YaYa nám nalévala vodu do kelímků na štětce a vesele u toho něco vyprávěla. Seděl jsem na podlaze v jejím pokoji spolu s několika plyšovými zvířaty, které jsme museli tajně ukrást z Jiminovy postele. Neměli jsme sice klasické sušenky, ale výborné skořicové rolky podle receptu zázračné kuchařky Mirae jejich funkci dost dobře zastoupily.

"Víš, jak se jmenuje tahle?" zeptala se mě YaYa vážným hlasem, jako by mě z něčeho zkoušela. Ukazovala na jednouchou slečnu králičici oblečenou ve fialových šatech.

"Ne," řekl jsem trochu tvrdě, na to, že jsem se bavil s dítětem. Pak jsem měkčím tónem dodal: "Asi jsi nás zapomněla představit."

YaYa chápavě přikývla a nalila vodu do dalšího kelímku z naší improvizované čajové soupravy. "Jmenuje se Peggy. Podle Margaret Blackettové z Vlaštovek a Amazonek. Četla mi je maminka. Nikomu to neříkej, ale jméno Margaret se mi líbí víc než obyčejné Peggy. Jo? Takže dneska je to slečna Margaret."

Neměl jsem ani nejmenší tušení, o čem že to mluví. "Jo... tak jo."

"A co tohle?" tentokrát ukázala na panenku s počmáraným obličejem. Asi se jí někdo nešikovný pokoušel nakreslit make-up.

"Mám vědět jak se jmenuje?" nechápavě jsem se zeptal. To snad hrajeme nějaké bingo nebo co?! "No... nevím."

"To je Jane Elizabeth Mary Catherine Lydia Darcy-Bennetová," usmála se, jako kdyby nebylo vůbec těžké si tohle jméno zapamatovat.

"Oh... no jasně! Vždyť tak úplně vypadá," zasmál jsem se falešně. Hlavně ať ten démon YaYa nic nepozná!

Dále jsem se seznámil s oškubanou sovou Annabeth, flekatou krysou Hamletem, ošoupaným krtkem Adrianem, chromým koněm Stínovlasem, bezrukým skřítkem v červené čepici, který se jmenoval Peter P., panenkou Barbie ostříhanou na krátko jménem Princ Kaspian a dalším béžovým králíkem - tentokrát nezraněným - jemuž YaYa z nějakého důvodu říkala Bílý Králík.

Začínal jsem z toho být unavený. Ale když jsem se podíval, kolik je hodin, zjistil jsem, že Jimin s Mirae nejsou pryč ani dvacet minut. Ach jo.

"A co takhle si zahrát na něco jiného?" navrhl jsem napůl zoufale.

YaYa vzhlédla. Právě se pokoušela nakrmit plyšovou krysu svým skořicovým pečivem. "A co jako?" zakňourala. Očividně ji tahle nudná hloupost narozdíl ode mne bavila.

Vzpomněl jsem si na všechny hry, které jsem v dětství hrál. Kuličky; Yut Nori; Člověče, nezlob se; Skákání panáka; Jegichagi; Na princeznu a rytíře; Cukr, káva, limonáda; Slepá bába; Vybíjená a Pantomima...

"A co si zahrát Na schovku?!" vypískla YaYa nadšeně a uťala tím tok mých myšlenek. Otráveně jsem si povzdechl. Tak zrovna tuhle ne...

"No tak dobře," souhlasil jsem. Horší než čajový dýchánek s veteránskými hračkami to nebude. "Ale pikáš!"

YaYa přikývla. Asi ji bavilo úplně všechno. Nikdy nepochopím myšlenkové pochody... Ale než jsem se nadál, začala počítat a tak mi nezbylo moc času na přemýšlení.

"Jedna, dva, tři, čtyři..." vyslovovala zřetelně se zakrytýma očima.

Rozhlédl jsem se po její pokoji a usoudil, že v něm není žádná dobrá skrýš. Vydal jsem se tedy najít jiné místo, na kterém by mě alespoň chvíli nemusela najít. Potřeboval jsem si utřídit myšlenky.

V kuchyni se mi to příliš nepozdávalo (leda že bych se snad schoval do ledničky), na chodbě sice byla jedna velká skříň, ale byla plná kabátů a o riskantní cestu do Narnie jsem opravdu nestál, ložnici Mirae jsem pak rovnou vynechal a zamířil do pokoje Jimina.

Byl malý. (Při velikosti jejich bytu bylo ovšem divu, že byl vůbec nějaký.) Neměl jsem mnoho času se po něm rozhlížet, protože jsem slyšel YaYu, jak za tenkou stěnou počítá. Vklouzl jsem pod postel a pomodlil se, ať tam není příliš prachu, který by se mi nachytal na mou čistou, vyžehlenou košili.

Ležel jsem tam dlouho, protože YaYa je neschopná a neumí hledat lidi. A celou tu dobu mě do zad tlačila nějaká krabice.

Když mě YaYa po necelé čtvrt hodině konečně našla, první o co jsem se zajímal byla ta krabice. Byla velká jen asi jako balení kapesníků, ale o to vypadala zajímavěji. Byla dřevěná s ornamenty na víku a malou kovovou západkou, aby bylo obtížnější ji otevřít.

"Jungkookie, já bych to radši neotevírala..." zašeptala YaYa vyděšeně. Na hru rázem zapomněla. V očích měla strach.

"Proč? Co tak hrozného v ní může být?" zasmál jsem se. "Možná tak trapné fotky z dětství..."

YaYa zavrtěla hlavou. "Ne. Je to mnohem horší... Jiminie v ní má schované ty ošklivé dopisy," vydechla YaYa s posvátnou hrůzou. Hlas i ruce se jí chvěly.

Jaké dopisy?

__________

__________

literární díla,
na která jsem v této kapitole narážela.

'vlaštovky a amazonky' - arthur ransome
'pýcha a předsudek' - jane austen
'percy jackson' a 'bohové olympu' - rick riordan
'hamlet, kralevic dánský' - william shakespeare
'tajný deník adriana molea' - sue townsend
'pán prstenů' - j. r. r. tolkien
'harry potter' - j. k. rowling
'letopisy narnie' - c. s. lewis
'alenka v říši divů' - lewis carroll

*