Ode dne, kdy mi Carson řekl o tom, jak vypadá Francie, jsem chtěla jen brečet. Vždycky jsem se tak těšila a představovala si, jak nádherně ten stát vypadá, jen aby mi ten šmejd a jeho urážky zničily mé sny. Rozdupal je přímo přede mnou. Jasně, Anglie není o nic čistší, ale to je dnešní svět!

Plasty se vyhazují všude, znečišťují se tím oceány, ochranáři oceánských živočichů jsou nyní víc aktivnější na pobřeží, v případě, že se nebohá želva, nebo nějaká jiná ryba, chytila do čehokoliv z toho smetí, co si jiní dovolili do vody hodit.

Párkrát jsem už jejich alce byla svědkem a mohu říct, že mě velice trápilo, když z tak desíti případů, u kterých jsem byla, jeden živočich zahynul. Delfín, který chtěl skotačit se tak moc zamotal do plastové sítě, že se záchranáři báli použít jakékoliv nože, či kleště ze strachu, že by mu tím víc uškodili, než pomohli. Nakonec nechali delfína na pospas osudu.

Ošila jsem se nad tou vzpomínkou. Pár dní jsem pak z toho byla špatná.

,,Esther, posloucháš mě vůbec?" zeptala se Naomi a Helen s Lucy jen naklonily hlavy. Ustaraně. Párkrát jsem zamrkala. Byla jsem teď trochu mimo.

Na truc jsem po Carsonových slovech, a odmítnutí, zůstávala na hotelu dokud mě vztek nepřešel, nebo bych nedostala nějakou, jakoukoliv, formu omluvy. Ne že by měl stát hned za dveřma hotelu s obrovskou kytkou v ruce, ale pokud chce, abych nadále u něj pracovala, měl by si mě nějak získat. Ty čtyři týdny, skoro měsíc, se nějak omluvit nepokoušel.

,,Ne, promiň," odpověděla jsem nesměle. ,,Zopakuješ to, prosím, ještě jednou, kvůli tvé neslyšící kamarádce?" žadonila jsem.

Helen vydechla takovým tím stylem, kterým by mohla říct "Já to vzdávám." a nechala ostatní, aby se ujaly zopakování toho, o čem se doteď klábosilo.

,,Jsi poslední dobou nějak mimo," poznamenala Lucy. ,,Děje se něco?" zeptala se. Snažila se být starostlivá, i když ona sama nevypadala zrovna nejlépe. Kruhy pod očima. Lucy byla ta, která velmi snadno začne stresovat a kvůli tomu pak nemůže spát. Ať už se o to snaží jakkoliv.

,,Co?" vyhrkla jsem. ,,Se mnou? Proč? Nic se neděje," odpověděla jsem. ,,Jen...poslední dobou nějak přemýšlím," uznala jsem. ,,Asi víc než bych chtěla, hádám."

,,Každopádně," ozvala se Naomi a odkašlala si. Schovala telefon, na kterém něco asi dělala a nechala ho v kapse od své bundy. ,,Hail pořádá Vánoční večírek, na který nás pozval, tak řešíme, kdy půjdeme na nákupy." Podívala se na mě. ,,Takže? Co navrhuješ?" zeptala se.

Jasně! Ten jeho zatracený Vánoční večírek. Jak jsem mohla zapomenout. Naomi tehdy přišla velmi nadšeně. Čím dál tím víc nesnáším jeho přítomnost. Nacvičovala jsem si všechno radši doma.

Taky mi Naomi oznámila, že se projevil zájem v nějaké aréně, kde bychom si mohly všechny nacvičovat. Pozvalo by se jen několik důležitých hostů, jinak by zbytek zůstal až na konec jara, kdy budeme definitivně mít zarezervované místo kdesi na pláži.

,,Co takhle rovnou zítra?" navrhla jsem. ,,Je sobota a ten večírek je kdy?" zeptala jsem se.

,,Esty, večírek je ve středu," připomněla mi Helen. ,,Už si to zapamatuj, nebudem ti to připomínat do nekonečna," dodala s varovným hlasem. Lehce.

