Po dlouhých a únavných 12 hodinách jsme přistáli v Panamě a čekali jsme na naše zavazadla. Málem jsem se radostí rozbrečela, protože jsem konečně měla pevnou zemi pod nohama. Avšak nemůžu to samé říct o některých z nás. Jako třeba Zoe, či Aleeně. Některé z nás totiž opravdu v pláč propukly. Vytlačila jsem je z mysli a ignorovala je.

Není to můj problém. Nenech se zaplést do dalšího maléru, říkala jsem si pro sebe. Zhluboka jsem se nadechla. Hlavně klid, dodala jsem si.

„Holky, já jsem vám tak dlouho neletěla v první třídě, až jsem zapomněla, jak je to tam příjemný," fňukala Zoe a mávala rukama před obličejem, aby zahnala svoje slzy. Protočila jsem očima nad tou její dramatičností. Myslím si, že trošku přehání. Jasně, jistě si lítá první třídou na dovolenou stejně jako Jessica, nebo Marilyn. I tak by ten fakt, že jsem letěla první třídou bylo to poslední, z čeho bych se rozbrečela.

Dopotáceli jsme se k zavazadlovým pásům, abychom si ještě vyzvedli naše kufry a jiná zavazadla. Nečekali jsme nějak moc dlouho. Naše zavazadla se brzy objevila na pásu a každá z nás si brala to svoje. Všechno jsme měli opět v našich rukou.

„Saro, ty sis nic nebrala?" zeptala se Emma a naklonila hlavu do strany. „Jsem přesvědčena, že jsi s sebou měla svoji cestovní tašku..." dodala.

Když jsem se podívala na Saru, její pihovatý obličej vypadal velmi zmateně a vyděšeně. Pročísla si rukou své na modro nabarvené mírně kudrnaté lokny a odhalila své dlouhé stříbrné náušnice ve tvaru jakéhosi spirálovitého klíče. Sarah se proslavila svými zvláštními náušnicemi. Nikdy nikoho nepřestala udivovat, co všechna má ve šperkovnici. Její azurové oči tikaly po okolí. Lessie a Patricia naše dvě rudovlásky jí byly hned na blízku.

Francis se pootočil.

„Co je tady za problém?" zeptal se a jakmile zpozoroval chudáka Saru bez jakéhokoliv zavazadla, kromě její malé kabelky, kterou měla v letadle, povzdechl si. Hledal okamžitě jakéhokoliv zaměstnance, aby mohl začít „diskusi" s nimi. To bude křiku... sykla jsem v hlavě.

Francis si to napochodoval k jedné z letušek a v ten moment to vypuklo. „Heleďte, dámo, jedná z mých dívek nedostala své zavazadlo, tak mi krucinál řekněte, kde k čertu skončilo!" vymáhal se odpovědi netrpělivě. „Nemám čas tady řešit ztracený zavazadlo, ale hergot! Okamžitě mi ho najděte!" poručil.

Letuška jen chaoticky přikývla a Saru si zavolali k sobě, aby mohli tomu přijít na kloub. Nenechali ho v Anglii? Co když se během letu uvolnilo, něco se pokazilo a ono spadlo do oceánu? Nebo skončilo v jiné zemi? To je blbost...její zavazadlo bylo společně s našimi! To nechává na seznamu jen to spadnutí do oceánu, nebo do jiné země.

Moje myšlenky byly jako malé tornádo negativních vibrací a nelíbilo se mi to. Musela jsem si říct, ať myslím pozitivně a zahnala jsem různé scénáře, které by mohly nastat.

Čekaly jsme a pak se Sarah s Francisem vrátili. Sarah vypadala dost uklidněně. Všimla jsem si její velké cestovní tašky přehozené přes její rameno. Ulevilo se mi i za ni!

Lessie k ní přistoupila a ihned vyzvídala. Francis byl definitivně slyšet přes celé letiště. Lidé se za ním otáčeli a někteří zakrývali uši svým dětem.

