Potom, co byli hodinky zničeny, Haymitch začínal dávat věci do pohybu. Společně s Beeteem a Juniorským vývojářem her Plutarchem Heavensbeem.

„Proč bych vám měl věřit? A proč byste měli věřit vy mě?"

„Chytrá otázka." Opřel se Haymitch do židle. „Udělal jsem si svůj průzkum. Jednou jste měl být zatčený, když jste byl na škole, ale místo jste na pár měsíců zmizel. Sice byli všechny záznamy vymazany, ale lidé si povídají, víte? Když je dostatečně přesvědčíte, možná když jim strčíte do kapsy správnou věc, tak začnou mluvit. Kdyby to bylo něco jako kradení nebo tak, tak by asi zapomněli. Ale já si myslím, že jste řekl něco pěkně nebezpečného, co, Heavensbee?"

„Vydíraním mě nepřesvědčíte. Co chcete, pane Abernathy? Jestli je to něco ohledně Her, tak vám vážně nemůžu pomoci."

„Oh, ale já myslím, že můžete. Byl jsme v budoucnosti." Řekl Haymitch větu, která zněla naprosto šíleně jeho vlastním uším, ale Beetee mu ukázal kousky zničených hodinek. „Jestli to není dostatečný důkaz, mám něco jiného, co jsme si z budoucnosti přinesl."

Ukázal mu fotku. I Beetee vedle něj zíral na fotku. Plutarch nemohl uvěřit vlastním očím.

„Jen fotka." Zamračil se Plutarch. „A tohle je vaše moderátorka - Euphemia Trinketová. A co je to za dítě?"

„Moje dcera a ano je to má moderátorka, ale je to také moje žena. V budoucnosti. A vy... Vy budete strýček Plutarch. Tak vás moje dcera oslovovala."

Vzpomněl si, jak ho tak oslovil malý Rye, ale to tvůrce Her nemusel vědět. Bylo to v podstatě to samé.

„Tohle." Zamával Haymitch fotkou. „Se nevyplní pokud neskoncujeme s Hrama. Poslouchejte mě, Heavensbee, taky je nemáte rád, že? Jste Junior, jak dlouho? Deset let? Nepovýšili vás, protože jste moc měkkej. Všichni ostatní přichází s novými pastmi a můry, zatímco ty vaše nejsou tak zabijácké jako ty jejich. Vy vidíte v těch Splatcích děti. Víte, že to jsou nevinné děti."

„Máte jistou skupinu přátel, pane Heavensbee, který sdílí stejný sentiment jako vy." Dodal Beetee. „Můžeme spolupracovat. Vaši lidé a ti naši, Kapitol a Kraje. Mnoho lidí tady v Kapitolu s Hrami také nesouhlasí, ale mají strach s tím něco udělat. Takže když to neuděláme my, tak kdo?"

Vše co od Plutarcha chtěli bylo, aby byl jejich oči i uši, ale po letech byl mnohem důležitější. Plutarch měl spoustu kontaktů a byl schopný kontaktovat Třináctý kraj. Byl moc dobrý v práci, kterou dělal - plánování a strategie - zatímco Haymitch nabíral další Vítěze. Plutarch chtěl zapojit do odboje i Effie, protože i její kontakty by se hodili, ale Haymitch mu to ihned zatrhnul. Čím méně věděla, tím lépe. Něco se jí v budoucnosti mělo stát a pokud Haymitch mohl tenhle risk minimalizovat udělal to.

Jeho budoucí já ho varovalo a mělo pravdu. Byl nesvůj, když se rok s rokem scházel a po Katniss a Peetovi ani stopy. Hry ho vyčerpávaly. Hlavně ta vina, kterou nesl za každého padlého splátce.

Až na plán, který s Beeteem budoval a byl pod Plutarchovou kontrolou, Effie byla jedinou světlou barvou v jeho prošedlém životě. Stále byla těžko pochopitelná a osina v zadku, ale na konci každého dne tu byla pro něj.
Vůbec si nedokázal vysvětlit tu pošetilou dychtivost po její přítomnosti.

A to, že žárlil na každého muže, který na ni byť jen pohlédl mu také nepomáhalo.

