Líbal bych Jimina celý večer, kdyby nás nevyrušil Taehyung. Bůhví jak dlouho nás sledoval s tím svým hloupým úsměvem, než si decentně odkašlal a upozornil nás na svou přítomnost.

"Užíváte si to?" zeptal se, protahoval při tom jednotlivé slabiky a znělo to trochu jako bučení krávy. Na můj i Jiminův nazlobený pohled odpověděl nevinným zamrkáním. "Tak co? Užíváte si to?"

Měl jsem sto chutí mu vrazil jednu pěstí, ale to se kamarádům přece nedělá. Jimin vyřešil můj problém. Falešně se na něj usmál, chytil mou ruku a prohlásil: "Tisíckrát lepší by to bylo, kdybychom byli sami."

Tae se zachechtal a návl rukou. "Neboj, Mimi, na pusinky budete mít dost času pak," poslal Jiminovi vzdušný polibek a obrátil se na mě. "Našel jsem film, co by nás mohl bavit všechny tři. Říkal jsem si, že pro vás zajdu..."

"Je to něco o používání zvířat jako zbraní?" promnul jsem si spánky. Na další díl té slátaniny bych se dívat nevydržel.

"Ne, to dokoukám někdy jindy sám bez vás ignorantů," usmál se jako zákeřný skřítek a vyzval nás, ať ho následujeme do obýváku.

Tam nám pustil naprosto úžasnou akční komedii, která mě zaměstnala natolik, že jsem zapomněl držet Jiminovu ruku. I když mu to asi moc nevadilo, měl moc práce se ztotožňováním se s jedním z hlavních hrdinů.

Po závěrečných titulkách jsme dojedli zbytek popcornu, který byl Taehyungem zapomenut v kuchyni, a kupodivu stále chutnal dobře. V rychlosti a ne příliš pečlivě jsme vykonali večerní hygienu. Pak jsme si já s Jiminem ustlali na matracích na podlaze Taeho pokoje, zatímco on se s úšklebkem rozvalil na své vlastní měkké posteli.

Někdy kolem půlnoci Taehyung usnul. Poznal jsem to podle jeho hlasitého charakteristického chrápání. "Spíš?" zašeotal jsem s hlavou otočenou na Jimina. Bylo klidně možné, že není vzhůru. Určitě spí tichounce jako malá víla a ani není poznat rozdíl mezi jeho dechem, když spí a když ne.

"Ne," odpověděl mi Chim polohlasem a zahihňal se. "Potřebuješ něco?"

Uslyšel jsem šramot a za chvíli už mou ruku tiskla ta jeho. "Já jen... něco jsme nedokončili." Přitáhl jsem si jeho dlaň ke rtům. Jeden po druhém jsem začal pusinkovat jeho roztomilé prstíky.

"Hmmm..." zabroukal spokojeně Jimin. "Nechceš se náhodou na něco zeptat?" navrhl mi svůdným tónem. Vsadil bych se, že přivírá oči, aby docílil toho správného sexy výrazu. Škoda, po tmě ho nemůžu vidět.

Ale na co bych se měl chtít zeptat?

Bude to určitě něco hodně důležitého. Jestli budeme bydlet v bytě nebo v domě? Kolik budeme chovat koček? Adoptujeme dítě? Nebo jestli se necháme pohřbít vedle sebe?

Něco ještě důležitějšího.

Jiminova ručka v té mé se zachvěla. "No...?" pobídnul mě netrpělivě. Jeho tón byl opravdu nedočkavý.

"Ehm... No..." Na co kurva chce, abych se zeptal?!! "Tak... Jo. Jestli... Budeš můj přítel?"

Ano. Tohle je určitě správně.

Jimin fňuknul. "Copak?" pohladil jsem mu tvář, kterou jsem ve tmě téměř neviděl.

"Ano!" I u tak krátkého slůvka mu přeskočil hlas. A opravdu se divím, že následným nekontrolovatelným vzlykáním neprobudil Taeho.

Co nejpečlivěji jsem otíral jeho slzy štěstí a moje duše jásala. Opravdu jsem pro sebe získal toho nejkrásnějšího, nejroztomilejšího, nejsladšího, nejneodolatelnějšího, nejúžasnějšího, nejmilejšího, nejneocenitelnějšího a nejzlatějšího kluka z Koreji. Ale co to kecám? Z celého vesmíru.

Vtiskl jsem mu rychlou pusu. Usínal jsem tak šťastný, jako nikdy v životě.
To jsem ale ještě nevěděl, co se na mě a Jiminieho chystá...

__________

__________