Dnes je to již týden co jsme přiletěli do Alabamy. Týden co jsme se ubytovaly a týden co s Naomi snášíme bydlení s Jessicou a Marilyn. S Marilyn to je pohoda. S ní se dá domluvit. I když je taky bůh ví jak bohatá, chová se víc jako člověk než Jessica.

Psala jsem svému bodyguardovi Lewisovi, který přiletěl před pár dny. Byl by tu i dřív, ale z technických důvodů mu let zrušili a přesunuli mu let na jiný den. Přiletěl sem se svým synem. Dnes se setkáme a strávíme den společně.

Vyrušilo mě zaklepání na dveře.

,,Dále!" odpověděla jsem a dveře zavrzaly, osoba vstoupila a znovu zavrzaly, dokud nebyly zase zavřeny. Osoba si lehla vedle mě a stáhla mě do objetí. Pousmála jsem se, když jsem viděla Naomin obličejík.

,,Esther," zamumlala. ,,Já chci objetí," kňučela. Donutilo mě se uchechtnout a poplácala jsem ji po paži. ,,Já tu svoji stylistku nesnáším! Nechceš si je vyměnit?" zeptala se.

,,Ah," vydechla jsem pobaveně. ,,Tak to je oč tu běží? Nespokojena?" zeptala jsem se jí nazpátek a odložila telefon.

,,Když mě namaluje, vypadám jak klaun!" postěžovala si. ,,Já chci svoji stylistku z Anglie! Ta mě uměla namalovat. Tahle mi zvýrazňuje všechno! Patlá na mě tuny make-upu!" pokračovala.

,,Má milá Naomi," soucítila jsem s ní. ,,To je opravdu tragédie. Některým dětem se nedostane ani jídlo do úst a tebe make-up trápí!" zdramatizovala jsem to. Naomi se zatvářila velmi nepříjemně. Zamračila se na mě a já jsem se chichotala víc. ,,Měla by ses teď vidět!" poznamenala jsem.

,,Hej! To není vtipný! Ta borka je fakt hrozná!" štěkla po mně v sebeobraně. Já se z tý holky picnu, pomyslela jsem si a zavrtěla hlavou.

,,Tak jí řekni, že ti ten make-up nesedí a ať vymyslí jiný, ne?" navrhla jsem jí. Na to se zamračila ještě víc.

,,Ale oni mají být těmi experty!" protestovala. ,,Se zeptám Simony co by na mě nejraději viděla," dodala. ,,Věřila bys tomu?! Simona s námi bude po celou tu dobu!" vypískla jako fanynka.

,,Jasně, je to skvělý," souhlasila jsem s ní, ale ve skutečnosti mi to bylo trošku jedno. Musela jsem se postarat o jiné - důležitější - věci. Táta mi volal ohledně stavu mé mámy. Strachuju se o její zdraví. O ni. O jedinou osobu, která se mnou byla v tom nejhorším a nejlepším. S její nepodmínečnou láskou a podporou.

Avšak když mi bylo šestnáct, máma se začala chovat jako by to nebyla ona. Vždy byla ochranářská vůči mě, ale od té doby se chovala hůř a hůř. Všude viděla potenciální nebezpečí. Ten boj se strýčkem ji opravdu poznamenal. Tátu taky, ale projevoval svou ochranu jiným způsobem.

,,Uuuuu, promluvím si s Ernestem. Ten mi poradí víc než moje kamarádka," odpověděla a hrála že je těžce ublížená. Protočila jsem očima nad jejím přehnaným dramatizování.

,,Mluv si s kým chceš, já se musím jít připravit," vyšlo ze mě a já jsem se dala ke skříni, kde jsem už měla svoje oblečení úhledně naskládané. Naomi se na mě tázavě podívala.

,,Oh~? To jsi se tady stihla za těch pár dní s někým seznámit?" vyzvídala. Ta holka byla tak neskutečně zvědavá.

