Jungkook

„Lásko? Mně vážně nevadí, že nestíháš," řeknu Taemu do sluchátka, když se proplétám obchodním centrem a, jako každý rok, se snažím sehnat vánoční dárky na poslední chvíli.

„Ne! Mně to vadí," odsekne Tae, že zakoulím očima. Vždycky takhle vyvádí a dělá, jako bych ho nechápal. „Sedím v autě. Je zácpa, ale do půl hodiny bych měl být u tebe, dobře? Vánoční dárky koupíme spolu."

„Tak pospěš," povzdechnu si. „Já to tady zatím obhlídnu. Víš jak, když už jsi to postavil."

„Za chvíli jsem u tebe."

Znovu zakoulím očima a zajdu si koupit alespoň kávu. Po dnešním náročném dni se mi to hodí. Tetoval jsem jednoho chlápka, který chtěl tetování draka na stehno. Původně bylo v plánu to udělat na dvě sezení, ale chtěl to mít najednou a já tak trávil pět hodin s ohnutými zády nad jeho stehnem.

Ještě mám čas, než se tady objeví Tae tak se zajdu kouknout do knihkupectví. Tentokrát cíleně nemířím do dětského oddělení, ale jen koukám, co nového vyšlo.

Nemůžu uvěřit, že to je přesně rok, kdy jsme se s Taem potkali. Dá se říct, že se známe od mala, ale Tae si vždycky nejvíc rozuměl s Josunem. Po tom, co nastoupili oba na vysokou, jsem o něm neslyšel. A pak jsem se odstěhoval od rodičů.

Jenže teď? Mám dojem, že jsem nikdy nebyl šťastnější. S Taem máme, až k nevíře, perfektní vztah. Občas se chytneme, ale není nic, co bychom neurovnali. Je pravda, že v létě jsme byli od sebe asi týden, ale může za to Tae. Taky se mi přišel omluvit.

Dojdu až k sekci s dětskými knížkami a pousměju se nad tou nostalgií. Nejsem si jistý, jestli by dneska děcka nějakou knihu ocenili. Kira mi vyprávěla, že jí tu dětskou knížku, kterou jsem jim dal loni, pokaždé vytrhli z ruky a pak najednou, zničehonic, už jsou moc staří na dětské pohádky.

Pravděpodobně bude to samé platit i o plyšácích.

Letos jsem vážně nahraný a Tae to ví. Chce mi pomoct, abychom něco vymysleli společně. Proto byl tak nepříčetný, že jsem se rozhodl jít nakupovat sám. Jak rád neustále opakuje, jedeme v tom společně.

„Omlouvám se, tuhle knihu jste chtěl vy?" houkne mi do ucha Tae, že se potěšeně zakřením a svěsím hlavu, když z regálu přede mnou vytáhne jednu z dětských knížek pro mimina. „Ou, tohle nejspíš nebude to pravé. Tahle je pro mimina. A můj švagr už má starší děti."

„Tvůj švagr?" uchechtnu se a otočím se čelem k němu.

„Moc brzo?" ušklíbne se, tak potřesu hlavou a chytím ho za klopy saka, abych mu mohl dát pořádnou pusu.

„Chyběl jsi mi," řeknu mu a opřu se čelem o jeho.

„Ty mě taky," vydechne a pohladí mě po tváři. „Ten týden v Japonsku byl bez tebe příšerný. Vůbec jsem nemohl spát."

Zasměju se a pořádně ho obejmu kolem pasu. Sice spolu nebydlíme, ale neuplyne noc kdy bychom byli jeden bez druhého. Většinou tedy u Taeho, protože k němu se vejde víc mých věcí. Ale pár jeho obleků jsem k sobě taky dokázal nastrkat. Stejně jako kartáček na zuby, sprchový gel anebo jen jeho oblíbený polštář, který dostal ode mě k loňským narozeninám. Byla to hloupost, ale chtěl jsem mu ukázat, že u mě může přespat kdykoli bude chtít. Taky jsme spolu byli jen týden a nic lepšího mě nenapadlo.

„Vymyslel jsi něco, když jsi byl pryč?" zeptám se ho a trochu se odtáhnu. „Protože mě absolutně nic nenapadlo. Maximálně tak hru na Nintendo pro Sehuna. Ale co se týče Kunhyo, tak jsem v prdeli."

„Tam bych byl rád já," řekne Tae a kmitne obočím. „Dneska večer nejlépe."

„To je jasná věc," strčím do něj a rozesměju se.

„Tak pojď," pobídne mě a obejme kolem ramen. „Projdeme to tady a třeba nás něco trkne do oka. A tohle si na chvíli půjčím," houkne a vezme mi kelímek s kávou z ruky.

S Taem projdeme celé obchodní centrum. Chodíme všemi chodbami a on mi dokonce vypráví, jak ho napadlo, že by tady měla být fontána, anebo proč je ten sloup zrovna na tomhle místě.

Projdeme několik krámu s hračkářstvím, bižuterií a taky elektro. Koupíme akorát tak tu hru na Nintendo pro Sehuna.

„Co bychom měli dát tvé matce?" zeptám se Taeho, ale ten mě odmávne.

„Něco jsem jim vybral v Japonsku. Tátovi doutníky a mámě novou řadu parfému, který má ráda."

„A Haeri?"

„Ta dostane plyšáka Mimoně v podobě polštáře," zasměje se.

„Vy dva jste vážně neuvěřitelní," zakroutím hlavou. „Jsem zvědavý na ten den, kdy dospějete."

Chceme vyjít z dalšího elektro obchodu, když se Tae náhle zarazí a šťouchne mě do ramene.

„Koukni," kývne hlavou k polici s polaroidy.

Nakloním hlavu na stranu a pokusím se přijít, na co myslí. Postrčí mě blíž k těm regálům a do ruky vezme krabici jednoho růžového polaroidu.

„Tohle pro desetiletou holku?" podivím se a Tae trhne rameny.

„Může si dělat vzpomínky ve škole. Doma. Napíšu Haeri, aby jí koupila nějaký památník, do kterého si bude střádat vzpomínky," nadhodí a já se na ten polaroid najednou dívám jinýma očima. Spíš jako na dokonalý dárek.

Obejmu Taeho kolem ramen a dám mu pusu na tvář. „Myslím, že jsem se do tebe znovu zamiloval."

„To znamená ano?"

Vezmu mu tu krabici z rukou a dojdu to na pokladnu zaplatit. Ještě k tomu přibalím několik náplní. Jak ji znám, nadchne ji to natolik, že bude chtít vyfotit všechno kolem sebe.

„Počkej, tohle je na mě," odstrčí mě a přiloží telefon k platebnímu terminálu, aby to zaplatil.

„Tae," syknu a chytím ho za paži. Nechci dělat scénu uprostřed obchodu, ale tohle nemůže dělat.

„Ty jsi kupoval tu hru pro Sehuna," odvětí, protože mu dojde, o co mi jde. Převezme si ten polaroid v tašce a obejme mě kolem ramen. „Dárky jim přece dáváme společně."

„No jo, ale... přece jsi kupoval dárky pro své rodiče a... nějak bychom se měli rozdělit," zamumlám.

„Ty nebudeš nic kupovat vašim?" podiví se, že na něj pozvednu obočí, jestli si ze mě dělá legraci. Naše jsem viděl naposledy loni a nebylo to nic příjemného. Jsem rád, že se jim letos vyhnu.

Chci Taeho ještě zlákat do kavárny na nějaký zákusek, ale nemá na nic chuť, tak to nechám být a nechám se jím vyvést do podzemních garáží, kde na nás čeká jeho osobní řidič a bodyguard v jednom, Kai. Pomůže nám s taškami a vyskládá je do kufru auta, když se usadíme na zadní sedadlo.

