Když jsem sám sobě dostatečně vynadal, rozhodl jsem se, že najdu to, kam jsme původně šli. Protože mě vážně zajímá o co půjde.

Chodby se jedna druhé podobaly natolik, že najít v jedné z nich ty správné dveře mi zabralo snad tři hodiny. Když jsem vešel, všichni ti lidi se na mě podívali. Až na jednoho - Jimin seděl na své židli se sklopenou hlavou a okopával si špičky bot o podlahu. Odvrátil jsem se, vypadal tak smutně, že mi bylo do breku jen z pohledu na něj.

Odtrhl jsem se od té úžasné podívané na trpícího Jimina a našel si volné místo k sezení. Moje velmi pohodlná, dřevěná židle stála přímo naproti stolku, za kterým se hrbil jakýsi děda. Asi nějaký důležitý člen vedení BYou.
Spustil monolog ohledně toho, jak jsou reklamy důležité, že dělají dobrý dojem na produkt (no to teda, když v nich jsou sexy, polonazí kluci).

"... je výběr herců opravdu ošemetná záležitost..." mlel si dál svou.

A já u stropu objevil bzučící příbuznou mé staré známé mouchy. Opět jsem se vypnul a předstíral pozornost - nic obtížného, protože mám nácvik ze školy. Dokážu vypnout a přitom si zachovat zaujatý obličej. Je to užitečné. Když tohle dělá Hobi, často mu z koutku úst teče slina, narozdíl od něj to já dokážu opravdu přesvědčivě.

"... zjeví se bůh čistících prostředků a ten je všechny spasí. Naši scénáristi se tentokrát opravdu překonali. Má někdo nějaké otázky, nebo mohu přejít rovnou k obsazení?" Můj mozek selhal v úkolu Ochrana před stupidními kecy.

Vrátím se do reality. Jimin se na své židli dychtivě naklání dopředu. Tae má jednu nohu přehozenou přes druhou a tváří se lhostejně, já ale vím, že ve skutečnosti pozorně poslouchá. I ostatní vypadají velmi zaujatě. Má snad být oznámeno datum Jiminovy popravy? Ne, ne, jde jen o další blbou reklamu.

"... proto by se role zoufalé dívky mohla zhostit drahá Min Yeona a jejího ještě zoufalejšího přítele si zahraje náš nováček Kim Taehyung."

Potlesk. Je divné, že tleskají. Chovají se, jako kdyby ten borec vynalezl novou příchuť čokolády. Vždyť on jim jen řekl, koho opustilo štěstí a bude se muset ztrapnit v reklamě na... bohy čisticích prostředků? Nevím, nedával jsem pozor.

Vrhnu nenápadný pohled na Taeho. Chudáček si vytáhl to černé dřívko. Vypadá docela vesele. Nepřekvapuje mě to, on tu není nedobrovolně. Vždyť to kvůli němu jsme šli na ten konkurz. Jsem za jejich volbu rád. Zvolili Taehyunga a já zůstanu ušetřen. Do pochybné role čističe-imperátora vyberou Jimina (dají mu nějaký pěkný kostým s odkrytou hrudí) a já budu mít ještě nějaký čas klidné spaní. Dokud se nepodívám na výsledek natáčení... Vsadím se, že polonahý Jimin mě bude navštěvovat často.

Dědoušek za stolkem pořád mluvil. "Věřím, že slečna Min a pan Kim nás nezklamou. Poslední role se ujme někdo, kdo publikum zaujme. Jsem si touto volbou opravdu jistý."

Jimin roli boha nepotřebuje, on jím pro ně už dávno je, jak to tak poslouchám.

"Do role spasitele s čisticími prostředky byl vybrán Jeon Jungkook. Srdečná gratulace!" Ten důchodce se mile usmívá. Netuší, jaký výbuch ve mně způsobil.

Očekával jsem, že se Jimin zvedne, začne mi nadávat a vydupá si tu roli. Ale to se nestalo. Jimin má pevně sevřené rty a pohled zabodnutý v podlaze.

Chvějícím se hlasem prolomí ticho: "A... co já?"

Měl jsem sto chutí mu omlátit o obličej, kolik měl rolí v reklamách a že ani já nejsem spokojený. Při pohledu na něj se mi však krk změní v Saharu. Klepe se, svírá pěsti... a stéká mu slza po tváři?

"Je mi líto, Jimine. Tentokrát je naší prioritou zjistit, jaké schopnosti mají nováčci," polituje ho ten dědek bez špetky pravého soucitu v hlase.

"Aha... dobře... já už půjdu... musím... jít..." zamumlá nezřetelně a stáhne si rukávy své modré mikiny přes dlaně. Ve spěchu opustí místnost a přiahal bych, že jsem slyšel vzlyk, než se za ním zavřely dveře. Ubohej nafoukanec... Takhle to hrotit kvůli jedné ztracené roli v trapné reklamě. Tohohle ufňukánka jsem chtěl políbit?

Všichni jsou trochu zaražení, asi se jim tohle stalo prvně. Pán za stolem si srovná papíry před sebou a odkašle si.

"Víme, že Jimin na tom psychicky není úplně dobře, že? Heh... Snad nám to odpustí. No nic, prohlašuji toto setkání za ukončené."

Zúčastnění se pomalu zvedají, začínají konverzovat a opouští místnost. Nakonec tu zůstanu jen já a nějaká dívka se světle hnědými vlasy spletenými ve dvou copech. A zelený batůžek vedle židle, na které seděl Jimin.

"Čau, jmenuji se Jessica. Ty musíš být Jungkook, viď?" usmívá se jako sluníčko. Navzdory jménu jde vidět, že je korejka. Přistoupí ke mně a pečlivě si mě prohlédne. "Rozhodně si zasloužíš tu být," vynese verdikt a roztáhne rty do ještě širšího úsměvu.

Potom se skloní a uchopí zapomenutý batoh. Její úsměv při pohledu na něj povadne.

"Ach jo... někdo by mu to měl donést, protože on už se dneska určitě nevrátí, ale já mám večerní školu. Sakra. Udělal bys to, prosím?" zadumá se už zase s úsměvem.

"Jo, jasně," přikývnu bezmyšlenkovitě. "Jen nevím, kde bydlí. Takže...?"

Jessica vytáhne z kapsy fix a úhledným rukopisem mi na ruku napíše adresu. "Bydlí s tetou... no, však uvidíš. Je fakt milá. Pozdravuj ji ode mě. Jimin ti stopro bude moc vděčný. Tak pá, já už musím běžet. Zase se uvidíme!" Jako torpédo vystřelí ze dveří a nechá mě naprosto zmateného s Jiminovým batohem v rukách.

A to jsem doufal, že se s ním dneska neuvidím.

________

________

dámy (a pánové?), je tu nová kapitola!

je sepsaná velmi narychlo... takže i celý rozhovor kookieho a naší nové, nepodstatné vedlejší postavy proběhl naprosto bleskově. taky neručím za gramatiku.

haha, a už mizím...