JIMIN ŽE PRÝ NENÍ DOBRÝ ČLOVĚK? HAHA. TAK TOMU TEDA NEVĚŘÍM.

Určitě jsem už mnohokrát říkal něco podobného, ale opakování je přeci matka moudrosti, takže znovu: Jimin je to nejmilejší, nejkouzelnější, nejhodnější, nejlepší, nejrozkošnější, nejlíbeznější a nejlaskavější stvoření, které kdy na zemi stálo. Berte má slova vážně, mám babičku, co cvičí bojová umění. S chodítkem. 

Měl jsem chuť zavolat babi Yoo, aby Jiminovi za to lživé prohlášení uštědřila lekci, ale nebyl by to v mé pozici příliš moudrý tah. Prozradil bych se tím. Což by pro mou a Jiminovu misi 'Sbíráme důkazy proti Hoseokovi a Sihunovi' nebylo zrovna dvakrát přínosné. Tak jsem jen čekal, co se bude dít. 

A že se toho dělo dost. 

Sooyun začala přednášet řeč podobnou mé úvaze (to o Jiminově laskavosti a něžnosti), Sihun se rozesmál a asi něco shodil, protože jsem zaslechl ránu, a Hoseok vyslovil otázku, jež mě taky pálila na jazyku, ve své štědrosti ji doplnil i nehezkou poznámkou na adresu mého přítele. 

"No to bych řekl, že nejsi dobrý člověk. Vlastně jsi prvotřídní kokot, ale co tě vede k té myšlence? Myslím, že tvé ego to nebude." Moje fantazie mu na tvář přikreslila zákeřný úšklebek a zjevnou spokojenost se sebou samým. 

"Je to na trochu delší povídání..." uvedl to téma Jimin. 

"Já si tvůj líbezný hlásek rád poslechnu, miláčku," zapředl Sihun. Myslím, že v rakvi by to tomu debilovi slušelo. Snad si to brzy ověříme.

"Mám přítele, pane Kime," ozval se na svou obranu Jimin a moje srdce se zachvělo láskou, co jsem k němu cítil.

"Ale ten tu teď není," pronesl Sihun nepravdu tak tiše, že jsem mu málem ani nerozuměl. Asi Jiminiemu šeptal do ucha. Fuj.

"Když myslíte, pane Kime..." zamumlal Jimin. Na této situaci bylo něco neskutečně komického a mně najednou bylo do smíchu. Místo mě se ale zasmála Sooyun, asi jí tohle absurdní dopolední setkání taky přišlo legrační. Je dobré mít stejný smysl pro humor?

"Co je?" obořil se na svou smějící se sestřičku Hoseok. Doufal jsem, že nikdo z nich neudělá žádnou pitomost.

"Jen jsem-" nedořekla větu, protože začala kýchat. Pravděpodobně to jen hrála, ale znělo to věrohodně. Taková schopnost by se hodila.

"To je jedno, nechtěl jste si poslechnout moje vyprávění? Konkrétně Jung Hoseok by mě měl poslouchat," navrhl Jimin, aby se pozornost nesoustředila na kýchající Sooyun.

"Fajn," odfrkl si Hoseok. "Ale věř, že v mých očích už opravdu nemáš kam klesnout, Parku."

"To si myslíš ty," zahihňal se nervózně Jimin.

Snažil jsem se dýchat co nejtiššej a nejméně, abych se tím neprozradil. Teď se mi z toho už pořádně motala hlava, ale nemohl jsem nic udělat. Jen jsem doufal, že to brzy skončí. Ale Jimin sotva začal.

"Vzpomínáte si na konkurzy, které byly do společnosti BYou vyhlášeny pro nové modely a herce?" zeptal se Chim na událost, na kterou jsem já už dávno zapomněl. Něco takového se stalo? Bylo to už tak strašlivě moc dávno.

"Samozřejmě si vzpomínám," přitakal Sihun. Určitě měl ten den na starosti nějaké důležité záležitosti s papírováním, které se mu zapsaly do paměti. 

"Jak bych mohl zapomenout," uchechtl se Hoseok. "Ten den jsem ti rozbil nos. Bylo to super!"

"Ano, velmi," nedal se Jimin zahnat do kouta slovním útokem. "A víš, co ještě bylo super?"

Hoseok mu zřejmě odpověděl neverbálně, takže Jimin mohl do posvátného ticha pronést jedinou hřejivou větu. "Potkal jsem tam poprvé Jungkookieho."

Usmál jsem se. Sihun vztekle zavrčel. Sooyun uniklo nehlasité "Awww". A Hoseok mlčel. 

"Byli jste kamarádi, že? Zlobíš se, protože jsem ti ho sebral? Štve tě, že tě nevzali do BYou?" tázal se jemným hlasem Jimin. 

To, jaké otázky položil, mi vůbec nedávalo smysl. První a druhá spolu souvisely. Kvůli věcem, které jsme s Hoseokem o Jiminovi říkali, když jsme ještě byli přátelé, jsme ho oba zaslepeně nenáviděli. Jenže pak se karty obrátily. V podstatě. Já se do Jimina zamiloval až po uši a Hoseok mě kvůli tomu nemohl vystát. Pohádali jsme se a naše cesty se rozdělily. Ale co ta poslední otázka? Vždyť se týká úplně něčeho jiného. Je poměrně osobní a přátelská. A všichni přeci vědí, jakou má odpověď. Ne.

