Yoongi

„Mě nezajímá, že ty prachy ukradl Hyunjin, Taemine," vyštěknu do sluchátka telefonu a poklepu na rameno Namjoona, který řídí auto. Zakroužím prstem, aby to otočil, protože o tomhle si budu chtít s Taeminem promluvit osobně. „Byla to tvoje zodpovědnost a ty to taky zařídíš a..."

Zarazím se, protože mi to ten zmetek položil a kouknu na Namjoona za volantem.

„No chápeš to?" zabručím, ale on se jen zasměje a potřese hlavou.

„Předpokládám, že ho budeš chtít navštívit osobně," houkne, tak kývnu hlavou a vytočím Jungkooka.

„Chci tebe i Hoseoka u Taeminova domu," zavrčím. I Jungkook mi to hned položí, jenže na rozdíl od Taemina, vím, že on mě poslechne. „Mám já zapotřebí, řešit takové sračky?" odfrknu směrem k Namjoonovi.

„Měl jsi víc pověřovat a méně se angažovat," opáčí Namjoon.

„Víš, že potřebuju vědět, co se v mém byznyse děje," pronesu a je mi jasné, co mi na to odpoví.

„Tak si nestěžuj."

Pomalu na něj zavrčím, jak mě tím vytočí, ale zkrátka tak pracuju. Už tak jsem svěřil převoz peněz někomu, komu bych neměl věřit ani nos mezi očima a hele kam to vede. Musím ho jet navštívit osobně, že mě takhle podělal.

Namjoon k Taeminovu domu dorazí dřív než Jungkook s Hoseokem. Zaparkuje u chodníku, abychom na ně mohli počkat, když Taemin vyjde z domu.

„Co to ten psychouš dělá?" zamumlám, když natáhne ruku se střelnou zbraní a vystřelí na naše auto.

„Nejspíš nám chce poškrábat lak," vydechne frustrovaně Namjoon, protože tohle auto je jeho láska. Mimo jiné. Stará se o něj, jako o vlastní. Taky je neprůstřelné, takže se ani jeden z nás nevzrušujeme, že takové kraviny dělá.

„Pokud ho takhle uvidí Hoseok, zabije ho," utrousím klidně, když se ozve zvuk pískajících pneumatik a do ulice vjede Jungkook s Hoseokem. Nezastaví za námi, ale rovnou vjedou na trávník před Taeminovým domem. Div, že ho nepřejedou. Bohužel, stihne uskočit na stranu.

Oba vystoupí z auta a Hoseok na něj míří zbraní, zatímco Jungkook k němu napochoduje jako Bůh pomsty a pustí se do něj pěstmi.

Zhluboka si povzdechnu a hlavou se opřu o opěrku sedadla. Nechávám ho, aby trochu upustil páru. Navíc, zaslouží si to. Žádný zmetek, jako je on, mě nebude okrádat.

„Já ty prachy neukradl," zaslechnu křičet Taemina, tak se znuděně ohlédnu. Jungkook ho opravdu nešetří. Má tvář celou od krve a nejspíš mu zlomil nos.

„Ale střílel jsi po našem šéfovi," utrousí klidně Hoseok a zadkem se opře o dveře auta u řidiče.

„Myslel jsem, že je Hyunjin," brání se, ale akorát se uchechtnu a zakroutím hlavou, když v dáli na chodníku uvidím nějakého studenta vysoké školy v uniformě. Chci vytočit Hobiho, abych je varoval, ale ten kluk se najednou rozběhne přímo k nim a do Jungkooka strčí, že o několik kroků ustoupí.

„Vidíš to, co já?" pronese Namjoon a já se nestačím divit.

„Fakt si ten usmrkanec teď dovoluje na Jungkooka?" zasměju se a vytočím Hobiho.

„Yoongi?" osloví mě schválně hlasitě, že Taemin celý ztuhne, zatímco ten student po Jungkookovi ječí.

„Kdo je to?"

„Počkej," opáčí Hobi a dá si telefon na hruď. Pokusí se s tím klukem mluvit, ale ten je jako utržený ze řetězu. Strká do nich a odhání je, jako by toho kokota bránil. „Co jsem stačil pochopit, tak nejspíš jeho brácha. Mladší brácha."

„Jimine, jdi domů!" zaslechnu řvát Taemina, ale Jimin se akorát zatváří, že brzo Jungkooka zabije.

„Dej mě nahlas," povzdechnu si, když to Hobi udělá a natáhne telefon k Taeminovi. „Ty sis dovolil, položit Sugovi hovor?" zeptám se ho ostře a všimnu si, jak polkne.

„Omlouvám se Yoongi," houkne tiše, zatímco si k němu jeho bratr klekne a starostlivě si ho prohlídne. „Už se to nestane, jenže Suga si nenechal vysvětlit, že jsem ty prachy neukradl já, ale Hyunjin."

„Řeknu ti to samé, co on," odseknu. „Na zodpovědnost jsi je měl ty. Ty ses měl postarat o to, že se dostanou do správných rukou a nechal sis je vyfouknout. Je mi u prdele, jak to zařídíš, ale ty prachy seženeš. Jinak byla dnešní lekce jen roztomilé pohlazení oproti tomu, co se stane příště. Rozumíme si?"

Taemin pevně semkne čelisti k sobě. Vidím na něm, že mi chce vzdorovat, ale prozatím se drží.

„Anebo bych si měl příště promluvit s tvým bratrem?" nadhodím a tentokrát rozšíří oči zděšením. „Takové pěkné tvářičky by byla škoda."

Taemin se ohlídne k mému autu, ve kterém sedím, ale skrz ztmavené skla nic vidět nemůže. Mou tvář má spojenou se jménem Suga. Min Yoongiho nikdy nikdo neviděl a musí to tak zůstat. Je to má ochrana.

„Rozumíme si?" zopakuju znovu.

„Ano," odvětí tentokrát, tak se pousměju.

„Máš čtyři dny." Ukončím hovor a klepnu na Namjoona, že můžeme jet. Tohle jsem vyřídil a teď se můžu přesunout do klubu. Mám tam jednu důležitou schůzku, která už déle nepočká.

Jimin

„Kdo to, krucinál, byl?" vyštěknu po Taeminovi, když odjedou obě velké SUV od našeho domu. Vypadá příšerně. Má krev všude na obličeji a nejspíš má i zlomený nos. Pomůžu mu, dostat se do domu, kde ho usadím na zatuchlou pohovku ze smetiště. Máme ji už několik let, ale pořád slouží dobře.

Skočím do koupelny pro malou krabičku s dezinfekcí a náplastmi, abych mu ten obličej mohl ošetřit. Stejně by měl jít do nemocnice. Alespoň s tím zlomeným nosem.

„Budeš už konečně mluvit?" zavrčím a vytáhnu vatu, na kterou naliju trochu dezinfekce. „Co to bylo za gorily?"

„Pracují pro Min Yoongiho," odvětí a sykne, když mu přiložím vatu k ráně nad okem. „Měli jsme převést jeho prachy do klubu, ale Hyunjin se zdejchnul i s nimi. A po mně chce, abych mu je vrátil."

„Ty jsi věřil Hyunjinovi, že je v pohodě doručí? Jsi idiot?" okřiknu ho, ale Taemin se akorát ušklíbne a znovu sykne, jak ho to bolí. Nejraději bych se na něj vykašlal, protože si za to může sám. „O kolika penězích se bavíme?"

„Neřeš to Jimine," opáčí. „Je to můj problém a já ho taky vyřeším. Ničeho se neboj."

„To bych chtěl vidět," odfrknu a krabičku s dezinfekcí mu strčím do ruky, ať si dělá, co chce. Vstanu z pohovky, popadnu svůj bágl do školy a chodbou se vydám kolem kuchyně až do svého pokoje. Silně třísknu dveřmi, aby Taemin věděl, že mě teď skutečně naštval.

Slíbil mi, že můžu v klidu studovat. Že se o nás postará. Po škole, jsem se já měl postarat o něj. Jenže s takovou nám oběma hrozí nebezpečí.

Zaplétat se s Min Yoongim. Co ho to kruci popadlo? I malé dítě v naší čtvrti ví, že se jedná o jednoho z nejnebezpečnějších mužů v Koreji a on si dovolí ho okrást.

Nejspíš to nebude jen nějaká malá částka, kterou by byl schopný do čtyř dnů sehnat. Tohle bude suma peněz. Jinak by na něj neposlal své gorily a dokonce ho osobně nenavštívil.

Zhluboka si povzdechnu a pokusím se uklidnit. Musím vymyslet nějaký plán. Jestli ty prachy ukradl Hyunjin, měli bychom najít nejdříve jeho. Mohl bych ho přinutit mluvit, ale to by u toho zase nesměl být Taemin.

Z batohu si vytáhnu učebnici a pustím se do učení. Teď s tím nic neudělám, tak to raději nechám na večer. Mám i celkem hlad, jenže vím, že v lednici nic není, tak se ani neobtěžuju vstávat. Zkrátka si můžu nechat zdát.

Taemin na mě klepe, že jde ven, ale neotevřu mu. Předpokládám, že bude hledat Hyunjina. Takže mě zase nechá doma bez dozoru.

Jen zaslechnu, jak třísknou hlavní dveře od domu a Taemin odejde. Opřu se do opěradla své židle a odhodím tužku na stůl. Zhluboka si povzdechnu, když mi pohled padne na mou skříň s oblečením.

Mám větší šanci Hyunjina najít, než můj bratr. I kdyby ho našel dřív, nedostal by z něj ani jediný won. Na to je Taemin příliš velký posera. Možná proto s ním mohl Hyunjin tak zamést.

Rozhodnu se rychle, abych měl šanci ho dohnat. Převléknu se z uniformy a obléknu si své kožené kalhoty, které mám ze sekáče a bílou košili bez knoflíků. Je průsvitná a pro můj plán geniální. Hodím přes sebe ještě kabát, do kterého nastrkám pár svých osobních věcí a vyběhnu z domu na autobusovou zastávku.

Taemin už tady není. Kouknu na časy příjezdů od doby, co odešel z domu, připočtu tři minuty, které by mu trvaly pokud by šel pěšky a s jistotou vím, že odjel do centra. Nejspíš se ho pokusí hledat v klubu lásky. Alias ve strip klubu. Stačí si jen počkat na další autobus.