„Udělal jsem něco?" houknu opatrně a Tae si zhluboka povzdechne.

„Ne, jen mi došlo, že jsem ti zapomněl něco říct," odvětí a chytne mě za ruku. „Vím, jak ses těšil, že budeme letos slavit Vánoce u našich. Další den jsme měli v plánu navštívit Josuna a děti, takže bylo pochopitelné, že se na Vánoce těšíš, když... tam nebudou vaši."

„Co se mi teď snažíš říct?"

„Matka pozvala tvé rodiče na vánoční večírek," zamumlá a já mám dojem, že nejspíš omdlím.

Taehyung

Odvážu si kravatu, kterou jsem si pracně uvazoval kolem krku a odhodím ji na postel. Jen si přes ramena přehodím sako a zakroužím jimi. Ohlédnu se ke dveřím do koupelny, kde se připravuje Jungkook a rychle přejdu k nočnímu stolku, kde mám schovanou malou krabičku. Jedná se o dárek pro Jungkooka. Snad se mi povede, mu ho předat ještě dneska.

Rychle ji schovám do náprsní kapsy saka a přeběhnu k zrcadlu, protože Jungkook vyjde z koupelny. Upravím si manžetové knoflíčky a trochu povytáhnu černou košili.

„Sekne ti to, jako vždycky," řekne Jungkook a dá mi letmou pusu na tvář. Ohlédnu se za sebe a můžu na něm oči nechat. Oblek mu vždycky neskonale sluší. Moc rád ho z něj sundávám. Možná to bude i tím, že ho moc často nenosí. Jen na společné večeře s mou rodinou.

„Tobě taky," zakřením se, když Jungkook přejde k posteli. Pozastaví se nad otevřeným šuplíkem nočního stolku, že mi ztuhne výraz ve tváři. Napjatě polknu, ale naštěstí ho jen zaklapne.

„No, když na sobě mám tvůj oblek," kmitne obočím a přejde ke skříni, aby z ní vytáhl tmavě modré sako. „Třeba tak matka konečně nebude mít námitky na to, co mám na sobě."

Zhluboka si povzdechnu a dojdu k němu, abych ho mohl obejmout. „Mrzí mě to. Ale slibuju, že budu pořád vedle tebe. I Haeri s tím počítá. Odvedeme pozornost tvých rodičů od tebe a nakonec si to společně užijeme."

„Pokud budeš celou dobu se mnou, tak si tím jsem jistý," zakření se a společně vyjdeme z bytu. Kai na nás už čeká před domem, aby nás odvezl k našim. Celou cestu Jungkooka držím za ruku, abych mu dodal trochu morální podpory. Vím, jak je z toho nervózní. Mé rodiče má rád a bojí se, aby jim neudělal ostudu, kdyby se dostal do křížku se svou matkou.

Kai vjede na příjezdovou cestu našich a zastaví přímo přede dveřmi. Zamračím se, když kolem domu uvidím spoustu zaparkovaných aut. Jako by to nebyl jen rodinný večírek, ale všech ze sousedství.

„Díky Kaii a veselé Vánoce," popřeje mu Jungkook a vystoupí z auta. Já si povzdechnu a poplácám Kaie po rameni.

„Drž mi palce, kámo," houknu tiše. Kai se ohlédne přes rameno a pousměje se.

„Neměj strach," pokusí se mě uklidnit. „Je do tebe blázen. Rozhodně tě neodmítne."

„Snad ne," uchechtnu se a vystoupím z auta.

Následuju Jungkooka do domu mých rodičů, kde nám otevře jedna z jejich služebných. Předáme jí kabáty a taky vánoční dárky, aby je umístila k ostatním pod vánoční strom.

„No do háje," vydechnu tiše, když se dostaneme do většího salónku, kde jsou stolky s občerstvením, kolem kterých postává obrovské množství lidí.

„Malý rodinný večírek, co?" houkne tiše Jungkook a já se ušklíbnu. Začne to ve mně vřít. Právě teď mám chuť matce zakroutit krkem.

„To se mi snad zdá."

„Tae, Jungkooku," zvolá nadšeně matka a vyjde nám vstříc. Políbíme ji na obě tváře a ona nás pobídne dál.

„Matko, co to... co to je?" zeptám se jí s menším úšklebkem.

„No přece oslava," zaraduje se a spráskne rukama. „Vím, vím. Měla to být jen menší sešlost, ale... když má můj syn tak dokonalé překvapení, nemohla jsem si odpustit, aby o to naši přátelé přišli."

„Tví přátelé," utrousím uštěpačně.

„Překvapení?" podiví se Jungkook a matka se rychle odvrátí, aby se napila šampaňského.

„Nic velkého, jen... něco jsem ti z Japonska přivezl a... to je teď jedno," vydechnu a ohlédnu se na matku. Zakroutím nesouhlasně hlavou a chytím Jungkooka za loket. „Pojď, dáme si něco k jídlu. A drink. Spoustu drinků."

„Zlato? Jen klid," pokusí se mě Jungkook povzbudit, když do sebe vyklopím celou šampusku, abych nějak zahnal tu pachuť vzteku, který mnou teď lomcuje. „O nic nejde. Tak je tady... nejen celá naše rodina. Tohle nějak zvládneme."

„Nechtěl jsem to jen nějak zvládnou, Kookie," zavrčím nevrle. „Já chtěl s tebou trávit Vánoce. Chtěl jsem, aby sis to ty užil. My oba. Tohle je jen další snobská párty, aby se předvedla, jak perfektní a moderní je to matka. Přede všemi. Promiň, ale teď být v klidu nedokážu."

Jungkook mě pohladí po paži a já musím odolat nutkání, abych se mu vyškubnul. Teď doopravdy nemám náladu, být ten rozumný.

A aby toho nebylo málo, před námi se zjeví Josun společně s Kirou, dětmi a Jungkookovými rodiči.

Dokážu se usmát na Sehuna a Kunhyo, když nás obejmou kolem pasu.

„Tvá máma uspořádala působivý večírek," řekne mi Josun, ale já se ušklíbnu a ukradnu další šampaňské z tácu číšníka, abych se mohl napít.

„Sekne vám to kluci," řekne nám Kira a dá nám pusu na obě tváře. „Máte se? Tae, jak bylo v Japonsku?"

„Nejspíš se tam přestěhuju," vydechnu uštěpačně a Jungkook si dá ruce do kapes od kalhot a sklopí hlavu.

„Tae, máš opravdu krásný oblek," pochválí mi teta Danielle. „Měl bys vzít příště Jungkooka na nákupy, aby si pořídil stejný. Ten jeho na něm tak podivně vlaje," řekne a natáhne ruku k Jungkookovu ramenu, aby ho snad poupravila.

„Ten patří mně," opáčím a ušklíbnu se. Jungkook to naštěstí bere s rezervou. Uchechtne se a skousne si dolní ret.

„No dobře, ale co ty vlasy?" zděsí se a já pootevřu ústa šokem.  „To neznáš nikoho, kdo by ti je dokázal upravit? Jsi teď přítel velice úspěšného podnikatele, nemůžeš mu dělat ostudu."

„Bože," zamumlám a zakoulím očima. „Teto Danielle, zkus mého přítele do konce večera neurážet."

„Jen jsem podotkla, že by..."

„A nikoho tvé poznámky nezajímají," utnu ji uprostřed věty. „Pokud si správně vzpomínám, s Jungkookem chodím já, ne ty. A já jsem velmi spokojený s tím, jaký je, i kdyby nosil vlasy v culíku anebo měl potetované čelo."

„Tae," uchechtne se Jungkook a položí mi dlaň na hruď. „No tak, jen klid," zamumlá tiše, tak položím svou dlaň na jeho. Zavřu oči a zhluboka se nadechnu.

