17.
Ahoj!!
Věnováno maya_san ♥️♥️
Je vás tolik, že nevím, komu dřív věnovat díl, ale na všechny se dostane 😊😊
Vešli jsme do našeho pokoje, kde už byli i naše cestovní tašky. Obyčejný pokoj, každý měl svoji skříň, noční stolek s lampičkou a postel. ,,Na jaké straně chceš spát?" optal se. ,,Nevím, je mi to jedno." odpověděl jsem s nezájmem. ,,Když je ti to jedno, můžeš se dělit o svojí postel se mnou." řekl s tak nevinným úsměvem na tváři, jako by to snad neměl být ani vtip. Protočil jsem očima a zakroutil hlavou. ,,Můžeš to zkusit, ale nepřežiješ." Už jen ta představa mě uváděla do rozpaků. Pane bože, tohle se nikdy nesmí stát. ,,Takže výzva?" přerušil mě z mých myšlenek svým škodolibým smíchem. ,,Ach bože, ty jsi vážně..." nestihl jsem to doříct. ,,Bůh? To ani ne, ale nějaký to kouzlo určitě mám. Ne, jen vtipkuji. Nemusíš se bát, k tvé posteli se nepřiblížím." řekl a začal si vybalovat.
To, že jsme sdíleli jeden pokoj, nebylo jen tak. Určitě to Kuroo udělal schválně. Po tom jejich rozhovoru se nedivím. Určitě chtěl, abychom se usmířili. Rád bych s ním byl za dobře, kdyby pořád tak blbě nevtipkoval. Možná by mi to nevadilo, kdybych se při tom nemusel cítit tak trapně. Naopak jsem opravdu rád, že se drží v mé blízkosti, i když to tak mnohdy nevypadá. ,,Akaashi, je ti něco?" zaslechl jsem Bokutovo hlas. ,,Ne, jen jsem se trochu zamyslel. Co tady vlastně budeme dělat?" optal jsem se. ,,Trénovat. Podle počasí buď tady nebo venku a poslední den bude společné grilování. Nadřeme se tu, ale já to beru jako výlet." řekl se zasněným výrazem. I takhle byl roztomilý. ,,Abych nezapomněl, občas tu můžeš vidět věci, které bys neměl, a proto jsme se se všemi dohodli, že to, co se tu stane, tady taky zůstane. Takže až pojedeme zpátky už se o tom mluvit nebude." dodal ještě. ,,Co by se tu asi tak mohlo stát?" nechápal jsem.
,,No tak třeba "velký král" a Hajime se tu minulý rok tak hádali, že ho pak Hajime políbil a řekl, ať už je zticha. Pohled na ty dva se naskytl i mě." řekl a začal se hrozně smát. Tak tohle jsem opravdu nečekal. Zrovna Oikawa Tooru byl umlčen polibkem jiného muže, kdo by to byl řekl. ,,Jo asi takhle jsem se tvářil, když jsem je viděl, ale pochybuji, že bych u toho byl tak roztomilý jako ty." řekl a přesunul se ke mně. Pomáhal mi vybalit věci, než mu nakonec skončily v rukou jeho věci. ,,Chtěl jsem ti je vrátit už předtím, ale nějak jsem zapomněl." řekl jsem dřív, než se stačil na cokoliv zeptat nebo pomyslet na nějaké divné věci. ,,Klidně si je nech." řekl a stočil svůj pohled ke mně tak, že jsme do sebe narazili čelem. Kdykoliv byl takhle blízko, začala se mi motat hlava a mé myšlenky byly poněkud nevhodné. Rychle jsem se od něj odtáhl, ale zakopl jsem a kdyby mě Bokuto včas nezachytil a nepřitáhl k sobě, spadl bych. Jenže teď jsme byli ještě blíž. ,,Dávej pozor, Akaashi. Neodpustil bych si, kdyby se ti něco stalo. Mohl ses praštit o roh postele." šeptl a tiskl mě svými pažemi k sobě.
Pokračování příště...
Tohle stojí za to si přečíst:
Autor: Anikk23 opravdu skvěle píše a příběh vás pohltí během prvního odstavce 👌😊
Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top