Trvá to další půlhodinu, než konečně dorazí a pak dalších čtyřicet minut, než se mi povede dostat ke klubu. Vyhazovači ani nemusím ukazovat doklady. Jen si s ním trochu zalaškuju, zakmitám řasami a pustí mě dál. V šatně si odložím kabát a nechám si u sebe jen několik nejnutnějších věcí.

V klubu je dost lidí. Hlavně mužského pohlaví. Kupodivu zahlédnu Taemina ihned. Je ve společnosti Hyunjina. Sedí u jednoho z menších kulatých stoků, tak se postavím k baru. Hlavně, aby mě Taemin nezahlédl. Objednám si skleničku s vínem a koutkem oka je pozoruju.

Taemin je naštvaný. Věčně rozhazuje rukama, ale nevyvolává scénu. Hyunjin naopak vypadá, jako by ho můj bratr vůbec nezajímal. Což není moc dobrý. Pravděpodobně je mu situace mého bratra u zadku. Asi stejně, jako Yoongimu.

Byla to zodpovědnost mého bratra, aby se postaral o peníze, které mu nepatřily. A Hyunjinovi nezáleží na tom, co se s ním stane, pokud je Yoongimu nevrátí.

Nejspíš to nejde úplně po másle, protože Taemin po chvíli zvýší hlas a nakonec na Hyunjina řve i přes tu hlasitou hudbu, na kterou tančí lady Číča. Všichni se po nich ohlížejí, jen já se snažím na ně moc nekoukat. Musí zakročit ochranka, která Taemina vyvede z klubu, protože ruší představení a ostatní hosty.

Já ještě chvíli počkám. Upiju trochu vína, aby mi zbyla jen půlka. Během té doby se na pódiu vystřídají další dvě tanečnice a nakonec i jeden velice atraktivní muž v průsvitném županu a červených tangách. Vypadá, že o sebe pečuje.

Vezmu svou skleničku s vínem a ladným krokem se přesunu ke stolku, u kterého sedí Hyunjin. Bez zeptání si odtáhnu židli, na které před chvílí seděl Taemin a přisunu ji blíž k němu.

„Ahoj," pousměju se a přehodím nohu přes nohu. Zakroužím vínem ve skleničce a ještě víc rozšířím úsměv, když si mě změří očima.

„Známe se?" zeptá se, že málem překvapeně protáhnu obličej. Jistě, už je to pár let, kdy byl u nás doma, ale předpokládal jsem, že ví, kdo jsem.

„Jsme Taehyung," představím se jménem svého nejlepšího kamaráda. I s tím se dá pracovat. „Všiml jsem si, že... jsi tady sám, tak mě napadlo tě pozdravit," kmitnu obočím a napiju se vína.

„A co bys mi chtěl, Taehyungu?" nakloní hlavu na stranu.

„Co třeba si trochu popovídat?" opáčím. „Omlouvám se, jestli tě nějak ruším, jen..." vydechnu a trochu sklopím pohled. „Viděl jsem, že jsi tady sám a napadlo mě, že tě oslovím. Někdy je fajn, mít společnost," trhnu rameny a zahledím se mu do očí, „ale pokud chceš být sám, tak já zase půjdu."

„Ne," chytí mě za předloktí, když se začnu zvedat ze židle a zastaví mě. „Zůstaň. Rád uvítám nějakou společnost," usměje se, že se ihned uvolním a pustím se do naučených frází, které vždycky zaberou. Potřebuju, aby mi zobal z ruky. Aby udělal, co já chci. A na to není nic lepšího, než mu pochlebovat a zvyšovat ego. Na tohle slyší každý chlap.

Po chvíli zapojím i několik doteků. Mé vtípky jsou samé narážky na sex a víc se pokouším odhalit krk, když si hraju s límečkem košile.

Nakloním se blíž k němu a on udělá to samé. Prsty přejíždím po jeho paži a koušu se do rtu, který zaujatě pozoruje. Cítím jeho dlaň, jak se mě dotýká na stehně a nechtíc se zachvěju. Hyunjin má jednu velkou nevýhodu. Je opravdu přitažlivý. Až je mi ho trochu líto.

„Nechtěl bys jít někam do soukromí?" zeptá se dřív, než to stihnu udělat já. Zčervenám ve tvářích a i se skousnutým rtem přikývnu. Vstanu jako první a pohladím ho po ramenech. Zamířím do zadní části, kde se nachází toalety. Vím, že jde hned za mnou. Ani se nemusím ohlížet.

Projdu kolem toalet až k zadnímu východu, kde se k Hyunjinovi otočím čelem. Chytím ho za ruku a přitáhnu si ho k hrudi. Zakřením se mu do rtů, když otevřu dveře, které vedou na ulici. Dřív, než ho políbím, zvednu nohu a kopnu ho kolenem do rozkroku. Ihned se zlomí v pase, tak ho vystrčím na ulici a zabouchnu dveře do klubu.

Yoongi

„Hele, není támhle ten bratr Taemina?" pronese Jungkook a ukáže na jeden z kulatých stolků dole u pódia, kde zrovna tancuje Bumerang. Vstanu od svého stolu a přejdu k nepropustnému sklu, odkud mám výhled na vše, co se v mém klubu děje, ale nikdo nevidí mě. Jen odraz v zrcadle.

Dám si ruce do kapes od kalhot a nakloním hlavu na stranu. Jungkook má pravdu. Skutečně je to mladší bratr Taemina. Student vysoké školy, jenže uniforma vzala za své. Namísto toho dole sedí velice nádherný muž. Spíš sexy muž.

„To se teď snaží sbalit Hyunjina?" podiví se Hoseok a Jungkook přikývne, ale já přimhouřím oči. Něco se mi na tom nezdá.

„Má ale koule, že se odvažuje tady objevit," ozve se za mnou Namjoon.

„A teď myslíš Jimina anebo Hyunjina?" houknu a ohlédnu se za sebe, jenže Namjoon jen trhne rameny a zakření se. Taky se pustí do sendviče.

Zhluboka si povzdechnu a znovu se zahledím ke stolku, u kterého sedí Hyunjin i s Jiminem. I na tu dálku vidím, jak spolu flirtují. Jen to nedává smysl. Před chvílí odtud vyvedli Taemina a teď s ním mluví Jimin. Pochybuju, že tohle jeho okaté svádění myslí vážně.

„Chceš s tím něco udělat?" zeptá se mě Hoseok.

„Ještě nevím," opáčím. I mě překvapilo, že má Taemin s Hyunjinem takovou odvahu, aby navštívili můj klub, když na ně mám spadeno. Byl to sice Taemin, kdo měl ty prachy na starost, ale taky znám Hyunjina. A Taemin by to nikdy neudělal.

Ale idioti jsou to oba. Proto taky dělají podřadnou práci a nepatří do mé rodiny.

„Někam odcházejí," pronese Jungkook, tak se ihned seberu a vyjdu z kanceláře. Všichni jsou mi v patách, když procházím klubem, až k toaletám, kam ti dva zmizeli. Zahlédnu je na konci chodby u zadních dveří. Vypadají, že se na to každou chvíli vrhnou, dokud ho Jimin nekopne mezi nohy a doslova ho vystrčí ze dveří.

„Viděli jste to taky?" uchechtne se Jungkook, ale já dojdu až ke dveřím a otevřu je. Málem mi vypadne huba z pantů.

Jimin k nám stojí zády, nad Hyunjinem, který se válí na zemi. V ruce má zvláštně zakroucený nůž a vypadá, jako anděl pomsty. Úplně mi z něj jde hlava kolem.

Hyunjin se postaví na nohy a Jimin na něj zaútočí. Několikrát ho řízne do předloktí, jak se ten idiot pokouší krýt. Kdyby se mu raději snažil vyhnout.

Sejdu ty tři schody a na poslední se usadím. Z kapsy si vytáhnu krabičku cigaret a jednu si zapálím, když mu Jimin zaboří nůž do ramene a natlačí ho na zeď.

„Ukradl jsi prachy Min Yoongimu," zavrčí mu do obličeje, že udiveně pozvednu obočí. „Okamžitě mi řekni, kde jsou, jinak ti slibuju, že tohle už nikdy nepoužiješ."

Zakřením se, když si všimnu i druhého nože, kterým ho ohrožuje u rozkroku.

„Nikomu jsem nic nev-"

„Jak myslíš," odvětí lehce Jimin a zakroutí nožem v jeho rameni.

„Ne, počkej, počkej, počkej," zarazí ho Hyunjin s řevem plný bolesti a všimnu si, že se dívá přímo na mě. „Mám ty prachy. Sugo, vrátím je. Jen ho odvolej."

Jimin se na nás vyděšeně ohlédne, zatímco potáhnu z cigarety. Klidně vydechnu kouř a usměju se na něj.

„On pro mě nepracuje," odvětím klidně a odhodím zbytek cigarety k popelnicím. Vstanu a dám si ruce do kapsy. „V klidu pokračuj, anděli. Jsi sexy, když mácháš tím nožem."

Jimin se akorát ušklíbne. Vytáhne nůž z Hyunjinova ramene a odhodí ho k mým nohám. Ještě víc se zakřením, když na mě vrhne znechucený pohled a pokynu Hoseokovi, aby se o toho blbečka postaral.

Já ho klidně obejdu a vykročím k Jiminovi. Najednou nevypadá tak nebojácně, jako když měl pod palcem toho ubožáka.

Pomalu couvá z mého dosahu, ale já ho pořád následuju. Přece jen se trochu probere a přiloží mi jeden z těch nožů ke krku. Druhým mě chce ohrožovat u rozkroku, ale rychle se mi ho povede chytit za předloktí a silně s ním mrštím o zeď. Nalepím se na něj hrudí a skousnu si dolní ret, když nožem zatlačí na mé hrdlo. Pořádně se nadechnu a do nosu mě udeří jeho vůně. Sladký. Jako broskve.

„Tam dole mi nechceš ublížit. Kdo by ti pak udělal tak dobře?" povím mu klidně a on zalapá po dechu. „Na tvé vystoupení byla radost pohledět."

„Nedělal jsem to kvůli tobě," odsekne a vystrčí bradu. „Sám jsi to říkal. Nepracuju pro tebe. A tvůj pták mi nestojí za to, abych si jím špinil nože."

„Zajímavé," mlasknu a skloním se blíž k němu, že se skoro dotýkáme nosy. „Co mě to bude stát, abych si tě získal?" nakloním hlavu na stranu a opájím se jeho rty, které jsou jako stvořené k líbání. „Věř mi, že udělám naprosto cokoli. Cokoli, rozumíš? A ač to z tvé strany bude nedobrovolné, nakonec... to sám budeš chtít."

