Ahoj!!

Věnováno kerr_ia snad se bude líbit 😊

U dnešního dílu vás vítá Bokuto Koutarou. Je mi šestnáct let, ale za pár dní mi bude sedmnáct. Studuji druhým ročníkem na Vyšší střední škole Fukuroodani. Jsem 190 centimetrů vysoký a vážím něco kolem 80 kilo. Svojí školu miluji a především náš volejbalový tým, kterému dělám kapitána. Podle ostatních jsem hrozně energetický, stále se chovám jako malé dítě, ale také jsem velice milý, přátelský a oblíbený. 

Inu začal první den školy a jelikož jsem na konci roku prohrál sázku, musel jsem provádět za C naše prváky já. Když jsem si prohlédl nové studenty, připomínali mi mě. Všude možně se rozhlíželi a nemohli se dočkat, až vstoupí dovnitř a budou se seznamovat s novými lidmi. Poté jsem ale spatřil jednoho, který vypadal jako by svět nevnímal a nic z toho ho prostě nezajímalo. Musel jsem ho trochu popostrčit, ale nakonec jsem skončil odbyt jednoduchou odpovědí. 

Když se všichni shromáždili, pozval jsem je dovnitř a ukázal jim, kde budou mít skřínky a čekal, až si nějakou vyberou a zapíší se. Náš neznámý a nezaujatý hoch vyčkával, co na něj zbyde, ale netušil, že mu zbyla skřínka zrovna vedle mě. Ne že bych jím byl nějak zaujatý, ale měl jsem pocit, že ho musím mít nablízku. Už teď mi tenhle školní rok připadal skvělý. 

Provedl jsem je po škole a celou dobu sledoval toho hocha. Pořád měl na tváři ten stejný výraz. Celkem mě to mrzelo. Ovšem když jsme došli do tělocvičny, spatřil jsem na něm lehký úsměv. Že by měl rád aspoň sport? Uvidíme, jaký sport ho baví. Třeba nakonec skončí ve volejbalovém týmu, což by mi vůbec nevadilo. Jako poslední jsem jim ukázal jejich třídu, která byla mimochodem hned vedle té mojí. S tím jsem se s nimi rozloučil a už jen čekal, až přijdou i ostatní spolužáci.  

Sedl jsem si do své zadní lavice a koukal z okna. Najednou se mi zase vybavila jeho tvář. Vlastně byl svým způsobem celkem roztomilý. Chvíli jsem si užíval zasněnost k němu, než přišel můj kamarád a také člen týmu Saru. Vyrušil mě z myšlení poplácáním po zádech. ,,Na koho pak myslíš, že by se ti mezi novými prváky zalíbila nějaká dívka nebo chlapec." začal zase provokovat. Sám jsem totiž nevěděl, jestli mě přitahují víc dívky nebo chlapci, ale co vím, vztah s dívkou mi z nějakých neznámých důvodů nikdy nevydržel. A co se týče Sarua, o všem věděl, jelikož je to můj  dobrý kamarád a bylo mu koneckonců jedno, na co nebo koho jsem.

Pokračování příště...

Nevím proč, ale tak nějak jste mě podvědomě donutili vydat další díl, nečekejte zázraky, je to jen začátek příběhu, přesto doufám, že se vám i tento díl líbil. 

S láskou Vaše Tsukki <3