Ahoj!!

Věnováno lilowlbokuto děkuji i za tvou podporu <3 

Počkal jsem, až se převléknou ostatní a mezitím si sedl na dřevěnou lavici. Bokuto mi na chvíli zmizel z dohledu. Když přišel skoro bych ho nepoznal. Smáčené vlasy mu neposedně padaly do obličeje, ale byl ještě přitažlivější než normálně. A ty jeho vyrýsované svaly a celkové křivky jeho postavy...možná kdyby se choval trochu normálněji a ne jako dítě, snad by mě dokázal okouzlit. Zkoprněl jsem nad svou nynější myšlenkou. Proboha, na co zase sakra myslím? Zakroutil jsem hlavou a snažil se vytěsnit myšlenky na Bokuta. 

Aniž bych si toho všiml dřív, opět jsme tu byli sami. Bokuto mě sjel pohledem od shora až dolů a zase nazpátek. ,,Proč ses nepřevlékl? Chtěl si snad počkat na mě, abys mě zase nenápadně sledoval." řekl a neskrýval jeho pobavení. Mě moc do smíchu nebylo. Hodil jsem na něj naštvanou grimasu. ,,Nenápadně? To ty ses přede mnou začal svlékat, jak jsem se asi měl vyhnout pohledu na tvé tělo? Bože..." procedil jsem mezi zuby naštvaně. 

Začal se nebezpečnou rychlostí přibližovat ke mně. Couval jsem, až jsem po chvíli narazil do studené zdi. Dech se mi zrychlil a já se bál, co bude naslédovat dál. ,,Klid to byl jen vtip...proč se vždy tak hrozně naštveš? Ten úsměv ti předtím slušel víc, snad jsi byl i roztomilejší...stejně jako když přede mnou neustále utíkáš." řekl a byl tak blízko, že se rty téměř dotýkal mé tváře. Cítil jsem jeho horký dech. Začal jsem se vzrušením mírně třást. ,,Nemusíš se bát, nikdy bych ti neublížil, jen jsem tě chtěl obejmout za tak skvělý výkon." řekl a opravdu mě objal. Krev se mi nahrnula do tváří. Nevěděl jsem, jak zareagovat. Byl jsem v jiném světě. Náhle se obě ruce zvedly a též jej objaly. 

Když jsem opět přišel k sobě, vymanil jsem se z jeho objetí. Zpanikařil jsem. Co jsem to zase udělal a proč jsem ho nechal, aby prolomil můj osobní prostor a ještě tak moc. Rychle jsem se převlékl, hodil jeho věci do tašky a vyběhl pryč bez jediného slova. Ani jsem se za sebe neohlédl. Před školou jsem si uvědomil, jak trapně jsem teď v jeho očích musel vypadat. Akaashi, ty jsi vážně úplný blázen. Kam se ztratila ta tvá vyrovnanost a všechno okolo? Už jen když ho spatříš, jsi vyvedený z míry. Ale proč, vždyť je to jen další obyčejný člověk v tvém životě, tak se sakra vzpamatuj! Nadával jsem si ve své hlavě. 

Pokračování příště...