„O tom si nech zdát," zavrčí, ale já se znovu usměju. Vystrčím jazyk a olíznu jeho rty až po špičku nosu, abych ho alespoň částečně ochutnal. Pochybuju, že by mi dovolil, ho políbit. Nejspíš by byl schopný, mi ukousnout jazyk. Beztak cítím, jak mi víc zaryje ten nůž do kůže, až mi steče pramínek krve za límeček košile.

„Až se příště uvidíme, anděli, odejdeš se mnou," řeknu mu a uvolním sevření kolem jeho předloktí. Jen neustoupím. Dám ruce před sebe, aby viděl, že ode mě mu žádné nebezpečí nehrozí.

Zahledí se mi do očí. Nejspíš uvažuje, jestli mi to hrdlo doopravdy nepodřízne, ale nakonec sklopí zbraně a proklouzne kolem mě zpátky do klubu.

Pořád se sám pro sebe usmívám, když hledím na kamennou zeď před sebou. Ucítím, jak se za mnou někdo pohne. Přes rameno mi podá látkový kapesník, který si převezmu a přiložím si ho ke krku.

„Chceš ho jen do postele anebo do rodiny?" houkne za mnou Namjoon, tak se na něj s úsměvem ohlédnu.

„Až ho dostanu do postele, nebudu ho mít dost," pronesu s jistotou. „Pomůžeš mi vymyslet, jak ho dostat k nám do rodiny. Takový talent by se neměl schovávat v nějaké díře."

Nechal jsem ho být měsíc. Déle už to vydržet nedokážu. Ten kluk mi utkvěl v hlavě. Nemůžu se pořádně na nic soustředit. Jen na jeho výraz ve tváři, když mi držel nůž u krku. Na to, jak ladně sundal Hyunjina.

Namjoon zaparkuje auto před jejich domem a vystoupí z auta, aby mi mohl otevřít. Jungkook s Hobim vystoupí z auta za námi. Jen zběžně si prohlédnu jejich dům, kterému se ani nedá říkat dům. Spíš zchátralá špína.

Namjoon popadne kufřík a vyrazíme k jejich domu. Taemin je dost překvapený, když nám otevře jen ve spodním prádle a špinavém nátělníku.

„Na slovíčko," houkne Jungkook a s Hoseokem ho natlačí do jeho domu. Vejdu hned za nimi a raději se ani nezouvám, když vidím, jak to tady vypadá. A v tomhle on nechá žít mého Jimina.

„Hyung, co se to-"

Zaslechnu Jimina, který vejde do obýváků a ihned se zasekne, když nás uvidí v jejich domě. Na rozdíl od svého bratra na sobě má volné kalhoty a tričko, které mu sahá přes zadek.

„Jimine, jdi do svého pokoje," přikáže mu Taemin, zatímco vyděšeně hledí na Hoseoka, který ho prudce usadí na gauč uprostřed místnosti.

„To není třeba," mávnu rukou, zatímco Namjoon donese z kuchyně obyčejnou dřevěnou židli, na kterou se nemusím bát posadit. „Rád tě zase vidím, anděli," usměju se na něj a usadím se naproti Taeminovi. „Chci, aby ses k nám přidal," pokynu mu rukou a sleduju každý jeho pohyb, když se s opatrností usadí vedle svého bratra.

Z kapsy si vytáhnu krabičku cigaret a jednu si zapálím. Skáču pohledem z jednoho na druhého a vím, že je tím znervózňuju.

„Slyšel jsem, že jsi dostal Hyunjina," promluví Taemin, tak si přehodím nohu přes nohu. „Vrátil ti ty prachy, ne?"

„S Hyunjinem si už nemusíš dělat starosti," odvětí Jungkook a já se zahledím na Jimina. Mhouří na mě oči a vypadá, že mě chce upálit zaživa.

„Tohle je pro tebe," řeknu Taeminovi a mávnu na Namjoona, který položí na stolek mezi námi kufřík. Otevře ho jejich směrem a Taemin se ihned napřímí, když zahlédne obrovskou sumu v hotovosti. I Jimin zalapá po dechu, když ty peníze vidí. „Mám pro tebe návrh od Yoongiho. Přeje si, aby pro něj Jimin pracoval."

„Cože?" podiví se Taemin.

„Ne!" řekne do toho rázně Jimin.

„Co by to byla za práce?" odfrkne Taemin, zatímco na Jimina mrknu jedním okem.

„To tě nemusí zajímat," odvětím klidně a Jiminovi se mezi obočím vytvoří vráska, jak naštvaně krčí čelo.

„Ty si myslíš, že si jen tak můžeš přijít do mého domu, dát mi peníze, jako by sis mého bratra kupoval, a odvést si ho?" odsekne Taemin naštvaně. „Min Yoongi je možná mocný muž, ale nemůže si jen tak kupovat lidi!"

„To není platba za Jimina," povzdechnu si. „Je to kompenzace za to, že přijdeš o ochranu. A o bratra."

„Jimin s vámi nikam nepůjde!" zařve a vztekle zaklapne kufřík. „Nedovolím, aby byl můj bratr něčí děvka pro potěšení. Pokud ho Yoongi chce, ať si ho získá sám. Bez peněz a špinavých triků. Nechápu, proč posílá obyčejného posla."

Hoseok se naštve a vytáhne zbraň z pouzdra. Pozvednu ruku s cigaretou mezi prsty, aby se trochu krotil. Kdyby se Taeminovi něco stalo, Jimina bych určitě už nikdy nezískal.

„Hoseoku, Jungkooku, odveďte Taemina vedle, aby si ty peníze v klidu přepočítal," poručím jim a Jungkook ihned popadne kufřík, zatímco Hobi zvedne Taemina z gauče.

Všichni tři odejdou a Namjoon uvolní postoj. Svalí se na gauč vedle Jimina a přehodí nohu přes nohu.

„Nemáte nějaké sušenky?" zeptá se Jimina, tak se na něj oba ohlédneme, ale on jen trhne rameny a zahledí se ven z okna.

„Nech mě hádat," promluvím směrem k Jiminovi a on mi ihned věnuje pozornost. „Tvůj bratr nemá nejmenší tušení o tvém... druhém životě, pokud to tak můžu nazvat."

„Nevím, o čem to mluvíš," odvětí a ušklíbne se, když Namjoon sáhne do náprsní kapsy a vytáhne z ní složený papír se seznamem aktivit, které Jimin za poslední měsíc vyváděl.

Hazard, rvačky a vydíraní jsou jen slabý odvar oproti ostatním věcem, které za tak krátkou dobu stihl.

„Tvůj bratr se dokáže dostat do pěkných problémů," pokračuju, když Jimin hledí do toho papíru a zrudne v obličeji. „Jaké štěstí, že má tebe. Mladšího bratra, který od svých šesti let navštěvuje hodiny taekwonda, od svých šestnácti chodí na střelnici a umí se moc dobře ohánět nožem."

„Co ode mě chceš?" zavrčí znechuceně a odhodí papír přede mě.

„Nic," trhnu rameny a o ten papír típnu cigaretu. Trochu propálím i ten stolek, ale tohle už mu neublíží. „Naopak, mám pro tebe nabídku."

„Celý žhavý," odfrkne a založí si paže na hrudi.

„Chci ti dát svobodu," povím mu přímo a Jimin se znovu zamračí. „Se mnou, a tím myslím s Yoongim, nebudeš muset předstírat, že jsi někdo jiný. Budeš moct dělat to, co tě baví nejvíc a oba moc dobře víme, že škola to není."

„To můžu dělat i teď," opáčí pohotově. „A na rozdíl od práce pro Yoongiho, tímhle ochraňuju svého bratra."

„A to tě to baví?" promluví Namjoon, ale když si všimne mého pohledu, raději zmlkne.

„Proto tvůj bratr dostane pět miliard wonů," odvětím a tentokrát se na mě Jimin podívá zaujatě. „Dostane šanci na nový začátek. Bude si moct dělat, co se mu zachce. Ovšem bez tebe. Taky mu neřeknu o tvém tajném způsobu života. Ty na oplátku, dostaneš nový domov. Budeš chránit Min Yoongiho a jeho rodinu a on bude chránit tebe. Taemina budeš moct pochopitelně vídat. Je to tvůj bratr, ovšem v prvních dvou letech pouze na tvé narozeniny. Alespoň, dokud si nevybuduješ naši důvěru. A, budeš moct zabít, vydírat anebo podvést kohokoli, koho budeš chtít. Plus několik lidí, u kterých tě o to... požádáme."

Jimin se uchechtne a zakroutí hlavou. „Ty jsi opravdu upadl na hlavu, co?" zasměje se a já pozvednu jeden koutek úst.

„Pokud tvůj bratr ty peníze příjme, nebudeš mít na vybranou," houkne Namjoon a Jimin se vyděšeně ohlédne k místu, kde jeho bratr zmizel i s Jungkookem a Hobim.

„On by mě nikdy neprodal," promluví Jimin, jen mám pocit, že nezní moc přesvědčivě.

„V tom kufříku nejsou jen peníze," pronese znovu Namjoon. „Je tam i smlouva s ujištěním, že se ti nikdy nic nestane. Že nebudeš nikdy dělat nic, co nechceš a že se o tebe pan Yoongi postará do konce tvého života. A vzhledem k tomuto... vy tomu nejspíš říkáte dům, tak být tvým bratrem, neváhám."

Jimin se podívá Namjoonovi do očí a napjatě polkne. Pak se podívá na mě a je mi jasné, že přišel o jistotu.

Hobi se vrátí i s Jungkookem a Taeminem, tak se zvednu ze židle. „Vyzvednu tě zítra po škole," řeknu Jiminovi a i se svými muži odejdu. Taeminovi zůstal kufřík v ruce.

Jimin

Dělám jen neurčité obrazce na okrajích svého sešitu namísto, abych si psal poznámky. Tvrdě na nich pracuju už od začátku vyučování, protože se na nic jiného nedokážu soustředit. Tae se mě už několikrát pokoušel rozmluvit, jenže dneska jsem jako na trní.

Suga nám dal celé odpoledne a celou noc, kterou jsem mohl trávit se svým bratrem, než i s penězi odjede do Thajska. Hádali jsme se. Dlouhé hodiny jsme po sobě křičeli, zatímco mezi námi ležel ten podělaný kufřík s penězi.

