podnázev - Jeon Jungkook vs. škola

Školní dny mi plynuly před očima a slévaly se v rozmazanou šmouhu neustávající nudy. Vím, že bych měl výklady učitelů poslouchat, ale přijdou mi příliš zdlouhavé a příliš obsáhlé. To si raději budu kreslir grafy fotbalového zápasu. Máma by na mě nebyla pyšná. To jsou slova, která mi nedávají pokoj a drtí mou už tak rozbitou pozornost na jemný prach. Je to špatné. Měl bych se na učení soustředit... Místo toho do školy chodím, abych měl klid od Jungheeina štěbetání, jak je skvělé, že se teď osobně znám s Jiminem. Tady se naštěstí mluví o něčem jiném.

A není divu, že brzy nastane čas znovu navštívit BYou. Měli bychom se dozvědět do jaké reklamy nás chtějí obsadit, což je něco, co zajímá i mě. Opravdu chci vědět jakým způsobem se ztrapním před světem.

*

Dnes jsem to já, kdo musí čekat. Stojím před školou už asi deset minut po konci vyučování a Taehyung stále nepřichází. Není to u něj zvykem, obvykle mívám zpoždění právě já... asi se dnes zdržel s učitelkou.

Nakonec usoudím, že nemá cenu dál čekat a napíšu Taemu textovku, že jsem šel napřed. Pokouším se do BYou dostat co nejrychleji, protože nechci být seřván tím brýlatým týpek z výtahu. Sice je taková tyčka, ale hádám, že se slovy to umí.

Ale ve vstupní hale nikdo nečeká. A ani jinde v budově nepotkám živou duši, nepočítám-li uklízečku, která se svým úklidovým vozíkem přistoupila do výtahu ve čtvrtém patře. Přišel jsem snad ve špatný den? Když uklízečka o dvě patra výš vystoupí, zkontroluju si v mobilu datum. ale sedí to. Jsem tu správně. Ale za celých zbylých devatenáct pater nikoho dalšího nepotkám.

V patře dvacet pět vystoupím a po paměti najdu dveře svého 'pokojíčku' s tou dokonalou pohovkou. Ach, jak se na ni těším. Podle kovové cedulky s mým jménem si ověřím, zda otevírám správné dveře (to by mi scházelo vpadnout tam té Min Yeoně, když by se zrovna převlékala...).

Naštěstí jsem to našel správně. Uvelebil jsem se na pohovce a vytáhl mobil. Taehyung mi odepsal. No super, za trest pomáhal učiteli výtvarky nosit malířské stojany, protože prý nedával pozor v hodině. Učitelé jsou divní... Aspoň, že už je Tae na cestě sem. Mám divný pocit, když tu nikdo kromě mě není.

Rozhodnu se zabít čas školou. Je na čase abych něco udělal jinak mi úča může kopat hrob... nebo snad naopak? Vytáhnu papír s nějakými otázkami, na které mám odpovědět.

Je to dějepis. Asi... co jiného by to bylo, když se tam píše o století dávno minulém. Za pomoci internetu vyplním prvních pět otázek a mám chuť jít skočit z okna. Tolik nepotřebných informací se nedozvíte ani když na záchodě čtete leták s nábytkem (protože je to jediná věc, která se tam dá dělat, když se schováváte před babi Yoo).

Přesně o devatenáct vteřin později, během kterých jsem sbíral odhodlání přečíst další otázku, někdo zaklepal na dveře. Byl to tak líbezný zvuk! Tae je konečně tady! Zvednu se a pádím ke dveřím, div že se nepřerazím.

"Hyung, to ti to-" vyhrknu, ale rázem se zarazím. Za dveřmi nikdo nestojí. Ani ta uklízečka. Rozhlédnu se po chodbě, jenže původce klepání nevidím. Asi se vyděsil... ale tak ošklivý nejsem, že ne?

Mou pozornost nakonec upoutá malý balíček u mých nohou, kterého jsem si předtím nevšiml. Zvednu ho. Zajímalo by mě, co se v modrém balicím papíru skrývá za poklad.

A je to... chvilka napětí..... schválně kdo tuší? Je to oříšková čokoláda. Takže to je od pana Parka. Jak předvídatelné. Ze zmuchlaného papíru vypadne ještě něco - malá kartička se snese na podlahu. Seberu ji. Stejným rukopisem, jaký jsem měl tu čest spatřit i v Jiminově deníku, na ní stojí: 'Tvé oči mají barvu čokolády... tak tady jednu máš. ♡'

Povzdechnu si. Ani kdybych nevěděl, že je to od Parka, neudělalo by to na mě dojem.

"Jimine, Jimine, takhle ty balíš lidi? Budeš se muset posnažit..." zamumlám si sám pro sebe. "A víš ty co... možná bych ti to mohl ukázat..."

Nad tímhle nápadem jsem se usmál. Tahle hra vypadala zajímavě. A myslím, že i Jiminovi by se mohla zalíbit. Ulomil jsem si řádku té čokolády a opatrně ochutnal.

Tohle bude opravdu zábava, Park Jimine. A já budu ten, kdo naláká svou oběť do pasti jako první... protože mi do ní sám běžíš. Tak ti ještě pomůžu. Neexistuje možnost, že bych zklamal. Jimin mi nikdy neučaruje!

Ale, páni, ta čokoláda je fakt skvělá...

________

________