,,Moje zavazadla jen skončila u jiné přepážky," promluvila Sarah a uchechtla se. Ukázala za sebe na přepážku.

Francis stále ale funěl. Velmi podrážděný. Na kohokoliv se podíval, vypadal jak kdyby brzy vraždil. Povzdechla jsem si zoufale, protože do zítřka mu nikdo náladu nezmění. V těchhle chvílích je nejlepší se mu klidit z cesty. Aspoň nebudou problémy...

Jenže pak mu zazvonil telefon a Francis se donutil uklidnit se.

,,Zdravím, pane Haile," pozdravil zdvořile. Tikaly mu koutky očí a koutky úst cukaly. ,,Ano, ano, čekáme na letišti. Autobus nám jede..." povídal, ale utichl. ,,Jasně. Budeme tedy očekávat příjezd," sliboval a pak zavěsil. Schoval ho zpět do kapsy. ,,Vážené dámy, přijede pro nás Hailův vůz, který nás doveze rovnou na místo," procedil skrz zuby, zatímco se otočil našim směrem.

Pro Boha! Kolik za nás ten člověk už utratil?! První třída, Magnolia Creek Lodge a teď ještě jízda tam...snaží se nás koupit? Kdyby se něco pokazilo, mohl by nás s tímhle vydírat! Nikomu tohle nepřijde divný? ptala jsem se sama sebe. Začínala jsem tomuhle všemu nevěřit. Moje myšlenky rostly, dokud jsem nedošla k názoru, že ten alt milého spolupracovníka jen hraje, aby měl dobrou image a pověst.

Vyzvedla nás limuzína. Samozřejmě že z toho většina z nás byla paf. Já už nevěděla, co si mám o tomhle všem myslet. Střešní okénko se otevřelo a jako v těch Hollywoodských filmech, hlavně Jessica, Marilyn a Aleena pařily. Sklenka šampaňského v rukou a ječely z plných plic, jakmile si zažádaly o zvýšení hlasitosti rádia. Všechny jsme popíjely šampaňské. I já. Přiznám se, ale pocucávala jsem šampaňské do půlky a nechala ho. Neměla jsem chuť.

Cesta trvala hodinu a já jsem se už jen těšila, až si zalezu do postele a vyčkám na zítřek.

Jakmile jsme dojeli, Francis nás porozděloval do několika skupinek. Jelikož náš "hotel" nebyl jeden, ale v Magnolia Creek Lodge se nacházelo několik domů, které těmi hotely byly.

Skončila jsem v jednom domě s Naomi, Marilyn a...Jessicou. No nazdar, pomyslela jsem si. Vydala jsem pár tichých nadávek. Tohle bude jízda.

Náš domek byl obrovský. Před vstupem nalevo byla terasa. Po obou stranách byly přistavěny střechy nad posezeními. Nad terasou jedno velké okno. Co mě celkem děsilo, byla okna ve středu. Devět obrovských oken, kterými šlo vidět až na druhou stranu. Viděla jsem zdi po krajích a dveře, které v nich byly vybudované. Nejspíš naše pokoje. Vypadal, že je třípatrový. Hned vedle přízemních oken byl vchod. Na druhé straně bylo něco velkého zakrytého. Tvar to mělo jako kulečník.

Páni, můžem zůstat venku, když bude hezký počasí! usmála jsem se. ,,To je senzace!" zamumlala jsem si pro sebe.

,,Pusťte mě první!" ozvala se Jessica a chopila se vedení. Sama si šla otevřít dveře. ,,Ještě byste mi sebraly pokoj, který chci," odfrkla si a byla uvnitř se svými zavazadly.

Marilyn běžela hned za Jessicou. Zahlédly jsme s Naomi, jak proběhly přízemím a objevily se až úplně nahoře. Chichotaly jsme se.