,,Ne," odpověděla jsem jí a vytáhla rozumný oděv. Ne nějak vyzývavý, ne moc formální, ale ze všeho nejvíc hlavně pohodlný. Zvonové černé kalhoty, které jsem doladila béžovým opaskem. Hodila jsem je na postel, což donutilo Naomi kalhoty zvednout a prozkoumat. Snad aby mohla ohodnotit zda je to opravdu vhodné jít s tím někam ven. Vytáhla jsem k tomu bílou košili s knoflíky a dlouhými rukávy. Vyrobena z bavlny. ,,Jen jsem se domluvila s Lewim, že půjdem do města," dodala jsem a zavřela skříň.

Naomi se podívala taky na košili a zvedla ji do výšky. Soudně se na mě a na outfit, který jsem si vybrala, podívala. Zkřížila jsem ruce na prsou a tázavě jsem se na ni podívala pro změnu já.

,,Něco se ti nelíbí?" zeptala jsem se. Naomi odhodila košili ke kalhotům s opaskem a posadila se.

,,Ani ne," odpověděla. ,,Jen by mě zajímal Andrew?" optala se. Pousmála jsem se.

,,Přiletěl sem s Lewim," informovala jsem ji a Naomi ihned byla ve střehu.

,,COŽE?!" vyjekla a hned byla na nohou. ,,Nemůžu jít s tebou!?" dodala a kdyby mohla, tak by mě žádala i na kolenou.

,,Nech mi toho prcka," odpověděla jsem a hravě jsem do ní dloubla. ,,Je to syn mého bodyguarda," připomněla jsem jí. ,,Řekni Ernestovi, jestli nemá svýho," dodala jsem a chichotala se. Naomi mi jen věnovala další ublížený pohled.

,,Nemá!" odpověděla mi. ,,Ještě se mi vysmál," dodala a odfrkla si. ,,Aspoň že dělá svou práci řádně. Takový namakanec," zmínila.

Já jsem si mezitím svlékla tričko, abych se mohla obléci do svého outfitu. Nějaký stud mezi námi už neexistoval. Všechny jsme stejné, takže se nebojíme převléci před jinými děvčaty. Koneckonců, kolikrát se musíme převlékat před stylistkami, nebo při focení. Nesčetněkrát. Od modelingu se ale nedá čekat nic jiného. S tím se musí počítat.

Naomi se ale i tak otočila a dívala se do stropu. Jasně, zdvořilost nám ale nevymřela úplně.

Oblékla jsem si košili a kalhoty hned poté a opasek jsem omotala kolem pasu. Teď ještě vymyslet jakou obuv si vezmu k tomu. Zahlédla jsem ale svoje bílé tenisky. Střevíců si za poslední dny užiju ještě dost. Chci se cítit pohodlně.

,,Závidím ti tvůj styl, Esty," povzdechla si Naomi, když se na mě podívala. Věnovala jsem jí jen úsměv a krátkou poklonu. ,,No, dej mi pak vědět o všem, co se dělo!" dodala. ,,Jsem děsně zvědavá." Zazubila se a snažila se ze všech sil vypadat jako neviňátko.

,,Jasně," odpověděla jsem, ,,ale neměj velké představy. Jdeme si jen popovídat jako kolegové, žádný románek," upozornila jsem ji. ,,Ty zase nevypij nějakou flašku alkoholu, abys nedopadla jako když jsme sem letěly," připomněla jsem jí.

,,Doteď nevím, co se dělo!!" vyjekla a frustrace na ni byla viditelná. Šklebila jsem se jako kočka Šklíba z Alenky v říši divů. ,,Si z toho moc nepamatuju, no!" dodala a hodila rukama do vzduchu.

,,Nemusíš vědět," odpověděla jsem jí a přešla m botníku. Vzala jsem si ty bílé tenisky a obula jsem se. Vzala jsem si svoji malou kabelku s doklady a místo pouzdra na brýle jsem tam hodila nějaké sladkosti pro malého Andrewa. Dlouho jsem ho neviděla, ten musel povyrůst!

,,Estheeeeeeer! Jsi zláááá!" protáhla Naomi, abych slyšela tu její bezmoc a žádost po tom vědět, co tak strašného provedla, když jí odmítáme říct co prováděla. Jen jsem se chichotala a jako by nic jsem jí jen zamávala a odešla z pokoje jsem ven.