Taemin navrhl, abych odjel s ním. Využili bychom ty peníze a utekli bychom spolu, ale Min Yoongi by nás našel. Kdyby neměl tu jistotu, že s ním odejdu, ani by mu je nenechával.

Konec vyučování přijde příliš brzo. To zvonění mě vytrhne z myšlenek a akorát otupěle sedím na místě a hledím na hodiny na zdi, když se všichni spolužáci zvedají k odchodu.

„Jimine? Ty nejdeš?" houkne na mě Tae s batohem na zádech, tak si povzdechnu a velice pomalu se zvednu z lavice. Tae mě chytí kolem ramen a vyvede mě z místnosti.

On má to štěstí, že je pořád šťastný. Má rodinu, která má hromadu peněz. Vlastní luxusní auto a neustále se kolem něj motá spousta holek, ale všem tvrdí, že s někým chodí, jen nikdy nikomu neřekl, s kým. Ani mně ne.

„Co ten protáhlý obličej?" zeptá se, když zastavíme u jeho skříňky, aby si mohl vzít věci. „Konečně je víkend. Žádné vstávání po ránu a trocha volnosti od učení. Nevím jak ty, ale já potřebuju vypnout."

„Mě spíš čeká peklo na zemi, než nějaká volnost," odvětím, aniž bych nad tím přemýšlel a Tae se zarazí. Hodí po mně pohled, kterým se ptá, co se děje, ale jen mávnu rukou. Nemám náladu mu říkat, co za sračky se v mém životě teď dějí. Znám ho moc dobře na to, abych se mu nesvěřoval s mými problémy. Akorát by si to bral osobně a pokoušel se mi pomoct. To do jeho dokonalého života nepatří.

„Hej! Venku prej stojí nějaké fáro!" zakřičí Chan na celou chodbu, tak se na sebe s Taem koukneme, že to musí být opravdu luxusní auto, když to všechny zaujalo.

Zastavíme ještě u mé skříňky a vydáme se ven ze školy. Zhluboka si povzdechnu a chci se s Taem rozloučit, aby neviděl, že mě dneska někdo vyzvedává, ale předběhne mě.

„Hyung? Ty jsi mě přijel osobně vyzvednout? Tomu nevěřím," zakřičí směrem k tomu luxusnímu autu, které si všichni kolem nás fotí a o které se opírá samotný Suga.

„Tentokrát tady nejsem pro tebe," odvětí Suga, když Tae poklesne v ramenou. Ihned se ale vzpamatuje, když zahlédne i druhé auto, ze kterého vystoupí jedna z goril, který je Sugovi neustále v patách.

Tae se rozběhne a doslova mu skočí do náruče. Taky ho přede všemi políbí, že mi málem vypadnou oči z důlků.

„Tak pojď Jimine," houkne Suga a otevře mi dveře spolujezdce.

Rezignovaně svěsím ramena. Moc dobře vím, že mi nic jiného nezbývá. Už nemám žádný domov. O to se ten blbec postaral.

Shodím batoh z ramen a praštím ho s ním do hrudi, když se usadím na sedadlo spolujezdce. Všimnu si, jak se Suga pousměje, ale zabouchne za mnou dveře a obejde auto, aby si sedl za volant. Můj batoh odhodí za sebe na zadní sedalo.

Všichni studenti naší školy nás vyprovázejí pohledem, když nastartuje a vyjede na silnici.

„Tae se mi jednou zmínil, že má dva starší bratry," promluvím první, zatímco sleduju silnici. Jsem celkem zvědavý, kam má v plánu mě ubytovat. „Ale už se nezmínil, že je jeden z nich kretén."

„Jsem na tebe tak hodný a ty na mě takhle," mlaskne a zakroutí hlavou. „Říkal jsem ti, že udělám naprosto cokoli, abych tě získal. Získat tě do své rodiny je první krok. Třeba tě trochu nalomí, až uvidíš, jak má vypadat opravdová rodina."

„Mou rodinu jsi podplatil a poslal do jiné země," odseknu a založím si paže na hrudi.

„Pokud považuješ rodinu za princip, že jeden bere, druhý dává, máš na ni špatnou definici," opáčí a odbočí do ulice vpravo. „Mám pro tebe několik pravidel. Není jich moc. První, do školy i ze školy budeš jezdit s Taehyungem. A nenech se vysmát jeho roztomilou tvářičkou. Dej mu do ruky zbraň a je asi stejně nebezpečný, jako jsi ty."

„Nejsem překvapený," zamumlám nezaujatě.

„Druhé pravidlo," pokračuje, jako bych nic neřekl, „mimo náš domov mě nebudeš oslovovat jinak než Sugo. Můžeš pochopitelně používat i přezdívky jako jsou miláčku anebo lásko, ale..."

„Lásko?!" vyštěknu a ostře se na něj podívám. „Ty vážně čekáš, že ti budu říkat lásko?"

„Doufám v to," pousměje se a můj chladný tón nebere v potaz. „Nejspíš mi to zabere ještě dost času, ale jednou..." ohlédne se na mě a kmitne obočím, než se zase věnuje cestě. „Třetí a poslední pravidlo, pokud budeš chtít odejít z domu, nikdy nepůjdeš sám. Vždycky s tebou budu buďto já anebo Hobi s Jungkookem. Pokud tyhle pravidla neporušíš, vybuduješ si tak u mě důvěru a svého bratra budeš moct vídat častěji, než jednou ročně na své narozeniny."

Akorát zkroutím obličej nad jeho požadavky. Není to tak hrozné, jak jsem se původně bál a pravděpodobně budu bydlet s ním i Taem v jednom domě. Tae by mě mohl udržovat při smyslech.

Jedeme nějakou dobu. Pochopím, kam míří, když odbočí do čtvrti s vilami a rodinnými domy. Od někoho, jako je on, jsem nejspíš čekal výškovou budovu s luxusním střešním bytem pro starého mládence.

Nejednou zastaví u kamenné zdi a zmáčkne tlačítko pod palubní deskou. Otevřou se obrovské vrata, za kterými je cesta vedoucí přímo do podzemní garáže.

Vytřeštím oči, když zahlédnu nejedno luxusní auto. Suga mezi ně zaparkuje a vystoupí. Natáhnu se pro svůj bágl na zadním sedadle a pořád ztuhle hledím na všechny ty auta, když vystoupím.

„Máš řidičák?" zeptá se mě, ale zakroutím hlavou. „To zařídíme. Mám celkem dost aut, tak si pak nějaké budeš moct vybrat. Taeho auto znáš," ukáže na Nissan GTR v černé barvě. Je to Taeho miláček.

„Věděl jsi, že s Taem chodím do školy?" zeptám se místo toho.

„Jo," kývne hlavou. „Jen jsem netušil, že jste přátelé. Zajímavá shoda okolností, co? Tae říkal, že už několikrát zval svého nejlepšího kámoše k nám na večeři, ale ten... neměl nikdy čas. Mohli jsme se potkat už dřív."

Protáhnu obličej a zakoulím očima. Suga, oproti tomu, se usmívá. Pokyne mi prsty, abych ho následoval ke skleněným dveřím, za kterými jsou schody do horního patra. Na číselníku vyťuká kód a dveře se automaticky otevřou.

Suga mě vede nahoru do přijímacího salónku. Hned vedle se nachází kuchyně, ze které se line vůně domácího vařeného jídla.

„Už jste doma?" ozve se za mnou, že leknutím nadskočím a otočím se čelem k muži s širokými rameny. „Tak to je on? Je ještě hezčí, než jsi ho popisoval."

„Seokjine, tohle je Jimin. Jimine, Seokjin. Můj starší bratr. Společně se staráme o Taeho a tenhle dům," promluví Suga a Seokjin ke mně natáhne ruku.

„Stačí jen Jin," usměje se mile, když mu potřesu rukou. „Kde jsou Jungkook s Taem? Vařím večeři."

„Jeli hned za námi," odvětí Suga a Jin mě obejme kolem ramen, aby mě nasměroval do kuchyně, ze které vychází tak skvělá vůně. Domácí jídlo jsem neměl už hodně dlouho.

„To nevadí, pomůžeš mi ty, Jimine," odvětí Jin a doslova mě vtáhne za kuchyňskou linku. Odhodí můj batoh na podlahu a do ruky mi strčí velký nůž, kterým mám krájet zeleninu. „Na tenké plátky, jo?" přikáže mi, že nemám ani šanci odporovat. S nožem sice zacházet umím, ale nejsem si jistý, jestli zvládnu krájet jídlo. Snad to není o tolik jiné, než řezání do lidí.

„Dělej tak, aby ten nůž neobrátil proti tobě," pronese Suga uštěpačně, když si z lednice vytáhne láhev s jahodovým džusem.

„Prosím tě," odmávne ho Jin druhým nožem, který si vzal on. „Kdo by chtěl ublížit někomu tak krásnému, jako jsem já? Navíc, vařím večeři," uchechtne se a drcne do mě ramenem. „Ale dítě, takhle ne," houkne a vezme mi nůž z ruky. „Musíš podélně," vydechne a ukáže mi, jak se správně krájí paprika.

Po nějaké chvilce mi to jde od ruky. Suga mezi tím zmizel, ale za chvíli se tady objeví druhá z jeho goril. Myslím, že se jmenuje Hoseok.

„Jungkook s Taem šli na kafe, ale už jedou domů," poví nám klidně a sedne si na barovou židli. Pozoruje nás při vaření a celkem mě to rozptyluje, že ukrojím opravdu velký kus mrkve.

„To je dobře, večeře je za půl hodiny," opáčí Jin a zamíchá krevety na pánvičce. „A oba dluží omluvu Jiminovi. Chudák se ani nestihl zabydlet a už mi musí pomáhat."

„Jungkook ti měl pomáhat?" uchechtne se Hoseok, že se ušklíbnu. Najednou nevypadá tak moc nebezpečně, jak se dělá. „Víš přece, že v poslední době nám toho Yoongi navalil hodně. Lítáme všude po městě skoro celou noc. Nemá už na Taeho tolik času, jako kdysi. Chtěli si to trochu užít jen ve dvou."

„Ale kuš," odmávne ho Jin. „Děláš, jako bych to nevěděl, ale odsral to chudák Jimin," máchne znovu nožem, tentokrát kolem mé hlavy, že tak tak uhnu z jeho dosahu, aby mi neublížil. Suga měl spíš varovat mě před ním, než jeho přede mnou.

„Čau lásko," promluví další muž, který vejde do kuchyně s pohledem zabořeným v telefonu. „Neměl bys tak máchat tím nožem, ještě někomu ublížíš."