Otočím se k němu a skloním se k jeho uchu. „Omlouvám se lásko, ale nejsem ve své kůži. Omluvíš mě na chvíli? Najdu Haeri a pošlu ji za tebou."

„Budu v pohodě," uculí se. „Raději jdi, nebo to nebudu já, kdo vyvolá scénu."

Dám mu pusu na tvář a raději se vypařím, než bych skutečně řekl něco, co by nemuselo dopadnout dobře. Haeri najdu, když vychází z kuchyně. Chytím ji za paži a zatáhnu ji tam zpátky.

„Co blbneš?" vyštěkne leknutím. Kolem nás je spousta lidí z cateringové agentury, ale ignoruju je.

„Můžeš mi říct, co to naši matku popadlo?" zavrčím a ona protáhne obličej. „Víš, pod jak velkým stresem jsem? Jak mám požádat Jungkooka o ruku před tolika lidmi?"

„Tae," vydechne klidně a položí mi ruce na paže.

„Mělo to být jen mezi naší rodinou, Haeri," odseknu. „Už tak jsem chtěl couvnout, když do toho pozvala i Jeonovi, ale udělat to před všemi našimi sousedy? Copak se úplně pomátla?"

„Chce se jen... pochlubit," odvětí Haeri a založí si paže na hrudi. „Nikdy jsi neměl vážný vztah Tae a teď, když chceš s Jungkookem udělat tenhle důležitý krok... je na tebe jen pyšná."

„Byl bych raději, kdyby na mě byla pyšná zpovzdálí," odfrknu a zadkem se opřu o kuchyňskou linku.

Do kuchyně vejde i naše matka a na moment se zarazí, když nás zahlédne. Já se na ni zamračím a pevně sevřu čelisti k sobě.

„Mohla bys vysvobodit Jungkooka?" zeptám se Haeri, ale dál hledím na svou matku. „Je se svými rodiči u jídelního stolu."

Haeri rychle zmizí a matka ke mně pomalu přistoupí. „Tak dobře. Nejspíš jsem něco provedla, ale nemám tušení co."

„Tak ty nevíš?" utrhnu se na ni a zvýším na hlasitosti. „Děláš si legraci? Proč je do háje barák plný lidí?"

„Je to přece vánoční večírek," opáčí a dá si ruce v bok. „Pozvala jsme všechny, kdo v naší společnosti něco znamenají. Chci, aby viděli, že je můj syn šťastný. Copak je na tom něco špatného?"

„Nebudu žádat Jungkooka o ruku před tolika lidmi!" zařvu na ni, až sebou trhne. „Tohle je psychický nátlak, aby mi dal jasnou odpověď. Neudělám nic, co by mu bylo nepříjemné."

Matka spojí dlaně k sobě a zhluboka si povzdechne. „Dobře, možná máš pravdu, ale Tae, nikdo si nic takového přece myslet nebude a..."

Do jídelny vtrhne Jungkook a mile se usměje na mou mámu. „Můžeš na chvilku?"

Jungkook

„Vypadáte s Taem šťastně," řekne mi otec, když se Tae rychle vypaří, aby neřekl další nejapnou poznámku.

„Jo, snažíme se," pousměju se, ale na otce se nepodívám, ani na matku. Jen se zahledím na Kiru a kmitnu nenápadně obočím.

„Je nějaký podrážděný," houkne Josun a uchechtne se.

„Je takový už od rána," povzdechnu si. „Roztěkaný a nervózní. Takového ho neznám."

„Máte ve vztahu tajnosti?" pronese uštěpačně matka, že pozvednu obočí. Polknu svá slova, co jsem měl na jazyku a křivě se usměju.

„Co je ti do toho?" odfrknu a zakroutím hlavou. „Já a Tae jsme šťastní. A pokud ho něco trápí počkám si, protože vím, že se mi dřív nebo později svěří. Znám svého přítele lépe, než ty."

„Čau bráško," přiřítí se sem Haeri a obejme mě kolem krku. „Mám tě přijít vysvobodit. Tae je protivný jako osina v zadku. Jak to s ním zvládáš?"

„I na tebe?" podivím se a protáhnu obličej.

„Nenech se vysmát, tebe miluje víc než mě," zakoulí očima a natáhne se pro skleničku vína od číšníka. „Ou a co ta přehlídka tatérů? Jak jste s Yoongim dopadli?"

„Yoongi vyhrál první místo," zakřením se. „Máme teď rozšířenou klientelu a rezervace až do května. Povedlo se to. Ale co Hoseok? Vídáte se ještě?"

„Sem tam," vydechne. „Když zjistil, kdo je můj bratr, vyděsil se a několik týdnů mi nebral telefon. Idiot," zanadává, že se rozesměju.

„To jako fakt?" chechtám se, ale ihned se uklidním, když z kuchyně zaslechnu Taeho velmi naštvaný hlas. Nakrčím zmateně čelo a kouknu na Haeri, jestli má představu, co se s ním děje.

Jenže po Taeho poslední pronesené větě mi všechno dává smysl.

„Nebudu žádat Jungkooka o ruku před tolika lidmi!" zaslechnu z kuchyně, že překvapeně vytřeštím oči. Všichni v salónku najednou umlknou a několik lidí se ohlédne na mě. „Tohle je psychický nátlak, aby mi dal jasnou odpověď. Neudělám nic, co by mu bylo nepříjemné."

„No kurva," vydechnu tiše a vytrhnu Haeri její víno z ruky, abych se sám mohl pořádně napít. „Proto je tak podrážděný?"

„Chtěl tě požádat jen před rodinou," odvětí a trhne rameny. „A matka pozvala asi šedesát lidí. Dost ho to namíchlo."

„Jdu ho vysvobodit," vyhrknu a Haeri vrátím její skleničku.

„A řekneš mu ano?" křikne na mě ještě, ale ignoruju ji a vpadnu do kuchyně, kde Taehyung křičí po své matce.

„Můžeš na chvilku?" zeptám se ho. Chytím ho za ruku a vytáhnu z kuchyně kolem všech těch lidí, kteří na nás stále zírají.

„Do háje, oni to všichni slyšeli?" zanadává Tae, když ho táhnu do druhé části domu, protože jsou všichni stále zticha.

„Jop," mlasknu. Projdeme kolem obývacího pokoje a raději vpadnu do prvních dveří, které se před námi objeví. Rychle za námi zabouchnu a otočím se čelem k Taemu.

„Jungkookie mrzí mě to," vydechne a svěsí ramena. „Nechtěl jsem..."

Udělám dva kroky k němu a vrhnu se na jeho rty. Pevně ho obejmu kolem krku a přiměju, aby pootevřel ústa, abych do nich mohl vniknout jazykem.

„Později," houknu a strčím do něj, že se usadí na koženou pohovku za sebou. Usadím se mu obkročmo do klína a vpletu mu prsty do vlasů.

Tae zakloní hlavu a já ho tak znovu políbím na pootevřené rty. Zprvu je mým počínáním zaskočený, ale když se trochu vzpamatuje, pevně mě chytí za ramena a stáhne mi to tmavě modré sako.

Pohnu boky proti jeho a chci mu rozepnout knoflíčky na košili, jenže on mě pohladí po penise skrz látku kalhot, že ztratím přehled o realitě a zamručím mu do úst.

„Ehm, ehm," odkašle si za námi chraplavý hlas a Tae mě vyděšeně odhodí vedle sebe. Cítím, jak mi červenají tváře, když hledím do pobaveného obličeje Taeho otce. Po jeho boku stojí můj otec a myslím, že jsem se nikdy necítil trapněji než právě teď. A to jsem toho zažil už spoustu.