,,Vrátím se večer, pa!" zvolala jsem ještě za dveřmi a Naomi vyšla ve chvíli, kdy jsem stoupla na první schod a rychle sešla zbytek dolů. Směr dveře, abych už konečně zmizela. Než by stihla Jessica sejít ty schody z patra nad námi.

,,Dobře, pa!" odpověděla Naomi a zamávala mi nazpět.

Já už ale byla pryč, takže jsem ji ani neviděla, ani neslyšela. Napsala jsem Lewimu, že jsem už na cestě. Zavolala jsem si taxi, který mě svezl do Summerdalu z Magnolia Creek Lodge.

Skoro 3 hodiny cesty. Měla jsem chuť spáchat nežití, protože tak ukecanou taxikářku jsem ještě neměla a ani neviděla. To bylo teda něco. No, ale aspoň že s ní byla i zábava. Vykládala mi svoje životní příběhy, nějaká varování jako třeba: ,,Ať Vás ani nenapadne mluvit s ostatními o vysokoškolském fotbalu, ano? Někteří Alabánci tím totiž žijou a hlavně nezmiňujte Auburn..." a pokračovala o příhodě, co se jí stala.

Vystoupila jsem, zaplatila a jakmile taxikářka odjela, byla jsem napadena malým rošťáckým kukučem od nikoho jiného než Andrewa.

,,Teto Esther! Moc rád tě zase vidím!" vypískl. ,,Pamatuješ si mě pořád!? To jsem já! Andrew!" dodal. Jeho nadšení a slova mě donutila se usmát od ucha k uchu.

,,Jasně že, prcku," odpověděla jsem. ,,Teda, tys od minule vyrostl," poznamenala jsem. Už to nebyl klouček, co byl ještě do nedávna ve stejné výšce jako moje kolena. Už byl o kousek vyšší. Pomalu mi sahal po pas. ,,Máš chuť na sladké? Mám bonbóny," nabídla jsem a vytáhla balíček gumových kyselých žížalek z kabelky.

,,Snažně Vás prosím, slečno Esther, nekrmte toho neřáda, jinak bude ještě hyperaktivní!" ozval se hlas Lewise. Vzhlédla jsem k němu, protože můj bodyguard byl tak o dvacet centimetrů vyšší než já! Snadno by spadal do kategorie děsivého psa. Byl by určitě nějaký Mastif, nebo Dobrman. Děsivý na venek, ale pod veškerou maskou dobrák od srdce. Takové zlatíčko.

,,Jasně, už to dávám zpátky do kabelky," ujistila jsem ho. ,,Cos provedl, že tátu naštval, hm?" zeptala jsem se Andrewa a vzala jeho obličej do dlaní. Ten se jen zazubil jako neviňátko. Ten jeho drzý úsměv a oči plné neřádství.

,,Niiiiic!" odpověděl Andrew. Zavrtěla jsem nad ním hlavou. Ty uličníku jeden, to ti nesežeru ani s navijákem, pomyslela jsem si. Cvrnkla jsem jeho nos.

,,Ty uličníku," poškádlila jsem ho trošku. ,,Tady jsi ale na výletě, jo? Nepřidělávej tátovi víc práce než už má se mnou," upozornila jsem ho. Nad tím mávl rukou.

,,Ale já jsem tady taky pracovně!" protestoval a pyšně nafoukl hruď. Tázavě jsem se na něho podívala. Pozvedla jsem obočí.

,,To je mi novinka," poznamenala jsem. ,,Jak to že jsi tady pracovně?" zeptala jsem se ho s laskavým úsměvem.

,,Dělat tetě bodyguarda!" prohlásil pyšně a jako gorila si do hrudi bouchnul. Nejistě jsem se podívala na Lewiho. Ten jen vrtěl hlavou, což mě donutilo se zasmát.

,,Oh," vydechla jsem a pohladila Andrewa po vlasech. ,,To jsou mi novinky. Tak nakonec nemám jen jednoho bodyguarda, ale rovnou dva!" dodala jsem. ,,Tak tedy, kam si to namíříme, bodyguardi!?" zeptala jsem se.

