Ahoj!!
Věnováno Ppurschova děkuji za tvou podporu 😊😊♥️

Pokračovali jsme v tichosti až ke škole. Autobus už tam čekal. Volejbalový tým si naložil věci dovnitř a mohlo se vyrazit. Předpokládal jsem, že si Sarukui přisedne k Bokutovi, namísto toho se na mě usmál a řekl jen, ať mu na něj dám pozor a shodil mě na sedadlo vedle Bokuta. Bokuto se na něj zamračil. ,,Jsi v pohodě? Nebouchl ses někam? Saruovi asi zase přeskočilo." řekl a prohlížel si mě ze všech úhlů. Jen jsem pokýval. ,,Ok." řekl a začal něco hledat v batohu. Vytáhl si sluchátka  a připojil je k mobilu. ,,Nemám moc rád dlouhé jízdy autobusem, protože při nich usínám a Saru mě pak pořád budí, tobě to ale nevadí, že?" optal se. Zakroutil jsem hlavou. Opřel se hlavou o sedačku a nasadil si jedno sluchátko, druhé podal mě a já jej beze slov přijal. Snad budou jeho písničky uklidňující. 

Byly uklidňující až moc. Po chvíli jsem usnul a vzbudil se, až když jsem ucítil spadnout Bokutovo hlavu na tu mou. Nejdřív jsem ho chtěl odsunout, ale byl tak roztomilý, že mi to svědomí nedovolilo, a tak  jsem to nechal být. Znovu jsem zavřel oči a ponořil se do říše snů. Probudili jsme se těsně předtím, než jsme dorazili na místo. Nemohl jsem si nevšimnou Sarukuiovo potutelného úsměvu. Jen jsem nad tím protočil očima a nevšímal si ho. Vyšli jsme z autobusu a vzali si svoje věci. Došli jsme dovnitř nějaké budovy. Byla opravdu obrovská. Provedli nás po ní. Dvě velké tělocvičny, když jste vyšli z tělocvičny, mohli jste jít do bazénu. Co bylo tohle místo zač? 

,,Tak když už jsme skončili s prohlídkou, přejdeme k rozdělení pokojů. Uspořádání jsem dělal sám, tak si stěžujte u mě. Tady je rozpis. Podívejte se a zapamatujte si váš pokoj." řekl Kuroo. Čekal jsem, že to bude dělat někdo starší nebo spíš trenéři a ne Kuroo. ,,Proč to dělá on?" optal jsem se Bokuta. ,,Asi chtěl. Patří to tu jeho rodině už hrozně dlouho. Je to jejich rodinné dědictví. Nikdo to nevyužíval a když Kuroo začal hrát volejbal, přistavili sem i tělocvičny s bazénem. Chodívali jsme sem spolu, už když jsme byli malí." řekl s úsměvem. 

,,Proč mám být zase s tím idiotem na pokoji?" křikl kluk s tmavými vlasy s logem Aoba Johsai na mikině. ,,Protože ty jediný, dokážeš zkrotit našeho velkého krále. Oikawo, ty s tím snad máš nějaký problém?" optal se jej. ,,Ani ne, ale myslel jsem si, že si pohrajem spolu." řekl se škodolibým úsměvem a hned na to mu ten předchozí věnoval pohlavek a táhl ho pryč. Nechal kolovat seznam a šel za námi. ,,Pokud vám to nevadí, máte pokoj spolu, snad nebudete, jako ti dva před vámi. Nevěděl jsem, jak líp to rozdělit." omluvně řekl. ,,Ne, už jsem si na Bokuta celkem zvykl." řekl jsem, aby si zase nemyslel, že ho nemám rád. ,,Všiml jsem si, když mi Saru poslal tuhle fotku, jste roztomilí." Oba jsme zrudli. ,,Saruuuuu!" křikl Bokuto, ale než stačil cokoliv jiného říct, Saru byl pryč. ,,Pardon...tak teď pojďte, máte pokoj vedle mě." řekl ještě Kuroo a vedl nás do našeho pokoje. 

Pokračování příště...