Uběhlo několik týdnů, co jsme opustili Španělsko po velmi povedeném představení nové kolekce od Damaris Ruedy. Napsala Francisovi, že to byla bomba! Jakmile začal prodej jakoby se po jejím značkovém, kvalitně vyrobeném oblečení jen zaprášilo. Během týdne měla vyprodáno! Muži se ale také předvedli. Ti museli ale odletět hned po představení.

Francis si nás ale nejdříve nechal zavolat, aby nám sdělil nějaké novinky. Prohlásil, že naší další destinací bude Paříž. Za necelý měsíc. Mohla jsem se radostí rozplynout nad pomyšlením, že navštívím místo, kam jsem vždy snila! Ochutnat jejich tradiční bagety. Kuchyň. Koupit ten nejsmradlavější sýr. Barety.

Pak se mi ale veškeré myšlenky o Francii a Paříži rozplynuly před očima, když nám řekl, že ne všechny se této události zúčastníme.

Srdce mi Rozhlížím se všude kolem. Lidi. Na každém rohu. Tolik lidí s kufry, dětmi, rodinami, či s partnery. Připraveni na odlet. Je čeká nějaká dovolená. Tropické počasí u pláže, nebo letí za památkami. Cokoliv. Prostě si jedou užít dovolenou. Zatímco já zpracovávám, že poprvé poletím v první třídě. První. Třídě! To je jak ze snu!

Francis tehdy řekl, že jsme získali nového partnera. 12 z nás má s ním letět do Ameriky – Alabamy – aby s ním mohl podepsat dohodu a rovnou si nás vyzkoušel. Staneme se tvářemi jeho časopisů. Jsem stále zklamaná, že jsem byla vybrána! Frustrovaná. Tak si musím v budoucnu zařídit lístek do Francie sama.

„Tak jo, děvčata," ozval se Francis a vytrhl mě z mých myšlenek. Podívala jsem se na něho. „První třída je jen pro nás. Doufám, že nebudete taková prasata, jak se o ženách říká a nezanecháte za sebou nepořádek."

Každá z nás se různě zatvářila. Některé se znechutily jen nad tou myšlenkou, jiné zase protočily očima. Já jsem stála jak přikovaná a cítila horkost v tvářích. Avšak jedna z nás se přeci jen musela ozvat na protest. Jessica. Dala si ruku na bok a měřila si Francise pohledem.

„Naznačujete snad tím, pane Francisi, že jsme stejně nechutné jako vy muži?" prskla po něm a lehce do něho strčila. Aleena rychle zareagovala a Jessicu od Francise odtáhla. „Kdyby Vás jen slyšel můj medvídek Tyler, ten by Vás okamžitě přejel svou motorkou! Protože já!" ukázala na sebe. „Já jsem pořádná na rozdíl od těchto nul kolem mě, které byly vybrány společně se mnou!"

I přes tohle všechno, Francis se choval jako by se nic nedělo. Nechal Jessicu takhle dovádět. Jen si srovnal kravatu, aby ji měl kolem krku dobře přitaženou a s nezaujatým výrazem prostě sledoval Jessicu. Pak se ale nadechl a pustil se do řeči hned, co Jessica ztichla.

„Slečno Jessico Dubblairová," vyslovil její celé jméno tak chladně, že mnou projela mráz a chloupky na mých rukou se zvedly. Všechny jsme strnuly na místě. „Nedovoluji si proti vám – ženám – říct nic. Jen jednoduše nemám v plánu, aby mi volali z letiště ohledně toho, že někdo z Vás zanechal své hygienické prostředky na záchodech," pronesl a některým z nás už došlo, o čem přesně mluvil. V tuhle chvíli jsem si mohla myslet, že se mi v lících vytvořil kotel a někdo do něho přidával uhlí víc a víc, protože mnou prolilo takové horko.

I když je tohle mířeno na všechny z nás, nemůžu si pomoct cítit se trapně. Bože! Nemohl si to nechat do letadla? Musel tohle řešit na veřejnosti? Ugh.

Jessicu tahle řeč ale nevyvedla z míry. Bylo celkem vidět, že si stojí za svým. To, že je pořádná. Nafoukla se jako balón a odkráčela si to jinam. Marilyn jí a Aleen šla naproti a začala ji utěšovat. Aby vychladla.

Francis si pročistil krk a naše pozornost byla opět na něm. Podíval se na každou z nás.