Ale pokaždé, když ztratily dalšího splatce, jakoby to nastartovalo jakousi rutinu. Většinou se vplížil do její ložnice, kde hledal její pohlazení po nově způsobených ranách a občas tomu bylo naopak. Ale i přes všechno tohle sex s ní byla jednou z jeho nejoblíbenějších aktivit, všechno jakoby se najednou zastavilo a dosažení jak jeho tak jejího vrcholu byla v tu chvíli jediná věc, která ho zajímala.

Občas tu byli chvíle, kdy přemýšlel o tom, jak nezdravé je takhle využívat jeden druhého, ale tyhle myšlenky nikdy nepretrvaly dlouho. A kdyby si opravdu jen využívaly, nikdy by si u ní nemohl dovolit takové maličkosti jako jemné pohlazení zezadu na krku, následný polibek pod ucho a její tichý vzdech vycházející mu v souhlasu, v té chvíli, kdyby ho jen využívala by ho odstrčila namísto toho, aby se mu stulila ještě víc do náruče jako by právě našla to nejbezpečnější místo a usnula a on jí nechal.

A to byl pravděpodobně jeho problém. Nechal ji dělat tyhle věci jako je tulení, držení za ruku pokaždé, když jejich splatce přijde o život, nejspíš si tak připadal užitečný a tak ji pokaždé stisk ruky oplatil, aby ji dal najevo, že je tu pro ní, také ji nechával vypovídat se z problémů a poslouchal její řeči o tom, jak moc pije do doby, než byla celá rudá vzteky, nechala ho, aby se do ní zamiloval.

Vzpomíná si na tu noc, kdy mu pošeptala, že ho miluje ve chvíli, kdy si myslela, že už spí. Byl to 70. ročník, třetí noc potom co Hry začaly. To ráno, když odešla vytáhl onu fotku, kterou si přinesl z budoucnosti. Nepodíval se na ni od té doby, co jí ukázal Plutarchovi a Beeteemu.

„Jeste pět let." Zamumlal. „A něco se stane."

Effie byla stále Kapitolanka, to se moc nezměnilo, stále si oblékala svoje podivné šaty, líčila se výrazně barevnými šminkami, ale on se naučil rozeznat tuhle Effie, kterou ze sebe dělala před světem od Effie, kterou doopravdy byla.

Byl tu náznak té ženy z budoucnosti, kterou potkal, pokaždé, když po něm střelila tím pravým nefalšovaným úsměvem, nebo když bříšky prstů přejížděla po jeho jizvě na břiše, když ho jemne líbla na obličej, viděl ji v momentech, když na něj čekala v Penthousu, ve chvíli kdy odešel s Chaffem do baru, nebo když na ulici potkaly malou holčičku, jak její oči těkaly mezi holčičkou a jím.

Myslela si, že Arya byla jejich tajemství, ale nevěděla, že on tohle tajemství sdílel ještě s Plutarchem a Beeteem.

Během losování 74. ročníku Hladových Her, Effie napomohla budoucí Revoluci, kterou Haymitch už několik let plánoval, což jí neřekl, protože si myslel, že ji tím ochrání.

Haymitch byl v den losování značně opilý, ale pamatuje si, že ji objal před celým Panemem.
Effie byla naštvaná a ztrapněná k tomu a on si byl naprosto jistý, že dnes večer si raději zamkne.

I tak si upravila paruku a přešla k mikrofonu. Hrklo v něm, když prsty poklepala o onen mikrofon, jestli je zapnutý.

Po letech čekání na Katniss a Peetu a roky zklamání, toho Haymitch moc neočekával. Čtvrtohry byly za dveřmi a stejně tak válka a Haymitch už pomalu vzdával všechnu naději, že by čirou náhodou Peeta a Katniss mohly být splatce právě pro Čtvrtohry, právě tak jako byl on sám. Stále přemýšlel co na nich bylo tak speciální, že byly tak důležití, jak jim Pan a Paní Abernathy navykládaly.

„Vítejte na 74. ročníku Hladových Her!" Vykvikla Effie nadšeně.

Naprosto vytěsnil zbytek proslovu z hlavy. Byla to stále jedna a ta samá řeč jako každý rok, která vysvětlovala důležitost Her. A přesto ji pocelou tu dobu zíral na záda, což bylo fajn ve chvíli, kdy přecházela k osudu a vytáhla dívčí papírek a vytreštila oči na jméno, které na něm stálo.

