"Měli bychom zavolat policii. Myslel jsem si to už od začátku, ale teď se mi to zdá jako jediné východisko z této situace... Jimine, to, co dělají je svým způsobem trestné!" navrhl jsem Jiminovi nejlepší a jediné řešení. On se na něj však netvářil příliš nadšeně. 

"Určitě mají připravené, jak mě víc zraní, jestli se to pokusím nahlásit. Navíc koho chceš nahlásit? Anonymní dopisy? Ani nevíš kdo je posílá," zamračil se. Na posteli, kde nebylo moc prostoru navíc, si ode mne odsedl dál a bojovně si založil paže na hrudi. Atmosféra v pokoji byla nepříjemně dusná.

"Možná mě někdo napadá. Nechce se mi tomu samotnému věřit a snažím se najít důkazy, které by ho v mých očích očistily... Ale pravděpodobně žádné neexistují," přiznal jsem. 

"Kdo je to?" zajímal se Jimin. Byl na něm znát strach z poznání. Ptal se, ale sám tu odpověď ani znát nechtěl. 

"Můj nejlepší kamarád..." vydechl jsem. 

"Taehyungie?" zhrozil se Jimin. 

"Ten bývalý. Hoseok," vyslovil jsem nahlas něco, čemu jsem odmítal uvěřit, ale zároveň bylo více než možné, že je to pravda. 

Vždyť ten vztek, který v sobě držel, byl nepřirozený. Chápal jsem, že nenávist vůči Jiminovi jsem do něj zasel já sám už dávno, ale ani v noční můře by mě nenapadlo, že se někdy sníží k něčemu tak hroznému. Bití Jimina a ta zlá radost, kterou z toho měl. Chladné a neférové chování k Taemu. Věci, o nichž mi pověděl. Setkávání se s podivnými lidmi... a mnoho dalšího. To všechno byly důvody, proč jsem si mohl myslet, že to je právě jeho práce.

"Jung Hoseok?" špitl překvapeně Jimin. 

"Ano, ty ho znáš?" podivil jsem se. 

Jimin se posunul zpátky ke mně a položil si hlavu na mé rameno. Pak mě pohladil po ruce. Jeho chování mě zmátlo, ale to mi poslední dobou dělalo všechno. Nechápal jsem nic, co se ve světě kolem mne dělo. Proč se Tae dnes choval tak, jak se choval? Proč má Hobi, můj drahý Hobi, potřebu vydírat roztomilého Jimina? Proč moje máma neumí vařit? A jak je možné, že Jimin zná Hoseoka? 

"Jen mi to jméno něco říká... Tae ho asi zmínil," vysvětlil mi. "Proč by to ale měl být právě on?"

"Hmmm... Zamyslím se," udělal jsem dramatickou pauzu a stiskl Chimovu malou ručku. "Třeba protože tě nenávidí?"

"O-opravdu? To Tae neříkal," zamumlal Jimin zraněným hlasem. Taky bych tak mluvil, kdyby mi Tae něco tajil. A to nemluvím o tom, že Jiminův anonymní vydírač právě dostal jméno a tvář a stal se tak tisíckrát reálnějším a děsivějším. 

"Vzpomínáš si na ten den, kdy jsme se poprvé potkali? Brečel jsi na záchodech, protože tě někdo uhodil. Ten někdo byl Hoseok," připomněl jsem mu tu dávnou příhodu. 

On jen s pochopením přikývl. Přitulil se ke mně blíž a svůj obličej si opřel zboku o můj krk. "Ale co budeme dělat teď?" zeptal se bázlivě. 

Pohladil jsem ho ve vlasech. Začínal jsem pomalu ale jistě vymýšlet plán. Museli jsme zjistit, jestli to má na svědomí opravdu Hoseok a taky kdo je ten druhý člověk. Na to bude nejlepší promluvit si se Sooyun, Hoseokovou sestrou. Pak taky budeme muset zařídit Jiminovi novou smlouvu s BYou, protože bez něj s tou pofidérní agenturou odmítám mít cokoliv společného. A nejlépe si někdy v mezičase udělat psychologickou chvilku s chudáčkem Taehyungem. 

Ale ze všeho nejdřív se rozhodně vyspíme, začínalo být pozdě, obloha ztmavla a jako malinké drobečky se na ní objevily hvězdy. Na uskutečnění tohoto to chce čistou hlavu a jasné myšlenky. Jdu domů a Jimina beru s sebou. 

*

"Tvoje postel je taaaaaaaaaaaaaaak pohodlná," zívnul Jimin, když jsme vešli do mého pokoje a on okamžitě obsadil místo na měkké posteli. 

"A víš, co by bylo ještě pohodlnější?" zasmál jsem se. Na Jimina byl naprosto dokonalý pohled, mohl bych se na něj ležícího ve své posteli dívat pořád. Měl přimhouřené oči a pootevřená ústa. Z toho by byly skvělé záběry do nějaké reklamy. Až na to, že bych to nikdy nedovolil, Tohle byl náš soukromý moment.

"Ne, co?" dělal hloupého a zářivě se na mě usmál.

"Kdyby sis lehl na mě," mrkl jsem ma něj. Pak jsem si bez ostychu svlékl tričko a odhodil ho do kouta na podlahu. Úklid je na programu až za týden. 

"Ani na to nemysli..." zašeptal Jimin vyděšeně. Ale už bylo pozdě - kalhoty následovaly osud trička a já si lehl vedle Jimina pod hebkou dětskou deku s motivem bílého králíka a kuřete. 

"Copak? Nechceš se mazlit?" zeptal jsem se a snažil jsem se znít jako zklamané dítě, kterému rodiče před spaním nepřečetli pohádku. Jimin byl moje pohádka. 

"Ne, to ne. Teda... chci se mazlit, promiň, Koo," omlouval se Jimin a vtiskl mi pusu na tvář. Pak uhnul pohledem a dlaněmi schoval své červenající se tváře. "Ale... vypadalo to, že se chystáš dělat něco jiného. Něco, na co momentálně vůbec nejsem připravený..."

V šoku jsem mu pohlédl do očí. Byl v nich strach. Posmutněl jsem, protože jsem doufal, že mi Jimin ve všem věří. Ale... jestli ho napadají takovéto věci a jestli si myslí, že bych mu vědomě a úmyslně ublížil, může to celé být úplně jinak. Třeba Jimina doopravdy vůbec neznám. 

"Zlatíčko," povzdechl jsem si. "Budu čekat do chvíle, než mi to dovolíš. Ani já se na něco takového zatím necítím."

"Dobře," souhlasil šeptem Jimin. Vmáčkl se mi do náručí a zamumlal něco, čemu jsem moc dobře nerozuměl. Asi si stěžoval na únavu, protože netrvalo dlouho a začal pravidelně, mírumilovně oddechovat.

I já jsem byl ospalý. Naštěstí jsem se ale přinutil Jimina na několik vteřin opustit a vstát, abych mohl zhasnout světlo a zavřít dveře. Máma ke mně do pokoje obvykle nechodí, ale kdyby do něj náhodou další den ráno nahlédla z chodby, jistě by se divila, co tu Jimin dělá a proč na sobě já nemám nic jiného než spodní prádlo. 

__________

__________

ano, tohle je ta samá kniha jako předtím jen s jiným názvem a novým a krásnějším coverem, který udělal quitekimo<33 všichni ho označte v komentáři a hezky mu poděkujte, protože ten cover je nádherný!

† -  › Kluk z reklamy na žvýkačky ‹
☆ -  › Bubblegum Bitch ‹