"Posadíme s-se?", navrhl Sasuke a začal se dost potit.

Možná, že dnes nastane ten zlomový moment, který jim dosti změní životy. Oboum a na celý život.

"Dnes mu to řeknu. A i kdyby to nebylo správně, tak o tebe stejně budu bojovat."

Naruto mírně kývl, a šel si sednout na gauč. Sasuke ho následoval, ale on si místo gauče, vybral červené a velmi pohodlné křeslo, naproti blonďákovi.

Jak tak sledoval Naruta, všiml si, že i on ví, o co tu jde. O jejich budoucnost.
Dnes se rozhodne. Dnes se to všichni dozví. Tedy, jenom Kiba, ale i to se aspoň počítá.

••• •••
"N-no, jak bych začal", prolomil nervy drásající ticho blonďák.

"Co třeba tou tvojí hádankou?", vlezl mu do toho černovlásek.

Naruto se zahleděl do těch onyxových očí, skoro se v nich ztratil. Hledal tam něco, co nikdy v nich neviděl. Pokud to dnes uvidí, je rozhodnuto.

"Tak mi odpověz, pokud to tedy máš, ttebayo."

Tentokrát se zahleděl Sasuke. Jak rád by se na něho teď hned vrhl a ukázal mu to svým jediným, ale zatraceně skvělým způsobem!
Ale nesmí!

"No, něco mě napadlo, ale nejsem si moc jistý. K tobě mi nesedí moc chytré a záludné otázky, takže jsem si ujasnil, že to bude nějaká prkotina, která mi jaksi uniká."

Mladší jen tiše poslouchal, což bylo u něho dost vzácné.
Ve skrytu duše doufal, že na to Sasuke možná vážně přišel.

"Snad to vidí. Snad si to konečně uvědomil a ví, jak moc trpím. No tak, Uchiho!"

"A odpověď zní?"

"Myslím, že mi dva potřebujem více času pro sebe a taky si ujasnit a říct konečně pár věcí, Naruto."

••• •••
Blonďák v tu chvíli zamrzl a měl pocit, že se zastavil čas. Hleděl na černovláska, jako by viděl ducha.

Nechápající Sasukeho výraz a pozdější zakašlání ho konečně aspoň vrátilo do reality.

"Jsi v poho? Neříkej, že jsem to uhodl?", zavtipkoval Uchiha a u toho se ještě ušklíbl tím jejich tak moc typickým úšklebkem.

V Narutovi ta věta projela jako blesk. Zúžil svoje zorničky, rychlostí světla vyskočil z gauče a aniž by to Sasuke nějak postřehl, už k němu letěla pěst, která ho dokázala odmrštit tak moc, že se s ním to křeslo přehouplo, a díky tomu spadl.

Chtěl si sáhnout na hlavu, která ho začala pěkně bolet, ale to by nemohl být ihned zavalen blonďákovým tělem. Konečně mu pohlédl do očí a viděl v nich...

Smutek a zklamání?
A taky částečnou agresivitu, samozřejmě.

"N-Naruto já-"

"Mlč, Uchiho! Už nechci nic slyšet! Nechápu to!"

Jak rychle ho zalehl, tak taky z něho slezl. Postavil se a chytl se za své blonďaté, všude trčící vlasy.

"Co všechno vlastně o mně víš, ttebayo?! Já mám pocit, že vůbec nic! Známe se od mimin, dá se říct, že jsme spolu i vyrůstali a ještě jsme spolu jakože ve vztahu a ty", otočil se na něho a ukázal na stále ležícího černovláska prstem," nejsi schopný přijít na jedinou věc, na něco, co by mělo být v každém vztahu!
Podívej se na Itachiho a Deidaru! Klape jim to od začátku a to jsou spolu jenom 6 měsíců.
A my?!
Jak jsme spolu dlouho, no?!"

Sasuke párkrát zamrkal a pomalu se pokoušel postavit. Ta hlava ho vážně dost bolela, ale krev necítil.

"N-no, skoro dva roky? Ale proč ihned narážíš na bráchu a Deie? A proč jsi tak rozrušený?", nechápal starší.

Naruto se znovu "naježil", došel k Sasukemu, chytl ho za lem od mikiny a přitáhl si ho k sobě. Mladíkova vůně mu jak jinak ihned obalila jeho čichové buňky.

"Ne! To zvládnu!"

"Tak tobě to stále nedochází?! Na to že jsi nejchytřejší z celé školy, by měla být tohle pro tebe úplná prkotina!"

Naruto byl vzteky bez sebe.
Jak někdo může být tak tupý, zvlášť z klanu Uchiha?

"Kdyby jsme spolu chodili třeba pár měsíců, tak mlčím ,ale vždyť jsme spolu dva roky, a ještě máme společný byt. To jsi snad tak blbý, Uchiho?!"

Sasuke to měl v hlavě, jak v nějaké plně funkční továrně.
Snažil se všemohoucím Jashinovským způsobem přijít na to, kvůli čemu ho má tady jeho stále ještě přítel chuť umlátit, přidusit a snad i zabít.