„Za chvíli budeme nastupovat, tak si vemte něco rychlého na zub a sraz bude u přepážky tři. Neztraťte se," oznámil nám jen a odešel, aby se posadil na židli. Vytáhl si telefon a začal do něj ťukat. Určitě psal Dawsonovi.

Otočila jsem se a vydala se k blízkému automatu.

Všechna zavazadla se již nechala odvést a přepravili do letadla. S sebou jsme měly jen nějaké malé tašky s průkazy, peněženkami, jídlem, nebo dalšími věcmi, abychom tenhle let prožily ve zdraví.

Koupila jsem si nějaké slané tyčinky a pár sušenek. Jako takovou třešničku. Slaná i sladká tečka na konec.

Došla jsem k přepážce, kde se stejně už pomalu tvořila skupina. I když jsme ale byly jedna velká skupina, bylo dost znát, že zde panuje také intenzivní atmosféra. Například já a Jessica. Jdeme si po krku už od doby, co jsem do agentury nastoupila jako nováček. To všechno jen pro to, že jsem jí polila její nejdražší šaty. Od té doby se nesneseme navzájem. Pro mě bude rozmazlená a já pro ni nevychovaná.

Takže si od sebe držíme zpátečku. Já jsem si našla přátele mezi Naomi, Sarou, Patricií a Helen. Jessica se mezitím bavila s lidmi jako Aleena Hansenová, Zoe Duffy, či Marilyn Montesová. Jednoduše se zbohatlíky. Lidi jako Jessica ale většinou jednou spadnou na dno. Jak s ní Tyler vůbec dokáže žít?

„Tak," ozval se zpoza nás Francis, „je hezký, že jsme se zde sešli v čas. Nejvyšší čas jít," prohlásil a prorazil si skrz nás cestu, aby ukázal třináct lístků do první třídy. Směr Amerika – Nashvill. Odtamtud pak cesta do Alabamy. Jupí, už se nemůžu dočkat těch plných autobusů. Odfrkla jsem si.

Sledovala jsem radši, jak Francis letenky předložil ke kontrole před nástupem. Pustili nás k detektoru kovu a jakmile jsme prošli, už chyběl jen nástup do letadla a devíti hodinový let mohl započít. Při vchodu do letadla na nás čekala letuška. Představila se jako Mackenzie. Ukázala nám cestu do první třídy.

„Kdybyste cokoliv potřebovali, stačí oslovit někoho ze zdejší obsluhy. O zbytek se postarají oni," řekla nám předtím, než nás nechala vstoupit do první třídy. Na každé straně byly kabinky. Velké. Vypadaly také celkem prostorně. Rozhlížela jsem se kolem s úžasem. Všimla jsem si taky, že nejsem jediná, kterou tohle dostalo. Lucy byla na tom dost podobně jako já.

„Takže, na nepořádku jsme domluveni," poznamenal Francis. „Máte po celý let volnou ruku a dělejte si co chcete. Jen mě s ničím neotravujte. Chci svůj klid," dodal a následovně se rozešel ke kabinkám. Která byla, co nejdál. Daleko od nás. Párkrát jsem zamrkala nad tím jak jsme mu celkem jedno. Wow. Jen...páni.

„Ugh," zabručela Jessica za námi, „chováte se jako děti. Hlavně ty, Dixonová! Kolik ti je? 12? Tos nikdy neviděla první třídu nebo co?" zeptala se. Odfrkla jsem si. Jasně na mě útočila. Přemýšlela jsem rychle, co jí na to mám odpovědět. Nevyšla ze mě ale ani hláska.

„Co kdyby sis hleděla svého, Jessico?!" ozvala se Naomi. Lucy si mě přivinula k sobě do objetí. Jessica se opovržlivě podívala na Naomi. Uchechtla se.

„Podívejme kdopak tasí drápky?" utahovala si z ní. „Naomi Chase. Přišla sem, protože ji po propuštění z vězení nikdo nechtěl zaměstnat. Co? Chceš se vrátit zpět do kriminálu?" pokračovala v provokaci. „Já jsem Jessica Dubblairová, zlato. Když ublížíš mně, půjdou po tobě dost bohatí lidi a skončíš tam déle než na dva roky," vyhrožovala jí. Cože? Naomi byla ve vězení?! Byla jsem překvapena. Tohle bych do ní teda neřekla.

„Ty jedna mr–"

Naomi na ni chtěla vyjet ještě víc. Její oči v sobě svíjely jasnou nenávist. Rozmáchla se, ale do cesty se jí postavila Lucy a já jsem se ji snažila dostat co nejdál od Jessicy. Vzpírala se. Křičela po ní. Nadávala jí. Snažila se ode mě vykroutit. Lucy mezitím pomohla Helen a odešla s ní do jedné z kabinek.