Effiyin hlas jakoby prozněl celým jeho tělem.

„Primrose Everdeen."

Haymitch se narovnal a jediná myšlenka, která mu vytanula na mysl byla;

Špatné jméno, vytáhla špatné jméno.

Jedině, že by obě Aspenovi dcery byly vybrány dva roky po sobě.

Dusné ticho padlo na celý dav, který stál před ním do doby, než z řad vyšla malá blonďatá holčička. Každý kdo se na ni podíval pochopil, že byla vyděšená k smrti a Haymitch věděl, že v Hrách dlouho nevydrží.

Ta napjatá atmosféra byla neúnosná, Haymitch si musel povolit dvěma prsty límeček u košile, jakoby mu to mělo pomoc. Cítil jak mu studené kapky potu stékají po zádech a košile se mu nepříjemně lepí na kůži. Něco bylo špatně. Měl chuť vyskočit směrem k Effie a přinutit ji přečíst to jméno ještě jednou a správně.

A pak jeho celé tělo ztuhlo na místě. Náhle jakoby zaslechl hlas paní Abernathy:

„Všechno to přijde s prvním dobrovolníkem."

Svraštil obočí zrovna ve chvíli, kdy mu na mysl vytanula právě tahle věta, kterou paní Abernathy před mnoha roky řekla a v tu chvíli si davem prorazila cestu tmavovlasá dívka, kterou okamžitě chytly za paže mírotvorci.

„Hlásím se! Hlásím se dobrovolně!" Rozlehl se po náměstí její hlas. „Hlasím se jako dobrovolník."

Dvanáctka nikdy neměla dobrovolníka a tak to Effie musela prodiskutovat se starostou, Haymitch zachytil její pohled a oba si vyměnily mírně pokynutí hlavy.

Dělo se to. Tenhle rok domu přivedou Vítěze.

„Jak se jmenuješ?" Zeptala se Effie na otázku na kterou ona i Haymitch dávno znaly odpověď.

„Katniss Everdeenová."

„No, vsadila bych svůj klobouk, že to byla tvoje sestra!"

Měl sto chutí protočit oči a začít se smát.

Fakt boduješ, drahoušku.

Effie byla dosti překvapená, když se v davu zvedla pomalu každá ruka s třemi prostředními vztyčenými prsty. Effie samozřejmě nevěděla, co to znamená, ale on ano. Když všichni stáhli ruce dolů, Effie byla stále trochu otřesená a jakoby ji někdo přikoval podpatky k podlaze.

„Pokračuj." Zabručel si pod vousy.

Effie jakoby ho zaslechla a už si to rázovala k osudí s chlapeckými jmény, ale něco jí stále trochu trápilo, to poznal. Viděl na veliké obrazovce, jak pod vším tím make-up úplně jinde jen ne ve Dvanáctém kraji při Sklizni. Znal ji dost dobře na to, aby věděl, co každé zamračení a pohyb rtů znamená.

Effie vzala stále nesvá náhodný papírek a přešla zpět k mikrofonu, kde ho nechala složený v ruce, zorničky rozšířené, jen jemný pohyb hlavou dolů a zpět nahoru, jakože si papírek přečetla a vydechla do mikrofonu:

„Peeta Mellark."

Jeho očí okamžitě zamířily ke stále přeloženému papírku, který svírala v ruce.

„Kurva." Vydechl potichu. „Sakra, Effie."

Bylo tu takových věcí, které mu nepřipadali správně.

Jejich budoucí já jim nikdy - nebo alespoň jemu ne - nerekly příjmení těch dětí. Nebo alespoň to co si pamatuje. Haymitch vůbec netušil, že se Peeta jmenoval Mellark, protože on sám neměl ve zvyku se s občany Dvanáctky jakoliv socializovat.

Ale Effie to věděla a ne proto, protože by si to jméno právě teď přečetla na tom papírku. Vůbec ten papírek nerozevřela, takže to jméno jednoznačně nemohla z onoho papírku přečíst. Řekla ho, protože si ho pamatovala.