,,No jo," uznala jsem. ,,Tak si to zapíšu do poznámek, no!" odpověděla jsem. Vytáhla jsem si svoje poznámky v telefonu a zapsala jsem si to. ,,Tady."

Pak mi ale přišlo upozornění na novou zprávu. Neznámé číslo. Pokrčila jsem obočí nad tím.

???: Neodmítej ten večírek s Hailem. Přijď.

Esther: A kdo jsi, že mi radíš, co mám dělat?!

Odepsala jsem tomu číslu, ale jako by se po něm slehla zem. Nic. Žádná zpráva nazpátek. A to mělo znamenat jako co? zeptala jsem se sama sebe. K tomu mi ještě přistála zpráva od Carly. Odpověděla jsem jí, že se ozvu později.

,,Tak zítra ve 3? Šlo by to? Odpoledne samozřejmě," ozvala se Lucy, aby se debata ukončila a my bychom se mohly posunout a řešit i třeba něco jiného. Nebo si zajít někam. Na jídlo, nebo cokoliv jiného.

,,Viděli jste toho novýho, co bude mít na starost hlídat Esther?!" zeptala se nadšeně Helen. Odfrkla jsem si. Já ho osobně ještě neviděla, ale nějakou tu dobu už o něm diskuze je a pohybuje se v Hailově firmě. Lewiho nenahradí nikdo. To, že mi vyhodil bodyguarda byla moje poslední kapka. A proč vůbec? Pomsta za to, jak jsme se potkali mimo jeho firmu?! Nebo snad proti mně něco má?! No já se ho ptát nebudu. Však já mu to nějak vrátím.

,,Jooo! Je úplně nádherný! Být na tvojí pozici, Esther, brala bych ho!" přidala se Lucy. Povzdechla jsem si. Krom toho, všechny nad ním slintaly. No, až na pár výjimek. ,,Ty svaly, ty nádherný oči, jeho tón hlasu! Prostě nemám slov," pokračovala slastně. Bez jakékoliv známky studu.

,,Jak se aspoň jmenuje? Prozradíte mi?" zeptala jsem se, abych jim dala stopku v popisování toho chlápka, který má být můj nový bodyguard. Já bych ho nepřijala, teda. Zní jak nafoukanec podle toho, jak ho popisují.

,,Jmenuje se Yakiv Azhur," odpověděla Naomi a hned hledala něco na telefonu. Pak ho otočila směrem ke mně a ukázala mi nějakou fotku muže s celebritou, kterou jsem neznala. Bedlivě jsem si ho aspoň na té fotce prohlédla.

Krátké hnědé vlasy smíchány s barvou, která by se dala přirovnat ke stříbrné. Obličej měl potemnělý, takže obličej mu šel vidět minimálně. Měl ale na sobě hezky vyžehlený a upravený sako. V uchu měl malou elektroniku, což hádám bylo sluchátko, které jsou povinni nosit, aby získali informace o nějakém nebezpečí, pokud hrozí, či jen pro rozkazy. A jeho barva kůže. Byl bílý jak stěna. Téměř.

,,To nezní zrovna jako někdo z Ameriky," zamyslela jsem se. Přišlo mi to jako takové...hrubé jméno. ,,Je z Ruska?" zeptala jsem se. Připadal mi jako by byl někde z východu. Takový ten severský typ.

,,Blízko," odpověděla Naomi. ,,Je z Běloruska. Bodyguarda dělá už skoro 10 let," informovala mě. To je o něco déle než Lewis. To se mi nelíbilo. Znamenalo to tedy, že ví, jak se má chovat a vést s ním konverzace nebude dvakrát jednoduché, jestliže si nepadnem do oka, nebo aspoň se nebudem navzájem respektovat. Co jsem zaslechla, lidi z takovýchhle oblastí nejsou zrovna dvakrát otevřeni ostatním lidem.

,,Tak to bude nuda," vyplivla jsem jedovatě. ,,Lewise nikdo nenahradí, ať se snaží kdokoliv jakkoliv," dodala jsem. ,,O to víc to tady radši vzdát a letět s Lewim do Francie."

,,Esther, vždyť jsi ho teď viděla na fotce poprvé," protestovala Helen, ,,nesuď knihu podle obalu! Ještě ne. Pojď se přesvědčit sama," navrhla a já po ní šlehla zamračený výraz.