„Čau," houkne Tae, mírně zadýchaně a já na ně jen trhaně mávnu. „Jen jsme... hm... se chtěli..." Tae se na mě ohlédne, jako bych mu měl pomoct z toho ven, jenže já jsem úplně mimo. Pořád cítím to mravenčení v zádech, když se mě dotýkal a jsem taky trochu v šoku, že nás v takto choulostivé situaci našli zrovna naši otcové.

„Tohle je moje místo pro zašívání," promluví pan Kim, než se Tae stačí vymáčknout. „Ale když už jste tady, dáte si s námi kapku brandy?"

„Teď bych byl raději někde jinde," utrousí Tae a k překvapení nás obou, můj otec se tomu zasměje. Oba se na sebe s Taem ohlédneme a hned je nám jasné, co uděláme.

Zvedneme se z té kožené pohovky, já ještě popadnu sako na podlaze a pomalu se vytratíme z pracovny jeho otce.

„A nezapomeňte nám dát vědět," houkne můj táta, že se na něj oba vyděšeně ohlédneme. Nejspíš vypadáme nechápavě, protože pan Kim poklepe prstem po svém snubním prstenu na levé ruce a já okamžitě zrudnu ve tvářích.

„Tohle raději přejdeme," vydechne útrpně Tae a zatáhne mě za paži, abychom odtud mohli být co nejrychleji pryč.

„Tae? Jungkooku?" zaslechneme jeho matku a Tae mě ihned přitiskne ke dveřím na straně, aby nás nezahlédla. „Kam jen ti dva zmizeli?"

„Třeba chtěl Taehyung jen trochu soukromí, mami," promluví Haeri a já si všimnu, jak Tae pevně semkne víčka k sobě. „Nech je být. Však oni se objeví."

S úlevou vydechnu, když skutečně odejdou zpátky na oslavu. Paní Kim si pochopitelně neodpustí několik poznámek o nezodpovědnosti vůči hostům, ale v tuto chvíli mi na tom nezáleží. Chci být s Taem sám.

„Vypadněme," nadhodím, že se na mě ohlédne. „Prostě zmizme. Nikdo se nebude divit, když nás tady nenajdou."

Tae se na mě ohlédne a zakření se. „Musíme pro kabáty," řekne a chytí mě za ruku. Propleteme se prsty, když mě vytáhne z našeho úkrytu a se mnou v závěsu běží ke kuchyni. Hned vedle ní nám hospodyně paní Kim odložila kabáty ke všem ostatním.

Rychle popadneme ty své a přes halu vyběhneme ven před dům. Kira si nás všimne, tak na ni jen trhaně mávnu, než se za námi zabouchnou dveře.

S Taem proběhneme příjezdovou cestou až na hlavní silnici a nepřestáváme se smát.

„Doufám, že si budou myslet, že jsme zavření v mém pokoji," houkne Tae udýchaně a zakření se na mě. „Jaký máš plán?"

Obejmu ho kolem krku a dám mu letmou pusu. „Chci jen trávit Vánoce se svým klukem."

„Takže ten nejlepší," mlaskne a pusu mi vrátí. „I když, ještě lepší by bylo, kdybychom se skutečně zavřeli v mém pokoji a trávili Vánoce v posteli. Bez oblečení, pochopitelně."

„Pochopitelně," přikývnu s vážnou tváří, ale Tae vyprskne smíchy, tak to moc dlouho neudržím.

Obejme mě kolem ramen a pomalu se vydáme na procházku ztichlým městem.

„Nevzpomínám si, kdy naposledy jsem zažil takové ticho v blízkosti centra," poznamená Tae a já si s ním propletu prsty na mém rameni.

„Líbí se mi to," vydechnu a víc se uvolním v jeho náruči. „Zní to pošetile, ale mám pocit, jako by nám celé patřilo."

„Ne, zní to hezky," opáčí, když projdeme kolem dětského hřiště s houpačkami a pískovištěm. „Jako děti jsme si sem s Haeri chodili hrát. Páni, to už je vážně dlouho."

Tae mě pustí a rozejde se na dětské hřiště, aby z blízka prozkoumal houpačku. Zatahá za řetězy a pak si na ni usadí, zatímco já ho pozoruju s rukama v kapsách kabátu.

„Zmenšila se," řekne mi Tae, že se rozesměju a potřesu hlavou. Pomalým krokem se vydám za ním a sednu si na houpačku vedle něj.

„Mám dojem, že je pořád stejná," kývnu důležitě hlavou, zatímco se houpu tam a zpátky. Kolena mám pomalu u hrudi, jak je to nízko.

„Kdy se kruci stalo, že jsme dospěli?" zeptá se mě Tae. Sice se usmívá, ale mám pocit, že svou otázku míní vážně. „Občas mám nutkání se vrátit do doby, kdy jsme byli děti. Dívat se na svět těma nevinnýma očima a věřit, že nám Santa Klaus donese spoustu dárků."

„Ou," zaskuhrám a vyšpulím rty. „Toho starého všiváka mi ani nepřipomínej. Nikdy mi nedal nic, co bych si vyloženě přál. Třeba když jsem chtěl plátno s barvami na olejomalbu, víš co mi donesl? Akrylové barvy. Akrylové! Taková noční můra. Akrylové barvy se přeceňují, to ví každé dítě v mateřské školce."

Tae se kousne do spodního rtu, aby se nerozesmál nahlas, ale když i mně cuknou koutky, už se to dál nesnaží potlačit.

„Tobě snad Santa vždycky donesl to, co jsi chtěl?" pozvednu na něj pobaveně obočí.

„Každý rok," přikývne. „Na vyšším stupni jsem se dobře ztrapnil, protože jsem na něj pořád věřil."

„Ne," protáhnu a hlasitě se rozesměju.

„Bohužel," trhne rameny. „Mně hold plnil přání."

„Víš Tae," spustím tiše a zahledím se mu se vší vážností do očí, „myslím, že bys měl něco vědět."

„Dobře?"

„Žádný Santa Klaus neexistuje," kývnu hlavou a on protáhne obličej, zasténá a odvrátí se. „Celé ty roky ti tví rodiče lhali. Je mi to opravdu moc líto, ale dárky se kupují v obchodech. Nevyrábějí je na Severním pólu červení skřítci ani obrovští Yettiové. Mrzí mě to, ale... měl by ses pravdě podívat do očí."

Tae najednou potáhne nosem a z koutku oka si setře imaginární slzu. „Po celý můj život..."

Nedovolím mu tu absurdní větu doříct. Namísto toho ho praštím do ramene se slovy, jaký je to idiot, jenže on mi chytne ruku a trhne se mnou, že spadnu z houpačky a skončím na té studené zemi pod ním.

„A že já jsem idiot, když se ani nedokážeš udržet na houpačce pro mimina," vysměje se mi do obličeje.

„Shodil jsi mě," ohradím se a nadzvednu hlavu, ale on mi dá jen pusu na špičku nosu. „A ještě se vztekáš, jako dítě. Rozkošné."

„Já alespoň do třinácti nevěřil na Santa Klause," opáčím a dám mu pusu na bradu.

„Do dvanácti," opraví mě důležitě se zvednutým prstem. „A nevyměnil bych to za nic na světě."

„Jo, to ti věřím," pousměju se a obejmu ho kolem krku. Možná je to velký pan podnikatel s velice úspěšnou firmou, ale pořád v sobě má to vnitřní dítě, díky kterému ho každým dnem miluju víc a víc.

„No, možná bych si v příštím životě přál, abych tě našel dřív," podotkne, že mi poskočí srdce.

„To už jsem si přál za nás za oba," zakřením se. „Můžeš si přát jiné věci. Třeba takové, co souvisí s tímto životem."

„Tenhle život mám v malíku, pokud budeš se mnou," nakloní hlavu na stranu. „Musím přece myslet na budoucnost."

