Přeskočím teď pár dní.

Nedělo se nic zajímavého (kromě několika testů ve škole, které jsem úplně podělal, hádky s Junghee a návštěv u Hoseoka, kde jsem vždycky musel lhát o tom, jak je to v BYou strašné).

Usmál jsem se sám na sebe do zrcadla. Jedna milá, šikovná slečna před chvílí dodělala můj makeup. Zamrkal jsem a poslal si vzdušný polibek. Normálně bych sbalil sám sebe, kdybych byl svůj typ (žel bohu můj typ jsou drobní a roztomilí chlapci s tragickou minulostí).

"Jungkooku, máš jít do jedenáctého patra, studio dvě. Už na tebe čekají... Jo, a a tu košili prý nepotřebuješ. Dej ji dolů," tatáž slečna, která byla zodpovědná za můj makeup mi odcitovala pokyny. S povzdechem jsem si sundal košili a otřásl se. To, že je mi zima asi nikoho nezajímá...

Vydal jsem se najít studio číslo dvě. Musím říct, že i když mi nedali žádnou mapu, začínám se v tomhle bludišti orientovat. Zahnout do prava, teď kolem posezení s výhledem ideálním pro akrofobiky, tady do leva a jsem u výtahu... počkat... tak ne.

Odvolávám předchozí dvě věty, mohl by mi někdo říct, kudy se tam dostanu?

Mým zachráncem se ukázal být Jimin. Vynořil se z jedněch dveří s nápisem 'Sklad', po jeho boku šla ta Jessica, nebo jak se jmenuje. Při pohledu na mé neoblečené tělo se z nich staly třešně. (Pochopili jste vtip? Jakože třešně rostou ve dvojičkách a oni jsou taky dva, haha. Jeon Jungkook komediant století.)

"Omlouvám se, že vás zdržím... ale jak se dostanu k výtahu?" prohodil jsem a snažil se předstírat klid. Bylo to obtížné, obvykle se mi totiž nestává, že působím lidem rozpaky. Dřív jsem to dělal svými neurvalými poznámkami, ale to je teď pryč. jSeM vYsPěLý ČlOvĚk.

Jimin má o něco tmavší odstín červené než Jessica... napadlo mě.

"Tam... a pak do prava," špitla Jessica. Ukazovala směrem odkud jsem přišel... výborně. V tomhle labyrintu by měli mít rozcestníky a šipky.

"Okay, díky, uvidíme se pak," usmál jsem se na ně. Pak mě napadlo, že Jimina ještě trochu poškádlím, čistě z osobních důvodů. "Mimochodem... dneska ti to moc sluší Jimine."

Rozkošná třešnička.

*

Do natáčecího ateliéru jsem přišel brzy.

Naskytl se mi pohled na Taeho a slečnu Min, jak přehrávají ve falešné kuchyni u dřezu plného špinavého nádobí. (Kdo do háje postaví celou kuchyň jen pro jednu blbou reklamu?) Bavil jsem se příšernými hereckými výkony slečny Min. Její kvalitní hlášky jako: "Oppa!", "Co budeme dělat?!" a "To je ale katastrofa!" by zasloužily zarámovat do muzea scénářových propadáků.

Už mě začínala bolet hlava, když konečně zavolali i mě. Poskok kameramana mě postavil před green screen, do rukou mi vrazil velkou láhev toho jejich superlativního mycího prostředku a bůhvíproč mi posypal vlasy okvětními plátky růží. "Jen stůj a tvař se sexy," doporučil mi, než odhopkal na své místo po kameramanově pravé ruce.

Okay... Tohle je úkol pro mě.

Představil jsem si, že se pokouším svést nejmenovaného Park Jimina, aby se mnou šel do postele a patřil jenom mně. Totiž cože? Ale jo, nebudu vám lhát... ta představa se mi poslední dobou zamlouvá.

Dveře do místnosti se otevřely a vešel předmět mých zvrhlých představ. Jeho tváře opět nabraly nepřirozený odstín. Koukal jsem na něj tím pohledem. On očima uhýbal.

"Ano, ano! Naprosto úžasné!!" vykřikoval asistent kameramana. "Přesně tohle od tebe potřebujeme. Jsi rozený talent!!"

Jimin se mezitím přesunul k Taehyungovi a slečně Min. Něco si šuškali, tak jsem místo Jimina dalších deset minut skenoval svým neodolatelným pohledem květináč s kaktusem v rohu místnosti. Ten se alespoň nečervenal.

"Okay, to by bylo... Teď už potřebujeme jen tu závěrečnou scénu s vámi všemi."

Já, Tae i slečna Min jsme se postavili do falešné kuchyně. Jimin nás nenápadně opustil...

Ach jo... ale jen to, že jsem ho dnes potkal dvakrát, mi docela zvedlo náladu. Co se to se mnou sakra děje?

Jo, už vím! Chci Jimina přesvědčit, aby mě pozval na večeři. Bingo, žaludku. Od Mirae bych si nechal vařit celý život.

________

________

to 1k přečtení se tam vzalo jako odkud?

nezasloužím si to :|

♡