„Jessico, to stačí," ozvala se Emma a postavila se před ni. „Chápou tě." Ohlédla se za mnou a já jsem jí vděčně přikývla. Postarala jsem se o Naomi tak, že jsem ji vzala k baru. Slyšela jsem, že první třídy ho mají. Jen se mi to teď potvrdilo. Usadila jsem ji na židli a objednala jí nějaký drink na osvěžení. Díky Bohu vychladla. Už neměla vražedný sklony.

„Díky, Naomi za zastání, ale prosím, násilí nikam nevede," promluvila jsem jako první. Naomi však chytla sklenku Tequily, kopla ji do sebe na první dobrou. Položila sklenku zpět na bar. Nečekala jsem, že by Naomi pila něco jako Tequilu. Nikdy jsem ji neviděla držet alkohol. Tohle mě překvapilo.

„Nenech ostatní šlapat po sobě," řekla pouze a držela další sklenku Tequily. Povzdechla jsem si. Kolikrát jsem tohle slyšela. „Tenhle svět je hnus, Esther. Ukaž někomu, že jsi milá a zneužijí toho. Já vím svoje," pohlédla na mě. Pohledem přejela mou figuru od hlavy až k patě. Husí kůže. Odvrátila jsem od ní zrak. „Nevypadáš jako někdo, kdo má dostatek zkušeností na tomhle světě," dodala.

Na tohle jsem neměla co říct.

Nadechla jsem se. Chtěla jsem jí říct, že to všechno o sobě vím. Jenže...každý má svá tajemství, kterými se ne zrovna chlubí. Skrývají je pod maskou. Stejně jako já. Kéž bych na všechno zapomněla. Na všechno špatné.

„Ne všechno je ale jen jak se zdá, co?" odpověděla jsem jí a podívala jsem se na svůj drink. Mojito. „Opravdu jsi seděla dva roky? Nebo se snaží Jessica jen špatně soudit?" zeptala jsem se. Strnula. Tohle jsem o ní nevěděla. Vlastně, každá o sobě víme jen to, co chceme, aby ostatní věděli. „Promiň, nemusíš mi odpovídat. To jen moje zvědavost," dodala jsem rychle. Věnovala mi vděčný pohled.

„Díky," odpověděla. „Ano, seděla. Nerada tohle rozmazávám." Kopla do sebe druhou sklenku. Chvíli jsem si ji prohlížela. Naomi vypadala trošku jako takový rebel. Krátké, ale i tak husté světle hnědá barva vlasů. Oči šedé smíchané s tou nejsvětlejší modrou. Vypadají jako kouř cigarety. Úzký malý nos. Jako bambulku. Plné rty. Na světle se leskly. To proto, že Naomi používá lesk na rty.

„V pohodě," odpověděla jsem jí a odvrátila zrak, když jsem zjistila, že na ni civím moc dlouho. „Mám celkem hlad, nechtěla bys třeba...dělat mi společnost, když jsme už zde?" zeptala jsem se. Naomi přikývla.

„Když mě pozíváš, proč ne," odpověděla a pokrčila rameny a už potřetí si zavolala barmana. Mladý muž. Obličej říkal, že mu je dvacet čtyři možná pět. Jeho tmavé kučery mu trčely do všech stran. Tmavé husté obočí. Co mě zaujalo, bylo jeho znaménko na levém líci. Dodávalo mu to více na roztomilosti. Rukávy košile měl vyhrnuté k loktům a pod límcem mu visela temně černá kravata s jemným písmem, co vypadaly jako hieroglyfy. Na levé ruce mu zápěstí zdobily Patek Philippe hodinky.

S Naomi udržoval oční kontakt, zatímco mu něco povídala. Pak mluvil zase on. O čem? Nemám páru. Barman se ale otočil a odešel někam dozadu do kabiny. Chvíli nic. Tázavě jsem se podívala na Naomi.

„Chtěla jsi jídlo, ne? Tak jsem se ho zeptala, kde je tady šéfkuchař," odpověděla a ležérně se usadila. Za nedlouho se barman vrátil zpět za pult. Ještě se objevil někdo další.