To co si odnesly po tom zážitků z budoucnosti jako dobrovolník, dívka jménem Katniss, chlapec jménem Peeta, dva vítězové v jednom ročníku najednou začaly zapadat do sebe a Effie tomu nevědomky napomohla jen díky tomu, že znala chlapcovo jméno.

Později toho dne ve vlaku, kdy mu podala onen papírek z chlapeckého osudí to bylo přesně tak, jak předpokládal, nestalo na něm jméno Peety Mellarka. Allan Johnson se měl stát letošním chlapeckým splatcem pro Dvanáctý kraj, další chlapec ze Sloje.

„Co jsem to provedla, Haymitchi?" Zakryla si dlaněmi obličej.

„Jak - ... Jakože si znala jeho jméno? Vždycky to byla jen 'Katniss' a 'Peeta'."

„Tys mi to řekl." Nechala dlaně spadnout do svého klína. „Teda... Myslím tebe z budoucnosti. Říkal jsi, že po škole vezme Rye a Willow do pekárny jejich otce. Na prvním rohu vlevo - Mellarkova pekárna."

Někdy zapomínal, jak moc si Effie pamatuje. Jestli si pamatuje, ty hrozné věci, které ji prováděla Octavia Lance, když jí bylo osm, rozhodně si bude pamatovat většinu detailů, které se dozvěděla v budoucnosti.

„Neveděl jsem, že je to syn Mary Mellarkové až do dneška." Přiznal.

Tahle informace ji překvapila.

„Nikdy ses nepokusil o Katniss a Peetovi dozvědět víc od té doby, co jsme se vrátily? Měl si na to devět let."

Haymitch jen pokrčil rameny.

„Veděl jsem, kdo je Katniss. Její otec byl můj kamarád z dětství. Nepřišlo mi důležité zjišťovat si o nich víc. Ano, byl jsem zvědavý, ale nechtěl jsem vědět víc, než bylo nutné. Budoucnost není vytesaná do kamene to zase řekl pan Abernathy mně. Nechtěl jsem si dělat naděje."

Effie si povzdechla a odvrátila se od něj na posteli. Haymitch si zul boty spolu s ponožkami a vlezl k ní pod deku. Zlehka jí položil ruku na bok a ona tu svou instinktivně položila na tu jeho. Haymitch ji přetočil směrem k sobě a ona mu obličej okamžitě zabořila do trika, cítil jak se mu pod rukama třese a snaží se potlačit slzy.

„Nebylo to jeho jméno." Zalykala se. „Poslala jsem ho na smrt."

„Nemůžeš nad tím takhle přemýšlet." Zamračil se a políbil jí do vlasů. „Měla si ho vylosovat, neměl to byla Allan a Katniss. Je to Peeta a Katniss - to je ta budoucnost, kterou jsme viděly. To jsou ty dva vítězové, které přivedeme zpátky domů. Zachránila si nás, drahoušku. Oni tohle všechno ukončí."

Odtáhla se od něj a a ve chvíli kdy mrkla jí první slza přetekla přes okraj a skutalela se po tváři.

„Nikdy nezapomenu, co nám pan Abernathy řekl. Pamatuješ, když jsem ti o tom řekla? Řekl si, že je to něco, co chce abychom si pamatovaly a tak jsem si to zapamatovala. 'Katniss a Peeta jsou důležití, Effie. Nastolili nám tenhle mír. Jsou důležití.' A paní Abernathy řekla to s tím dobrovolníkem, všechno zapadá, Haymitchi! Katniss se přihlásila dobrovolně... A tak jsem si myslela, že když je se mnou Katniss na pódiu, musí to být logicky Peetovo jméno na tom papírku. Budoucnost-..."

„Ja vím, drahoušku, nemusíš mi to tu objasňovat, chápu to."

Začaly si nevědomky na prsty namotávat konečky jeho vlasů.

„Ale nebyl to jeho čas. Právě teď by měl být doma s rodinou, v bezpečí."

„Možná prostě jen musel být v Hrách, budoucnost už si to přebere po svém tak, jak to má být. Přežije to, Effie."

„V Hrách se může stát cokoliv. Zrovna ty a já to víme ze všech nejlíp."