„Drž se dál od mé kuchyně, Namjoone," varuje ho Jin a on zvedne oči od svého telefonu.

„Došel jsem sem omylem," opáčí Namjoon, když se rozhlédne kolem sebe a z misky ukradne plátek papriky, který ihned sní. „Čau Jimine. Rád tě zase vidím," mávne na mě rukou, než se zase věnuje svému telefonu.

„Hm, čau," houknu, ale mám menší dojem, že mě vůbec neslyšel. Raději se dál věnuju krájení zeleniny, jenže tentokrát se do kuchyně přiřítí udýchaný Tae i s jeho přítelem Jungkookem. Gorila číslo jedna.

„Promiň hyung," vyhrkne rychle Jungkook a zamíří přímo za Jinem ke sporáku. „Já zapomněl, že jsem ti slíbil pomoc v kuchyni."

Jin se natáhne po dřevěné vařečce a praští s ní Jungkooka přes rameno. A pak ještě jednou.

„Jiminovi se omluv, musel to převzít za tebe," odsekne Jin.

„Ne, že bych měl na vybranou," utrousím tiše.

„Promiň Jimine," řekne mi Jungkook, tak se podivím, ale pokračuju dál v krájení, jak mi poručil Jin.

„Raději jděte prostřít na stůl," zjeví se odnikud Suga a praští Taeho přes temeno hlavy. „A ty, jdi si sednout a dej si skleničku vína. Zase se nervuješ a to nikoho nebaví," vyžene Jina z kuchyně. Popadne misku se zeleninou, kterou jsem nakrájel a všechnu vysype na pánvičku na rozpálený olej. „Nikdy jsi nevařil co?" osloví mě, když Jin odejde a on sám se pustí do vaření.

„Ne," opáčím. „S Taeminem jsme zvládli jen polotovary a občas jsme měli i na donášku."

„Nejedl ani ve školní jídelně," práskne na mě Tae, když kolem nás projde s několika skleničkami v ruce. „Ne, že by se mu někdo divil."

Suga se věnuje míchání zeleniny na pánvičce, když se na něj s rozpaky podívám, ale neměl bych se tak cítit. Viděl, jak s Taeminem žijeme. Nemůže být překvapený, že jsem moc často neměl co jíst. Výjimečně se mi povedlo něco vyhrát v pokeru a mohli jsme si dovolit jídlo ze stánku, ale taky mi chvíli trvá, než zvládnu našetřit na další vstupní poplatek. Prostě se nám moc často nedařilo.

„No, měl bys vědět, že pokud tě Jin uvidí jíst polotovary, udělí ti několika hodinovou přednášku o zdravé výživě," řekne mi Suga.

„Má to být snad zákaz, co smím a nesmím jíst?" ohradím se.

„Znělo ti to jako zákaz?" pozvedne na mě obočí a já se roztřesu při pohledu do jeho hnědých očí. Něco se mu musí nechat. Je děsně atraktivní. Všiml jsem si toho už dřív, ale je pravidlem, že každý kretén je sexy. Možná proto jsem si nikdy nedokázal najít hodného kluka, když mě přitahují jen grázlové.

„Ne," vydechnu rezignovaně.

Suga se pousměje, když do kuchyně vběhne Tae a zatáhne mě do jídelny. Usadí mě vedle sebe, ke kraji dlouhého stolu. V jeho čele bude nejspíš sedět pán domu. Naproti mně sedí Jin a v klidu si vychutnává víno, jak mu poručil Suga. Vedle něj sedí Namjoon a hned vedle zase Hoseok, naproti Jungkookovi.

Trochu se zavrtím na místě, jak se cítím divně v jejich společnosti. Je to zvláštní. Všichni vypadají, jako by měli rodinnou pohodu u společné večeře. Ani náhodou nevypadají na nějakou mafii, která pomalu řídí celé tohle město.

Suga donese doprostřed stolu osmaženou zeleninu, kterou jsem já nakrájel a taky krevety s nudlemi. Usadí se do čela stolu a všem nám pokyne, že se můžeme pustit do jídla. Jungkook s Namjoonem se do toho pustí s obrovskou vervou, že ani nestačím zírat.

Potom si naberou ostatní a Suga dokonce počká, až si naberu já, než se on pustí do zbytků, co zůstaly na stole.

Povídají si. Normálně spolu klábosí o autech, Taeho se vyptávají na školu a Hoseok s Namjoonem dokonce řeší rozdíly mezi samopalem a útočnou puškou.

„Jimine? A odkud máš ty stylové zahnuté dýky?" zeptá se mě najednou Jungkook, že ztuhnu uprostřed pohybu. Všichni se na mě najednou ohlédnou, tak pomalu odložím hůlky s nabranými nudlemi a odkašlu si.

„Vyhrál jsem je v pokeru," pronesu co nejvíc klidně to jde, ale beztak se trochu zadrhnu. „Jsou... účinné."

„Vypadali nebezpečně," uchechtne se Hobi. „Máš je u sebe?"

Polknu knedlík v krku a napjatě se ohlédnu na Sugu vedle sebe. Nevím, jestli neexistují nějaké pravidla, že bych neměl mít zbraně v jeho domě anebo třeba u stolu. Jenže všichni na mě pořád zírají, tak se sehnu a vytáhnu své nože z pouzder, které mám připevněné ke kotníkům. Sundávám je jen, když jdu do sprchy.

Vytáhnu nože, zaháknu ukazováčky do jejich prstenců na rukojetích a zakroužím jimi.

„To jsi je měl celý den ve škole?" vyhrkne překvapeně Tae, ale usměje se.

„Nikdy je nesundávám," opáčím a tentokrát jsem klidnější, když je mám v ruce. Už se mi ani tolik netřese hlas.

„Chodíš s nimi i spát?" pousměje se Namjoon, který jako jediný pokračuje v jídle.

„Jo," trhnu rameny a ušklíbnu se, když si se Sugou vymění pohled. „Proč je to problém?"

„Není," odvětí Suga a pohodlně se opře o opěradlo židle. „Jen, že se už konečně pořádně vyspíš, aniž bys musel být ve střehu i v noci."

„Yoongi tím chce říct, že jsi tady v bezpečí," odvětí Namjoon a já po něm střelím očima. Omráčeně na něj hledím nad tím, jak ho oslovil.

„Namjoone," zamumlá Suga a kroutí u toho hlavou. A mně to konečně dává smysl.

„Yoongi?" oslovím ho a on se na mě ohlédne. Nepotvrdí mi to, ale ani nevyvrátí. „Ty jsi ale neuvěřitelný sráč," uchechtnu se a svalím se do židle.

Jak nejlépe ochránit sebe a svou rodinu, než se vydávat za někoho jiného? Vlastně to dává obrovský smysl. Yoongiho nikdy nikdo neviděl. Všechno za něj řeší jeho pravá ruka, Suga.

„Tae? Po jídle ukaž Jiminovi jeho pokoj. Je to ten vedle tvého," poručí Suga alias Yoongi. „Namjoone? Pojď se mnou."

Yoongi a Namjoon vstanou od stolu, tak je vyprovodím pohledem. Jin na mě mrkne jedním okem a Hoseok s Jungkookem se tiše chechtají.

„No, Namjoon ti podepsal doživotní rozsudek," houkne Tae a poplácá mě po rameni. „Teď už z naší rodiny nikdy neodejdeš."

Yoongi

Jungkook s Hobim vyzvedli Jimina ve škole a každou chvíli by měli dorazit za mnou do mého klubu. Já v klidu popíjím skleničku s červeným vínem a nespouštím oči z mé dnešní oběti.

Xu Minghao. Muž, který nesplnil jeden jednoduchý úkol. Budu si s ním o tom muset promluvit, jenže ve chvíli, kdy zjistí, že ho mám v hledáčku, zmizí a já tak budu mít další trápení a výdaje za jeho hledání.

„Jsme tady," ozve se za mnou Hobi a vede s sebou i Jimina. Jungkook je jim hned v patách a zavře za sebou dveře. Zakřením se, když vidím Jimina v té školní uniformě.

„Ahoj, anděli," pozdravím ho a on, k mému překvapení, zčervená ve tvářích. Už není tak drzý, jako před několika týdny, kdy se k nám přestěhoval. „Jak bylo ve škole?"

„Jako vždycky," opáčí a založí si paže na hrudi.

„Ještě jsem se tě nezeptal, jak se ti u nás líbí? Co tvůj pokoj? Je něco, co bys potřeboval koupit? Nebo změnit? Tae se zmínil, že jste byli nakupovat a moc jsi toho nepotřeboval."

„Pokoj je... nádherný," opáčí a odkašle si. „Děkuji, že se staráš, ale mám všechno, co potřebuju. Dokonce i několik věcí navíc."

„Dobře," pousměju se a znovu se otočím k nepropustnému sklu směrem ke klubu. „Víš, napadlo mě, že se těch několik týdnů u nás možná trochu nudíš, tak bych tě chtěl požádat o jednu laskavost."

„Ano?"

„Vidíš toho chlápka?" kývnu bradou k baru a Jimin se pomalu přesune vedle mě. „Ten v tom tmavě modrém saku. Rád bych si s ním promluvil, ale tak, aby o tom nevěděl."

„Dobře?" ušklíbne se a zahledí se mi do očí.

„Přiveď ho sem."

Jiminovi cuknou koutky a podívá se na svou uniformu. Pak se znovu podívá na mě, ale akorát na něj pozvednu obočí.

Nakonec si povzdechne a shodí ze sebe sako i kravatu. Odhodí své věci na mou pohovku a vytáhne košili z kalhot, které rozepne několik dolních knoflíků a cípy zaváže na uzel na břiše. Taky si rozepne první dva horní knoflíky a trochu poodhalí klíční kosti. Ještě si povytáhne kalhoty a otočí se ke mně zády.

„Ohlédl by ses za tím zadkem?" zeptá se mě, že se pobaveně uchechtnu.

„Za tebou bych se otočil vždycky, anděli," řeknu mu přímo, ale on si akorát zhluboka povzdechne.

„Jsi k ničemu," odfrkne a svůj zadek obrátí k Jungkookovi a Hobimu. „Ohlédli byste se za tím zadkem? Kalhoty školní uniformy jsou v tomhle nepraktické."

„Jo," zakření se Hobi.

„Ne," houkne ve stejnou chvíli Jungkook.

„Všichni jste k ničemu," zamumlá Jimin a vyjde z mé kanceláře.