,,Sdílíme dům s dvěma fiflenami," poznamenala Naomi. ,,Tohle bude zajímavý pobyt," chechtala se. Přikývla jsem a táhla za sebou svůj kufr.

,,To teda," souhlasila jsem. ,,Spíš jasná noční můra, než splněný sen," dodala jsem. ,,Přísahám, Francis mi tohle udělal schválně!" Naomi mě poplácala po rameně. ,,Budete s Naomi, Marilyn a Jessicou," snažila jsem se, abych vyzněla jako Francis. Aspoň trochu. ,,Užijte si pobyt." Protočila jsem očima.

,,Zvládneme to," povzbuzovala nás obě tím, že se snažila myslet pozitivně. ,,Prostě se jim klidíme z cesty. Jsem si jistá, že takhle neuškodí nikdo nikomu, ne?" navrhla.

,,Jo," odpověděla jsem a zamyšleně přikyvovala. ,,Radši nebudem zavazet."

Jelikož byl už skoro večer, na vybalovaní nikdo z nás neměl, tak jsme to vzdaly, vytáhly si jen pyžama a předtím než jsme šly spát, jsme se navečeřely.

Skvělá věc bylo to, že jsem koupelnu měla v pokoji. Holky to asi měly stejně, protože na patrech jsem si žádných dalších dveří nevšimla. Jsou už jen úplně dole.

Jessica se najedla a nechala talíř na stole. Sprostě odešla. Vykulila jsem oči nad tím a podívala jsem se na Naomi, jestli se ozve, ale to, že se jí bude vyhýbat vzala vážně.

Klid Esther, řekla jsem si na uklidnění, nevšímej si toho.

,,Jess, zlato," ozvala se Marilyn a volala na Jessicu, ,,nechalas tu za sebou talíř!" dodala a zvedla se od stolu s tím svým.

,,Od čeho je tady Dixonová? Jsem myslela, že je její ubohá máti uklízečkou," ozvalo se z druhého pokoje. Pocítila jsem takový vztek! Až jsem viděla rudě.

,,Já nejsem ničí uklízečka! Jsem na stejné úrovni jako ty," prskla jsem jakmile jsem polkla svoje poslední sousto večeře, vzala jsem svůj talíř a šla si ho po sobě uklidit.

Jessica se zasmála. Jako bych řekla nějaký vtip. ,,Dixonová, ty jsi ta poslední, která je na stejné úrovni jako já! Jsi odnikud. Nicka. Vždyť jsi odmítla jít na vysokou, abys byla vzdělaná! Já mám na rozdíl od tebe titul," vysmála se mi.

Marilyn si po sobě uklidila a šla za Jessicou ji usměrnit. Posadila se vedle ní a položila její ruku na Jessičiny ramena. Mluvila na ní věci jako aby si mě nevšímala. Ignorovala mě a bůh ví co ještě.

Už jsem nic nenamítala, ani jsem se o to nesnažila. Když má někdo dutou hlavu, má i zkažený mozek. Možná ani žádný nemá.

Uklidila jsem po sobě a odcupitala jsem do svého pokoje. Potřebovala jsem ze sebe ten vztek smýt. Vzala jsem si ručník, který byl nachystaný na posteli, pyžamo a vlezla do koupelny ve svém pokoji. Díky architektovi, který tenhle obrovský barák takhke postavil! Nemusím se s Jessicou vidět tak často.

Dala jsem si na čas. Vychutnávala jsem si tu horkost kapek na svém těle. Cítila jsem, jak se mé svaly uvolňují a později jsem už jen relaxovala. Tohle jsem potřebovala. Smýt ze sebe veškerý stres, vztek a jen se uklidnit.

