Ahoj!! Sice pomalu ale jistě se blíží tento příběh ke konci, chtěli byste ode mě napsat ještě nějaký jiný příběh na jakýkoliv jiný pár? 😊😊

Konečně jsme to měli za sebou. Vyučování skončilo a já se mohl vytratit z davu divně hledících spolužáků. Bokuto mě chytil za ruku a rozeběhl se i se mnou pryč odtamtud. Zastavili jsme se až u lavičky v parku. Sedl jsem si na ni a čekal, až si Bokuto přisedne též.

Byl tak překrásný, nejraději bych ho líbal pořád. Přisedl jsem si k němu a hleděl do těch jeho nádherných očí. Od doby, co slyšel tu báseň se ani nemračil spíš naopak, na tváři mu hrál malinkatý úsměv. Ostatní by asi nepoznali, že jde o úsměv, ale já ano. Schoval jsem jeho ruku do svých dlaní.

,,Nikdy jsme si to neřekli, ale i tak mi připadá, že máme mezi sebou víc než jen přátelství, a tak se ptám...budeš se mnou chodit?" optal jsem se mírně nervózně a stále sledoval jeho dokonalou tvář. Ten sotva spatřitelný úsměv nabral na velikosti a rozšířil se.

,,Budu s tebou chodit." řekl jsem a letmo jej políbil na rty.

,,Co když se ti někteří kluci budou posmívat nebo tě budou chtít šikanovat kvůli tomu, že jsi se mnou?"

,,Rozhodl jsem se city k tobě přestat skrývat před sebou, takže to nebudu skrývat ani před ostatními. A taky si myslím, že šikana kluka, jako jsem já, by byla opravdu nuda."

,,Nečekal jsem, že umíš být i vtipný. Ale prosím i tak na sebe dávej pozor." 

,,Nemusíš se bát. Pamatuješ si, jak jsem na soustředění vyjel na Oikawu? Nebylo to kvůli tomu, že urážel mě, ale kvůli tomu, že urazil tebe. Nenechám nikoho, aby znevažoval nebo špinil náš vztah." 

Jeho slova mi vnukly slzy do očí. Cítil jsem to stejně, ať si někdo zkusí říct něco špatného proti nám. ,,Opravdu tě hrozně miluji." 

,,Já tebe taky. Jen...chtěl jsem se zeptat. Ví o tvé orientaci i rodiče?" optal jsem se. 

,,Ano. Sice byli trochu překvapení, ale přijali to. Předpokládám, že tvoje rodiče to neví, když jsi to donedávna nevěděl ani ty." 

,,Předpokládáš správně. Nikdy jsem svým rodičům nelhal, ale nevím, jak jim to mám říct. Každopádně i kdyby byli nakonec proti, mé rozhodnutí to nezmění. Ale chtěl jsem se zeptat, jestli bys u toho nebyl se mnou..."

,,Samozřejmě, kdy jim to chceš oznámit?" 

,,Co třeba teď hned?" řekl jsem a vstal z lavičky. Bokuto se ke mně přidal. Propletli jsme si prsty a pomalu šli ke mně domů. Zvládl bych to nejspíš i sám, ale s Bokutem to bude o dost lehčí. Navíc moje matka ho zbožňuje. 

Pokračování příště...