V hlavě mi probleskne, jak jen já můžu mít takové štěstí na dokonalého chlapa. I kdybych ho hledal tisíce let, nikdy bych ho nenašel. A on mi spadne do klína.

Dám Taemu mlaskavou pusu a on mi pomůže na nohy, abychom nenastydli. Opráším si zadek a raději necháme dětské hřiště za sebou.

Nejdeme nikam daleko. Převážně se zdržujeme ve čtvrti, poblíž domova. Uvolněně si povídáme a Tae mi vypráví o své cestě do Japonska. Rád by mě příště vzal s sebou a mohli bychom si projít město. Takhle se jen snažil co nejrychleji vyřídit schůzky, aby se za mnou stihl vrátit do Vánoc.

Zastavíme na malém dřevěném mostě u potoka, který se táhne kolem aleje plné opadaných stromů. Mají na sobě vánoční osvětlení a celkově se můžeme těšit z téhle atmosféry. Nikdo není v dohlednu. Jsme tady jen já a Tae.

„Mrzí mě, že jsem to celé pokazil," spustí najednou Tae, že se na něj zamračeně ohlédnu. „Nejsou to Vánoce, jaké jsem si s tebou představoval," dodá na vysvětlenou, že se pousměju.

„Já si to popravdě představoval přesně takhle," opáčím a dojdu k zábradlí mostu. Otočím se čelem k Taemu a usměju se na něj. Hledí na mě celkem překvapeně, ale když k němu natáhnu ruku, bez přemýšlení ke mně přistoupí a chytí mě za ni. „Dneska je to přesně rok, co jsme se dali dohromady."

„Nejdokonalejší rok v mém životě," uchechtne se Tae a přistoupí ke mně ještě blíž, že se skoro dotýkáme hrudí. Chytí mě i za druhou ruku a skloní pohled. „Žádný z těch dní, co jsme spolu prožili, bych nikdy nevyměnil."

„Ani, když nás nachytal můj bratr v mém bytě?" podivím se, ale Tae se rozesměje.

„Ne."

„Ani, když mě tvá sestra viděla nahého ve tvém bytě, protože jsem se tě pokoušel svést?" zkusím to znovu, ale Tae pořád kroutí hlavou. „Ani když jsem na tebe skočil na letišti a ty jsi i se mnou spadl na zem, protože jsem do tebe narazil moc tvrdě a všichni nás u toho natáčeli? Doopravdy ani tenhle den?"

„Žádný, Jungkookie," řekne mi se smíchem, tak nad ním potřesu hlavou. Je pravda, že Tae se se mnou rozhodně nenudí, ale kdo ví, jestli v tom pozitivním slova smyslu. Trhl jsem nám už tolik trapasů, že je nespočítám na prstech jedné ruky.

Jsem zvyklý, že mě lidi neznají. Dělám si co chci a kdy chci, ale Tae je úspěšný a velice vážený podnikatel. Lidi ho znají a vědí, kdo před nimi stojí. Občas mám dojem, že mu dělám jen ostudu.

„Jen... víš, občas mě přepadají pochyby," povzdechne si a trochu sklesle se mi podívá do očí. „Někdy mám dojem, že jen sním. Že neexistuješ a já vlastně vedu osamělý život. Že nejsi skutečný, anebo že se mnou nejsi šťastný."

Nejraději bych ho přerušil. Vykřičel si hlasivky, že má opravdu hloupé představy, protože pro mě neexistuje nikdo jiný, s kým bych chtěl být, ale nechám ho domluvit.

„Jenže pak se na mě podíváš a já vím naprosto jistě, že nechceš být nikde jinde, než vedle mě." Přiměje mě tím k úsměvu. Trochu mi zahoří tváře, ale vzhledem k chladnému počasí to uvítám. „Přemýšlel jsem nad naším vztahem hodně dlouho, a došel jsem k závěru, že s tebou chci trávit zbytek života."

Tae se trochu odtáhne a pustí mé ruce. Do očí se mi natlačí slzy a nedokážu se přestat usmívat, když z náprsní kapsy vytáhne malou krabičku.

On to skutečně udělá. Po tom výstupu, co se stalo v domě jeho rodičů, jsem ani nedoufal, že to bude chtít udělat dneska. Jenže on si přede mě klekne na jedno koleno a krabičku otevře mým směrem, abych mohl vidět nádherný prsten z bílého zlata.

„Jungkookie?" osloví mě a já si skryju obličej do dlaní, protože mi slzy stečou po tvářích. Hlasitě vzlyknu a přikývnu dřív, než se doopravdy zeptá. „Chceš se mnou trávit zbytek života a vezmeš si mě?"

Pořád jen přikyvuju, protože nejsem schopný vydat ze sebe jediné slovo. Tak důležité slovo, které nám oběma změní život. Jenže já jen dojetím vzlyknu.

Hrudí se mi rozlije neuvěřitelné množství lásky, které k němu chovám. Bolí to a zároveň mám chuť skákat štěstím několik metrů vysoko.

Tae s úsměvem vstane a nasadí mi prsten na prst. Ani si ho nezvládnu pořádně prohlédnout, protože mám pořád zamlžené oči slzami.

„Ano," vydoluji ze sebe konečně šeptem a přitáhnu si Taeho k sobě, abych mu mohl dát pořádnou pusu.

Taehyung

Po tom prvotním šoku, kdy mi dal Jungkook své ano, se od sebe nedokážeme odtrhnout. Celou cestu k domu mých rodičů se jen líbáme a smějeme. Je to náročná cesta, ale jinak to zkrátka nejde.

Nepamatuju si, kdy naposledy jsem byl takhle šťastný. Možná na Silvestr, kdy mi došlo, že jsem se po týdenní známosti zamiloval do toho nejkrásnějšího muže, jakého jsem kdy potkal.

Trvá nám to dlouho, než ho konečně opřu o hlavní dveře domu, kde dnes budeme spát. V mém dětském pokoji.

„Odveď mě konečně do postele, ty můj sexy snoubenče," zavrní mi Jungkook do ucha a rty se přitiskne k mému krku. Dokážu jen slastně přivřít oči. Díky jeho dotekům se celý rozechvěju a pořádně ani nevím, co jsem chtěl udělat.

Až, když zatáhnu za kliku a my s Jungkookem vpadneme do domu mi dojde, co chci udělat.

Postel. Jasně. Tam rozhodně potřebujeme.

Dveře zabouchnu a přisaju se Jungkookovi na rty. Propleteme se jazyky a já najdu nějaký opěrný bod, o který ho dokážu opřít.

Víc se na něj natisknu a pod kabátem ho obejmu kolem pasu. Jungkook se prohne v zádech a můj kabát mi stáhne z ramen.

Jen v jeho přítomnosti dokážu zapomenout na to, kde vlastně jsme. Bohužel, pro ostatní nejsme neviditelní.

„Taehyungu?!" zaslechnu vykřiknout svou matku, že se od Kookieho odtáhnu. Opřel jsem ho o kulatý stůl uprostřed hlavní haly domu mých rodičů, na kterém dominuje středně velký vánoční strom.

Musím vyklonit hlavu, abych viděl na matku, která má založené paže na hrudi a mhouří na mě oči. Jungkook zhluboka oddechuje, ale taky se nahne, aby na ni viděl.

V tom bych ani tak problém neviděl. Mou matku bych dokázal nějak zpracovat, jenže za ní stojí otec a taky Kookieho rodiče. Určitě jim ta žhavá líbačka neunikla.

„Kde jste krucinál byli?!" vyštěkne matka a já se od Jungkooka trochu odtáhnu. On sklouzne z toho stolku, o který jsem ho opíral – nebo ho na něj vysadil? – a postaví se vedle mě. Levou ruku schová do kapsy kabátu a jsem vážně rád, že to pro tuto chvíli udělal. S takovou bychom se do postele dostali až k ránu a nemohli to společně pořádně oslavit. Jen ve dvou.

