Ahoj!!

Věnováno ringo_15 😊😊

Najedli jsme se spolu. Mimochodem bylo to opravdu výborné. Zanedlouho na to přišli jeho rodiče. Oba vypadali velice mile a také byli. Chvíli jsme si s nimi povídali a poté jsme se šli projít a když se začalo pomalu stmívat, doprovodil mě domů.

Nakonec jsme se takhle začali scházet častěji a častěji a já si uvědomil, že ho opravdu miluji. Chtěl jsem mu to nějak říct, ale stále jsem nevěděl jak. Přemýšlel jsem, jestli mu prostě nedat tu báseň. Originální verzi jsem měl uloženou v počítači, jen jsem netušil, jestli by to z toho pochopil.

------------

Šel jsem do školy opět zmaten. Myšlenkami jsem stále utíkal k Bokutovi a nevnímal, co se děje okolo...ani to že už je poslední hodina a už vůbec ne to, že jsme měli jít na nějaké hloupé vyhlašování.

,,Poprosím o ticho. Vybrali jste dvě básně, které se vám líbily nejvíce. Jedna je z prvního ročníku a druhá z druhého. Po přečtení jsme usoudili, že opravdu lepší básně nejsou a pro naše překvapení, jako by ty básně měly něco společného. Pro ty, co je ještě neslyšeli, si je jdeme přečíst." řekla naše třídní, která stále dřímala povědomý papír v ruce. Začala číst a já myslel, že se propadne do země...ty slova jsem poznával, jak by taky ne? Byla to moje báseň...

,,Nevěřil jsem na lásku 
a svůj osud nechal v sázku.

Nepotřeboval jsem nikoho,
dokázal jsem žít i bez toho. 

Avšak stala se nečekaná věc,
sázka vyhrála,
dlouho na sebe čekat nenechala,
a tak všem mým zásadám byl konec.

Jednoho dne potkal jsem tebe
a už víc nepoznával sám sebe. 

Přestal jsem vnímat realitu, 
ve snech postrádal svou pravou identitu.

Netuším, jak to mám brát,
rozhodně si s tebou nechci hrát. 

Chtěl bych vedle tebe být,
o budoucnosti s tebou snít. 

Avšak stále se bojím, 
že to neustojím...

...že když svou důvěru ti dám,
nakonec zůstanu zase sám. 

Jenže...když uděláš ke mně krok,
připadá mi to jako velký skok.

...když utéct jsem chtěl,
v tvé přítomnosti jsem zkameněl.

...když oslovit jsem tě měl,
jediným pohledem na tebe jsem oněměl. 

...když sebemenší dotek jsi mi věnoval,
stěží jsem s tím bojoval.

...když poprvé jsi mě políbil,
svou duši jsem ti přislíbil.

Již mnohé jsme spolu prožili,
jeden druhého o víc prosili. 

Lože neúplně sdíleli, 
v nejhříšnějších představách se viděli. 

Nechci být sám, 
teď už význam lásky znám. 

Právě jsem si uvědomil,
že nemůžu být bez tebe,
nenech proměnit mou domněnku v pouhý omyl,
ukaž mi jak vypadá pravé nebe.

Teď otázkou je jen:
,,Když budu tvým?
Staneš se i ty mým?"
Nedovol opakovat ten nehezký sen."

Pokračování příště...

Tak a první básnička je na světě, snad se vám líbila😊😊