,,Tak to radši přes mou mrtvolu," prohlásila jsem. ,,Hail ví, co chci a pokud mě potřebuje k té show, ať si to vyřídí nějak!" Já se jen tak nenechám. Nejsem žena, co vlítne chlapovi, který jí vyhodí bodyguarda a zničí sny jen tak pro zábavu, do náruče! To se radši utopím, nebo se stanu anorektičkou. I když s mou postavou tak už stejně vypadám. Jen by stačilo vyhladovět.

,,Dobře, holka," ozvala se Naomi a položila svou ruku kolem mých ramen. ,,Chceš něco prozradit?" ušklíbla se, když se na mě podívala. ,,Ostatní si toho možná nevšimli, ale Hail se tu a tam ochomýtá kolem studia a vypadá jako by na něco čekal," špitla mi do ucha a sledovala, jak budu reagovat. ,,Nebo snad na někoho?" přidala. ,,A abych uznala, vypadá celkem pateticky."

,,Aspoň máš podívanou," odpověděla jsem jí. ,,Ale já se nevrátím," dodala jsem. I když ta představa Haila mě dost pobavila. ,,Pokud se chce nějak omluvit, ať použije to své ego a něco vymyslí," odfrkla jsem a zkřížila ruce na prsou. ,,Na to snad není tak blbej, ne?"

,,Darius je čím dál tím zoufalejší," ozvala se Helen. ,,Tak roztomile vypadal, když jsme ho poprvé viděly a teď?" zavrtěla hlavou. ,,Teď je neustále nervózní a myslí si, že to maskuje velmi dobře. Nevezmeš na lítost aspoň jeho?" zeptala se.

,,Pracuje pro Haila," odsekla jsem. Vyjádření mého jasného ,,Ne!".

Naomi si jen povzdechla. ,,Víš, když tě někdo jakkoliv naštve, nejlepší je se tomu postavit a zkousnout to. Nebuď jak malý mimino, co se vzteklo," lehce do mě strčila a uchechtla se. ,,Co?" dodala.

Já si nemohla pomoct a pousmát se aspoň trochu. ,,Tak fajn," odpověděla jsem a naprosto jsem se vzdala. ,,Když jinak nedáš, v pondělí pojedu zase s vámi," rozhodla jsem se. ,,Nesmím nechat nějakýho egoistu vyhrát a přidat mu ještě další ego," odfrkla jsem si.

,,Natřeš mu to!" povzbudila mě Naomi. Radostí by i skočila, ale rychle chňapala po mobilu, protože jí přišlo oznámení o tom, že jí někdo napsal a hned se změnil její výraz v obličeji.

,,Někomu se tady líbí jeden jistý zrzeeeek," škádlila jsem ji lehce a dloubala do jejího ramene. ,,Nemám pravdu?!" dodala jsem. Nad tímhle nápadem jí zrudla celá tvář a bleskurychle vypínala telefon.

,,Co?! Ne! Jsme jen kamarádi, Esthero!" vyhrkla frustrovaně. Myslela si tak, že zamaskuje něco? To sotva.

,,Fajn, vsadím se že tvoje narozeniny nebudeš slavit sama!" prohlásila jsem, abych si aspoň trochu zasoutěžila.

,,Esthero!!!" vykřikla na mě jen a to mě donutilo se jen smát.

Zbytek dne byl už lépe naladěný. Lucy s Helen vyzvídaly a dokud jsme se neměly už vrátit.

Probudila jsem se v té své měkoučké a pohodlné posteli. Jako vždy se mi skoro vůbec nechtělo vstávat. Muselo se ale vstát. V naší mini skupině jsme se nakonec na dnešní nákupy domluvily. Na odpoledne. Takže jsem pár hodin čas měla. Nalíčit se, obléct se, nějak se učesat, no, dámské potřeby.

Podívala jsem se na svou ruku. Na nehty, specificky. Že bych na seznam nenápadně šoupla i manikúru? přemýšlela jsem. Nezní mi to jako špatný nápad. Vánoce jsou tady cobydup a nebylo by na zmar se nějak sladit s touhle tradicí.