Postarší muž. Možná třicátník. Kučeravé černé vlasy mu zdobily jeho oválnou hlavu. Nechal si také narůst vousy. Pleť bronz barvy. Jako by se vrátil někde z dovolené, kde se nechal opálit se. Přišel v šedé tříčtvrťové košili. Přes hruď tmavě hnědá zástěra. Pokrčená z neustálého používání a zahlédla jsem na ní zaschlý flek od nějaké omáčky. Všimla jsem si na jeho předloktí tří velkých znamének. Zápěstí na pravé mu zdobilo několik černých náramků. Jeden kožený, jiný zase pletený, či gumový. Měl taky černé volné kalhoty. Zástěra mu část zakrývala. Na nohou obnošené Adidas boty. Jedna bota měla rozvázané tkaničky a když tak před námi stál, stál si na tkaničce.

„Dámy by ráčily si dát nějaké naše speciality? Máme široký výběr. Mořské plody, saláty, steaky, rizoto, cokoliv si Vaše mlsné jazýčky zamanou," nabízel a já jsem cítila, jak se mi tvoří víc slin nad všemi těmi dobrotami. Kruci, jak si má člověk, tak rychle vybrat? Dilema!

Nakonec jsem se rozhodla pro nějaký pořádný steak. Trochu mastnoty nikomu neuškodilo. Navíc, dlouho jsem neměla nějaký pořádně šťavnatý kus masa. Jako přílohu jsem si zvolila zeleninu opečenou na másle. K tomu jsem ještě požádala o omáčku Chimichurri. Naomi si objednala Caesar salát s kuřecím plátkem masa, slaninou a sýrem Cheddar. Brzy se linula vůně masa.

„Páni, otevřely jste si debatní kroužek a nepozvaly nás?" ozvala se Lucy s úšklebkem. Naomi se zvedla a přešla k ní, aby ji obejmula. Lucy ji poplácala po zádech a obejmula ji taky. Helen, která stála opodál se přidala ke mně. Usmívala se.

„Lucy se po té ráně co se Naomi pokusila praštit Jessicu spustila krev z nosu. Trvalo dlouho, než se mi to povedlo zastavit. Musela jsem jí dát tak dva studené obklady a neustále hledat kapesníky. Naštěstí se mi to ale povedlo!" rozpovídala se. Vydechla jsem, když jsem zjistila, že je Lucy v pohodě.

„Ale neovlivní to nějak její vzhled, že ne? Přeci jen přes den se tohle jen tak nezahojí," zeptala jsem se. Helen zavrtěla hlavou.

„Nic, co by makeup nespravil," odpověděla mi. „Co tady vůbec stále s Naomi děláte? Jde tu cítit jídlo!" zeptala se mě na oplátku a čichala vzduch kolem sebe. Div jsem nevyprskla smíchy, protože vypadala opravdu legračně.

„Jo, objednala jsem si jídlo a Naomi taky," odpověděla jsem. „Můžeš si objednat drink, pokud máš žízeň, nebo chuť popíjet s námi," navrhla jsem. Helen přikývla a okamžitě toho využila. Lucy s Naomi se přidaly k nám a naše společnost se rozšířila.

Helen to nevydržela a objednala si také něco k jídlu. Lucy zůstala pouze u pití. Že neměla na nic chuť. Skončila s flaškou Whiskey. Helen si jen vzala nějaké pivo a později jsem u ní zahlédla sklenku vína. S Naomi jsme se dočkaly našich objednávek a vrhly jsme se do nich jako bychom týdny byly bez jídla.

„Teda Esther," hvízdla Lucy, zatímco upírala zrak na mě, můj talíř a jak jsem ho hltala, „nebojíš se, že ztloustneš? Víš, že by Francis nebyl moc rád," špitla. „Právě do sebe cpeš samé tuky," poznamenala a mně se chtělo křičet. Zoufale jsem se na ni podívala, protože co vím, Lucy se řídí velmi přísné diety, aby náhodou nepřibrala pár kil.

„Nebojím a Francis mě nevyhodí," odpověděla jsem jednoduše a bezstarostně. „Navíc, je to hovězí steak. Bílkoviny, proteiny, vitamín A...tenhle steak může obsahovat tak 5 % tuku," dodala jsem. „Z toho fakt neztloustnu." Díky mému rychlému metabolismu, chtěla jsem dodat, ale to nikdo tady neví.

