Ahoj!! Tak a je tu předposlední kapitola. 

Den se chýlil ke konci a my se pomalu v objetí jeden druhého ukládali ke spánku. Nečekal jsem, že i po našem prohřešku se mi bude zdát opět ten samý sen, který směřoval k tomu, co jsme spolu před chvílií prožili. Probudil jsem se ze snu a snažil se zpomalit svůj dech. Promnul jsem si unavené oči a rozhlédl se po místnosti. Bokuto v pokoji nebyl a soudě podle nepříjemného světlo, bylo již ráno. Sedl jsem si a ještě jednou si promnul oči. Poté jsem se šel do koupelny umýt a převléct. Možná jsem včera neměl být tak chtivý. I když to nerad přiznávám, mé pozadí to neneslo zrovna nejlíp. 

Ani tam jsem na Bokuta nenatrefil. Poté, co jsem byl hotový, jsem zamířil do kuchyně. Zrovna připravoval snídani, což bylo tak sladké. Chvíli jsem ho pozoroval. Můj pohled spočinul na jeho pozadí a opět se mi vybavovali všechny ty hříšné věci. Raději jsem přestal a šel k němu blíž. Nevšiml si mě. Objal jsem jej zezadu a letmo ho políbil na krk. ,,Dobré ráno!" popřál jsem mu. ,,Dobré i tobě." popřál nazpátek. ,,Rodiče se ještě nevrátili?" optal jsem se jej. ,,Jo, jen spí." odpověděl a dál se věnoval přípravě snidaně.

,,Akaashi, co se ti to pořád zdá, zase jsi mluvil ze spaní no a pak..." ztišil se. Cítil jsem se trapně, určitě jsem nevydával zrovna nevinné zvuky. ,,Já za to nemůžu, to ty...pořád mi lezeš do snu do toho jednoho a samého, ale vždy to pokračuje dál než předchozí den." řekl jsem. ,,Tak mi ho povyprávěj." pobídl mě s úsměvem. ,,Ne, lepší bude, když ti to v pondělí po tréninku ukážu." řekl jsem a on jen souhlasně kývl. Pomohl jsem mu nandat jídlo na talíře. Sedli jsme si ke stolu a pustili se do jídla. Po jídle se rozhodl všechno sklidit a nenechal mě mu pomoci. Když jsem ho tak sledoval, dokázal bych si s ním představit společné bydlení. Všechno mu šlo tak dobře, jeho jídla byla skvělá i přes to jak moc se podceňoval, za to já bych byl asi k ničemu. 

,,Nad čím zase přemýšlíš?" vyrušil mě svým dotazem. ,,Nad ničím, jen si říkám, jak víc úžasný ještě dokážeš být." zalichotil jsem mu. Jeho tváře nabraly červenou. ,,Víc než tvé úžasné rty určitě ne." namítl. Chytil mě za dlaň a přitáhl k sobě. Poté mě jemně políbil a držel mě v objetí. Opravdu jsem ho miloval. Objetí jsem mu oplatil a hodnou chvíli jsme tam jen tak stáli a užívali si vzájemnou blízkost. Vrátili jsme se nahoru do pokoje pro mé věci. Bohužel jsem musel jít domů. Bokuto napsal rodičům vzkaz a šel mě doprovodit. 

Pokračování příště...