Tak náš Jiminie by chtěl kluka? A má na mě spadeno? Teď je opravdu jen na mně, jak s tou informací naložím. Mohl bych to všem ukázat... Vsadím se, že jeho pověsti by to neprospělo.

Nebo to můžu použít proti němu a ublížit mu, tak jak chci...

A zaslouží si něco takového? zašeptá hlásek v mé hlavě.

Kdybych měl upřímně říct, co si Park Jimin zaslouží, asi bych nejdřív musel vybojovat válku sám se sebou. A ne ledajakou válku, tohle by byla přinejmenším Třetí světová... Teda... V mém mozku. Hehe.

A pokud by někdy ustaly boje a vojáci poražené strany by složili zbraně a bez odporu se vzdali, asi bych i došel k závěru... Závěru velmi podobnému 'možná'.

Ach ano... To jsem přesně já.

Znovu pohlédnu na papír přede mnou.
Sakra, nemohl si vybrat Taeho?
Ne, nemohl, protože to já jsem mu přinesl tu šálu. Zatracená Junghee.

Zaklapnu deník a položím ho na původní místo.
Ještě si to nechám projít hlavou...

Vyklouznu z Jiminovy místnosti. Chtěl jsem ho přece najít.

Vydám se chodbou směrem, kterým uraženě odkráčel Taehyung. Cestou si čtu na dveřích různé nápisy. Sklad, ateliér, Min Yeona, Toalety a podobně. Dokud konečně nedojdu k jedněm s nápisem Kim Taehyung.

Uvnitř není tak úplně ticho. Z místnosti se ozývají hlasy. Jsou tiché a klidné. Ani nerozumím slovům.

Můj geniální mozek mi napoví, že bych si mohl poslechnout, co říkají. Nalepím ucho na dřevěnou plochu a soustředěním nakrčím obočí.

"... a ani květiny?" ptal se zrovna vysoko posazený hlas, což buď mohla být ta Min Yeona, nebo Jimin.

"Spíš bych vsadil na čokoládu, nebo něco podobného," zasmál se Taeho hluboký hlas. I ten druhý se k němu přidal.

"A vážně ti to nevadí?" ujišťoval se ten, koho jsem odhadl na Jimina.

"V pořádku, dělej co uznáš za vhodné. Ale teď už fakt budeme muset. Jo, a ještě jednou promiň, za to minule..." zaslechl jsem zatím nejdelší větu.

"V pohodě... Bylo to vlastně štěstí, jinak bych ho nepotkal..." zasnil se Jimin. Mluví o mně?

"Když myslíš... Má rád oříškovou," poznamenal Tae. Jo, stoprocentně se baví o mně!
Ozvalo se šustění, jako by někdo něco hledal.

"Jejda... nemám si to kam zapsat... no nic, udělám to pak. Měj se hezky a pozdravuj Kookieho," zahihňal se (teď opravdu docela roztomilý) Jimin, "uvidíme se ve čtvrtek!"

Další zvuky pohybu a já se radši klidil za roh. Co jsem to právě vyslechl za rozhovor? Potvrzení toho, že se Jiminovi líbím? A to, že jeho nezájem o Taeho byl jen hraný?

Ozvalo se otevírání dveří a slova na rozloučenou (včetně přezdívky TaeTae, která z Jiminových rtů zněla naprosto rozkošně. NE, FUJ! Vlastně to bylo docela trapný~). Pak se pravděpodobně objali, já si udělat poznámku, ať se Taehyunga nedotýkám, protože co když je to nakažlivé, a naposledy si řekli 'Zatím, ve čtvrtek se uvidíme'.

Stačilo jen počkat, než Parkovy kroky odezní chodbou. Mohl jsem se vyplížit ze svého úkrytu.

Tak jo, JK, tohle bude hračka! Zahrajem di, že jsi nikdy nečetl tajný deník a už vůbec jsi o sobě neslyšel tajný rozhovor!

Kamera, klapka, AKCE!

________

________

a co jste mysleli? že nechám soulmates aby se ignorovali? haha, nikdy. ale ještě s nimi mám ďábelské plány!