Ahoj!! 
Věnováno Gabriela_zemencikova 😊

Jmenuji se Akaashi Keiji. Je mi patnáct let a v prosinci mi bude šestnáct. Jsem 180 centimetrů vysoký a vážím kolem 70 kilogramů. Nemám žádné sourozence, takže vedu poměrně klidný a zároveň nudný život. Nejsem nějak extra společenský, ale s lidmi se dokážu bavit bez stydlivosti. Jsem pro každý sport, ale nejvíce ze všeho zbožňuji volejbal. 

-------------

Skončily letní prázdniny a nám začala škola. První den v prvním ročníku na Vyšší střední škole Fukuroodani. No kdo by se netěšil na nudné seznamování se svými novými spolužáky? Abych pravdu řekl, vždy jsem si hleděl svého. O holky jsem se moc nestaral a když už jsem měl nějaké kamarády, tak jen kluky, co se mnou sportovali. Teď už dost o mně, jdeme se podívat, co nás čeká v tomto roce. 

Když jsem došel před školu, všiml jsem si jednoho kluka držící ceduli s označením naší třídy. Už u něj pár lidí stálo. Nevím, proč, ale už teď mi pil krev. Byl tak energetický a pořád se něčemu smál. Neochotně jsem šel k nim a snažil se jej ignorovat. Jenže on očividně měl zájem se seznámit. 

,,Ale notak, proč ten skleslý výraz? Já vím, první den školy je otrava, ale ve škole...akord v téhle škole si užiješ spoustu legrace a nebude se ti chtít jít ani domů. Chodím sem druhým rokem a tuhle školu miluji." řekl tak hrdě a stále se u toho usmíval. Jo jeho vlasy sčesané nahoru opravdu vtipně vypadaly a oči připomínající oči sovy též. ,,Budu se snažit vypadat neotráveně." řekl jsem. Najednou mi dal ruku kolem ramen. ,,Když se budeš držet mě, užiješ si dost zábavy, to ti zaručuji." pošeptal a jedním okem na mě mrkl. Nechal jsem to být a jen protočil očima. 

,,Jsou tu všuchni ze třídy 1-C?" optal se a hlouček jen souhlasně kývl. ,,V tom případě, pojďte za mnou. Mám tady seznam volných skříněk. Každý si nějakou zabere a pak mi nahlásí číslo." vedl nás ke skříňkám. Čekal jsem, která zbyde, abych se nemusel s nikým dohadovat. Když jsem mu nahlásil své číslo, tak zvláštně se usmál. Nechápal jsem, o co mu jde, ale přišlo mi, že je mnou tak trochu zaujatý. 

Poté nás provedl školou, ukázal nám, kde se nachází školní bufet, jídelna a učebny k našim předmětům, poté tělocvičnu a naposled naší třídu a také třídu vedle té naší, protože to byla jeho třída. Takže kdybychom náhodou chtěli s něčím pomoc, máme poprosit druháky. Jo to určitě...myslím, že nebudu ten případ. Díky bohu už odešel. Sedl jsem si do úplně poslední lavice u okna a vybalil si na stůl blok s tužkou a něco si čmáral, než dorazí náš či naše třídní.

Pokračování příště...