,,Estheeeer! Vstáváme!" zaklepala mi na dveře Marilyn. Z nějakého důvodu mi už pár týdnů klepe na dveře ona, aby se snad ujistila, že vstanu, nebo já nevím co. Snaží se z ničeho nic být přátelská. Jako by se smazalo to, že se baví s Jessicou. Tak trochu si dávám pozor na jazyk, abych neřekla něco, co by mohla říct Jessice. Ta by udělala všechno pro to, aby něco použila proti mně. Ten den, kdy jsem ji tak trochu urazila, když jsem se snažila pomoct, mi Jessica vyčítá v jakémkoliv smyslu může. Samozřejmě se to její parta dozvěděla.

A od té doby se snažím sama nechybovat. Jinak bych byla k posměchu zase já. To, že jsem se odhodlala na truc zůstat v pronajatém hotýlku Jessicu jen frustruje. Protože mě nevidí dělat něco špatně.

Jakmile jsem se oblékla do pletených, teplých krémových šatů se zateplenými punčochy, podívala jsem se na sebe do zrcadla a musela se pochválit. Vypadáš skvěle, Esther, řekla jsem si uznale. A ty nehty si zasloužíš taky! dodala jsem, čímž jsem nyní definitivně rozhodla o tom, že si na manikúru půjdu. S holkami, či bez.

Sešla jsem schody s velmi dobrou náladou. Dneska krapet extrémně dobrou. Nic mě nesmí rozčílit. Jde se nakupovat! To je věc, na kterou se těšit, ne? Jdu s kamarádkami - spolupracovnicemi - a bude to zábava!

Usadila jsem se na svém místě u stolu, jako vždy. Bohužel naproti Jessice, která vypadala znuděně jako vždy. Ta holka nedokázala nějaké pocity aspoň zamaskovat! Když se jí něco nelíbí, dá to jakýmkoliv způsobem najevo. Nevěnovala jsem jí ale moc pozornosti.

,,Tak co? Připravena na dámskou jízdu?" špitla Naomi a položila svoje ruce na moje ramena a podívala se na mě zezadu. ,,Jdem vykrást veškerý obchody!" dodala hravě.

,,Že váháš! Už abychom v nějakém nákupním centru byly!" odpověděla jsem a už jsem si jen představovala, jaké věci by mohli prodávat tento týden! Určitě svetry, sukně, či šály s vánočním potiskem. I tak se ale těším.

,,To jsi se vážně už připravila? Víš že odjíždíme až za tři hodiny?" poznamenala Naomi, když si mě řádněji prohlédla. Pokrčila jsem rameny.

,,No co," odvětila jsem. ,,Aspoň se na mě nebude muset čekat. Jen se před odchodem poupravím a budu připravena jít!" dodala.

,,Typický přístup Esther," uchechtla se a posadila se vedle mě. ,,Co máme dneska?" zeptala se Marilyn zvědavě. Hned na to dostala talíř, který byl jen se zeleninou a nad tím vším byl jen tak položený kousek chleba. Všechny jsme to takhle dostaly.

,,Co? To je všechno?" zeptala jsem se a podívala se na Marilyn. To nemyslela vážně! Někde k tomu udělala aspoň nějaké vejce, nebo slaninu, či tofu ne? Odpovědi se ale nedostávalo. Nikde jsem nic neviděla. Žádný hrnec, kde by se vajíčka mohla vařit. Žádný otevřený balíček, kde by bylo tofu a už vůbec žádné balení, kde by se vzala slanina.

,,Dneska jsem měla na starost snídani já," ozvala se Jessica. ,,Já ale přeci nebudu dělat někomu jinému snídani, ne?! Tak Marilyn udělala něco podobného," odfrkla si. Plácla jsem se do čela. No jasně! Jessičin víkend, připomněla jsem si. Aby nevznikl nějaký zmatek, tak jsme se všechny - kupodivu - dohodly, že vytvoříme takový plánovač. Týden neřešíme, protože doma jen snídáme a oběd s večeří si ve většině případech kupujeme, nebo vychutnáváme v restauracích, ba dokonce i necháváme dovážet. To ale dělá jen Marilyn.

