Ahoj!!

Věnováno blueDiaMoon 😊😊♥️

,,Děje se něco?" řekl jakýmsi zasněným tónem. ,,Jestli jsem vás vyrušil, tak se omlouvám, ale chtěl jsi, abych tě vyzvedl, až půjdu do jídelny." pověděl a stále nechápavě hleděl na Bokuta. ,,Aha." ,,Bokuto, ty sis snad vzal nějaký omamný látky, že jsi tak mimo?" optal se a mával mu před očima. Zasáhl jsem, než stačil říct nějakou hloupost. ,,Bokuto, měli bychom jít, než zaberou všechna místa." mírně jsem ho okřikl, aby se už probral. Kuroo mou reakci prohlédl. ,,O co tady jde? Co jsi mu udělal, že je jak pod vlivem drog? Objal jsi ho nebo snad něco víc intimního?" obrátil svou pozornost ke mně. Nevěděl jsem, co na to odpovědět, a tak jsem jen pokrčil rameny a dělal, že o ničem nevím. ,,Netrap mi ho tak. Jen jsem se zakoukal do té roztomilé tváře a nechal se trochu unést..." najednou řekl Bokuto a já zkoprněl. Cítil jsem se ještě trapněji. Nejradši bych se propadl do země. Na druhou stranu jsem byl rád, že mu nevyzradil to, co se odehrálo tak tři minuty zpátky. 

Kuroo se plácl do čela a začal nás popohánět do jídelny. Na nic dalšího se neptal, i když jeho pohled mluvil za vše. Měl na jazyku tolik otázek, které nebyl schopný vyslovit. Když jsme dorazili do jídelny, nechali jsme si nandat jídlo, co se nám líbilo, a vyhledali prázdný stůl. Skoro všechny byly obsazený, přesto jsme jeden našli. Už jsme se chystali dát do úst první sousto, když v tom jsem slyšel dva povědomé hlasy, jak se dohadují a u toho zmiňují mé jméno. Oikawa s Iwaizumim se blížili přímo k nám. ,,Přisednu si, pokud nevadí." řekl Oikawa, jako by mu záleželo na našem názoru. Sedl si vedle Kurooa přímo naproti mě a Hajime zase naopak vedle mě. ,,Myslel jsem, že budeš sedět vedle mě." řekl s nevinným úsměvem a pohlédl na Hajimeho. Tu jeho andělskou stránku mám prokouknutou, takže mě tím vážně neoblbne. 

,,S králem u jednoho stolu, to jsem si vždy přál." řekl Bokuto ostře a vyvolal tím Kuroovi úsměv. Sledoval mě svýma kaštanovýma očima...ne doslova probodával a nechtěl přestat hledět dál. Dokud mu Hajime nezamával před nosem.  Zajímalo by mě, co jsem mu udělal? ,,Tooru! Mohl bys toho nechat, jsi vážně, jak malý dítě." poukazoval na jeho chování. ,,Koukám, že tohle mají snad všichni kapitáni společné..." podotkl jsem a mírně se usmál. ,,To máš pravdu." podpořil mě Hajime a Oikawu to vytočilo ještě víc. ,,Smím se zeptat na pravý důvod, proč jsi si přisedl zrovna naproti mě?" zeptal jsem se narovinu. ,,Jen jsem se chtěl podívat s kým Iwaizumi ztrácí čas, koukám, že si celkem rozumíte." řekl podrážděně. Trochu se mě to dotklo, chtěl jsem mu to trochu oplatit. ,,Že by snad náš král žárlil? Možná by neztrácel čas se mnou, kdyby ses nechoval jako dítě a nemusel mít neustálou pozornost." řekl jsem svým obvykle nazaujatým tónem. ,,Řekl pan dokonalý." 

Ostatní jen tiše přihlíželi a čekali, co se bude dít dál. ,,Tím si to tvrzení jen potvrdil. Pokračuj a ukaž Hajimemu, jak daleko dokážeš zajít kvůli svojí sobeckosti a žárlivosti." řekl jsem stále klidně. ,,Co si o sobě vůbec myslíš?!" rozkřikl se Oikawa a upoutal pozornost minimálně dalších dvou stolů. ,,Oikawo, uklidni se!" snažil se ho ztišit Bokuto. ,,A ty jsi teď jeho ochránce a tím, že se zastaneš, ho chceš dostat do postele?" řekl výsměšně a Bokuto vypadal, že za chvíli bouchne, taktéž to platilo o Kuroovi a já je pouze předběhl. ,,To, že se tu chováš jako idiot, ti nedává právo dělat idioty z jiných. Kdybych tě neznal tipoval bych, že je to tvoje parketa. Obdivuji Hajimeho, že tvoje chování dokáže trpět tak dlouho, já bych to nesnesl. Jen jsme si přátelsky popovídali a známe se sotva den a ty z toho ztropíš takovou scénu. Kdyby ses díval pořádně, pochopil bys, jak moc tě přes to všechno miluje." řekl jsem důrazně, aby konečně pochopil. Poté jsem se zvedl od stolu a šel pryč. Možná jsem to trochu přehnal, ale potřeboval to slyšet, když je tak natvrdlý. 

Vážně jsem ho nesnášel. Takhle mě dlouho nikdo nevytočil. Slyšel jsem za sebou kroky. Nechtěl jsem se ohlédnout, a přesto jsem musel. Oddechl jsem si, když jsem spatřil Bokuta. Jeho zářivé oči se teď leskly smutkem. ,,Akaashi..." řekl a sklopil pohled. ,,Děje se něco?" optal jsem se. ,,Ne, já jen doufám, že mu nevěříš." řekl se strachem v hlase. ,,Proč bych měl?" odpověděl jsem otázkou. ,,Kvůli tomu, že jsem tě políbil. Nechtěl jsem, aby tě jeho slova nějak ovlivnila..." řekl tiše a konečně mi pohlédl do tváře. Opět jsem se trochu zastyděl. ,,Nemusíš se bát, jdu do pokoje." řekl jsem a rozešel se tím směrem. Přiklusal ke mně a už zase se zdál energetický jako vždy. 

Pokračování příště...

S láskou Vaše Tsukki ♥️