"Jimine, Jimine, hodně se ptáš," zasmál se Hoseok. Bylo to teprve podruhé, co za dnešní odpoledne oslovil Jimina jménem a trochu mě z toho zamrazilo. "Ale já ti rád odpovím. Byli jsme ti nejlepší kamarádi, takže ano, zlobím se na tebe neskutečně moc. A ještě víc se zlobím na BYou a toho zatraceného Parka Minjina, protože to oni mi sebrali mého kamaráda Kooka."

"Vybíjel sis svůj vztek na mně těmi dopisy," konstatoval hořce Jimin. "Měl jsi na to právo, nezlobím se."

"To by mě zajímalo, co člověku dává právo napsat tohle!" rozkřikla se Sooyun vysokým hlasem a začala předčítat nebo citovat z dopisu (nebyl jsem schopen určit co z toho, protože jsem na ni neviděl). "Můj vážený a milý pane Parku, šel jsem dnes okolo blátivého rybníčku, ve kterém plavala zapáchající zdechlá ryba. Vzpomněl jsem si na vás. Máte podobné aroma. Mohl bych vám v něm vykoupat hlavu, třeba byste se i utopil a dal světu pokoj. Mnohokrát vás zdravím. H."

"Tento je ještě jeden z těch hezčích," přiznal Jimin. Zdálo se, že je nad věcí, ale musel to jen hrát. Čtení dopisů ho pokaždé hodně rozesmutnilo a zmátlo.

"Můj Sakurový kvítek říká pravdu. Hoya je mnohem víc kreativní než jen toto," souhlasil Sihun.

"Jak jen se ty můžeš občas chovat k Jiminiemu pěkně, když on je k němu tak nepříjemný a ty se k němu někdy přidáváš a sám Jimina svými slovy zraňuješ?!" rozkřikla se Sooyun. Musel jsem se zamyslet, než jsem vůbec pochopil, co se snažila říct. A jakmile jsem jí porozuměl, promluvila znovu už poněkud s rozmyslem. "Měla jsem pocit, že ho máš rád. Tak proč se tak k němu nechováš?"

"No, víš, drahá Sooyun," odkašlal si Sihun. "Má se to tak..."

"Já bych raději věděl, co nám chtěl Jimin říct. Nemyslím, že nám sdělil všechno," přerušil ho Hoseok, aniž by se omluvil. O jeho nepříliš vybraném společenském chování jsme se dozvěděli už dávno, takže to nebylo žádné překvapení. Zamračil jsem se, když s ním i přesto všichni souhlasili.

"Jo, dobře," přikývl i Jimin. "Kde jen jsem to přestal?"

"Že je v pořádku tě nenávidět a posílat ti ty dopisy, protože jsi mi sebral kamaráda," napověděl mu jedovatě Hoseok.

"Oh, fajn," zatleskal vesele, jako to dělávají malé děti, když jsou šťastné. Jimin by se měl dát na plnohodnotné herectví...

"Totiž, když jsem se do Jungkookieho na první pohled zamiloval, chtěl jsem za každou cenu, aby ho do BYou vzali. Po konkurzech jsem šel za těmi, kteří měli vybírání vhodných uchazečů za úkol, a zeptal se jich, jestli vezmou Jeona Jungkooka. Jenže oni řekli, že ho bohužel musejí odmítnout, protože se urážlivě vyjadřoval o naší společnosti."

Celé to vyprávění působilo jako jeden dlouhý povzdech nad skutkem, jenž už není možné vzít zpět. A taky že to přesně takový povzdech byl. Jiminova následující posmutnělá slova mi to potvrdila.

"Další odpoledne jsem počkal, až pan ředitel odejde domů, a zašel do jeho kanceláře. Měl na stole dvě složky, v jedné byly dokumenty těch, kdo prošli konkurzem, ve druhé těch odmítnutých. Našel jsem v té druhé složce papír s Jungkookieho údaji. Původně jsem ho chtěl jen dát do složky s přijatými uchazeči, ale tam jsem hned nahoře uviděl Hoseokův papír - poznal jsem podle fotky, že to je ten člověk, co mě uhodil. Pořádně jsem si to nerozmyslel a vyměnil je. Moc se omlouvám..."

COŽE TO JIMIN UDĚLAL? 

Nebyl jsem schopný to pochopit. Cítil jsem, jak mé mozkové buňky odcházejí pryč. Snad si najdou domov v hlavě někoho, komu se budou hodit. Ehm, ehm, Sooyun, ehm, ehm.

"COŽE JSI TO KURVA UDĚLAL, PARKU?!" To byl zase jen Hoseok. Očividně by mé mozkové buňky užil i on. 

"Řekl bych, že jsem to pochopil," ozval se Sihun pobaveně. "Kvůli malému podvodu mého miláčka se do společnosti dostal Jeon Jungkook a ne ty, Hoya, jak se původně mělo stát. Že?"

Napadlo mě, jestli to Jimin potvrdil kývnutím. Zřejmě ano, protože v další vteřině bylo slyšet Hoseokův křik. 

"Do piče! Ty jsi kokot! Já tě fakt zabiju!" 

A tomu už jsem nemohl jen tak nečinně naslouchat. Sebral jsem veškerou odvahu a vyrazil na pomoc mému kouzelnému princi víl. Neodpustil bych si, kdyby mu Hoseok ublížil. Teď začíná skutečný boj. 

__________

__________

vy jste opravdu neskutečná zlatíčka :(( <3
jsem moc ráda, že tenhle příběh čtou tak úžasní lidi jako vy^^
ani nevím, co bych bez vás dělala.
i love you all so much ㅠ-ㅠ <33

- mifutka