,,Tak to máš velmi chudou stravu," poznamenala jsem nevrle. Ani mně se tohle nelíbilo. To by mě nenasytilo, i kdybych měla dva talíře! Jen zelenina a kousek chleba.

Když jsem pohlédla na Jessicu, ta to hlodala jako králík. Po každém soustu si kousla do krajíce a chystala další sousto na vidličku.

Já jsem ale talíř odsunula a vstala od stolu. Natož jsem schytala vraždící pohled Jessicy a tázavý pohled Marilyn. ,,Pardon, ale mě tohle nenasytí, takže si koupím něco cestou," omluvila jsem se. Naomi se o sekundu později přidala a udělala to stejné. Ty tři hodiny navíc mi neublíží. Není to zrovna dvakrát zdravé a správně by se mělo něco sníst, ale ta zelenina by hlad nezahnala.

,,Já se budu muset přidat k Esther," ozvala se Naomi. ,,Tohle by nasytilo jen ty, co drží dietu," dodala a opustila stůl jako první. Aby se šla dochystat, hádám.

Chtěla jsem odnést svůj a Naomin talíř, ale Jessica hned spustila. ,,A co si myslíš jako, že s tím jídlem uděláš, Dixonová?!" vyštěkla.

,,Jen je odnést, aby nezůstal bordel na stole a do lednice?" odpověděla jsem, tónem, kterým jsem naznačovala samozřejmost o tom, že to jdu aspoň odnést. Jessica mi ale talíře servala z ruky a jeden předala Marilyn.

,,Sněz to," pokynula jí a Marilyn jen přikývla.

,,Rozhodně bych to nenechala někdy shnít," poznamenala. ,,Když jsem to tak pracně nachystala," zamumlala si pro sebe a nechala si jeden ten talíř u sebe. Všimla jsem si, že si Jessica do poznámek v telefonu zapisovala, co všechno snědla a počítala si kalorie.

Já jsem už jen odešla a ničemu, co ty dvě nány dělaly, jsem už nevěnovala jakoukoliv pozornost.

✯¸.•'*¨'*•✿ ✿•*'¨*'•.¸✯

,,Páni!" vydechla spokojeně Lucy, zatímco se rozhlížela všude kolem salonku na manikúru. ,,Ta dekorace! To vypadá velmi příjemně!" pochválila s úžasem v očích.

Hned jsme se posadily tam, kde bylo místo. Bylo krapet plno, takže si počkáme nějakou tu půl hodinku zhruba. Den se velmi vydařil.

Sehnala jsem velmi roztomilé vánoční červené ponožečky s dárečky v nich jako náušnice. Neodolala jsem! Musela jsem je mít. Byl to poslední kus. Dále následoval náhrdelník, který měl jako přívěšek velmi detailní a nádherně vypadající sněhovou vločku. Stříbro. To mi sluší nejvíc.

Děvčata si koupila o něco víc věcí, taky dražších, ale ty se mi nelíbily. Navíc, chtěla jsem spíš kupovat oblečení, než šperky, takže se krotit trochu musím. Všeho moc škodí, koneckonců.

,,Esther, s těmi karmínovými šaty určitě všem vytřeš zrak!" promluvila Helen. ,,Postavu máš, ladící šperky taktéž, budeš úplná hvězda!" lichotila dál. Usmála jsem se.

,,Jasně," odpověděla jsem jí. ,,Tobě budou zase slušet ty černé, Lucy," pochválila jsem jí taky. Koupila si černé večerní šaty s jedním ramínkem a k tomu neodolala šátku, který bude ovíjet její paže. Délka šatů jí sahala skoro po kolena. Nebyly nějak moc dlouhé. Musím také vyzdvihnout to, že se lehce třpytí, což těm, a celkově Helen samotné, dodá větší šarm. Kdyby si k tomu udělala hezký drdol s nějakou sponou, vypadala by jako princezna.

,,Mohla sis k tomu koupit ty rukavičky, co ti ta paní nabízela," přidala se Lucy. Naomi přikývla, ale jinak se zase věnovala svému telefonu. Posílala někomu fotky. Nemusela jsem dvakrát nad tím přemýšlet. Buď to byl Fin, zrzek, jak já mu ráda říkám, nebo někdo z její rodiny.

