Jeon Jungkook. Student třetího ročníku střední školy. Věčně chodící v černé, s blokem v ruce, či sluchátky kolem krku.
Delší vlnité vlasy, které okolní holky dostávají na kolena. Ale on jim nevěnuje svou pozornost. Chlapci mu zase závidějí jeho charisma. Avšak tento mladík je zcela odlišný od ostatních kluků na celé škole.
Je pondělí a záhadný Jeon Jungkook...
Je můj spolužák.
~
,,Claire, už zase jsi mimo realitu,'' objevily se přede mnou ruce mé kamarádky Alilah. Zahnala jsem rychle své myšlenky a podívala se na krátko ostříhanou černovlásku.
,,Co? Promiň. Jen jsem se zamyslela nad tím projektem,'' vysvětlila jsem jí. Alilah si povzdechla a zanechala mi jemný pohlavek. ,,Vždycky se zahrabeš do detailů viď? Musíš to mít prostě perfektní,'' vyčetla mi.
Dál jsme pozorovaly studenty na chodbě, když Ali málem vykřikla. ,,O můj Bože, támhle jde!'' ukázala někam do prostoru a já protočila očima.
,,Sakra Claire, on jde sem! Chovej se trochu sexy pro jednou,'' řekla a sama se začala různě poupravovat. Už po druhé jsem nechala své oči protočit se kolem své osy a povzdechla jsem si.
,,Jo, a já si potřebuju jít vyměnit učebnice, tak laskavě nikam neutíkej.'' Poupravila jsem si popruh na batohu a udělala první krok kupředu, po kterém následoval další a další.
A stejně jako to bývá v romantických filmech, jsem do někoho vrazila. Sazmozřejmě mi popadaly sešity a učebnice, které jsem držela.
Výborně, to se může stát jenom mně, pomyslela jsem si.
Hned jsem se dotyčnému omluvila a sehla se dolů, abych si věci co nejrychleji posbírala. Když jsem sáhla na učebnici chemie, v tu stejnou chvíli ji uchopil i on.
Tak žilnaté ruce jsem v životě snad nikdy neviděla.
Můj zrak jel pomalu nahoru, až narazil na majitele. Jeon Jungkook.
Při tak blízkém kontaktu mnou projel malý otřes. Jeho oči se doslova vpíjely do těch mých. Nedokážu popsat ten pocit, ale jeho zvláštní aura na mně najednou zapůsobila. Nikdy jsem mu žádnou extra pozornost nevěnovala, ale teď...
Když se na jeho tváři objevil malý úšklebek, sebrala jsem se. Rychle jsem roztřeseně popadla zbytek věcí a doslova utekla. Během odchodu jsem však zaslechla něco, co mou mysl vcelku pomátlo.
,,Roztomilé,'' šeptl.
Když jsem si konečně vyměnila své věci, zamířila jsem do naší třídy, kde už na mě čekala Alilah. Položila jsem svou tašku a sedla si. Má kamarádka mě nenechala ani pořádně popadnout dech a začala se vyptávat a vymýšlet své teorie, o té nehodě na chodbě.
,,No do háje, on na tebe normálně koukal jako na svatej obrázek! Claire, měla jsi vidět ty žárlivé pohledy ostatních. Věř mi, takhle se na nikoho ještě nikdy nepodíval!''
,,H-hej, pře-staň,'' snažila jsem se ji zastavit. Celou dobu mě držela za ramena a třásla mnou.
,,Promiň,'' omluvila se. Najednou se však podívala někam za mě a pootevřela pusu. Nechápavě jsem se tam podívala taky a pak jsem se srazila - díkybohu pouze obrazně řečeno - s Jeonovým pronikavým pohledem. Seděl sám v poslední lavici - kam měl namířeno a celou dobu co šel uličkou, jsme ze sebe nespustili oči.
Nevím proč. Jeho oči byly najednou jako magnet.
Na konci jsem zahlédla mírný úsměv - z kterého se mi naježily všechny chloupky na těle - a poté odvrátil svou hlavu. Opět si začal všímat svého a sedl si do lavice. Jakoby nikdo neexistoval.
Já i Alilah - a myslím že i další studenti, jsme byli jako omámení.
,,Tak ty jsi teda jinej level,'' pronesla Ali němě na můj účet ještě předtím, než začala hodina. Po zbytek vyučování jsem se nemohla zbavit divného pocitu. Jakoby mi někdo propaloval díru do zad.
Na obědě jsme si společně sedly do našeho koutku. Nějak tak jsem si za těch pár školních let vytvořila jeden zvyk. Vždycky si na obědě kreslím různé čmáranice, které cosi představují. Začala jsem hledat v batohu můj blok, jenže jsem ho nemohla nahmatat.
Jestli jsem ho ztratila, tak jsem slušně v háji.
Ty kusy papírů nejsou jen kresby, ale i texty, které bych nerada aby se dostaly někomu cizímu pod ruce.
Zpanikařila jsem, když se černě obalená věc v tašce nenacházela ani po několikátém pokusu hrabání. Vždy blok totiž nosím u sebe. Třeba bude ve skříňce, prolétlo mi hlavou.
,,Promiň, Ali. Jen si pro něco odběhnu,'' omluvila jsem se své kamarádce a rychle pospíchala na chodbu školní budovy, ke skříňce. Udýchaně jsem strčila klíčky do odemykání a začala jsem obhlížet vnitřek.
,,Noták, kde jsi,'' šeptla jsem nervózně. Náhle jsem pocítila za sebou pohyb a něčí ruka mi zabránila ve výhledu, protože...
Můj blok.
,,Hledáš tohle?'' ozvalo se za mnou hrubším, ale přesto sametovým hlasem. Mé zorničky se o něco více rozšířily. Chtěla jsem si vzít svůj blok, ale Jungkookova ruka uhla. Rychle jsem se otočila a znovu se pokusila ho sebrat.