„No... jen... na čerstvém vzduchu?" ušklíbnu se a Jungkook se poškrábe na nose, aby se před nimi nerozesmál.

„Přes dvě hodiny?!" vyštěkne matka znovu.

„Ztratili jsme se?" pokusím se znovu bránit, ale Jungkook vyprskne nosem. Hned na to si odkašle a ohlédne se na mě se skousnutým dolním rtem.

„Taehyungu," zavrčí matka varovně, že couvnu o malý krok dozadu. „Co naše překvapení? Všichni jsme na to čekali a vy si jen tak zmizíte. Takové chování je nepřípustné."

„Jungkooku," promluví i jeho matka a on se celý napne, „to ti není trochu hanba? Takhle Taeho ztrapnit."

„Vlastně to byl Taeho nápad, Danielle," brání ho jeho otec, že se Jungkook ušklíbne a rukou si prohrábne vlasy.

„Bože! Vy dva byste si zasloužili pár facek," pokračuje matka. „Celou dobu vás hledáme po všech čertech a vy si sem pak vpadnete, jako nějací puberťáci, co si hledají tajné místo pro dostaveníčko."

„Máš pravdu mami," kývnu hlavou a drcnu loktem do Jungkooka, aby mi to potvrdil. „Jsme... puberťáci."

„Opravdu nevychovaní," přikyvuje Jungkook, když ho pomalu strkám ke schodišti do horního patra, kde jsou ložnice.

„A v pubertě, když jsem něco provedl, posílala jsi mě do mého pokoje," pokračuju a Jungkook se postaví na první schod. „Jako trest, za mé chování."

„Bez večeře," doplní mě Jungkook.

„Bez večeře," zopakuju a pomalu stoupám za ním. „Takže..."

Kývnu několikrát hlavou a rychle se otočím. S Jungkookem vyběhneme schodiště až nahoru a ještě stihnu křiknout přání dobré noci, když za námi matka pořád volá.

Ženeme se chodbou, kolem ložnice rodičů až do nejzazší části, kde je můj pokoj. Náš smích musí slyšet až dolů, ale je nám to ukradené. Slíbil jsem, že ho dostanu do postele a to taky udělám.

Zamknu za námi dveře, aby někoho náhodou nenapadlo, nám sem vtrhnout. Přednášku o správném chování si klidně můžu vyslechnout i zítra.

Otočím se čelem k němu a Jungkook ze sebe shodí kabát i sako současně. Pustí se do rozepínání kravaty, tak k němu rychlým krokem dojdu a chytím ho na zátylku, abych ho mohl políbit.

Budu ho líbat tak moc a tak dlouho, že mě bude prosit, abych mu dal chvíli pauzu. Sám se zbavím svého saka a vytáhnu si košili z kalhot.

Zakřením se mu do úst, když se pustí do rozepínání pásku od kalhot. Jungkook se svlékáním vždy začíná od spodu.

Najednou přede mnou zmizí a padne na kolena. Kalhoty i se spodním prádlem mi stáhne ke kotníkům a vyhrne mi košili na břiše.

„Do háje," vzdychnu přidušeně, když mi olízne penis od kořene po špičku. Pustím se do rozepínání knoflíků košile, abych to zvládl dřív, než kompletně přijdu o rozum.

Jungkook mě celého vezme do úst, že omámeně zakloním hlavu, jak moc je to příjemné. Miluju, když si se mnou tak nenasytně hraje.

Na knoflíky se vykašlu a tu košili přetáhnu přes hlavu. Zapletu Jungkookovi ruku do vlasů a užívám si ten nádherný pohled na něj, jak zajíždím mezi jeho rty. Mezi prsty svírá mé půlky zadku a přidává na rychlosti.

Znovu zakloním hlavu a zasténám, když jeden z jeho prstů doputuje mezi mé půlky a dráždí mi otvor do zadku. Silněji ho chytím za vlasy a mírně se napnu, když pronikne tím prstencem svalů.

Ale hraje si se mnou jen chvíli. Zvedne se a znovu se vrhne na má ústa. Pomalu cupitám až za ním k posteli, jen to s těmi kalhoty u kotníku není tak snadné.

Odstrčím ho do postele a rychle se sehnu, abych je mohl sundat i s botami a ponožkami. Pokouší se rozepnout si svou košili, ale doslova na něj skočím, až zaskuhrá na protest.

„Brouku," zamumlá, tak se mu přisaju ke krku a uvelebím se mezi jeho nohama. Obejme mě jimi kolem pasu, ale na zádech ucítím, že má stále boty, proto natáhnu ruku, že mu je sundám, ale poslepu ničeho nedocílím. Maximálně masáži nohou.

Narovnám se v zádech a konečně dám ty boty dolů. Hodím je přes rameno na podlahu pokoje a natáhnu ruku, abych mohl Jungkooka polaskat na hrudi, kterou už nezakrývá košile.

Rozepnu i zbylé dva koflíky, zatímco se mu urychleně nadzvedává hrudník, jak nemůže popadnout dech.

Když se konečně zbavím i jeho kalhot, naskytne se mi pohled jako pro bohy.

Pokaždé se nad jeho krásným tělem zarazím. Přibylo mu pár nových tetování na bocích a stehnech, ale miluju každé z nich.

Kleknu si mezi jeho nohy a Jungkook se po loktech posouvá doprostřed postele. Následuju ho, jak šelma na lovu. Natáhnu ruku a stáhnu košili z jednoho jeho ramena. Nesundám ji. Přijde mi sexy, když ji má takto provokativně nasazenou.

Kousnu ho do něj. Potom mezi zuby stisknu kůži na jeho krku a rty se posouvám níž, až k jedné z jeho bradavek.

„Tae!" vykřikne a vplete mi prsty do vlasů, když ji olíznu a následně skousnu. Jednou rukou se podpírám vedle jeho boku a tou druhou zabloudím do jeho klína. Vezmu jeho penis mezi prsty a pomalu ho polaskám, že se pode mnou prohne v zádech.

Věnuju stejnou péči i druhé bradavce a Jungkook ještě víc roztáhne nohy. Chytne se pod koleny a přitáhne si je k bokům.

Zakřením se nad jeho nenasytností. Každou chvíli mě bude prosit, abych si ho vzal.

Pomalu se sesunu níž, aniž bych ho přestal masturbovat. Lehnu si na břicho, s hlavou přímo u jeho rozkroku a mezi rty vsaju jedno z varlat.

Už jen sledovat, jak se po každém mém doteku Jungkook celý napne je něco, co mě dokáže udělat.

Špičkou jazyka zatlačím do prostoru mezi jeho penisem a dírkou, kterou potřebuju trochu roztáhnout, aby se ráno mohl hýbat. Olíznu ho a vsaju mezi rty i druhé varle.

Pousměju se, když mi jeho penis v ruce ještě víc ztuhne, proto ustanu, aby to nebylo tak rychlé. Mezitím ho nechám na pár chvil vydechnout. Dám mu pusu na stehno a zakřením se, protože nadzvedne hlavu s tím svým pohledem plným nedočkavosti.

„Vážně to budeš prodlužovat?" nadhodí a přimhouří na mě oči.

„A jakou bys měl představu?" zeptám se a palcem zakroužím na jeho špičce penisu.

Jungkook se moc nevyjádří. Tak trochu mu beru dech z plic.

Znovu padne hlavou do polštářů, tak se skloním a nečekaně pro něj, obkroužím jazykem vstup do jeho zadku.

Boky vystřelí vzhůru, že ucuknu a uchechtnu se.

