Ahoj!!

Kuroo
Bokuto
Otatní

Celý den jsem za ním chtěl jít, ale pokaždé mě někdo vyrušil. A když už nám skončilo vyučování, doufal jsem, že jej ještě stihnu. Ano stihl jsem ho. Zeptal jsem se, jestli už jde domů. On jen kývl, zamával mi a šel. Možná jsem se měl rovnou zeptat, jestli nechce po škole někam zajít. Nevadí, příležitostí bude určitě dost, pomyslel jsem si a šel domů.

Přemýšlel jsem, co budu celý den dělat, a pak mě napadlo zajít na hřiště. Třeba by se tam ukázal znovu. Každopádně jsem napsal i Kuroovi a Saruovi, ať přijdou a ještě sebou někoho vezmou, že si zatrénujeme. Došel jsem na hřiště. Bylo prázdné, ale po chvíli dorazili ostatní. Jen jeden jediný člověk, kterého bych tu uvítal ze všech nejradši, tu stále nebyl. Nevadí. Ještě není tak pozdě. Začali jsme hrát. Myslel jsem, že tím přijdu na jiné myšlenky, ale opak byl pravdou. Celou dobu jsem myslel jen na něho a nebyl schopen se pořádně soustředit. 

,,Ale, ale...že by Bokuto nebyl ve formě?"

,,Ne, Bokuto se nám jen zamiloval..." řekl Saru.

,,Co prosím a kdo je ten nešťastník nebo nešťastnice?" 

,,Kuroo, vážně to musíš zmiňovat přede všemi?" 

,,Beztak to o tobě vědí a nikomu jinému to nepoví...tak dělej, prozraď, kdo tak pomotal našemu Bokutovi hlavu." 

,,Proč bych ti to měl říkat, aby sis ze mě utahoval ještě víc, jak tě znám...ne."

,,Ne, teď jsi na to moc skleslý, to nechám na jindy." 

,,Ha ha ha. Ten kluk, co tu byl včera...nedá mi spát a musím na něj pořád myslet..."

,,Láska na první pohled?" 

,,No asi ano, ale přijde mi, že on mě od prvního pohledu nemůže vystát."

,,Dej tomu čas. Také znám někoho takového, nemá zrovna v lásce tak energetické lidi a je spíš samotář, ale i tak už cítím, že tají ledy." 

,,Ale ty jsi Kuroo, vysněný kluk snad každého, kdežto já..." 

,,Takového Bokuta neznám...znám Bokuta, co se nevzdává. Znáš ho dva dny, co víc bys po něm chtěl? Ne všichni jsou tak otevření jako my dva." 

,,Máš pravdu a kdy mi představíš toho podobného, že by taky nějaká budoucí láska?" 

,,Až mě porazíš." 

,,Jakoby se už stalo." řekl jsem s úsměvem a vrátil se do hry s plnou energií. Nakonec jsem ho opravdu porazil. Slíbil, že mi zkusí nějak zařídit možnost se s ním sblížit. Tak nějak jsem tušil, co má na mysli. Když jeho podmínka byla, abych ho dostal do týmu. Náš a jejich tým často pořádají společné soustředění, což bylo fajn. Já už jen musel dostat Akaashiho na zítřejší trénink, aby si ho náš trenér všiml. 

Pokračování příště...