,,Vrať mi to,'' řekla jsem roztřeseně a opět se natáhla po mé věci v jeho levé ruce.
Uhl s ní.
Srdce mi bušilo samou nervozitou, protože opravdu doufám, že si nic z toho nepřečetl, jelikož jak vidím, měl ho zřejmě u sebe a-
No to snad ne. Mně ten blok určitě vypadl při té srážce s Jungkookem.
,,Kouzelné slůvko?'' ozval se a já si skousla ret. Byla jsem rozrušená. Tohle byl můj první kontakt s Jeonem, při kterém jsme spolu mluvili. Vlastně, jsem možná byla i za tento školní rok první ze žáků, s kým hodil nějaké slovo.
,,Prosím,'' vysoukala jsem ze sebe. Pomalu nastavil blok přede mě a já si ho už tak skutečně mohla převzít. Otočila jsem se a měla namířeno zpět do jídelny. Jungkook mě ovšem doběhl a zastavil se přede mnou, tím pádem mě zastavil na odchodu.
Co furt chce? Život mu přece nijak neotravuji.
,,A co takhle poděkovat?'' zkřížil ruce na hrudi. Jazykem si přejel po vnitřní straně tváře a přimhouřil oči. Mírně jsem naklonila hlavu na stranu a podezřele ho pozorovala.
,,A co ty se najednou nějak bavíš? Pokud vím od mé kamarádky, jsi vcelku zamlklý a s nikým nijak nekomunikuješ, pokud to není nutné.'' Nevím kde se to ve mně vzalo, ale dostala jsem odvahu na to, mu toto říct.
,,A co tvůj názor, huh? Budeš soudit jako ostatní jenom podle toho, co ti kdo nakecá?'' řekl docela nepříjemně, až mě to trochu vyděsilo. Podívala jsem se na zem a našpulila rty. Má pravdu, ale mně takto utínat nebude.
,,Jenže jak si asi tak můžu udělat svůj názor, když tě prakticky vůbec neznám a ty se ani nechceš nikam zapojovat? Kdyby ses více účastnil školních akcí, nebo třídních projektů ve skupinkách, třeba bych si ho udělala,'' odbyla jsem ho a v duchu se hrdě poplácala po hrudi, že jsem ho alespoň trochu setřela.
Uchechtl se. ,,A to jsem si myslel, že tichý a rozumný poslušný ocásek madam Park Alilah bude mlčet. Huhm, vida, asi tě taky tak dobře z pozorování neznám,'' řekl si pro sebe, ale schválně nahlas, abych to slyšela.
,,Yah! Tak co mě tu máš co poučovat, že nemám soudit podle ostatních?! Počkej...ty...mě pozoruješ?'' zasekla jsem se ve své větě. Přišel ke mně blíž, kdy nás dělil takový půl metr. Dal si jednu ruku do kapsy a mlaskl.
,,Asi tak...tři roky? Jo, od doby kdy jsme nastoupili na tuhle školu? No je to možný,'' řekl s ironickým podtónem, což mě ještě více zmátlo a znovu srazilo sebevědomí do hlubin mořských.
,,S-stejně nechápu proč se tu se mnou takhle z-zahazuješ a-a a navíc mě zdržuješ! Ali na mě už čeká,'' vyhrkla jsem koktavě a snažila se ho obejít, jenomže jeho ruka na mém rameni mě zastavila, když jsem procházela.
,,Zahazuju? Nevím jak ty, ale já se s tebou rozhodně nezahazuju,'' shlédl na mě. ,,Ale tobě to asi tak přijde, když ti beru čas, huh?''
Zadumaně si povzdechl. ,,Hmmmfmm, dobře. Nic neříkáš, tak se měj,'' řekl už neutrálně, takže jsem z toho nemohla vyčíst žádnou emoci a vypařil se. Zůstala jsem zmateně a přikovaně stát na místě.
Opravdu jsem teď mluvila s Jeonem?
Vzpomněla jsem si na blok, který jsem držela. S povzdechem jsem ho otevřela a začala kontrolovat, jestli se náhodou něco nezměnilo. Chtěla jsem se propadnout do země, když jsem se podívala na stranu, která měla být prázdná, ale nebyla.
Takže si to všechno prohlédl.
Zaúpěla jsem a pozorně si začala prohlížet, co tam vytvořil. Byla zde nakreslena třešeň a pod ní dvě siluety lidí. U obrázku se nacházel i text.
Tvá tajemství jsou teď i má a u mě i zůstanou pokud...No něco za to chci. Na školním plese si tě propůjčím na celý večer. Nikomu o tom neříkej a jestli se tě nějaký kluk nebo holka zeptá, jestli s někým jdeš, tak odpovíš ANO, ale neprozrazuj mě.
Jen tak mimochodem, pěkně kreslíš.
- JK
PS: Jo a víš...stačilo by se někdy pořádně kouknout na dům přes ulici, nebo jít na návštěvu, když se NĚKDO nový přistěhuje, Claire.
•••
Všechno nejlepší to our kulturista! ❤️💖💓💝💜🌸💥☀️✨☀️🎉🎉🎉🎉
Ať mu slouží zdraví, úspěch a hodně štěstí ve všem, i v lásce! 💜💜💜💜
*jenom bych chtěla upozornit, že toto je můj první oneshot, takže to tak i vypadá ㅋㅋㅋ*
*a ještě k této knize...bude mít 7 stran + jeden bonus. Vlastně ke každému dni, kdy budou mít kluci narozky, vyjde jeden oneshot na ně*
❤️Takže doufám že to nebylo moc nudný
a...
j-HOPE u enjoyed this shit ⭐️
Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top