Lucy se s Naomi pak pěkně zřídily. Tak moc, že začaly zpívat písničky jako ‚I kissed a boy' nebo Lady Gagu. Karaoke tady teda nebylo, ale s Helen jsme musely vynaložit veškeré naše úsilí, abychom ty dvě ztišily. Lucy jsme daly sluchátka na hlavu a pustily jí nějakou klidnou muziku. Naomi se lehce kolébala na židli, dokud si nelehla na barový pult a neusnula. S barmanovou pomocí jsme je obě dovedly do prázdných kabinek a já jsem jim připravila postel. Nebylo to nic těžkého naštěstí. Sedadlo jsem upravila tak, aby bylo na ležato a hodila jsem na povrch bílou plachtu, našla jsem nějaké polštáře a peřinu. Pomohli jsme Lucy a Naomi do ní a s Helen jsme je přikryly. Barmanovi jsme poděkovaly a daly mu nějaké dýško. Sice nesouhlasil, ale brzy se vzdal.

„Ještě jedna věc!" ozvala se Naomi a bylo evidentní, že je už v polospánku. Zvedla ruku jako by někoho poučovala. „Ten barman je celkem sexy," prohlásila trošku víc nahlas, že šlo slyšet, jak Emma zamumlala cosi francouzsky a Zoe vyštěkla, abychom byly ticho. Chichotaly jsme se a barman byl rozhodně v rozpacích, tak radši odešel.

„Naomi! Kuš! Je mladší než ty!" pokárala ji Helen. Lucy zatím usnula téměř okamžitě. Jako štěňátko. Naomi si všimla, že barman odešel, a tak se pokusila vstát. Vztahovala k němu ruce.

„Barmaneee! Neopouštěj měěě!" volala za ním a pomalu by se i rozbrečela. Helen ji ale znovu uložila do kabinky a přikryla ji. Lucy jsem nechala v klidu a pokoji spát. Ještě předtím jsem jí ale sundala ta sluchátka a vypnula hudbu, aby se běhen noci třeba neuškrtila. Tiše jsem odešla Helen ještě chvíli zápasila s Naomi, ale nakonec usnula. Nemohly jsme se přestat chichotat.

„Tak takhle opilou jsem Naomi ani Lucy ještě neviděla," poznamenala s pobavením Helen. Tiše jsem s ní souhlasila. „Ale i tak, Naomi pije Tequillu? To je teprve novinka!" dodala udiveně. Pokrčila jsem rameny.

„No, taky mě to překvapilo, když jsem viděla, že drží Tequillu v ruce," odpověděla jsem jí. „U Lucy bych taky vůbec neřekla, že se někdy napije! Whiskey!" dodala jsem a nemohla jsem se přestat divit. Jasně, když nad tím tak přemýšlím, Naomi by asi ten typ člověka – co si někdy skleničku alkoholu dá – mohla být.

Pocítila jsem, jak na mě leze pomalu únava. Proto jsem se s Helen už rozloučila, řekly jsme si dobrou noc a každá si zalezla do dvou posledních volných kabinek. Než jsem ji našla, to byla taky sranda, ale připravila jsem si svoji „postel", lehla jsem si. Našla jsem svoje písničky stažené v telefonu, připojila sluchátka k němu, dala jsem si jedno do ucha a zapnula jsem je. Jako první písnička mi začala hrát Viva La Vida od Coldplay. Moje oblíbená! Usmála jsem se a zavřela jsem své znavené oči.

Jsem vysoko ve vzduchu. Nikdo mi neublíží...ne. Nikdo.

Ani ty ne!

Opakovala jsem si dokola, dokud jsem nezaspala a nezmocnil se mě spánek samotný. Schoulila jsem se pod peřinu víc, aby mi opravdu nic neublížilo. Uklidňující rytmus písniček mě ale kolébal. Poslechlajsem. Rozhodla jsem se ničemu už nevěnovat pozornost. Tenhle let ještě několik hodin potrvá. 

Celá cesta má trvat třináct hodin. V Anglii jsme vstávaly celkem brzo. V sedm jsme měli všichni sraz na nádraží. Každá z nás se musela dopravit na nádraží Paddington. Jel mi tam slavný doubledecker. Takže jsem si musela vstát kolem šesté. Vlakem nás čekala čtrnáctiminutová cesta k Heathrowu, kde jsme nastoupily do tohoto letadla a teď máme tak tři možná čtyři hodiny za sebou. Co jsem si zjišťovala, kdyby se čas neměnil, v Americe, přesně v Panamě, bychom byli pozdě večer. V deset. Čas se ale posune o šest hodin dozadu, takže vlastně dorazíme ve čtyři odpoledne.

Už abychom byli opět na zemi, postesklo se mi.