Ahoj!!

Věnováno RenulliBby <3 

Došli jsme do jídelny. Kuroo už na nás s úsměvem mával. Vždy mi dokázal spravit náladu. Měl jsem ho opravdu rád. Jsme rivalové ve volejbalu, ale v normálním životě, je to můj nejlepší přítel. Vzal jsem si hromadu jídla. Měl jsem šílený hlad, ještě když jsem byl bez oběda. I s tácem jsem šel rovnou ke Kuroovi. Přisedl jsem si naproti němu a usmál se. Tentokrát měl doprovod a to malého nového nahrávače Kenmu. Akaashi šel pomalým tempem k nám a zaujmul místo vedle mě. Pustil jsem se do jídla. Když v tom chtěl zase náš stůl parazitovat ten zmetek Oikawa. Ovšem nepřišel mi, že by se chtěl znovu hádat. 

,,No šup, Oikawo, pověz jim, cos chtěl." řekl Iwaizumi a dloubnul ho loktem do žeber. ,,Přišel jsem se vám omluvit. Především tobě Bokuto. Nemám právo říkat o tobě takové nesmysly. Akaashi tobě se také omlouvám. Chtěl jsi jen pomoct a já zbytečně ztropil scénu." omlouval se a jeho oči říkaly, že to myslí vážně. ,,V pořádku, budeme dělat, jako by se to nestalo." prohlásil Akaashi s nezájmem a věnoval se jídlu. Když jsme dojedli, chvíli jsme jen tak seděli a povídali si. Dokonce ani ten namyšlený král nebyl tak hrozný, v takovýchto situacích mi jeho přítomnost nevadila. Akaashi též nevypadal tak nezaujatě jako vždy, občas se dokonce malinko usmál. V deset byla večerka a my museli rozpustit náš debatní kroužek. Šli jsme si dát sprchu, ovšem každý zvlášť a poté jsme se vrátili na pokoj.

----------------------------

,,Jsem tak utahaný a co ty?" 

,,Děláš si srandu, jak můžeš být unavený, když jsi prospal skoro celé odpoledne. Nejsem unavený." 

,,Čemu se vlastně divím, ty budeš mít pořád moc energie." řekl jsem a sedl si na postel. Bokuto měl stále ručník na hlavě a snažil se si usušit vlasy. Vybavil jsem si ten okamžik, kdy měl vlasy rozházené a spadaně dolů. Byl tak sexy. Ani nevím, co mě to popadlo, ale moje nohy se zvedly a blížily se k němu. Moje ruce se dotkly jeho ručníku a pohybovaly se stejně jako jeho. A to nejhorší...můj mozek byl naprosto vygumovaný a neposlouchal mě. 

Akaashi Keiji mi právě pomáhá vysušit vlasy. To bylo snad až neuvěřitelné. Nechal jsem spadout ruce podél těla a nechápavě na něj zíral. Měl takový zvláštní výraz v očích, jako by sám nevěděl, co dělá. Obejmul jsem ho a přitiskl k sobě. I on nechal spadnout své ruce dolů a ručník jej následoval na zem. Byl tak hrozně roztomilý a já věděl, že ho tentokrát nesmím pustit. 

Ano! Přesně tohle jsem chtěl vidět. Jednou rukou jsem mu vjel do těch hebkých a stále vlhkých vlasů a začal je čechrat. Byl jsem jako smyslů zbavený, takže mi bylo naprosto jedno, co vlastně dělám. Následky jako vždy přijdou až potom. 

Couval jsem s ním k posteli a opatrně se s ním položil. Byl jsem teď na tenkém ledě. Kdybych udělal něco, co bych neměl, mohlo by se to celé zvrtnout a naše přátelství by skončilo, přesto jsem chtěl zariskovat. ,,Budeš mít dost energie na to, abys mi utekl?" pošeptal jsem mu a následně jej políbil na krk. Nic nenamítal, a tak jsem pokračoval dál a přivlastnil si jeho rty. Rukama jsem mu bloudil po těle. Měl tak hebkou kůži. 

Nezůstaval pozadu a též se připojil. Mé tělo z jeho dotyků doslova hořelo, a tak jsem si vysvlékl tričko. Nevím, jestli jsem viděl správně, ale v jeho očích se zajiskřilo. Stáhl jsem triko i jemu a svými polibky sázel jeho nahou kůži. Občas mu unikl tichý sten. Ráj pro uši. Zpátky jsem se přisál k jeho rtům a začal jej líbat. Pronikl jsem svým jazykem do jeho úst a prozkoumával vnitřek. Začal spolupracovat. 

Nechtěl jsem ukazovat chtíč, a tak jsem se snažil být co nejjemnější, ovšem on dělal přesný opak. Jako by si celou tu dobu přál, abych to udělal. Líbal tak dravě a chtivě a i když nám docházel vzduch, oddělil se vždy jen na vteřinku a opět se přisál. Když naše jazyky dozápasily, jen jsem si hleděli do očí. Akaashi měl najednou takový divný výraz v očích. ,,Nemysli si, že teď odejdu." řekl jsem. ,,Neboj se, nemám energii na to, tě vyhnat na tvojí postel." hlesl a usmál se. ,,Tak zavři oči a spi." ,,Dobrou Bokuto." ,,Dobrou Akaashi." také jsem mu pořál a přehodil přes nás deku.

Pokračování příště...