"Co to může být? Jak on to ví a já ne, Usuratonkachi?"

Nakonec udělal to, co měl v plánu už od začátku.
Chytl si blonďákovi ruce a vtiskl mu jemný a určitě žádaný polibek.

Jak jinak, jemu, aby neuniklo to, že se Naruto při jejich bližším kontaktu pěkně ošil a znervóznil.

"Sa-su-ke."

Mladší se snažil odlepit, ale jaksi jeho stále zamilovaný mozek ne a ne spolupracovat.

Nakonec si ho Sasuke hezky pěkně pomalu vzal do náruče. Stále byli oba dva plně ponoření do skvělého líbání, takže černovlásek párkrát zakopl, nebo narazil do kusu nábytku, když si to rázoval do ložnice.

Kibu cestou nepotkal, takže si usmyslel, že jim dal nejspíš volné pole.

      ••• •••
Konečně se dostali do postele. Sasuke byl jak jinak nahoře a Naruto si to krásně lebedil tam dole.

"Dneska udělám výjimku."

"Co?"

"Vyměníme se, jo?"

Blonďák to chvíli vstřebával, než chytl Sasukeho tělo a vyměnili si místa.

      ••• •••
Asi po půl hodině už oba dva, umytí a snad i úplně vyždímaní seděli na barových židličkách a upíjeli červené polosladké víno.

Panovala mezi nimi zvláštní atmosféra. Ve sprše si dali na Sasukeho přání druhé kolo a blonďák teď, přímo před ním hledí na skoro prázdnou sklenici.

"Ehm, t-to co se s-stalo, už se nebude raději opalovat, j-jo?", přerušil ticho mladší.

Starší pozdvihl pravé obočí.
Jak, že se to nebude opakovat? Vždyť tohle je to, co bylo celou dobu Sasukeho plánem, a taky jedinou možností, jak dostat Uzumakiho zpátky.

"Proč? Oba jsme si to užili a bylo to jak za starých dobrých časů. Nechápu tě."

Naruto na něho pohlédl zničujícím výrazem ve tváři.

"J-já, tohle jsem nechtěl, a taky nevím, co tady ještě pořád děláš, ttebayo!", vyjel po něm, až se Sasuke lekl.

"Neřekl jsi, kdy mám odejít. A navíc to chci tady a dnes dořešit, takže přestaň do Jashina pořád utíkat a řekni mi skutečný důvod, kurva!"

I on už začínal zvedat hlas.
Prostě neodejde, dokud se to nedozví.

"A co ti mám jako říct?! Odpověď na moji žádost? To určitě, i když bych vlastně mohl, protože to tý tví Uchihovský a arogantní kebuli asi nikdy nedojde, co?!"

"Co po mně vlastně chceš, Usuratonkachi?!"

"Chci, chci..."

"Co chceš?!"

"Abych mohl v tvých očích vidět záblesky štěstí a radosti. To, že jsme spolu jako partneři. Tohle všechno, co pokaždý vidím u Deidary a Itachiho. Když jsme byli malý a pořád jsme proti sobě soupeřili, viděl jsem to. Ale to byl pouze záblesk rivality a bojovnosti."

Mladší Uchiha zkameněl jak socha.

"Tohle jsi celou dobu chtěl? Jenom nějaký záblesk v očích? Nic víc?"

J-já, nevím co mám na to říct. Nečekal jsem to."

Naruto si stoupl ze židle a odešel směrem k předsíni.

"K-kam jdeš?", zařval na něho a už si taky stoupal, div z té židle nesletěl na zem.

"Jdu se projít mezi lidi. Chci být chvíli sám, takže mě prosím nepronásleduj", odpověděl Naruto a otevřel si dveře.

Černovlásek doběhl do předsíně, kde viděl pouze zabouchnutí hlavních dveří.

"Ksakru!"

         ••• •••
Kiba jim vážně nechal volné pole a zašel si mezitím za Shikamarem.

Od opuštění svého bytu už uběhla hodina, takže si usmyslel, že by to mohli mít za sebou. Rozloučil se proto se svým blízkým přítelem a razil si to domů.

         ••• •••
"Cože?! Chceš mi říct, že jsi nešel za ním? Co když se mu něco stane? To jsi mě tehdy vůbec neposlouchal?"

Kiba byl vzteky bez sebe.
On si v klídku dojde domů a hned v kuchyni se od Sasukeho dozví, co se všechno semlelo.

"Poslouchal, ale on to nechtěl. Jsem zmatený, Kibo!
Nevím, co teď. Je to vážně konec?"

"Nevím, ale jestli ho vážně stále miluješ, tak mi pojď pomoc ho teď hned hledat."

Na čí jste straně? Mohl tohle Sasuke někdy uhádnout, a nebo to Naruto vážně přehnal, když do toho zatáhl i Deie a druhého Uchihu?

A kampak se šel blonďák asi projít? Bude všechno ok, a nebo se něco zase stane?

Hádejte a pište! ✍️😁