Hoseok s Jungkookem se na mě pobaveně podívají, ale já se zaměřím na Jimina, který se objeví dole v klubu. Pomalu se proplétá mezi lidmi a nejspíš se snaží získat oční kontakt s Minghao.

„Měl pravdu, ty kalhoty nejsou moc sexy," houkne Hobi, když se postaví vedle mě.

„Dokáže to," opáčím a napiju se vína.

Jimin skutečně nevyužije své přednosti v oblasti pozadí. Namísto toho se ho pokouší zaujmout hranou stydlivostí a svým sexy pohledem, který po něm vrhá.

„Proč jsi tam neposlal nás?" zeptá se zaujatě Jungkook a dá si ruce do kapes, když stejně, jako já s Hobim, sleduje Jimina v akci.

„Nechci vyvolávat rozruch," opáčím a nakloním hlavu na stranu, protože ho Jimin skutečně zaujal. Teď k němu míří kolem několika stolků. „Taky nechci, aby se rozneslo, že mám na některé z nich došlápnuto. A chci udělat Jiminovi radost."

„Seš v tom až po uši," zasměje se Hobi.

„Už to tak vypadá," povzdechnu si a zakroužím vínem ve skleničce. „Přijde mi úchvatný."

„Spíš ses zabouchl do jeho masochistické stránky," odvětí Jungkook. „Slyšel jsem ho, jak s Jinem rozebíral, jak se nejlépe zbavovat mrtvoly. Div si nevytáhl notes, aby si udělal poznámky."

„Se mnou byl několikrát na střelnici," řekne mi Hobi. „Má naprosto parádní mušku. Nikdy neminul cíl."

„Já vím," pousměju se, když se Minghao skutečně chytí na lep. S Jiminem si teď dávají víno u baru a Jimin se ho neustále dotýká ve flirtujícím gestu. Stejně tak se kaboní, jako by se styděl, že mu věnuje pozornost takto atraktivní muž. Je přímo ukázkový.

A pak ho Minghao políbí. Přimhouřím na ně oči, protože to mnou mírně otřese, jak moc se mi to nelíbí. Navíc, Jimin vypadá, že si to užívá.

Chytne ho za klopy jeho saka a přitahuje si ho blíž k sobě. „Myslím, že jsem viděl dost," zamumlám a raději se odvrátím. Usadím se na pohovku u zdi a nechám Jungkooka s Hobim, aby mi hlásili, co se tam děje.

„Vede ho nahoru," houkne Hobi a Jungkook nevěřícně potřese hlavou. Oba se přesunou vedle pohovky, každý z jedné strany a jen čekáme na příchod Jimina a Minghaa.

Netrvá to dlouho. Za dveřmi zaslechneme Jiminův smích a pak Minghao najednou vpadne do dveří, jak ho Jiminovo koleno v rozkroku složilo.

Jimin za sebou zavře dveře a Minghaa překročí. Pohodlně se usadí na pohovku vedle mě, zatímco Jungkook s Hobim Minghaa odtáhnou na židli a přivážou ho k ní kobercovou lepící páskou.

„Suga?" zamumlá Minghao zmateně a pokouší se vyprostit, ale nedaří se mu to. „O co tady jde?"

Já se ohlédnu na Jimina a vezmu jeho bradu mezi prsty, aby se na mě podíval. Palcem přejedu po jeho rtech a nesouhlasně mlasknu.

„Políbil tě," řeknu jen a Jimin zčervená ve tvářích. „Zkus příště nezacházet tak daleko lásko," mlasknu a vlepím mu jednu rychlou pusu, že se ani nestihne ohradit.

Jimin si promne rty a přimhouří na mě oči. Pousměju se a konečně věnuju pozornost Minghaovi.

„Rád tě vidím," houknu a zakroužím vínem ve skleničce. „Už je to nějaká doba. Naposledy... kdy jen to bylo? Připomeň mi to prosím."

„Asi před měsícem," vydechne.

„Ano. To jsem tě požádal, abys předal vzkaz jednomu našemu společnému příteli," zakroutím hlavou. „Jaké pro mě bylo překvapení, že je Hyunjin stále na světě a dokonce i dýchá?" nakloním hlavu na stranu a Minghao se zavrtí na židli. „Má otázka zní, kam jsi ho ukryl?"

„Sugo já..." zamumlá a zavrtí se na místě. „Zbavil jsem se ho. Přísahám. Odvezl jsem ho k hranicím, aby to vypadalo, jako další mrtvý uprchlík. Proč bych ho někde schovával?"

„To mi řekni ty, jaký bys k tomu měl důvod?" přimhouřím na něj oči, ale on jen kroutí hlavou.

„Ne, ne, já ho zabil. Opravdu. Musíte mi věřit," pokračuje dál svou naučenou písničku.

„Lásko, věřil bys tomu, že nám tady lže do očí?" ohlédnu se na Jimina, který si skousne ret.

„Věřil," opáčí. „Ale já neznám okolnosti. A Hyunjina jsem neviděl."

„K tomu sráčovi bych tě ani nikdy nepustil," pousměju se. „Několik mých lidí ho zahlédlo v Gurogu. Šel si nakoupit nějaké... cigarety. Jsou to pouhé tři dny. Proto to vím s naprostou jistotou."

„Museli se splést," opáčí Minghao. „Sugo, no tak. Přísahám, že Hyunjin už je dávno mrtvý."

„Nechceš ho přesvědčit, aby nám řekl pravdu?" podívám se na Jimina, který se najednou vesele zakření a z pouzder, přidělaných u kotníků, vytáhne své dva nože.

Vstane z pohovky a zaujatě si Minghaa prohlédne. „Povolené je všechno?"

„Jen ho zatím nezabíjej," upozorním ho a napiju se vína. „Rozhodnu se až na základě toho, za jak dlouho mě to bude nudit."

Jimin ho obejde ze všech stran a položí na něj nůž, až sebou Minghao trhne. Potom ho jemně řízne do krku, jen špičkou nože a radostně se usměje.

„Já nevím jak začít," vydechne sladce a postaví se před Minghaa. „Všichni mi vždycky utíkali anebo se snažili bránit, ale ty... sedíš tady, mně naservírovaný přímo na podnose. Mohl bych ti ublížit tolika způsoby, jen..."

Jimin mu bodne nůž do stehna a zkroutí zápěstí, až Minghao úpěnlivě vykřikne.

„Neboj se, nezasáhl jsem tepnu," mlaskne Jimin a nůž vytáhne ze stehna. Potom se rozmáchne znovu a udělá mu obrovskou řeznou ránu na hrudi.

Narovná se v zádech a zaujatě si ho prohlédne.

„Brouku, tohle je fakt těžké," posteskne si a sedne si vedle mě na pohovku. Lokty se opře o kolena a mezi prsty krouží noži, jako s obyčejnými hračkami.

„Bolest se musí stupňovat," šeptnu mu do ucha a jemně promnu jeho zátylek. Prsty prohrábnu jeho vlasy a Jimin se pod mým dotekem uvolní. „Můžeš mu zlomit pár kostí, anebo..."

„Mohl bych mu uříznout prst?" ohlédne se na mě a najednou mu zajiskří v očích.

„To můžeš v každém případě," zakřením se. „Můžeš začít palci u nohou. Člověk pak ztrácí rovnováhu při chůzi."

Jimin se uvolní a opře se zády o pohovku. Dá si nohu přes nohu a nakloní hlavu na stranu, jak se pokouší usilovně přemýšlet, zatímco Minghao do toho skuhrá od bolesti.

„A co bradavky?" nadhodí, že překvapeně vytřeštím oči. Hobi si dokonce sáhne na své vlastní bradavky, jak ho to mírně rozhodí a Minghao zaskuhrá na protest. „Vždyť ty v podstatě nikdo nepotřebuje," dodá Jimin a trhne rameny. „Taky bych mu rád upravil ten jeho obličejík. Je na můj vkus až příliš atraktivní. Kreténi by se takhle hezcí neměli rodit."

„Jizva na tváři?" nadhodím, ale Jimin zakroutí hlavou.

„Spíš mě napadlo, uříznout mu nos, uši a... možná by mu i stačilo jedno oko?" otočí se čelem ke mně a vyšpulí rty.

„Je to celé jen na tobě," pobídnu ho rukou a on prudce vstane z pohovky, aby se pustil do práce. Bohužel, k jeho smůle, nedojde ani na řezání palců u nohou. Jimin ho nejspíš vystrašil už jen tím, jak popisoval, co všechno by mu rád provedl, že Minghao hodně rychle spustí, kde se Hyunjin nachází.

Znovu se svalí vedle mě na pohovku a trucovitě si založí paže na hrudi.

„Ať vás k němu dovede a dohlédněte, aby tentokrát splnil svůj úkol," poručím Jungkookovi a Hobimu, kteří Minghaa odpoutají a odvedou ho z mé kanceláře.

Otočím se na Jimina, který se pořád tváří naštvaně, tak ho kloubem prstu pohladím po tváři, ale ucukne mi.

„Nebuď takový," povzdechnu si. „Nemůžu za to, že to byl padavka. Příště ti najdu někoho lepšího." Vstanu z pohovky a přesunu se ke svému stolu. „Dej mi ještě tak půl hodinky a vezmu tě domů. Potřebuju jen podepsat pár papírů."

Jimin sedí pořád stejně ztuhle dalších deset minut. Je mi ho celkem líto. Opravdu jsem doufal, že by mohl alespoň trochu upustit páru.

Postřehnu, jak najednou vstane a pomalu přechází po místnosti. Pořád si hraje s těmi noži a i když je stále naštvaný, vypadá úchvatně.

Najednou se přesune vedle mě za stůl a opře se o něj zadkem. „Yoongi?" osloví mě, tak k němu vzhlédnu. „Můžu ti říkat Yoongi, když nejsme doma? Jsme sami."

„Víc se mi líbilo, když jsi mi řekl brouku," zakřením se.

„A je to tady zase," povzdechne si a zakoulí očima. „Neustále se mnou flirtuješ, ale... nic s tím neděláš. Proč?"

„Říkal jsem ti, co chci," odvětím. „Jen čekám na dobu, kdy to budeš chtít ty."

Jimin zčervená ve tvářích a sklopí pohled. Najednou mě pohladí po předloktí a mírně se pousměje. „Jsi vcelku milý."

„Překvapuje tě to?" podivím se.

„Jo," trhne rameny. „Jsi přece ten nebezpečný Min Yoongi. Něco jako solidarita a láska k rodině mě u tebe překvapuje."