,,Za poslední dobu jsi téměř nikdy nepustila ten telefon z ruky, Naomi," poznamenala Lucy a snažila se nakouknout do jejího otevřeného chatu s někým. Naomi ale uhýbala a nenechala ji se podívat. ,,No taaaak! Komu dáváš vědět, co se děje?!" žadonila.

,,Ne! To je narušování mého soukromí!" odpověděla Naomi a telefon vypnula. Otočila ho displejem dolů, aby nemohla nakouknout a schovala ho. ,,Přečti si o tom v zákonu!" dodala a byla zase přítomna mezi námi.

,,Na to fakt nemám čas, ty znalče práva," odpověděla škádlivě Helen. ,,Nějakýho chlapce na dohledu máš?" vyptávala se. ,,Co? Je to Darius?!"

,,Da-" zakoktala se a zrudla, ,,COŽE?! Ne! Vůbec! Je tak o deset let starší! Ne-!" Byla tak zaskočená, že ani nevěděla řádně odpovědět.

,,Další!" zavolala zaměstnankyně v salonku a povolala si nás. Vzpamatovaly jsme se a každá se šla usadit an místa, kde ještě před pár minutami seděli jiní. Nejdříve se posadila Lucy a hned vysypala na manikérku, jaký nehty by si představovala. Chudák se musela upsat, protože toho bylo fakt hodně. Několik vrstev, aby barvy byly opravdu vánoční, zlatá, stříbrná a nějaký třpytky s detaily.

,,Tak, co provedeme s Vašimi nehty?" zeptala se drobná asijská žena. Měla dlouhé vlasy sepnuté v drdolku. Prsty na rukou měla tenké a všimla jsem si i pár jizev. Maličkých. Podívala jsem se na letáček.

,,Poprosím o nějakou celkovou péči, stříhání, umytí a mohla bych si vybrat laky?" odpověděla jsem jí mile a optala jsem se. Když mi přikývla, tak jsem si vybrala třpytky, černou a červenou barvu. Ať si s tím pohraje sama a vytvoří vánoční nehty. Chtěla jsem se nechat překvapit.

Mezitím, co se manikérka pustila do práce, já jsem jen přemýšlela nad jednou věcí a to, jak se obleču na ten večírek. Hlavou se mi honily myšlenky, co bych k tomu měla za šalu, boty, jak se nalíčím a hlavně, kdo všechno tam vůbec bude s námi. Kdo všechno byl pozván? Potkám nějaké známé a úspěšné lidi? To by byl sen! Třeba potkat Marka Colliera! To by teprv bylo. Známý a velmi úspěšný šéfkuchař. Také uznávaný a jeho restaurace získala Michellinskou hvězdu! Kvalita na úrovni.

No, ale prozatím si chci užít tento moment. Sledovat, jak hezky mi manikérka nalakuje nehty. Jak je také zpracuje k tomu! Chci udělat dojem na jakékoliv celebrity, co by mohly na večírku být.

,,Stále jsi neodepsal?" zeptal se. Zavrtěl jsem hlavou a jen tak se díval na číslo, které jsem si pečlivě musel dohledat. ,,Nebude se Vaše paní ale zlobit?" špitl, jako by ta nudná ženská měla za rohem uši.

Protočil jsem očima. ,,Moc dobře ví, co dělám," odpověděl jsem. ,,Nebylo by to ani poprvé, ani naposled," dodal jsem nonšalantně. ,,Představ si, jaký by to bylo," pokračoval jsem a vstal ze své židle. ,,Ukrást Hailovi ženušku."

,,Pokud Vám to vyjde, pane," řekl nervózně a pohrával si se svými prsty. ,,Jen aby Vaše paní na nic nepřišla," zopakoval se.

,,No jo furt," prskl jsem a chtěl ho odehnat. ,,Dej mi už pokoj s tím." Poslechl, přikývl a otočil se na patě. ,,Tak se brzy uvidíme, Esther Dixonová."

Podíval jsem se na stránku, kde jsem byl schopný dohledat veškeré informace. O její rodině, kde bydlí, kde studovala a také, něco z její minulosti.