,,Já umírám hlady!" ozval se Andrew a zvedl ruku jako by se hlásil ve škole. Věnovala jsem pohled Lewimu.

,,No, já mám pocit, že na mě taky něco leze," přidala jsem se k Andrewovi, ,,Cítím, jak mi začíná kručet v mém břichu," dodala jsem a dloubla do Lewiho. Ten si jen povzdechl.

,,No, takže zas je všechno na mě," poznamenal si pro sebe a promnul si oči. ,,Tak fajn, nebudu tady mít nějaké otravné lidi, které škemrají o jídlo."

,,Jedna dospělá žena! A dítě," opravila jsem ho. Dokážu si jen představit jak Lewis protočil očima.

,,Jo, která se chová jak dítě," stál si za svým. Odfrkla jsem si nad jeho komentářem a zkřížila ruce na hrudi. Hádat se s ním nebudu. Proč? Stejně bych ho nepřemluvila. Můj bodyguard je děsně tvrdohlavý! Až je to frustrující.

,,Urazils mě," oznámila jsem mu jen, aby věděl, že jsem ochotna se s ním i nebavit.

,,Na mě jste byla uražená už tolikrát, slečno Esther a heleďme kde až jsme," poznamenal Lewis s lehkým smíchem. Tentokrát jsem protočila očima já.

,,Pojďme už na to jídlo, prosím!" ozval se Andrew a chytil mě s Lewim za ruce, aby nás popohnal. Klopýtla jsem, ale rychle jsem se vzpamatovala, takže jsem ho pak už jen chytila za ruku a společně jsme šli najít nějaký dobrý podnik, kde bychom se mohli nadlábnout.

,,Tak, kousek odtud by měla být restaurace Decades," obeznámil nás. ,,Recenze na jídlo i obsluhu jsou nejlepšími, co jsem tady našel," dodal a koukal po něčem dalším, aby mohl hodnotit úplně.

Zatímco jsme šli směrem k restauraci, Lewis jako navigátor, povídala jsem si celou dobu s Andrewem, abychom nějak čas zkrátili. Celkově jsme ušli tak 16 minut.

Před námi se pak rozléhala nenápadná restaurace, která snad byla postavena z cihel, aby zapadla do okolí. Odlišovala se ale logem nad dveřmi. Černý půlkruh zdobil většinu místa. V něm bylo samotné logo a název restaurace. Logo vypadalo jako nějaká gramofonová deska z devadesátek, nebo dřívějších let a písmo, jakým je napsáno "Decades" mi trošku dodává halloweenskou atmosféru. Hodně světle modrá, nebo tyrkysová, s lososovým stínem a ještě pod tou vrstvou barev byl název podtržen žlutooranžovým podtónem, který se jaksi snažil snad název zvýraznit. Mísila se tam také šedá s černou. Šedá na gramofonové desce vypadala jako nějaké zvukové vlny, jak jsou nakresleny do všech stran. Pod názvem "Decades" bylo tyrkysovým napsáno "Pub and Grub", což mi přišlo celkem vtipný.

Vstupní dveře měly tvar klasického obdélníku, rámy nabarveny na světle zeleno. Okolí dveří bylo prosklené a skla vedle dveří byla rozdělena zelenými trámy na šest okének. Vypadaly jako pekáč čerstvě upečených buchet.

,,Jsme tu," ozval se Lewis, vypnul navigaci a schoval telefon, který sem doteď měl v ruce, do kapsy.

Andrew aniž by na cokoliv jiného čekal se rozběhl a cestou málem vrazil do plastových stolů, které měla restaurace venku. Zřejmě jako venkovní posezení.

,,Andrew!" ozval se Lewis a běžel hned za ním ve snaze ho chytit a zastavit. Andrew byl ale příliš rychlý a zvědavý na to, aby ho někdo byl schopen chytit.

Zavrtěla jsem nad klukem a chlapem hlavou a vstoupila o chvilku později než oni. Ihned mě dostaly různé vůně Americké kuchyně. Syčení pánví na sporácích bylo slyšet, bzučení trouby, jako by se něco peklo. Vůně pizzy se rozléhala nejvíc všude kolem. Salámová, sýrová...možná Margarita.

