Ahoj!! Omlouvám se, že vydávám tak pozdě, počasí mě asi nemá moc v lásce a přes vypadávání internetu to dřív nešlo :/

Věnováno Lucik111 děkuji i tobě <3

Když jsem pozoroval Oikawu s Iwaizumim, uvědomil jsem si, že nechci, abychom to mezi sebou měli taky takové. Takže jsem dospěl k názoru, že ho nebudu tolik štvát, když spolu teď celkem dobře vycházíme. Známe se už něco přes měsíc a až teď se mnou prohodí víc než jen jednu větu, za což jsem opravdu rád. Akaashi naštěstí přivedl Iwaizumiho zpět, ale jak už je známo, trest ho nemine. Trenéři si vždy potrpěli na docházku a nikdy nebrali soustředění na lehkou váhu. 

,,Takže...jak vidíte, objevily se zde další nové tváře a některé staré odešli. Nás trenéry napadlo, proč neudělat jedno společné soustředění, kde si právě zvykneme na nové hráče a sehrajeme se s nimi. Ovšem už tu máme několik skvělých párů, jako je Iwaizumi a Oikawa, každopádně, jak mi dnes předvedli, pořád se dají některé věci zlepšit. Dohodli jsme se vás dát do párů, což znamená, že když někdo nepřijde na trénink včas, bude potrestaný i ten druhý. Jde o to, abyste se víc poznali, důvěřovali si, mohli se na sebe spolehnout a především se sehráli. Tento skvělý nápad podpořil a pomohl uskutečnit Kuroo, takže pokud se vám nelíbí, jak jsou uspořádané dvojice, jděte za ním. A Oikawa s Iwaizumim po skončení oběhnou celý areál, třikrát." 

Bože, že ti trenéři vždy tolik napovídají. Každopadně jsem nečekal, že by přistoupili na Kuroovo návrh. To celé totiž vymyslel on. ,,Takže proto jsme spolu skončili na pokoji, myslel jsem si, že za to může Kuroo." najednou řekl Akaashi. ,,Promiň, nejspíš jen chtěl, abychom spolu vycházeli." řekl jsem omluvně. ,,Ne, to je v pohodě. Vždyť sotva znám ostatní členy našeho týmu a i když jsi hlučný, zvykl jsem si na tebe. A s nikým jiným bych pokoj sdílet nechtěl, jen už nevtipkuj tak blbě." nakonec řekl. ,,Bokuto, dost tlachání, jde se makat." řekl trenér. ,,Tak jako první budeme trénovat přihrávky." dodal ještě. Akaashi se na mě jen usmál a rozcuchal mi vlasy. Mé tváře nabraly červenou. Tohle mu většinou dělám já, ale je příjemné, když to někdo udělá vám, ještě když si při tom musí mírně stoupnout na špičky. 

----------

Ne, neptejte se mě, proč jsem to udělal ani co jsem to vlastně začal plácat za hlouposti. Sice to byla pravda, ale když si znovu přemítnu celý ten rozhovor, je mi zase trapně. Samozřejmě to nedávám znát, ale v hlavě si jen stále nadávám. Už jsem si zvykl, že se ke mně dostává blíž, ale aniž by to věděl a aniž bych si to přál já, podněcuje mě k tomu, abych měl k němu blíž i já. ,,Akaashi, soustřeď se trochu!" pokáral mě Bokuto s tím jeho velkým a zářivým úsměvem. Jen jsem kývl a snažil se soustředit především na míč. 

Pokračování příště...