Jungkook

S úsměvem na tváři pozoruju oslavu, která se koná na zahradě za domem rodiny Parků. Napiju se šampaňského a pohled mi padne na Jimina, jak pobíhá od jednoho hosta ke druhému. Neustále se ujišťuje, jestli mají všichni všechno anebo náhodou něco nepotřebují. Přijde mi to úsměvné.

Na oslavě svatby jeho komorníka Taeho a jeho ženy se předvedl. I já uznávám, že se je to skvělá oslava, kdyby ovšem Jimin každého neotravoval. Jenže jak ho znám, chce pro Taeho jen to nejlepší. Vím, jak přemlouval svého otce, aby Taemu a Jennie uspořádal velkolepou oslavu u nich doma. Je to taky taková forma rozloučení, protože tímto i Taehyung končí na pozici jeho komorníka a Jimin se teď musí postavit na vlastní nohy. Jeho otec sám prohlásil, že v jeho věku je to potřeba, obzvlášť, když nemá žádnou práci.

Což o to, Jiminovi ani nikdo pracovat nedovolí. Byl vychován tak, aby se dokázal bez problému postarat o domácnost svého otce a případně i svého budoucího manžela. Bez Taeho si s tím bude muset poradit sám.

Jimin proběhne kolem mě, tak ho rychle chytím za rameno a přitáhnu si ho k boku, protože takhle brzo omdlí na vyčerpání.

„Mohl by ses na pět minut zastavit?" řeknu mu trochu přísně, ale na tváři mám úsměv.

„Jungkook-shi!" vyjekne s rukou na srdci a zhluboka vydechne. „Jak se máš? Máš vše? Nic ti nechybí? Nenechal jsem připravit tvé oblíbené sushi," vyhrkne najednou. „A sakryš," zakleje a přikryje si rty rukou. „Napravím to. Hned teď skočím do kuchyně a-"

„Jimine!" okřiknu ho jemně a položím ruku na rameno. „Co kdyby ses zastavil a připil si se mnou šampaňským?" pobídnu ho znovu a s úsměvem zakroutím hlavu. „Jídla je tady víc než dost. Sushi si můžu dát někdy jindy."

Natáhnu se ke stolu a podám mu jednu plnou šampusku. Šampaňské má rád.

„Takže, teď když ses konečně rozhodl každého hosta neobtěžovat svou starostlivostí, jak si užíváš oslavu?" zeptám se ho, že se Jimin pousměje a konečně povolí ramena.

„Jsem šťastný," řekne mi přímo a zahledí se mi do očí. „Jennie je krásná nevěsta, že ano? Moc jim to společně sluší."

„To máš pravdu," pousměju se a společně si přiťukneme. Rád bych dodal, že i jemu to sluší, ale svá slova taktně polknu. Nehodí se, abych je vyslovil.

„Páni, co já teď budu bez Taeho dělat?" posteskne si najednou. „Nejspíš se unudím. Nebyl to jen můj komorník, ale i nejlepší kamarád. A teď má ženu a taky brzo rozjede podnikání. Už na mě nebude mít čas."

„Nevěřím, že by si ho na tebe nenašel," odvětím. „Jen už ho nebudeš vídat každý den."

Jimina se mi povede zabavit natolik, že už nikoho nestihne oslovit, jestli mu něco nechybí. Sám se uvrhne do nostalgie a rozpovídá se o zážitcích, které má s Taem společné, jako je například jejich společný výlet na Jeju anebo jen návštěva příbuzných v Busanu. Dokonce najde i několik výletů, které podnikli společně s Jennie, když byli s Taem na začátku jejich vztahu.

Sám pro sebe se usmívám a kroutím hlavou. Jimin je rozhodně číslo, ale naštěstí nikdy neudělal nic, co by v jeho postavení nebylo vhodné. Jako syn nejúspěšnějšího podnikatele v zemi je to i na místě. I když je taky pravda, že mě by Jimin nikdy nic netolerantního neřekl, když vezmeme v potaz, že jsem obchodním partnerem jeho otce.

„Tak tady jste," promluví pan Park, když se k nám připojí u okraje velkého stanu pod kterým probíhá oslava. „Hledal jsem tě, Jungkooku. Přijel ten majitel podniku, který s námi chce spolupracovat na další zakázce. Představím tě."

„Moc rád," odvětím a odložím poloprázdnou skleničku se šampaňským na stůl.

„Nemůže to počkat, otče?" zeptá se nadějně Jimin a zakmitá na něj řasami. „S Jungkookem se dobře bavíme a na takové události bychom neměli rozebírat práci. Pozvi toho majitele, ať se připojí k oslavám."

„Nejdřív práce, později zábava, Chime," opáčí pan Park a pohladí ho po rameni, když trucovitě vyšpulí rty, ale přikývne.

