pár minutách už otvíral hlavní dveře od obrovského paneláku a loučil se a teplým a bezpečným domovem.

"To musí být zrovna dneska taková zima?!"

Ihned, co vyšel ven, ho ovanul studený vánek. Podzim se pomalu přehoupával do chladivé a syrové zimy, takže nikdo nechtěl trávit mnoho času venku.

"Narutó!"

Zmrznul na místě a pomalu otočil hlavu přes rameno.
Běžel k němu Sasuke jenom v mikině.

Počkal, až k němu doběhne.
Nevěděl sice, proč prostě neuteče a nechá tuhle kapitolu ukončenou, ale to by nemohl mít Sasukeho stále rád.

Mladší Uchiha k němu doběhl a zastavil se pouze dva kroky od něho.

"D-díky, že jsi počkal."

Naruto se pousmál. Věděl, že stále k sobě něco cítí, takže si myslel, že jim tahle pauza pomůže.

"N-nemáš zač. J-já, asi už p-půjdu",zakoktal a otočil se.

Mohl by v klídku odejít, to by ho ale nemohl Sasuke zastavit.
Chytl ho za rameno, otočil si ho k sobě a dal mu pořádný polibek na rozloučenou.

"Budeš mi chybět, Naruto", pokusil se říct, i když byl stále uvězněný v příjemném polibku.

"Ty mě taky, Sasuke. Tahle přestávka nám ale pomůže."

Mladší se odpojil a pomalu se dostával i ze Sasukeho objetí.
Starší mu nijak nebránil.

"Tak zatím, ty jeden Uchiho", zamával mu a vážně už odešel směrem na autobusák.

"Sbohem, Naruto", zašeptal si pro sebe Sasuke a rychle se vrátil zpátky do tepla.

••• •••
Naruto ušel asi kilometr, a ještě naposledy se podíval na svůj minulý domov.
Sice nebyl oficiální konec, ale on to tak prostě cítil.

"Sbohem, Sasuke."

Tak co? Jak se vám úvodní kapitolka do zatím nevím jak dlouhého příběhu líbila? (;

Myslíte, že Naruto udělal dobře, že odešel i přes to, že viděl a cítil Sasukeho city?

A kam vlastně náš blonďák půjde bydlet?