Jimin nakloní hlavu na stranu a zlehka mě hladí po předloktí až k paži. Užívám si tuhle jeho pozornost, ale je to jen vteřina. Moc dobře si uvědomuju, co teď dělá.

Silně ho chytím za předloktí a přitáhnu si ho k sobě. „Mohl bys mi říct, proč na mě používáš stejné triky, jako na své oběti?" zavrčím prudce a on se přestane tvářit stydlivě.

Znovu zakoulí očima a povzdechne si. „Všiml sis?" odvětí a vytrhne se mi. „Promiň. Jsem nadržený. Chtěl jsem jen nějak upustit páru, když už jsem se nemohl ublížit tomu blbečkovi."

„Ty máš chuť na sex?" vyklenu překvapeně obočí a Jimin znovu trhne rameny.

„No co? Občas jsem to s těmi chlápky dotáhl do konce. Sice to byli všichni kreténi, ale pěkní kreténi," povzdechne si a schová své nože zpátky do pouzder u kotníků. „Zapomeň na to. Později si s tím poradím."

Dřív než stihne odejít, ho chytím za předloktí. Překvapeně se na mě ohlédne, tak se odsunu od stolu a přitáhnu ho před sebe.

„Pokud chceš sex, budu moc rád, když si o něj budeš říkat jen mně," houknu a vysadím ho na stůl.

Chytím ho pod koleny a jeho nohy si vysadím na boční opěrky svého křesla. Postupně mu sundám boty a ponožky, které odhodím na zem.

„Stačí jedno slovo," řeknu a dlaněmi přejedu po jeho kalhotách od lýtek po stehna, až k rozkroku, „a přestanu."

Rozepnu mu kalhoty a společně se spodním prádlem mu je stáhnu z nohou. Jimin se dlaněmi opírá o můj pracovní stůl a chodidly o opěrky mé židle na které sedím. Mám tak výhled na jeho úchvatný penis, který je celý ztvrdlý a už jen čeká, až se ho někdo dotkne.

Jimin si začne rozepínat košili, ale zakroutím hlavou a po židli se posunu blíž k němu.

„Nech si ji," poručím mu a s pohledem do jeho očí mu olíznu penis od kořene až po špičku.

„Do háje," vydechne Jimin slastně a lehne si na můj stůl. Mezi rty promnu jeho žalud a pomalu si ho celý vložím do pusy. Dlaněmi ho laskám na stehnech, když pohnu hlavou a pomalu ho celého ochutnávám.

Zpevním špičku jazyka kolem jedné z jeho větších šlach a pořádně ho jím promasíruju od spodu dolů. To samé udělám se špičkou jeho penisu a Jimin zasténá. Nohama mě obejme kolem krku, aby si mě přitáhl blíž k sobě a já jsem jako u vytržení, protože ucítím ty jeho pouzdra na nože, které si nikdy nesundává.

Vplete mi prsty do vlasů, kterými je silně sevře a najednou si sám udá tempo, jak ho mám kouřit. Být to kdokoli jiný, pravděpodobně bych ho odstrčil, abych mu ukázal, kdo je v posteli pánem, ale u Jimina mi to ani náhodou nevadí. Naopak, sám jsem se mu nabídl, aby mě využil pro své sexuální potřeby. Udělám cokoli, co je mu příjemné.

Jimin

Tělem mi projde neuvěřitelný proud mravenčení a já vyvrcholím Yoongimu do úst. Silně lapám po dechu, jak mě to celého pohltilo a neuvěřitelně semlelo.

Trochu povolím sevření nohou kolem jeho krku a znovu se zapřu o jeho židli. Yoongi se narovná a vstane ze židle. Sundá si sako z ramen a natáhne se k šuplíku ve stole, ze kterého vytáhne lubrikant a kondom.

Vytřeštím oči, když si ho nanese na prsty a zvednu se na tom stole na lokty, ale to už do mě vnoří dva prsty najednou, že silně zalapám po dechu. Chtěl jsem vykřiknout, ale jako by mé hlasivky někam zmizely.

Yoongi prsty jemně povytáhne a znovu je do mě zasune, že ho pravou rukou silně chytím za krkem a přitáhnu si ho blíž k sobě, až se druhou rukou musí zapřít o stůl vedle mě.

„Víc," vydechnu mu do obličeje a kousnu ho do dolního rtu. „Přitlač. Brouku," mlasknu a všimnu si, jak Yoongimu potemní pohled. Najednou do mě vsune tři prsty a já hlasitě zasténám. Ještě víc pro něj roztáhnu nohy a on mě obejme kolem pasu, aby mě posunul k okraji stolu a mohl se do mě lépe dostal.

Najednou mě pustí. Vytáhne ze mě prsty a já se rozplácnu na stole. Yoongi si dá kondom mezi zuby a rozepne si kalhoty. Ani si ho nestihnu pořádně prohlédnou, když rozerve ten obal od kondomu a nasadí si ho. Rovnou dá jednu mou nohu kolem svého boku a tu druhou chytí pod kolenem, aby ji zvedl výš.

Ještě trochu mě posune po stole k sobě a mezi půlkami ucítím, jak se do mě pomalu, kousek po kousíčku, zasouvá.

Máchám kolem sebe rukama, abych se ho mohl nějak dotknout a přiměju se mírně nadzvednout, i když se ten tlak uvnitř mě zvýší. Jednou rukou ho chytím za paži a druhou sevřu v prstech jeho tvář. Hlasitě vykřiknu, když do mě tvrdě přirazí.

Rty lapám po dechu a přitáhnu si Yoongiho k sobě. Zapletu mu prsty do vlasů a čelem se opřu o jeho.

„Kurva jo," vydechnu mu do obličeje a on mě konečně políbí. Propleteme se jazyky a Yoongi zafuní nosem. Ucítím, jak se do polibku usměje, když pohne boky. Není ani trochu jemný. Silně mi zaryje prsty do stehen a buší do mě s naprostou přesností.

Spokojeně mu zamručím do úst a lačně hltám jeho jazyk, kterým si mě podmaňuje. S každým jeho pohybem se mi otírá o prostatu a já se třesu po celém těle.

„Sugo já... ou," zaslechneme za sebou Namjoona a Yoongi do mě přestane přirážet. „Jen jsem ti chtěl říct, že čekám venku s autem."

Yoongi na něj klidně přikývne a já jen čekám, kdy se zabouchnou dveře, ale jako by tam Namjoon pořád stál.

„Dáš nám chvilku, abychom to mohli dokončit?" zeptá se ho ironicky Yoongi a i já se ohlédnu. Namjoon tam doopravdy pořád stojí a jen na nás zírá.

„Namjoone? Mohl bys zmizet?" požádám ho a on se konečně probere.

„Jo, sorry," máchne rukou a urychleně za sebou zabouchne dveře. Zasměju se a obejmu Yoongiho kolem krku.

„Měl bys zrychlit brouku," kmitnu na něj obočím a skousnu si dolní ret.

„V tom případě by ses měl držet," pousměje se. Chytne mě pod krkem a povalí mě pod sebe na stůl. Znovu rozhýbe boky a já se pevně chytím za okraj stolu u své hlavy. Druhou rukou ho chytím za předloktí a nejraději bych mu boky vycházel vstříc, ale můžu se akorát jen nechat šukat. Doufám, že to bude do bezvědomí.

Čím dál tím víc se ve mně hromadí tlak, který každou chvíli vybouchne. Yoongi mě šoupne po stole, že mi hlava přepadne přes okraj. Hlasitě zasténám a když se Yoongi dotkne mého penisu, během jedné vteřiny se rozpadnu na kousíčky.

Celý ztuhnu v neuvěřitelné slastné křeči. Yoongi do mě naposledy přirazí a v uších mi zazní jeho hlas plný uspokojení. Nalehne na mě plnou vahou a zaboří mi tvář do hrudi.

Spokojeně se usměju a zapletu mu prsty do vlasů. „Měl jsi pravdu," uchechtnu se.

„Jo? A v čem?" houkne udýchaně a ucítím, jak mě, tentokrát jemně, pohladí po stehně.

„Tvého ptáka by byla škoda, kdybych tě ho tehdy zbavil."

Probudím se vedle Yoongiho, v jeho posteli, a přes bok mám přehozenou jeho paži. Od té doby, kdy jsme si to spolu poprvé rozdali v jeho klubu, spolu šukáme neustále. Tak nějak se ho nemůžu nabažit.

Spojím dlaně k sobě a dám si je pod tvář. Pousměju se, když se dívám na jeho spokojenou a klidnou tvář. Je opravdu moc krásný. Navíc mi včera řekl, že mě miluje. Pořád tomu nemůžu uvěřit. Bohužel jsem mu to nedokázal říct zpátky. V tu samou chvíli jsem se udělal a moje myšlenky byly trochu v jiné dimenzi. Ale musím to napravit. Nejspíš Jinovi řeknu, aby mě naučil uvařit Yoongiho oblíbené jídlo.

„Zíráš na mě," zamumlá, aniž by otevřel oči.

„Nezírám," ohradím se. „Co bych z toho měl?"

„Nelži, lásko," pousměje se a pomalu rozlepí oči. „Už by sis měl konečně přiznat, že se ti líbím."

„A kde jsi na takovou blbost přišel?" odfrknu a chystám se vstát z postele, abych se mohl obléknout do uniformy, ale Yoongi mě chytí za paži a přitáhne si mě k sobě.

„Jsi ze mě udělaný," řekne mi a rukou zajede pod přikrývku. Prsty obemkne mého ptáka, který je z jeho doteku celý v pozoru a pomalu po něm přejede.

„Omyl," opáčím a přetočím ho pod sebe. Usadím se mu do klína a dám ruku za sebe, abych jeho penis nasměroval na správné místo. Tedy do mě. „To ty jsi celý udělaný ze mě," vydechnu a pomalu na něj dosednu.

Štípe to a pálí, ale povede se mi ho pojmout celého.

„Kurva Jimine!" zasténá Yoongi, ale mezi obočím má starostlivou vrásku, jak se o mě bojí. Pevně mě chytí za boky a já jimi zakroužím. Neodvažuju se příliš nadzvedávat.

Jednu ruku mu zatnu do prsního svalu a tou druhou se uspokojuju. Yoongi pode mnou sténá a já si užívám tu jízdu, mít ho uvnitř sebe.