„Podívej," Začal. „Prostě se to stalo, tak se za to přestaň lynčovat. To co musíme teď dořešit je, jak je dostaneme oba z arény ven. Potřebuju tvoji pomoc. Zvládneš to? Potřebuju, abys mi nahrála na smeč."

„Samozřejmě." Slíbila. „Ty a já, jsme přece tým, ne?"

„Jo, běž už spát a už nad tím nepřemýšlej."

To, že ji řekl, aby nad tím nepřemýšlela nefungovalo nikdy a rozhodně ani teď. Chtěl se zvednout a jít si pro skleničku alkoholu do barového vozu, když ho zastavila její další otázka.

„Myslíš, že to takhle bylo i za paní Abernathy? Nebo se tohle stalo protože jsme se dostaly do budoucnosti a dozvěděli se o tom, že je tu chlapec jménem Peeta? Přemýšlím na tím už od Sklizně a..."

Haymitch si jen promnul čelo. Beetee mu kdysi vyprávěl o jakem si paradoxu, který znamenal to, že když se oni dostali do budoucnosti pravděpodobně ve svojí budoucnosti způsobily nějaké změny, na které je nikdo nemohl upozornit.

„Myslim, že to se nikdy nedozvíme. Ale mysli na to takhle, Effie... Možná to pro ní bylo horší." Navrhl. „Ask taky věděla, že chlapec jménem Peeta bude v Hrách. Zahlédla to jméno na papírku a zjistila, že to není Peeta. Ale o Peetovi věděla, jo? A kvůli tomohle, protože věděla, že Katniss a Peeta budou důležití, tak vyslovila jeho jméno naschvál. Co když to udělala takhle, drahoušku, aby si pojistila, že budoucnost zůstane taková jaká měla být?"

Effie byla notnou chvíli potichu.

„Ja nevím." Prolomila ticho. „To zní... Tak strašně jen tak někoho nastražit do arény..."

„Ano, ale tys to neudělala naschvál, Effie. Jen se ti věci přihodily jinak. Neposlala si ho na smrt vědomě, nevěděla si, že tam není jeho jméno."

Effie si sedla do sedu a nechala deku spadnout jí do klína. Očima zabloudil k prosvítajícím prsům pod tenkou látkou noční košilky. Byla krásná, pomyslel si, lehce rozcuchané medově blonďaté lokny a špičku nosu měla ještě trochu zarudlou od pláče.

„Ukaž mi to." Řekla najednou. „Ukaž mi, že to co jsem udělala se mi alespoň v budoucnosti vyplatí."

Nikdy předtím se potom neptala, i po těch nejhorších ztrátách, které je za těch devět let potkaly, což znamenalo, že teď opravdu potřebovala uklidnit. Zvedl se z postele a odešel do svého pokoje, kde z tašky vytáhl fotografii schovanou mezi stránkami staré knihy.

Vrátil se do její ložnice a podal jí to. Effie si dlouho prohlížela rodinou fotku, zapamatovávala si každičký detail.

„Může ti chybět někdo, koho si vlastně ještě nepotkal?" Zamyslela se a dívala se na batole sedící na jejím budoucí já. „Nebo chtít něco tak moc, že bys byl proto schopný udělat cokoliv?"

„Samozřejmě, že může." Odpověděl na její první otázku. „Poslouchej, Effie, nikdo se nesmí dozvědět, žes nikdy nepřečetla ten papírek než si zavolala to chlapcovo jméno, rozumíš?"

Štěstí, které se jí odráželo v očích díky té fotografií vystřídal smutek a strach.

„Až tyhle dva vyhrajou a kdyby se někdo dozvěděl, co se dneska stalo, tak si budou myslet, žes to udělala naschvál. Tomu chlapci neublíží, protože z něj bude vítěz, ale mohli by ublížit tobě. Ale slibuju, že se budu snažit jak nejlépe budu moc abych tě udržel v bezpečí."

Nemohl ty slova vyslovit jen tak, jako ona, ale ona to poznala v tom jak se na ni díval a v jeho činnech, které byl pro ní ochotný udělat. Effie se mu vrhla kolem krku.

„Miluju tě."

„Držím tě, drahoušku, jsem tu pro tebe." Zadíval se na fotografii, která ležela obrázkem nahoru. „Budoucnost bude přesně taková, jakou jsme ji viděli."

Měla by být.