Po celé své večerní rutině jsem lehla na postel a zachumlala se hluboko do tepla peřin. Polštář byl tak měkoučký. Peří? To je jedno. Postel byla velmi pohodlná. Usmívala jsem se jako bych nikdy nic takového neviděla. No, neviděla. Tahle postel byla jak pro královnu! Obrovská s královským povlečení. Měly motiv jablka a žezla. Polštář měl zase Q a koruny. Bomba.

Měla jsem v plánu si ještě přečíst nějakou knihu, ale tak nějak jsem přemýšlela a přemýšlela, že jsem ani nepostřehla v kolik mi klesla víčka a já zabruslila do říše snů.

Dalšího rána jsem se v té velmi pohodlné posteli probudila. Protáhla jsem se, ale absolutně se mi nechtělo z ní vylézt. Chtěla jsem se do ní zachumlat ještě více a ideálně nikam nejít. Nikoho nepotkat. Co kdybych to brala jako dovolenou? Připadala jsem si moc rozmazlená, což se mi příčilo.

Za dveřmi jsem zaslechla kroky. Někdo další je také vzhůru. Najednou mi bylo zaklepáno na dveře. Odpověděla jsem a dovnitř vstoupila Marilyn.

,,Dobré ráno," pozdravila a já jsem se v posteli posadila. Kývla jsem. ,,Já bych se jen chtěla omluvit za Jessicu," pokračovala, když jsem nic neříkala. ,,Vím, že mezi sebou válčíte už od začátku a tak bydlení pod stejnou střechou není o nic lepší, ale zkus s ní aspoň trochu vyjít." Sepjala ruce, aby bylo znát, že mě žádá.

,,Někteří lidi ostatní neakceptují," pokrčila jsem rameny a vstala z pod peřiny, abych se šla obléknout. ,,Teď, pokud dovolíš, chci se obléknout do té agentury," požádala jsem ji.

,,Jen jsem se chtěla omluvit, ale jasně. Za chvíli pro nás přijedou," odpověděla s klidným hlasem. Znovu se vytratila z mého pokoje.

Z kufru jsem vytáhla nějaké vhodné oblečení, abych nějak také působila jako někdo elegantní. Nad tím pomyšlení, co mě čeká, jsem trošku cítila závrať. Seznámení s prozatímním šéfem agentury, fotografové, stylistky, kadeřnice a vizážistky. Všechny nás přivítá Carson Hail. Pro všechny z nás nějaké ztělesnění jakéhosi boha, či nějakého vznešeného stvoření.

Pro mě jen člověk, co rád rozhazuje peníze cizím lidem.

Oblékla jsem na sebe světle krémovou saténovou halenku s tříčtvrťovými rukávy. Konec rukávů byl ohnutý, knoflíčkem připnutým a přišity těsně k loktu. Navlékla jsem na své nohy černé kalhoty s jemnými šedými proužky. Objímaly celý můj pas. Zakasala jsem halenku pod ně. Následně jsem si z kufru vytáhla černé lodičky a pročísla jsem si vlasy.

Když jsem se podívala do zrcadla, cítila jsem se se sebou dost spokojená. Trošku jsem před ním pózovala, abych se ujistila, že outfit není nikde skrčený.

Zaslechla jsem další zaklepání a odpověděla jsem. Tentokrát vstoupila dovnitř Naomi. Hvízdla na mě a trošičku jsem zrudla.

,,Teda Esther," promluvila a opřela se o zeď se zkříženýma rukama, ,,máš v plánu nabrnknout si našeho nového firemního partnera, že ses takhle vyfikla?" zeptala se s úšklebkem.

Určitě jsem musela být hrozně rudá v obličeji. Prudce jsem otočila hlavou a s vykulenýma očima jsem se na ni podívala.

,,Cože?! Ne!" odpověděla jsem horečně. ,,Jen chci vypadat dobře, abych se já cítila dobře. Neoblékám se pro někoho, ale pro sebe!" dodala jsem a cítila, jak mi hoří tváře.