Pořádně jsem si ale prohlédla interiér. Jako bych vstoupila do nějakého klubu, než do restaurace. Moc lidí tady nebylo. Nebylo to ani nějak moc zaplněné. Perfektní!

Při vstupu se restaurace tvářila jako jakákoliv jiná restaurace ve světě. Jenže pak jsem pootočila hlavou do strany a nemohla jsem se přestat divit, jak velká a prostorná ve skutečnosti je.

Všimla jsem si různě osvětlené místnosti. Dominantními barvami se staly modrá a zelená. Hned na to mi padl zrak na různých arkádových hrách. Některé byly osvětlené, jiným svítil jen název, co za hru to vlastně je. Po celých délkách zdí byly rozmístěny televize. Tři vedle sebe. Jak ohleduplné, pomyslela jsem si.

Úplně vzadu místnosti se nenápadně tyčil pult ozdobený malými plakáty, dřevěnými výrobky, jako třeba srdce, či hvězdičky, nebo na zdech visely zdobné rámy na fotky. Rozesmál mě plakát hned vedle pultu na zdi. Velkým písmem napsáno "Friends" s tečkami mezi písmeny, stejně jako ve známém seriálu. Pod titulem vyobrazeny dva šálky kávy a spojoval je název kavárny, kam v seriálu parta přátel chodila "Central Perk". Na konec byla pod tím vším nalepena fotka celé party. Nádherná reference.

Taky to i vypadá trochu stejně jako v seriálu, poznamenala jsem. Není divu, že má ta restaurace nejlepší hodnocení.

,,Slečno Esther," ozval se Lewis a mávl na mě, abych věděla, kde vůbec skončili a kde mi drží místo. Kývla jsem, abych mu dala vědět, že jsem ho slyšela. Andrewa se mu povedlo chytit. Držel ho za paži, aby mu znovu neutekl.

Přešla jsem k nim a posadila se do rohu. Úplně ke zdi. Moje nejoblíbenější místo. Zároveň nebezpečný, ale Andrew si sedl vedle mě a Lewis se usadil naproti nám. Andrew hned chňapl jídelní lístek, aby se podíval, co podávají. Očička se mu hned rozzářila.

,,Já si můžu dát na pizzu co chci! Hele!" vypískl a ukázal na řádek, který to tam tak píše. Vytvořte si vlastní pizzu. ,,Můžu, tatiiii!?" zeptal se Lewiho. Uchechtla jsem se a sklonila se k jeho uchu.

,,Je to na tátu, ber co hrdlo ráčí," pošeptala jsem mu. Lewis to ale zřejmě slyšel, protože se na mě podíval velmi nepříjemně.

,,To mám platit i za Vás!?" vyhrkl na mě nevěřícně. ,,Takhle mě zneužívat! To je skandál, slečno!" protestoval a mě to jen donutilo se smát.

Jakmile ustál nesměle jsem se usmál a zašmátrala v kabelce. Vytáhla jsem bonbony a otevřela je, aby si Andrew vzal. Což taky okamžitě využil a vzal si plnou hrst gumových bonbonů. Lewis se na něho velmi neschváleně podíval.

,,Vem si jen pár, ne plnou hrst, Andrew," pokynul mu. ,,Zapomněl jsi na vychování? Je to neslušné," pokáral ho a Andrew okamžitě pár bonbonů vrátil a sklesle se na mě podíval.

,,Omlouvám se," špitl lítostně a bral si po jednom bonbonu. Pohladila jsem ho po vlasech.

,,V pořádku," ujistila jsem ho. ,,Nemusíš se omlouvat," dodala jsem a Andrew jen přikývl. Podívala jsem se i já víc na menu a co bych si mohla vybrat a vyzkoušet z Americké kuchyně. Všechno to zní tak dobře! Jak si z toho mám vybrat jednu věc!? ptala jsem se sama sebe a vedla vnitřní souboj o to, jestli si objednat pořádný sendvič, nebo nějaká křidélka.