„Kurva Tae!" okřikne mě, ale kousnu ho do stehna. Tentokrát je na můj výpad připravený, proto zůstane na místě, když to udělám znovu. Pořádně do něj zabořím jazyk a k uším mi dolehne jeho hlasité zasténání. Zamručím do jeho pozadí a cítím, jak se mi rozpadá pod rukama.

Jeho penis začne pulzovat a po chvíli se udělá na své břicho. Narovnám se v zádech a vložím do něj jeden prst. Pořád ho masturbuju, aby to ze sebe všechno dostal a užívám si ten úchvatný pohled na něj, jak se svíjí při orgasmu.

Zakroužím prstem uvnitř něj a najdu ten hrbolek, který ho nutí k extázi. Ani na moment mu nedovolím ochabnout. Nakloním se nad něj a zuby ho zatahám za dolní ret.

„Jsi nádherný," vzdychnu mu do úst a víc do něj zabořím prst.

„Pomiluj mě, lásko," vydechne a obejme mě kolem krku. Propleteme se jazyky a já na něj nalehnu plnou váhou. Vím, že to snese. Ruce zabořím do jeho vlasů a mírně přirazím k jeho klínu, že se otřeme penisy.

„Lubrikant," uchechtnu se, když si mě chce nasměrovat mezi své půlky a odtáhnu se.

„Vykašli se na něj," zaskuhrá na protest, ale akorát nad ním potřesu hlavou. Ráno by si vynadal, že mě k něčemu takovému nutil.

Vstanu z postele a najdu své kalhoty, které se válejí na podlaze. Mám v nich peněženku a v ní ukrytý cestovní lubrikant.

Vrátím se zpátky k Jungkookovi a do dlaně si nanesu větší dávku gelu. Rozetřu ji po penise, když mě Jungkook pohladí po tváři.

Pousměju se a vezmu jeho ruku do své. Hrudí se mi rozlije neuvěřitelné teplo, jen co zahlédnu snubní prsten. Ani si ho neprohlídl. Snad si brzo všimne té rytiny uvnitř.

Políbím ho na hřbet ruky, i na ten prsten, než si s ním propletu prsty a ruku mu přišpendlím vedle hlavy. Tou druhou svůj penis nasměruju mezi jeho půlky a mírně zatlačím, abych se do něj dostal.

Jungkook mi pevně stiskne ruku a prohne se v zádech, když ho kousek po kousíčku naplňuju. Oba si vzájemně hledíme do očí, s pootevřenými rty, a zhluboka oddechujeme.

„Miluju tě," zamumlám a boky přirazím do jeho stehen. Jungkook blaženě zasténá a volnou rukou mě obejme kolem pasu.

„Určitě ne tolik, jako já tebe," zakření se provokativně, tak něj přirazím, abych mu vzal slova z úst.

„Říkal jsi něco?" pozvednu obočí a znovu pohnu boky. „Nezlob se lásko, přes to tvé sténání, tě strašně špatně slyším."

„Jdi k čertu," zamumlá, že se zasměju a přidám na tempu. Miluju, když ho takhle zbavuju rozumu.

Zaryje mi prsty do půlky mého zadku a já na jeho pobídku ještě víc přidám. Zasténám mu do tváře a jemně ho do ní kousnu. Není jediný, kdo při našem sexu nedokáže racionálně uvažovat.

„Můj svatební slib tomu tvému natrhne prdel," vzdychne a znovu hlasitě zasténá. Prudce do něj přirazím a ustanu v pohybu, abych si dal dohromady tu větu, kterou řekl.

„Spíš se modli, abych ti ji teď nenatrhl já," kmitnu obočím s poťouchlým úsměvem a Jungkook se vymotá z mého sevření.

Odhodí mě na postel vedle sebe a obkročmo se mi usadí do klína. „Na veřejnosti jsi ten velevážený pan podnikatel, ale jinak jsi opravdu zvrhlý, pane Kime," nakloní hlavu na stranu a narovná se v zádech.

Dlaněmi přejedu po jeho dokonalých pevných stehnech a zatnu mu do nich prsty. Jungkook dá ruku za sebe a znovu můj penis zavede mezi své půlky.

Pootevřu rty a nadzvednu hlavu, abych viděl, jak do něj pomalu zajíždím. Takový nádherný pohled by měli zakázat.

„To jsi ze mě udělal ty," podotknu a hlavou padnu zpátky do polštáře, „pane Kime?" nadhodím, že se Jungkook zarazí.

Přimhouří na mě oči a nakloní hlavu na stranu. Nejspíš se snaží přemýšlet, jak moc se mu to oslovení líbí.

„Pane Jeon Kime?" opáčí a já ho dlaněmi polaskám na hrudi.

„Beru to tak, že si o tomhle promluvíme později," dodám a přirazím do něj zespodu. Je mi fuk, jestli si nechá své jméno anebo si vezme moje. Úplně mi stačí, když budou všichni vědět, že patří jen mně.

Jungkook dopadne dlaněmi na mou hruď a pomalu se začne nadzvedávat. Chytím ho za boky a vyjdu vstříc jeho přírazům. Pokud na mě ještě chvíli bude koukat takhle svůdně, moc dlouho to nevydržím.

Naše sténání je čím dál naléhavější. Jungkook se kolem mě častěji stahuje a já nemám daleko k tomu, abych se udělal do něj.

Nadzvednu ho ze sebe a zhluboka vydechnu napětím, které mnou lomcuje. Jungkook se mi zhroutí na hruď že cítím, jak rychle mu buší srdce.

„Zase nás chceš mučit?" zamumlá, tak ho líbnu do vlasů.

„To rozhodně," uchechtnu se. Nadzvedne hlavu, tak mu dám dlouhý, líný polibek. „Na kolena, baby," poručím a on mě s úšklebkem na tváři poslechne.

Dá nohy od sebe a podepře se na loktech. Vyšvihnu se do kleku a věnuju mu menší kousanec na jednu z jeho půlek. Nanesu si na penis ještě trochu lubrikantu a znovu do něj pomalu proniknu.

Jsem jemný. Oba jsme na hraně a chybí opravdu málo, abychom se udělali, jenže já si moc rád vychutnávám ten pocit úzkosti, být v jeho těle.

Nalehnu na jeho záda a obejmu ho kolem hrudi. Trochu poodhrnu tu košili, abych mu mohl dát pusu na rameno. „Lehni si a natáhni nohy," poručím mu znovu a on se na mě ohlédne s jiskřičkami v očích.

„Ale ne," vzdychne, tak z něj vystoupím, aby měl lepší prostor.

„Ale ano," uchechtnu se, když mě znovu a zase poslechne. Sednu si mu na stehna a špičkou penisu poklepu prostor mezi jeho půlkami. Dlaněmi je dám od sebe a proniknu do něj, že vykřikne na celou místnost. „Neboj se miláčku, teď nás udělám."

Roztáhnu nohy a rukama se zapřu o jeho paže, aby se ani nehnul. Pro něj to bude mnohem víc mučení, protože to, jestli dospěje k vrcholu, je teď pouze na mně. Je mi oddán na milost a nemilost, protože se nemůže ani trochu pohnout.

Zprvu jsem opravdu něžný. Jen do něj pomaličku zajíždím, abych našel ten bod, který ho vyburcuje k nepříčetnosti. Jenže mi to netrvá moc dlouho a já ho těmi pomalými pohyby akorát mučím.

„Miluju tě," vzdychnu mu do ucha a rozhýbu pánev k prudším a rychlejším pohybům. „Kurva! Moc tě miluju!"

Jungkook pode mnou jen pevně svírá cípy polštáře a pokouší se jím i tlumit své hlasité projevy. Já tak zdrženlivý nejsem.

Sténám mu do ucha, koušu ho na ramenech i lopatkách, které už nezakrývá košile, a celkově na něj přestanu brát ohledy, když cítím, jak každou chvíli vybouchnu.

