"Potom, co tebe a Taeho vedení BYou přijalo, snažil jsem se tě..." Jiminovy tváře byly červené jako třešňový džem. "Snažil jsem se tě svést."

"Nakonec se ti to povedlo," usmál jsem se na něj zářivě.

"To... sice ano. Ale vzpomeň si, jak ses ke mně choval, když jsi poprvé přišel do BYou. Kdybych tebou nebyl tak poblázněný, musel bych tě podezírat, že jsi to ty, kdo mi posílá ty dopisy. Byl jsi tak... zlý a chladný."

Zastyděl jsem se. Opravdu jsem na Jimina nebyl vždy úplně hodný a dlouho jsme si jeden na druhého zvykali. Nebo minimálně já na něj. A měl jsem k tomu svou jedinečnou a zvláštní cestu. 

"Promiň mi to, Jimin-ssi. Ale nebyl jsem to já! Přísahám na život své zlaté rybky!" vyhrkl jsem. Nebyl jsem to já, kdo by mu napsal tak příšerné, hrozné, úděsné, nemorální, zlé, podlé, nenávistné, odporné, opovržení hodné a společensky nepřijatelné věci. Nesnesl jsem myšlenku, že ho to byť jen napadlo. 

"Kooku, tvoje rybka je mrtvá. Viděl jsem její hrob," pousmál se Jimin smutně. Pak mi věnoval jeden jasně káravý pohled. Neměl bych v této vážné situaci vtipkovat.

"Dobře, to bylo hloupé. Omlouvám se. Ale nemám s těmi dopisy nic společného!" bránil jsem se tentokrát bez trapných pokusů o vtip. 

"Až na to, že jsi je četl bez mého svolení..." zamumlal a mračil se u toho. Pak se jeho smutné čokoládové duhovky setkaly s mými. "Ale o tom jsi mluvit nechtěl..."

Kývnul jsem a vyzval ho, aby pokračoval. Jestli mu budu do vyprávění takhle vstupovat, nedozvím se nic podstatného před půlnocí. Než znovu promluvil, chytil mou ruku do svých drobných dlaní. 

"Dokud jsem s tebou nezačal chodit, psal mi ten člověk jen spoustu nenávistných vzkazů..." vysvětloval Jimin a pár mi jich podal. Jen jsem je zběžně prolétl očima, ale žádný si pořádně nepřečetl, jen bych kvůli tomu měl víc starostí. 

"Ale hned dva dny po tom, co jsme se u Taeho dívali na ten hloupý film o pandách a... políbili se, mi začal vyhrožovat," zamumlal Jimin. 

"Jak?" otázal jsem se s obavami. 

"Že ti ublíží. Že zařídí, ať od BYou nedostávám peníze. Že dostane Mirae do vězení a YaYa půjde do dětského domova..." vyjmenoval smutně několik výhružek, které mu z dopisů utkvěly. 

Vzpomněl jsem si na tragickou minulost jeho rodiny, jistě ho myšlenka , že by o YaYu s Mirae přišel, bolela jako rána dýkou do srdce. A asi by mu byla líto i ztráta mne.

"To je hrozné, Jimine, ale nic z toho se nestane, dokud tu jsem!" slíbil jsem mu hrdinsky. Vzpomněl jsem si na svůj výkon s pastmi na mravence, ten byl jistě hodný kdejakého pohádkového prince. 

"A jednou mi poslal tohle... Nejsem si úplně jistý, jestli je to od něj, ale voní to úplně jako..." nedokončil větu a podal mi složený list papíru. "Čti."

Drahý Jimine,
dnes jsem tě opět sledoval. Vypadal jsi nádherně a elegantně a já si říkal, že bych tě o tom měl uvědomit. Jsi opravdu příliš krásný na to, aby ses zahazoval s Jeonem Jungkookem. Možná ho máš rád, ale já tě mám tisíckrát raději. Vyslyš mé prosby a odpověz mi na tento dopis, lásko. Odpověď mi můžeš zanechat v levém truhlíku na květiny vedle hlavního vstupu do budovy BYou, občas tudy chodím, když tě chci vidět zblízka.
Posílám ti polibek na tvář.

Jimin měl ohledně té vůně pravdu. Celý dopis byl nepříjemně a velmi podvědomě po něčem cítit. Byl to ten parfém, který tenhle idiot zřejmě používal a poté prázdnou lahvičku od něj poslal Jiminovi. Jako nějaký hloupý žert.

Více než na pachovou stopu dopisu jsem se však zaměřil na jeho obsah. To, co tam bylo napsané, vůbec nedávalo smysl v kontextu s ostatními vzkazy, jež Jimin dostal.

"Je tenhle jediný?" otázal jsem se.

"Ne. Dostal jsem několik takových. Bez podpisu. Znepokojujících. Všechny voněly takhle," odpověděl mi pohotově Jiminie.

Přesně pochopil, na co jsem myslel, a dal mi nepříjemnou, avšak skvělou a výstižnou odpověď. Napadlo mě něco naprosto nemyslitelného, ale potřeboval jsem vědět, zda Jimin ten názor sdílí.

"To zní..." začal jsem opatrně. Jestli je to, pravda a ne jen výplod mého občas trochu nefunkčního mozku, není to vůbec nic dobrého. Mohlo by to celou situaci akorát víc zkomplikovat. 

"Taky si to myslíš?" ujišťoval se Jimin.

"Ano."

"Takže...?"

"Mám... to říct?"

"Řekni to."

"Musí to být dva lidé. Jiné rozumné vysvětlení neexistuje," potvrdil jsem nahlas naše doposud nevyřčené, nejhorší obavy. Prudce jsem dýchal, srdce mi splašeně bilo. Jiminovy tváře jemně zrůžověly. Aniž bych z něj spustil pohled, pohladil jsem ho po vlasech a uklidnil tak sebe i jeho.

"Co teď budeme dělat?" zanaříkal plačtivě můj milovaný Jiminie a schoulil se mi do náruče. 

__________

__________

모든 게 궁금해 how's your day <3

jak se dneska máte? ^-^