Ahoj!!

Věnováno avlis24 mockrát děkuji za všechny ty hlasy <3

O několik dní později: 

Nevím proč, ale kontaktu s Bokutem jsem se snažil vyhýbat. Myslel jsem, že už zvládám být v jeho blízkosti. Právě naopak...snad pokaždé jsem se přestal ovládat, což nevedlo zrovna k nejlepším věcem. Teď ještě do toho ta báseň, nevěděl jsem, co s tím a čas ubýval a ubýval. Ne že by mi na tom nějak záleželo, ale třída by mě asi zabila za to, že jsem je připravil o volnou hodinu. Báseň, tréninky a učení...jak to mám všechno stíhat, povzdechl jsem si. 

------------------

Měl jsem před tréninkem ještě trochu času, a tak jsem si sedl na lavičku ve stínu. Hleděl jsem jen tak bezduše před sebe, když v tom jsem ucítil tu velice známou vůni. Srtrnul jsem na místě. ,,Myslíš si, že se ti podaří vyhýbat se mi tak dlouho. Nejdřív bys ze mě věci strhal a pak si jen tak odejdeš? To se ale nedělá." pošeptal a políbil mě na krk, z čehož se mi opět spustila husí kůže. ,,Neotáčej se, uvidíme, jak příjemný to bude tobě." opět zašeptal a začal mě líbat na krku, jako já naposledy jeho. Neubránil jsem se a zasténal. ,,Teď bych měl utéct jako ty." řekl a já už necítil vlhkost jeho rtů na své kůži ani tu okouzlující vůni. Ohlédl jsem se za sebe a on tam vážně nebyl. 

Kam mohl tak rychle zmizet, nebo že by to byla jen nějaká až moc reálná představa. Zakroutil jsem hlavou a snažil se myslet na něco jiného. Pomalu jsem se odebral do šaten. Byla tam tma. Sahal jsem po vypínači, když v tom mě někdo stáhl k sobě a políbil. Podle toho polibku jsem poznal, že se jedná o Bokuta. Jen on tak chtivě líbal. Nebránil jsem se a polibek prohloubil. ,,Ani nevíš, jak moc mě mučíš." pošeptal a rukama zabloudil pod mé triko. ,,Právě že naopak. To ty mučíš mě už jen pohledem. Nepoznávám se kvůli tobě, nedokážu se ovládat, nedokážu nést ten nátlak a jediné na co se zmůžu, když se vrátím do reality, je útěk. Tak mi to promiň, ale můžeš za to ty, že jsi pro mě tak okouzlující." šeptal jsem, když jsem měl hlavu zabořenou v jeho hrudi. 

,,Milé dozvědět se, že si za to můžu sám, ale to, že jsi ze mě tak mimo, mi jako omluva stačí. Pro dnešek tě víc trápit nebudu." hlesl a rozsvítil. Pohlédl jsem mu do očí a opět se v nich ztrácel. ,,Co bys dělal, kdybys takhle políbil jiného?" optal jsem se a uhnul pohledem, abych s v nich neztratil úplně. ,,Asi bych se propadl do země, ale jelikož nikdo nechodí tak tiše jako ty, nemohl jsem se zmýlit. Otázkou je, co bys dělal ty, kdybys mě viděl líbat se s jiným?" optal se nazpátek. ,,Ihned bych se otočil a už s tebou nejspíš nepromluvil." odpověděl jsem, i když jsem netušil, kam tou otázkou mířil. Jen se usmál a začal se převlékat. Velice pomalu převlékat. Nejspíš chtěl, abych po něm toužil ještě víc, čemuž jsem se snažil bránit ze všeho nejvíc.

Pokračování příště...

Ahhh vážně se i mě samotné některé části opravdu líbí :D