Naomi moje odpověď zřejmě nepřesvědčila, protože mi stále věnovala ten její pohled, který mi jasně říkal: ,,To říkáš ty." Povzdechla jsem si, když ten její výraz nechabl.

,,Přijeli jsme sem pracovně," řekla jsem rázně jakmile jsem se zbavila ohně ve tváři a uklidnila se, ,,ne se bavit jako na dovolené."

,,Máš pravdu," uznala Naomi a zvedla ruce, aby naznačila, že se vzdává. ,,I tak ti to sluší," mrkla na mě. ,,Určitě tím oslníš i ostatní. Třeba Helen. Ta si na jednoduchosti potrpí," dodala.

,,Hej! Francis je už tady a ostatní taky," ozvala se netrpělivě Jessica zdola. ,,Tak pohněte těmi svými línými zadky, ať na nás Carson Hail nečeká!" dodala ještě víc agresivněji.

,,Bez snídaně?" zamumlala jsem a poplácala si bříško. ,,A já myslela, že si udělám svačinu. No nic," odfrkla jsem si.

Společně s Naomi jsme opustily můj pokoj a připojily se k Marilyn a Jessice. Opustily jsme náš "hotel" a nastoupily do stejného auta se stejným řidičem, který nás vyzvedl na letišti a dovezl až sem.

Celou cestu jsme se ihned bavily o naší první noci. Jak pohodlně se některé z nás vyspaly, jak úžasné jídlo v lednici bylo, jak byly jejich pokoje čisté a jak uklizený celý dům byl.

Teď nám nezbývalo nic jiného než seznámení a plánování. Celkem mě zajímá, co budeme dělat, ale na seznámení se netěším. Beztak to bude nějaký další snob, který se snaží mít dobrou reputaci a vypadat ve společnosti dobře. Něco jako Francis.

Tak v půlce jízdy jsem sáhla po telefonu, abych napsala Carle. Našla jsem její kontakt a začala psát.

„Carlo! Jsi na přímu?"

Všimla jsem si, že mi Carla zanechala několik zpráv a obrázků. Před odjezdem jsem ji nechala, aby bydlela u mě kvůli mojí kočce Luně. Mainská mývalí kočka. Já jí přezdívám „huňatá katastrofa". Jakmile ji nechám doma na pár dní, byt je pak vzhůru nohama. Všude po pokoji potrhané noviny, poškrábané zdi, či nábytek. Dohání mě k šílenství, ale i přesto je to moje malá radost, která se ke mně každou noc tulí a stráží mě.

„Jop," odepsala mi téměř okamžitě, „ale proč mi píšeš až teď? Mám hodinu, kočko."

Zatvářila jsem se kysele. Ups. Do háje, zaklela jsem. Zapomněla jsem na to. Nějak jsem musela vymyslet svou odpověď, a ještě jí vynadat za tohle.

„Proč mi píšeš, když máš hodinu?! Ty nejsi trubka, ale rovnou trouba!" napsala jsem jí a šklebila jsem se. Určitě tohle nečekala. Musela jsem se tiše chichotat, protože se na mě Emma se Zoe nevraživě dívaly. Ty se ale na každého dívaly s nenávistí a opovržením. Jako by byly vyšší liga. Nevšímala jsem si jich.

,,TY jsi napsala MĚ!" odepsala a zdůraznila mi, že jsem na vině já. Měla pravdu. Rozloučila jsem se s ní tedy a nechala jsem ji na pospas učení.

,,Kočko, padám, učitelka se na mě hrozně vražedně dívá a já nehodlám riskovat, dej pak vědět všechny DE-TAI-LY!"

A na tuhle SMS jsem jí odpověděla jen palcem nahoru. Jestli si to přečetla, kdo ví. O tom snobovi jí ale určitě povím.

,,Jsme tady, pane Francisi," prohlásil řidič a podíval se na nás, ,,milé dámy," dodal a ukázal na protější budovu.