Je to rychlé. Je to opravdu moc rychlé. Yoongi najednou zakloní hlavu a já uvnitř sebe ucítím ještě větší pnutí, jak se do mě udělá. Přidám na tempu svou pravačkou a po chvilce se mu udělám na hruď.

Zhluboka oddechuju, když se rukou zapřu o postel vedle jeho hlavy. Spokojeně se usměju a dám mu dlouhou pusu.

„Jak jsem říkal, jsi ze mě totálně hotový," houknu a jemně ho kousnu na špičku nosu. Teď si budu muset dát i sprchu.

Do mé třídy vejde sekretářka děkanky a omluví se, že nás vyrušila při vyučování. Potom mi pokyne rukou, abych si vzal své věci a následoval ji.

Nechápu, co se děje. Vím s jistotou, že jsem nic neprovedl. Po cestě do kanceláře děkanky mě i napadne, jestli se třeba někomu náhodou nic nestalo, ale to by zavolali Taeho, ne mě.

Dojdeme do kanceláře, kde jsou společně s děkankou i dva muži v obleku.

„Jimine, posaď se prosím," pokyne mi děkanka, tak se mírně ukloním a vezmu místo v jednom z křesel naproti jejímu stolu. „Navštívili nás tito dva pánové z tajného úřadu od policie. Mají velice závažné obvinění, co se týče tvého opatrovníka."

Zmateně nakrčím čelo a ohlédnu se na ty dva chlápky, kteří se najednou tváří lítostivě, i když mají výraz nebezpečných mužů.

„Pane Parku, navštívil nás váš bratr Taemin," spustí ten první, který se tváří o trochu méně přísně než ten druhý. „Vznesl velice závažné obvinění na muže jménem Min Yoongi, se kterým momentálně bydlíte. Jeho slovy s ním žijete nedobrovolně, protože vás unesl. Také se angažuje v nelegálním obchodování, vydírání a... ubližování na zdraví."

„Pardon?" vydechnu nevěřícně a nasadím masku zděšení. Pokud se mi Taemin někdy dostane do rukou, zabiju ho. „Uvědomujete si, koho tady obviňujete z... ubližování na zdraví? To jste se posrali!" vyhrknu, že mě děkanka ihned okřikne, tak se omluvím. Potřesu hlavou a založím si paže na hrudi.

„Tato obvinění bereme velmi vážně a vzhledem ke svědectví..." pokračuje ten druhý polda.

„Tak to ani omylem!" přeruším ho a přimhouřím oči. „Yoongi se o mě stará, protože toho můj bratr nebyl schopný. Dokonce mu dal i nějaké peníze, aby se mohl postavit na nohy a to jen proto, že je jeho bratr můj nejlepší kamarád. Yoongi je ten nejlaskavější člověk, jakého znám i celá jeho rodina. Nedovolím, aby o něm takto kdokoli mluvil!"

„Máte na mysli Kim Taehyunga?" zeptá se mě první polda.

„Jo," syknu a ten policista kývne na děkanku, jestli by ho mohli taky přivést. „Tohle je doopravdy děsná blbost," rozhodím rukama. „Kde je Taemin teď? Rád bych ho praštil, aby se mu konečně rozsvítilo v hlavě. Je akorát naštvaný, že jsem ho nechtěl vidět, když jsme se měli sejít."

Nejraději bych dál pokračoval, protože mám neuvěřitelný vztek na Taemina, že si pustil pusu na špacír a ohrožuje mou rodinu. I když je bratr. Jen tomu nerozumí. Nejspíš ho dohnaly výčitky svědomí, že mě Yoongimu prodal, ale i když jsem byl zprvu naštvaný, nikdy jsem nebyl šťastnější.

Do kanceláře vejde Tae. Usadí se vedle mě, a když mu přednesou stejné obvinění, jako řekli mně, on se tolik nekrotí ve sprostých slovech a nadávkách. I před děkankou.

„To jste jen tak svého bratra poprosil, aby dal peníze bratrovi pana Parka a ujal se ho a on, jako správný samaritán, mu dal střechu nad hlavou?" vyjede po něm útočně ten druhý polda.

„Jsem nejmladší ze tří sourozenců," odsekne Tae. „Mí bratři udělají vše, o co si řeknu. Už deset let mi nahrazují rodiče. Máme barák s deseti pokoji. V pěti z nich jen usedal prach. I kdyby to nechtěli udělat, vezmu k sobě Jimina sám. Neviděli jste, v jakém nechutném domě žili. Vždyť ani neměl na jídlo ve školní jídelně. Jedl jen jednou denně a to polotovary. Raději byste se měli zajímat o Taemina a jeho neschopnost se postarat o svou jedinou rodinu. Šanci dostal, ale nevyužil ji."

Tae nevěřícně zakroutí hlavou a natáhne ke mně ruku, aby mě mohl chytit. Pevně ji stisknu a silně zatínám zuby, abych nezačal řvát jako na lesy, jak moc jsme naštvaný.

Policisté se nás ještě vyptávají na další kraviny ohledně Yoongiho obchodů a taky práce, ale odpovídá jim převážně Tae. Tuhle část lží ještě neznám.

Nakonec nás nechají být s tím, že si přejí osobně mluvit s Yoongim. Tae je odkáže do jeho kanceláře a ještě jim doporučí, aby si sjednali schůzku. Pravděpodobně si na ně udělá čas od teď za půl roku.

Vyjdeme z kanceláře děkanky a oba se naštvaně rozejdeme chodbou. Jen se na sebe podíváme. Napadá nás úplně přesně to stejné. Zdá se, že dnes školu skončíme dřív.

Yoongi

Nebylo nic příjemného, být vyšetřovaný policií. Musel jsem se na několik měsíců stáhnout do ústraní a veškeré mé obchody vyřizoval Namjoon.

Jenže nic nenašli. A teď, skoro po roce, jsme konečně našli Taemina a jeho úkryt. Muselo mu být jasné, že si ho najdu, i když jsem slíbil, že se mu nic nestane. Ovšem, jde o Jimina. To on chtěl jeho hlavu na stříbrném podnose. A neexistuje nic, co bych své životní lásce odepřel.

Z jachty v přístavu pozoruju západ slunce a začínám být mírně nervózní, že se Jimin ještě nevrací. Měl by se Taeminovi ukázat. Aby ho jen zahlédl a sám ho pak sledoval až sem. Akorát mu to trvá.

Lokty se opřu o zábradlí na zádi jachty a zhluboka si povzdechnu. Už se těším, až spolu doplujeme na Bali. Máme tam jednu větší vilu. Chci vzít Jimina na pláž. Chci ho požádat, aby byl navždy můj a pokud budu mít to štěstí a řekne mi ano, odjedeme odtamtud jako manželé. Jen musí souhlasit.

Kolem pasu se mi obmotají dvě paže a na zádech ucítím, jak mi Jimin dá letmou pusu.

„Promiň, že mi to tak trvalo," houkne, tak se pousměju a otočím se čelem k němu. Překvapí mě, že má na hlavě žlutý šátek s ozdobným řetízkem u čela.

„Sluší ti to," opáčím a vezmu jeho tvář do dlaně. „Skočil ti na to?" zeptám se ho a Jimin se zakření.

„Co myslíš?" kmitne obočím a ohlédne se za sebe, kde Jungkook s Hobim vedou Taemina.

„Jako vždy jsi zazářil lásko," usměju se a pořádně ho políbím. Možná, jen trochu, chci předvést Taeminovi, komu teď Jimin patří.

Otočím se čelem k němu a Jimina obejmu kolem ramen.

„Rád tě zas vidím Taemine," houknu a Jimin si sundá ten šátek z hlavy. Dá mi letmou pusu na tvář a pohodlně se usadí do lehátka. „Nebyli jsme si řádně představeni. Jsem Min Yoongi. Přítel tvého bratra."

„Přítel, milenec, životní láska," spustí Jimin a uculí se na mě. „Rodina."

„To si teď děláš prdel," vydechne Taemin a zvedne se na nohy. Vypadá, že mi dá jednu do zubů, ale Jimin se prudce vyšvihne a přiloží jeden ze svých nožů Taeminovi pod krk.

„Možná jsi můj bratr, ale sáhni na Yoongiho a nebudu váhat ti ublížit," zavrčí mu do obličeje a Taemin napjatě polkne.

Obejmu Jimina jednou paží kolem krku a usměju se na Taemina. „Není úžasný?" houknu a dám Jiminovi pusu na krk. „Jeho talentu jsem si všiml ihned a na rozdíl od tebe, jsem mu pomohl ho rozvinout. Kdybys mě tehdy požádal, zaplatil bych ti mnohem víc. Protože on za to stojí."

Jimin sklopí nůž a trochu se mnou couvne z jeho dosahu. Jungkook s Hobim ho usadí na menší bílou pohovku.

„Co ode mě chcete?" vyštěkne Taemin.

„Já nic," uchechtnu se a obejmu Jimina i druhou paží. „To Jimin je ten, kdo tě chtěl najít a... zakroutit ti krkem? Říkám to správně?"

„Mám chuť mu rozpárat břicho za těch několik měsíců, kdy nám policie dýchala na krk," řekne Jimin napruženě. „Jedna bodná rána za každý den, kdy jsme byli uvězněni v našem domě a nemohli jsme jít dělat naši práci."

„To je ale hodně dní," odvětím a dám další pusu Jiminovi do vlasů. „Je jen tvůj lásko."

Pohodlně se usadím na pohovku kousek od Taemina a usměju se na něj. Přehodím si nohu přes nohu a těším se na tu show, kterou Jimin předvede. Ať už se svým bratrem udělá cokoli, zmrzačí ho, zabije anebo jen nechá odejít, náramně si to užiju.

..................

Oukej, trochu se mi to vymklo z rukou :D jen jsem chtěla udělat z obou takové nebojácné a neohrožené muže a... ono to dopadlo takhle :D

Hlavně si prosím neberte osobně pojmenování vedlejších postav. Já už nevím, kde jinde čerpat jména tak si je prostě kradu od nich :D Jinak mám všechny moc ráda.

Tak jsem se trochu rozšoupla, snad to nikomu nepřijde už moc :'D a příště už se pomalu přesuneme do roztomilejší a hlavně vánočnější nálady :)

Jo a... sorry za ten konec, ale nějak jsem nedokázala v hlavě Taeminovi ublížit... toto rozhodnutí nechám na vás, jestli ho pustí, trochu mu ublíží anebo ho odhodí žralokům ;)

Mějte se zatím pěkně a zase příště! :)

Vaše B 🖤💛

11353 slov