Nečekal jsem, že Jimin bude až tak aktivní.

Nevadil mi polibek, kterým mě přivítal, když jsme se znovu potkali v BYou, i když nebyl vůbec cudný. Ani ta sladká slůvka nebyla zase tak hrozná. Co mě ale trochu zmátlo, byl malý balíček ve fialovém papíře s mašlí, co mi Jiminie po našem uvítání strčil pod nos.

"Rozbal ho!" vypískl Jimin nadšeně a začal tleskat rukama. Poskakoval okolo mě, jako když si Maxipes Fík pořídil ty pružiny. Hihňal se na celé kolo. A byl prostě neskutečně rozkošný.

Opatrně a v poklidu jsem z balicího papíru udělal malé útržky a spatřit jsem sněžítko. Byly v něm figurky dvou koček s ocásky propletenými do srdíčka. Horší to být nemohlo. Dal mi naprostou píčovinu, kterou nikdy nevyužiju a ke všemu je vážně ošklivá-

"Jak se ti to líbí, Kookie?" zajímal se Jimin s hlasem plným očekávání. V očích mu blikaly nadšená světélka.

"Je to moc hezký," falešně jsem se usmál. "Bude mít čestné místo u mě na poličce!" Někde v zadu, ať se na tu zrůdnost nemusím koukat.

Dočkal jsem se objetí a spousty pusinek na tváře. Pak se Jimin odtáhl a zkoumal mě pohledem.

"No... A máš ty něco pro mě?" vykoktal s červeným obličejem. Chvíli jsem na něj zíral jako na zjevení. Měl jsem sto chutí se smát. To jsou jako Vánoce, že bych mu měl něco dát? A nebo má narozeniny? Ne, to určitě ne. Jsem si jistý, že narozeniny slaví v říjnu (to mi samozřejmě řekla Junghee, nehledal jsem si to sám).

"Ehm..." přeměřil jsem si Jimina pohledem. Vypadal, že se rozpláče, kdybych mu neměl co dát. "Já... to mám u sebe. Posaď se tady, já pro to dojdu."

Usadil jsem ho do jednoho z křesel u prosklené stěny a spěchal jsem do své tajemné komnaty najít něco, co nepotřebuji.

*

Jsem prostě génius.

S dárečkem zabeleným v kusu obyčejného papíru jsem se hrdě vracel k Jiminovi. Ten se mezitím zapovídal s Taehyungem. Něčemu se hrozně smáli, tak jsem se na okamžik zastavil a zaposlouchal se do dvojhlasu jejich smíchů. Jiminův zvonil jako potůček na kamenech v horách, Taeho naproti tomu bouřil a podobal se mořským vlnám tříštícím se o útes.

Slabým odkašláním jsem je vyrušil. Oba zvedli hlavy v nadějném očekávání. Zdá se, že Jimin Taehyungovi řekl, o co tady jde.

"Trochu jsem zanedbal balení, ale snad se ti i tak bude líbit..." natáhl jsem k němu ruce a odvrátil se, abych nemohl vidět ten zklamaný pohled.

Jimin papír rozbalil opatrně takovým tím maminkovským způsobem 'použijeme to příští rok', přestože to byl jen obyčejný bílý papír. Když spatřil obsah, vykulil oči. Několikrát po sobě nevěřícně zamrkal. Ujišťoval se, že jsem opravdu takový debil, abych mu dal-

"Ty moje mi už došly! Jsi tak obětavý!" Jimin mě sevřel v objetí a hned mě zase pustil, aby si pořádně prohlédl právě obdržený dáreček.

Líčidla. Přesněji líčidla od značky, se kterou BYou spolupracuje, takže jsem je dostal zadarmo v 'Uvítací sadě pro nové zaměstnance *sdíčko*'. Ale asi to není moc špatná značka, když je z nich Jimin tak nadšený. Taehyung, který mu nakukuje přes rameno, se naopak tváří naprosto nečitelně...

Ale jsem spokojený, tohle se mi opravdu povedlo. Nejen, že jsem se zbavil něčeho, co jsem nechtěl, ale taky jsem udělal radost svému roztomilému sluníčku. Za tuhle akci si dávám deset bodů z deseti.

Jimin mi věnuje polibek, ale jen krátký... asi se stydí před Taehyungem kvůli událostem minulým. Hlupáček. Můj slaďoučký hlupáček.

Jiminovi začne zvonit mobil (mimochodem... jeho vyzvánění je Knock Knock od Twice) a on to rychle zvedne. Ani si nestihnu přečíst, kdo volá. Je trochu rozrušený, několik kroků se od nás na vzdálí a otočí se k nám zády.

"Proč tak náhle?" vykoktá zmateně. Já a Tae si vyměníme nechápavé pohledy. Kdo to asi je a co může chtít?

"... Ale... No tak dobře, hned jsem tam!" zvýší Jimin hlas a rychle hovor ukončí. Otočí se zpátky. Tváří se překvapeně. Vypadá k nakousnutí, nejraději bych ho samou láskou snědl. S kečupem.

"Musím něco vyřídit," omluví se. Než si uvědomím, že je pryč, slyším zavírající se výtahové dveře.

Já i Tae mlčíme.

Než mě jemně vrazí loktem do žeber a zasměje se. "Musíš se o něj líp starat."

Prudce se nadechnu. Nebude mi přece říkat, co mám dělat. To vím i sám. "Ale hyung, já se starám-"

"Ne," zahučí Taeho vlnový smích. "Jinak bys pro něj měl připravený dárek." Pohlédnu na něj. Nemračí se, naopak se pobaveně usmívá.
Ví o tom, že ta líčidla byla první vhodná věc, co mi přišla pod ruku. Já zase vím, že si to nechá pro sebe. Protože hyung je prostě nejlepší.

__________

__________

všem, kterých se to týká, přeji krásný první den školy<3

- mifu