Měla tak padesát pater, když jsem ji viděla sahat až do nebes. Jak mrakodrap před námi stála.

,,No do háje," vydechla Aleena. Cosi žvýkala, hádám, že žvýkačku. Udělala z ní bublinu, kterou ale hned praskla a olizovala si rty, aby mohla na novo žvýkat. Lessie a Zoe se na ni jen tak letmo podívaly s výrazy, jako by ji soudily a hned na to si mezi sebou začaly šuškat.

Držela jsem se své malé party. Helen, Naomi a Lucy. Když jsem se ohlédla kolem sebe všimla jsem si, že celá naše partie je tak nějak rozdělena do skupinek.

Přichytila jsem se Naomi, z toho všeho. Cítila jsem až moc emocí najednou. Věnovala mi tázavý pohled, ale přidržela mě. Vděčně jsem se usmála.

,,Nestojí za řeč," špitla. ,,Je toho moc, co vstřebat," dodala a poplácala mě po ruce. Uchechtla jsem se. V ten moment jako bych zapomněla, co mám vlastně dělat. Naomi mě vedla tam, kam se Francis vydal. Připadala jsem si jako ovce. Francis je pastýřem a my jako ovečky ho následujeme.

Prošli jsme velkými prosklenými vysouvacími dveřmi. Donutila jsem se prohlédnout si interiér. Byl dost moderní. Žádné staré věci by se tady nenašli. Jen jeden památník, který se vryl do zdi. Památka...Zayna Haila. Známý? Možná nějaký předchůdce.

Co jsem od Carly dozvěděla, Avrio spolupracuje s několika známými osobnostmi. Je to převážně agentura, co vydává časopisy. Hlavně se zaměřuje ale na módu. Má navázanou spolupráci s lidmi jako je Jeremy Steel, Diana Roger, či slavná Simona Gearová! Můj oblíbenec.

Co je ale zastrašující, na druhou stranu vydalo Avrio také několik bulvárních titulů. Musím být velmi opatrná o čem se bavím. Nechtěla bych se stát hlavní stránkou s něčím, co se dostalo ven. Jako například že mám nemocnou mámu, nebo že...ugh! Ne.

,,Prostě se drž svého, Esther a budeš v pohodě," povzbuzovala jsem se.

,,Pozval nás sem sám Carson Hail," promluvil Francis na mladičkou recepční. Hezká černovláska s lehce dětským obličejíkem. Měla několik znamének krásy na levém líci. Působila jako velmi vzdělaná žena.

,,Typuju tak...brzká třicátnice," pomyslela jsem si. ,,Esther, ta ženská je starší. Aleena se blíží k třicítce. Možná jí je tak 32," hádala jsem se sama se sebou.

Recepční držela v ruce telefon a s někým telefonovala. Přikyvovala a něco mluvila. Pak telefon položila a podívala se na Francise. ,,Carson Hail Vás očekává. Výtahem jeďte až do pětatřicátého patra. Jakmile vystoupíte, na konci chodby jsou tmavá okna, to je jeho kancelář," dala nám instrukce.

Štěstí, že byl výtah obrovský. Pochybuju, že bychom se všichni vlezli do jednoho malého kvádru. To by ten výtah musel jít čtyřikrát nahoru.

Francis recepční poděkoval a vděčně přikývl. Nastoupili jsme do prostorného výtahu, ale stejně jsme každá měla minimum osobního prostoru.

,,Já se tak těším, až ho potkám," jásala tiše Emma. ,,Je to můj idol od doby, co se ve svých jednadvaceti letech stal ředitelem této společnosti po svém dědečkovi!"

Uchechtla jsem se. ,,Další informace, která je mi úplně k ničemu," odfrkla jsem si.

Dobrá, musím uznat, že jsem trochu zvědavá na to, koho vlastně potkáme.

Ale názor, že je to snob, nikdy nezměním!