„Schovej mi ty mochi koláčky," řeknu Jiminovi tiše, že se rozesměje a já následuju jeho otce do domu. Setkání s Minem Yoongim je velice důležité, proto se nijak nezdráhám. Měl přijet už před dvěma dny, ale pochopitelně, mu do toho něco vlezlo. Jako každému úspěšnému podnikateli. Vždycky je to něco.

Jimin

Už je to týden od doby, kdy Tae s Jennie odjeli hned po oslavě na své líbánky a já chodím jen ode zdi ke zdi v našem domě a nemám do čeho píchnout.

Dokonce jsem byl navštívit otce ve firmě, ale trávil jsem tam maximálně jen pět minut a navíc ve společnosti Jungkooka. Alespoň mi představil toho jejich nového partnera se kterým bude otcova firma spolupracovat. Ale to je tak všechno.

Nudím se. A to fakt šíleně. Nic mě nebaví a do ničeho se mi nechce. Když rozečtu knihu, po půl hodině ji zase zavřu, protože jsem stále na začátku, jak se do toho nedokážu začíst.

Taky jsem pár večerů trávil u Netflixu, ale když najdu nějaký skvělý seriál u kterého se můžu potrhat smíchy, anebo naopak brečím dojetím, neustále se ohlížím kolem sebe a hledám Taeho, jestli je na tom stejně.

Ale Tae má teď jiné starosti.

Jako na zavolanou mi přijde pozvání od mého skvělého přítele Hoseoka. Chce, abych s ním zašel na oběd. Potkali jsme se před pár lety na lekcích tance v moderním stylu. Oba jsme si ihned padli do oka a taky společně trávili čas i mimo tyto lekce, ale Hobi je, stejně jako já, syn velice úspěšného podnikatele a k mé smůle, má mnohem víc povinností. On tráví čas hlavně se svou matkou a neustále někde pobíhají, že nemá ani chvilku času.

Jsem rád, že si na mě vzpomněl a můžeme společně zajít na oběd.

Nechám se řidičem odvést do centra do jedné z luxusnějších restaurací a málem na Hobiho skočím, jak jsem šťastný, že ho vidím a že mě vytrhl z mé nové rutiny, kterou se stala nuda a deprese.

„Tak povídej, jaká byla svatba?" vyhrkne rychle, jen co si objednáme a já smutně svěsím ramena. „Ještě jednou se moc omlouvám, že jsem nemohl dorazit, ale s rodiči jsme odjeli do Tokia. Otec tam měl jednu důležitou schůzku a potřeboval se předvést s celou rodinou," zakoulí očima, ale zakření se.

„To je v pořádku," kývnu hlavou. „Tae s Jennie měli ohromnou radost z tvého svatebního daru. Určitě ti po líbánkách pošlou děkovný dopis."

Hobi decentně mávne rukou, že to nestojí za řeč, ale pak si mě nadšeně vyslechne, jak probíhala svatba a celkově i oslava v našem domě.

Vše to bylo v krásném a romantickém duchu a ty jejich sliby byly zkrátka dokonalé, jenže taky přejdu s vyprávěním, co se dělo po svatbě.

„Hoseoku já se příšerně nudím," postesknu si. „Nemám nejmenší tušení, co dělat. Dokonce jsem začal vymýšlet kraviny a navrhl otci, že bych chtěl uspořádat večírek. Jen tak," trhnu rameny a opřu se zády o židli za sebou. „Včera se toho chytil a chce ho udělat v hotelu Hilton, kousek od firmy. Údajně pracovní večírek, na který pozve všechny své podřízené a dokonce i pana Mina. Takže hádej? Ani ho nebudu moct zorganizovat, akorát ho prostě můžu jen navštívit," zabručím a nafouknu tváře. „Jsem šťastný za Taeho, ale to, že se oženil je to nejhorší, co se v mém životě stalo."

Hoseok se upřímně rozesměje a potřese hlavou. „Ale vždyť jsi to byl ty, kdo je dal dohromady, copak si nevzpomínáš?" odvětí, že zalapám po dechu, jak se to pokusím pobrat, když mi to doopravdy dojde. To mě napadlo, že by se k sobě Jennie s Taem hodili, tak jsem se pokoušel zařídit veškeré interakce tak, abychom se s ní potkali.

„Do háje," zanadávám a rukou si prohrábnu vlasy. „To já ho uvrhl do chomoutu," postesknu si. „A sám sebe do záhuby."

„Přeháníš," opáčí Hoseok. „Jen jsi byl na Taeho až příliš uvázaný. Teď chvíli potrvá, než se naučíš fungovat bez něj. Vždyť není konec světa."

„Pf," odfrknu a zakroutím hlavou. „Myslíš si, že jsem dobrý dohazovač?" nadhodím, že se Hoseok rozesměje.

„Ten nejlepší," kmitne obočím a napije se pomerančového džusu. „Rozhodně by ti to šlo lépe, jako mé matce."

