S Junghee bylo k nevydržení.

Ona se do Jimina opravdu zbláznila přes noc. Oklamal ji svým falešným úsměvem a trapnými svaly. Nebo ji někdo očaroval. Musí to být černá magie! Někdo proklel mou sestru. 

Vždyť to byl jen necelý týden, co kritizovala jeho tváře, že prý jsou na poměr k tělu moc tučné. 
Tsss, a teď by mu je nejradši zlíbala... Fuj. Ale mně to mohlo být ukradené. Hlavní bylo, že mu brzy měl na jedné z těch tváří zůsta tčervený otisk po mojí ruce.

Těch pár dní do soboty bylo nesnesitelných. 
Junghee pořád mluvila o tom, jak mě v BYou vezmou a budu stejně známá tvář jako 'Jiminieee'. Taky si prý najdu pořádné kamarády, kteří budou lepší než 'ten budižkničemu Hoseok a jeho hloupý poskok Taehyung'. Slibovala, že o mně povypráví svým kolegyním z Jiminova fanklubu a třeba mi založí podobný. 

Děkuji, nechci. A nové kamarády už vůbec ne, Tae s Hobim jsou skvělí.

Páteční ráno jsem vstal dřív, protože jsem se chtěl vyhnout Junghee. Potřeboval jsem alespoň jedno ráno, kdy neuslyším její zamilované řeči.

Chvilku jsem uvažoval nad tím, jestli by nešel posunout čas dopředu. To abych té Zlatovlásce mohl konečně vykloubit čelist a nemusel na svůj triumf tak dlouho čekat. 

Naštěstí škola uběhla jako voda a já skončil s Taem u Hobiho doma. Seděli jsme na gauči, hráli super hustý střílečky a svačili jsme chipsy. Kluci se ke mně chovali fakt hezky a většinou mě nenápadně nechávali vyhrát. Asi měli výčitky svědomí, protože si mysleli, že se mi na konkurz nechce. Doopravdy se jsem se nemohl dočkat... už jen kvůli vidině Parkových tmavých očí zalitých slzami.

Až příliš brzy nastal čas jít domů.
Rozloučili jsme se a domluvili se, kde se další den ráno setkáme. Oba z toho vypadali neskutečně nadšení, asi si vážně mysleli, že je tam vezmou a budou z nich reklamní modelky. Pochyboval jsem o tom, ale jestli to tak nakonec bude, je mi to jedno. Pokud mi budou pořád kupovat sušenky, můžou se v reklamách klidně ztrapňovat bez výčitek.

Ani ten den se mi nepodařilo proklouznout do domu bez povšimnutí. Máma a Junghee seděly v kuchyni u stolu a večeřely. Jaká škoda, že jsem se najedl chipsů u Hoseoka a na mámino jídlo mi v žaludku nezbylo místo. 

Vlastně ne, není mi to moc líto. Mamka sice nevaří hnusně, ale zapomíná jídlo osolit, takže nic, co uvaří nemá pořádnou chuť. 

"Zlatíčko, jsi doma?" zavolala na mne máma. 

"Hmmm... Ahoj, mami..." odpověděl jsem slušně. To bych to zase schytal, kdybych ji ignoroval...

"Pojď se najíst," mluvila už tišeji, protože věděla, že jsem poslouchal.

"Eh... Jedl jsem u Hoseoka," odvětil jsem pohotově. Nechtěl jsem její jídlo jíst, ale i tak jsem přiťapkal k jídelnímu stolu.

"Kdy je ten konkurz?!" vypískla Junghee, jakmile jsem vkročil do jejícho zorného pole. Protočil jsem oči ke stropu. Asi jí pořád nedošlo, že je to jen pro kluky.

"Zítra dopoledne, ale ty tam nemůžeš, protože jsi holka," setřel jsem jí úsměv z tváře.

"To je sexistický!" vztekala se jako malé dítě. Ještě chybělo, aby začala házet jídlo z talíře všude kolem sebe, a ten obrázek by byl dokonalý. 

Zašklebil jsem se na ni. Už jsem se těšil, až jí povyprávím o Parkově natrženém rtu a tom, jak zní jeho pláč. Určitě bude strašně naštvaná...

Nenásilně jsem Jungheeiny protesty umlčel svou rukou.

 "Půjdu spát, ať zítra -" mamka mě ani nenechala doříct větu.

"Ať zítra nemáš kruhy pod očima a líbíš se jim v BYou!" zněla tak, jakoby šlo přinejmenším o mezinárodní sportovní soutěž a ne o nudnou přehlídku uměle dokonalých lidí. Bohové, moje rodina je fakt úžasná...

"Chtěl jsem říct, ať brzo vstanu a můžu vypadnout. Ale ok..." zamumlal jsem otráveně. 

 Otočil jsem se k odchodu, ale zastavila mě Junghee.

"Nechám ti něco na stole. Dáreček. Předal bys to Jiminovi, prosím?" zčervenala do odstínu toho světla na semaforu. Pohled měla sklopený a lžící usilovně přehrabovala svou neslanou rýži. 

 "Co to bude?" zeptal jsem se opatrně. Rád bych se vyhnul předávání s jejího (použitého) spodního prádla. Nepochyboval jsem totiž, že i toho by byla schopná.

"Uvidíš," mrkla na mě. "Určitě bude nadšený..." zašeptala si pro sebe, jako by to bylo především její zbožné přání. 

Pokrčil jsem rameny. "Ale jen proto, že jsi moje sestra."

I když bych ji za tu náklonost k Jiminovi nejradši vydědil... 

__________

__________

o5.o2.2o22 - edited (1)