Taková doba. Takovou dobu jsem je neviděla a tak moc mi chybí. Po popravě Snowa jsme šli každý tam, kam patříme. Já do Kapitolu a Katniss, Peeta a Haymitch zpět do 12.kraje. Od té doby nastal mír a je to o mnohem lepší. Žije se tu lépe.

Dostala jsem nabídku práce v kanceláři, neboli jako účetní. Jsem placená dobře. Ale šetřím pokaždé na jakékoliv nutnosti a brzy budou Vánoce a jako vždy budu sama, jen se sklenkou vína. A jako i každý rok mě zvou, abych přijela na svátky, ale odmítnu. Ne kvůli Haymitchovi, dobře, tak částečně ano. Vymlouvám se na práci, ikdyž to není pravda. Už bych se mohla odhodlat a jet se za nimi podívat.
Když už konečně končím v práci, končím docela pozdě, tak vyrážím rovnou domů. Moje levé nohy ale zaklopítají a padám i s papíry na zem, ale než dopadnu, chytají mě něčí ruce. Nadzvednu hlavu a je to nějaký pohledný muž. Vidím ho tu poprvé, asi je tu nový. "Opatrně... " snaží se říct mé jméno, ale neví, jak se jmenuji.  "Effie.. Effie Trinket-tová." "Opatrně slečno Trinket-ová." zvedá mě na nohy a posbírá štus papírů, co mi popadaly na zem. "Jsem Jack." podá mi ruku. S radostí ji příjmu. "Děkuji Vám Jacku za pomoc." slastně se usměju. "Aaale, maličkost. Rád jsem Vás pozval. Jo a mimochodem jsem tu nový, tak doufám, že si budeme rozumět." usměje se a odchází, ale pořád má moje papíry. "Promiňte, máte pořád v ruce mé papíry." "Ach, omlouvám se." daruje mi úsměv a vrací štus papíru.

Když docházím domů, tak si napouštím horkou vanu. Přemýšlím o Jackovi. Nevím proč, ale v něčem mě zaujal. Líbí se mi. Zatím.

Svlékám se z kusu oblečení, sundávám si paruku a hledím na sebe do zrcadla. "Proč tohle všechno pořád nosím.. Kdo se má stále hodinu a půl patlat s tím vším. Ale je to prostě Kapitol a ten se bez umělé krásy neobejde."
Všímám si své hubené postavy. Dost jsem pohubla, nestíhám skoro vůbec jíst, ale snažím se. Když lezu do vany, ještě si pouštím relaxační hudbu. Ponořím se celá a když mi dochází vzduch, tak se vynořují a pořádně se nadechni. Ležím tam ještě nějakých několik minut a poté se osušuji osuškou, zabaluji se do županu a jdu se odlíčit. "Mnohem lepší." Bez toho všeho se cítím taková jiná, nesvá, ale lehčí a uvolnější. Následně si vyfénuji své mokré blonďaté vlasy, které věčně schovávám pod parukou. Mám hlad, musím přeci něco sníst. Jdu do své kuchyně, která je propojena s obývacím pokojem s výhledem na Kapitol. Vidím odsud všechny mlžné restaurace, obchody, palác a řeku i s lesy. Je to asi ten nejlepší výhled, který jsem kdy viděla. Po chvíli, co si prohlížím osvícený Kapitol, si jdu udělat můj oblíbený čaj s vánočním nádechem. Sice je nemám úplně v lásce, ale ten čaj miluju. Pouštím se do krájení zeleniny s ovocem a namažu si housku se sýrem.

Pokládám si to na tác a jdu zpět do své ložnice. Rozhodla jsem se ji trochu pozměnit do barev MÝCH vítězů. Zelená, oranžová a Haymitch má myslím rád červenou (pozn.aut. Jen jsem to s tou čerevnou plácla) a já fialovou a zlatou. Trochu přeplácané, ale mně se to líbí. Snad jediná věc, xo mi je stále každý večer připomíná. Zapínám si televizi a u toho jím. A když si všimnu, jak na mě čekají štusy papírů, které leží na stole, tak se celá osypu. Ne, že by mě práce nebavila, ale všechno má své hranice. Pokládám svůj prázdný tác a jdu si vyčistit zuby. Je kravina si čistit zuby před jídlem. Nemá to žádný smysl. Jdu zpět lehnout. Zabalím se do peřiny. Vypínám televizi a usínám.