,,Tati! Můžu mít i dezert!?" zeptal se Andrew ještě. ,,Mají tady nějaké nálevkové dortové hranolky!" ukázal na další řádek. Za 5 dolarů.

Lewise šlo slyšet jen povzdychnout. ,,Víš ty co? Vem si co chceš, dobře?" smlouval. ,,Jsme tady na výletě, takže vyzkoušej co jen chceš." Andrew na to nadšeně přikývl a znovu zavrtal nos do menu.

Já si asi vezmu sendvič, rozhodla jsem se. Oslovil mě sendvič s názvem Balboa. Obsahuje stejk, houby, zelený pepř, cibuli - ale to si řeknu že nechci - a sýr Provolone. Bože, já se zase nacpu! vykřikl tenký hlásek v mojí hlavě. Moje svědomí šílelo. To že ztloustnu mi je opravdu jedno. Do zítra se to spálí. Ale když už jsem tady...nezdravého jídla neuškodí, uklidnila jsem se. Ostatně jako vždy, když jsem někde v jiném státu.

Brzy se u našeho stolu zjevil číšník, kterého jsme se s Andym lekli a vyštěkli, když se zeptal ,,Máte vybráno?". Lewis objednal za sebe a překvapilo mě, když si objednal třiceticentimetrový sendvič s názvem "Constanza". Objednal také Lewimu, který si opravdu vybral, že si chce sám říct, co na pizzu chce. Vyjmenoval každou ingredienci, která mu tam nesmí chybět. Číšník se až potil když zachycoval každou ingredienci.

,,Jo! A ještě, co všechno bude u těch dortových hranolek?" zeptal se plný zvědavosti.

,,No, podáváme je s jahodovou nebo horkou fondánovou omáčkou. Máme ale taky javorový sirup, domácí karamel, nebo marshmallow," vyjmenoval veškerou přílohu.

Andrew se nad zmínkou marshmallownu zakřenil a ohrnul nad tím nos.

,,Chci domácí karamel!" rozhodl se a číšník si to zapsal. Pak věnoval tázavý pohled mně.

,,A co pro Vaši půvabnou paní?" zeptal se a cítila jsem, jak mi trochu hořely líce. Schovala jsem se za jídelníček.

,,Já si vezmu ten patnácti centimetrový sendvič Balboa, k tomu kolu. Klasickou!" odpověděla jsem a sledovala, jak si číšník zapisuje vše, co jsem řekla. Poté přikývl.

,,Tak, brzy Vám vše přineseme," řekl nám, vzal jídelní lístky a odcupital si zpátky do kuchyně.

,,Vážně sis vzal tak obrovský sendvič!?" vyhrkla jsem na Lewiho. ,,Co se tady ještě dozvím? Objednáš si příště žraloka? Nebo chobotnici až skončíme v Itálii někdy?" vyptávala jsem se. Teď už spíš zvědavě než nějak nevěřícně.

,,Vyzkoušet to můžu," pokrčil nad těmi otázkami rameny. Probodla jsem ho pohledem.

,,Jen pro informaci, pokud tohle někdy fakticky objednáš, já tě neznám, Lewi!" upozornila jsem ho. Teď a tady.

Mezitím do restaurace přišla malá, rozkošná holčička s tmavými - až černými - lokny učesané do culíku. Černé legíny s béžovým pleteným svetrem. Bílé ponožky v hnědých semišových botkách. Malá mašle zdobila její hlavu o něco víc. Její velké šedé oči se dívaly po tak známém prostoru, místě. Ohlédla se za sebe a podívala se na osobu za sebou.

Elegantní muž s uhlazenými jasně černými vlasy. Vysoké postavení mu dodával béžový lehký kabátek. Černá košile s barevně sladěnými kalhoty. Blýskala se mu část kovu, který byl součástí opasku kolem jeho pasu. Celý oblek podtrhl černými, velmi dobře vyleštěnými koženými boty.

,,Podívej!" ukázala všude kolem. ,,Není tu moc lidí," dodala a podívala se na něj. Mužův pohled ale nalezl v restauraci, kam odjakživa brával malou dívenku, na něčem úplně jiném.

Nebo snad na někom?