Jungkook se kolem mě neuvěřitelně stáhne, že do něj naposledy silně přirazím a hlasitě vykřiknu, jak mnou projde záchvěv orgasmu tak silný, že se mi zatmí před očima.

Chvíli trvá, než se dostanu do stavu, kdy pod sebou cítím Jungkooka, jak se celý chvěje. Úplně jsem ho zalehl, tak se odtáhnu a lehnu si vedle něj.

Oba popadáme dech a vstřebáváme ten zážitek. Ohlédnu se na něj. Má pořád zavřené oči a oddechuje ústy. Natáhnu ruku, abych ho pohladil po zádech, ale ještě víc se zachvěje, tak mu dám pusu na rameno.

Je v tuhle chvíli tak úchvatný, že bych si to dal klidně znovu. Což možná udělám, ale až naberu druhý dech.

„Neměli jsme kondom," zamumlá omráčeně a pootevře oči. „Mohl bys?" máchne rukou ke svému zadku.

„Raději tě vezmu do sprchy," uchechtnu se a vstanu z postele. Jungkookovi pomůžu na nohy a konečně z něj sundám tu košili, ale on mě obejme kolem krku a zavěsí se na mě, takže ho tam musím doslova dotáhnout.

Celou dobu mi u toho okusuje krk a šimrá mě nosem na čelisti.

„Zlobíš," mlasknu, když ho natisknu zády na kachličky ve sprše a pustím teplou vodu. Jungkook se ode mě ihned odtáhne a vleze pod proud. Prohrábne si vlasy a přes rameno se na mě ohlédne.

Očima sklouzne po mém těle a vyšpulí zadek, že se na něj ihned zahledím. Potřesu hlavou a přitisknu se k jeho zádům. Rukou zajedu mezi jeho půlky a prsty proniknu dovnitř, abych ho očistil.

Jungkook hlasitě vzdychne a hlavou se mi opře o rameno.

„Ty toho ještě nemáš dost?" zavrním mu do ucha a postřehnu, že se usměje.

„Copak jsem tě měl někdy dost?" nadhodí, že ho opřu hrudí o kachličky a znovu ho naplním svým vzrušením.

„Pravda," podotknu a pořádně do něj přirazím. Té žádosti o ruku rozhodně nebudu nikdy litovat.

Jungkook

Ještěže jsme si včera zvládli dát sprchu. Opravdu netuším, jak bych se teď belhal do koupelny, abych uklidil to, co Tae zasel.

Jdeme v klidu chodbou až dolů, v domácím oblečení od Taeho, kde je celá rodina usazená na pohovce u vánočního stromu. Ušklíbnu se, když zahlédnu své rodiče, ale vynahradí mi to Sehun a Kunhyo, kteří si nadšeně rozbalují dárky pod stromečkem. Nejspíš tady všichni přespali.

„No dobré ráno," spustí na úvod otec a překvapivě se vesele usmívá.

Nejistě na všechny mávnu a s Taem se posadíme vedle Josuna. Sice jsme to včera přehnali nad rámec našich možností, ale alespoň se dokážu normálně pohybovat, aniž bych klopýtal.

„Ty dokážeš normálně chodit?" vysměje se mi Josun, že vytřeštím oči a neuvěřitelně ztuhnu na místě.

„Divím se, že vůbec vstal z postele," podotkne Kira a mně padne brada na hruď, když si k tomu přisadí hlasitým zívnutím.

„Neříkejte, že..." spustí Tae, ale Haeri ho přeruší.

„Bylo to nahlas," řekne přímo a já mám chuť se propadnout pod zem. Tae si promne oči a zhluboka si povzdechne, zatímco já praštím hlavou o opěrku pohovky.

„Pravidlo číslo tři?" nadhodím a Tae urychleně přikývne.

„To máte nějaké pravidla ohledně soukromí?" zachechtá se Josun, ale praštím ho pěstí do břicha, že se zkroutí bolestí.

„To je interní," odkašle si Tae a položí mi ruku na stehno.

První pravidlo, nešukat, když máme návštěvu. Chudák Haeri byla v první linii, když spala v pokoji pro hosty vedle Taeho ložnice. Druhé pravidlo, nešukat v mém studiu. To byl tehdy Yoongi, co si ke mně přišel půjčit jehlu, protože mu nové ještě nedorazili a měl to přímo jako z pornofilmu. Jen naživo. A teď už i třetí pravidlo. Nedělat to v domě našich rodičů.

„Přestaňte je trápit," máchne rukou paní Kim a já si raději přikryju oči, protože se na ni ani nedokážu podívat. „Alespoň někomu to v posteli klape víckrát než jen jednou."

Útrpně zaskuhrám a přitáhnu si kolena k hrudi.

„Mami!" vykřikne Tae zděšeně, zatímco já se snažím zůstat neviditelný. „Nemohli bychom tohle prostě přejít?"

„Jungkooku! Co to máš na tom prstě?" vyjekne najednou paní Kim a já k ní zvednu oči. Ruku si schovám do klína a i s červenými tvářemi zalapám po dechu, jako ryba na suchu.

Ohlédnu se na Taeho, jestli jim to chce říct teď, anebo to necháme na jindy.

„Snubní prsten, co jsem mu koupil v Japonsku," opáčí Tae s úšklebkem, že si skousnu spodní ret a uculím se.

Najednou se strhne povyk a všichni k nám přiběhnou, aby nám pogratulovali. Alespoň jsme tak zakecali ten trapas, že nás všichni s Taem slyšeli, jak jsme si to v noci rozdávali.

Paní Kim má v očích slzy a můj táta mě pevně obejme. Dokonce mi šeptne do ucha, že je na mě pyšný, ale bylo to tak potichu, že jsem si to klidně i mohl domyslet.

„Takže jste oslavovali," zasměje se Josun, ale kopnu ho do holeně a on se raději odbelhá zpátky na pohovku.

Tae mě obejme kolem ramen a dá mi pusu do vlasů, když před nás najednou přiběhne Kunhyo a vyfotí nás tím polaroidem, co dostala k Vánocům.

„Tu fotku chci," ukážu na ni prstem, ale ona se se smíchem rozuteče pryč.

„Co bys řekl na vánoční svatbu?" nadhodí najednou Tae, že se na něj ohlédnu s pozvednutým, obočím. Obejmu ho kolem pasu a dám mu pusu na tvář.

„A ty vážně čekáš, že vydržím tak dlouho?" houknu a Tae si položí předloktí na mé ramena. Skloní se a i přede všemi mi dá mlaskavou pusu.

A zase si nás vyfotí Kunhyo.

Zakroutím nad nimi hlavou, že mají takovou radost z toho dárku. Ale nakonec pochopím, proč mi ty fotky nechtěla dobrovolně dát. Jako svatební dar ve fotoalbu se vyjímají lépe. Zbytek si s Taem budeme muset doplnit sami.

....................

Veselé Vánoce! Mnoho štěstíčka a zdravíčka a hodně dárečků! Snad všichni spořádaně odpočíváte a užíváte si volna.

Věřili byste, že mě napadlo pokračování už loňský rok? Když jste všichni doufali, že bude na Silvestra, tak mě mrzelo, že jsem vás nejspíš zklamala, tak mě napadlo že by stálo za to, udělat takové roztomilé pokračování.

Snad se mi to povedlo a moc jsem to nepřehnala :) Taky mi došlo, že jsem dlouho nenapsala Taekook, tak to nějak musím napravit.

Hlavně pořádně odpočívejte a nabírejte síly. Já měla v plánu napsat i povídku na Silvestr, ale ponořila jsem se do jednoho příběhu, který teď přepisuju, tak nemám ani myšlenky ani nápady. Tak zase po Novém roce.

Vaše B 💚💜

8368 slov