„Tvé matce?" zděsím se. „Ona se ti snad snaží někoho dohodit?"

„Každou vteřinu každého dne," odvětí a potřese hlavou. „Vždycky mě neuvěřitelně ztrapní na každé pracovní schůzce. Všech otcových klientů se zeptá, jestli náhodou nemají syna, který by uvažoval o tom, že by se usadil, protože já jsem volný. Kdybys to viděl, stěží odolávám, abych hlavou netřískal o stůl. Můžu se akorát červenat a pokusit se být neviditelný, ale ty jejich pohledy..."

Hobi se celý oklepe a mě to nedá, trochu i vyprsknu smíchy. Je to vtipné. Nechci si ani představovat, kdyby něco takového otec dělal mě. Ale kdyby byla máma ještě naživu, pravděpodobně bych na tom byl stejně, jako Hobi. Otec na něco, jako je dohazování, nemá čas.

Když mě najednou osvítí. Vytřeštím oči a potěšeně se zakřením, že mě něco takového nenapadlo dřív.

„Co se teď stalo?" zeptá se Hoseok, zatím co na mě zmateně hledí.

„Tomu říkám nápad," vydechnu a nadšeně povyskočím na židli. „Když se mi to povedlo jednou, mohlo by se mi to povést i podruhé."

„O čem to mluvíš?"

„Někoho ti dohodím," vyhrknu rychle, že sebou Hobi trhne, ale pořád vypadá nechápavě. „Společně najdeme někoho, kdo se k tobě ideálně hodí a tvá matka už tě nadále nebude ztrapňovat."

Hobi najednou vypadá nejistě, ale já nadšeně přikyvuju a dokonce si promnu ruce, jak mě můj nápad nadchne.

„Přece by ses nechtěl přislíbit někomu, koho ani trochu neznáš?"

Jungkook

Pracovní večírek v hotelu Hilton. Údajně to byl nápad Jimina, což mi přijde skvělé, ale trochu jsem doufal, že by mohl docházet do firmy častěji v rámci příprav. Což se ovšem nestalo.

Celkem se těším, až ho na večírku uvidím. Pravděpodobně mu to bude slušet, jako v podstatě vždycky. Snad si na mě udělá čas, abychom si mohli popovídat. Už měsíc jsem ho neviděl.

Vejdu do velkého sálu v hotelu, kde už je spousta zaměstnanců společnosti. Jako prvního najdu pana Parka, abych ho mohl pozdravit. Doufal jsem, že Jimin bude někde poblíž, ale pravděpodobně si ho budu muset najít.

Na cestě po sále se přede mě připlete kolegyně z práce a nadhodí úsměv. Málem jsem ji porazil.

„Jungkookie oppa," vyhrkne rychle, že jen zalapám po dechu, nad tím oslovením. Nejraději bych ji za to obešel a ignoroval, ale dokážu si udržet zdvořilou masku.

„Ahoj, Chaewon," pousměju se a nakloním hlavu na stranu, jestli mi chce něco říct.

„Nechceš si zatancovat?" zeptá se mě s doslova jiskřícíma očima, že svěsím ramena.

„Promiň, teď někoho hledám," povím jí klidně. „Kdyžtak později," kývnu hlavou a obejdu ji. Měl jsem dojem, že vidím Jimina ve společnosti Jung Hoseoka, jak stojí u zdi a pozorují ostatní v sálu.

Chci je jen zajít pozdravit, ale zároveň se mi nechce narušovat tu jejich soukromou bublinu, kterou společně mají, proto zpomalím v chůzi a raději se k nim otočím zády.

Jen díky Jiminovi se vždycky cítím tak, jako bych byl znovu na střední škole.

„Nemůžeme prostě zkusit seznamku?" zaslechnu skuhrat Hoseoka, že mi obočí vyjede vysoko do čela. Co to tam proboha vymýšlejí?

„Ne," odfrkne pohoršeně Jimin. „Potřebujeme najít to správné jiskření. Přes internet to nikdy nepoznáme."

Přidušeně se nadechnu a zatahám se za límeček košile u krku. Nechápu to, ale při představě, že by si Jimin chtěl najít nějakého partnera je mi značně nevolno. Velmi, opravdu velmi nevolno.

„To je pan Min," vyhrkne šeptem Hoseok. „Co si o něm myslíš? Je docela... pěkný."

„Jo to máš pravdu." Zaslechnu smích Jimina. „Potkal jsem ho jen jednou v kanceláři otce tak na minutu. Je docela i milý, ale taky to na mě mohl hrát, aby mu byl otec nakloněn."

„Anebo takový prostě je?" nadhodí Hoseok a já se ohlídnu za sebe, kde postává Min Yoongi ve společnosti několika našich zaměstnanců a pana Parka.

„Vyzkoušíme to jiskření?" zeptá se najednou Jimin.

„Na pana Mina?" vyhrkne Hoseok vyděšeně. „Zbláznil jsi se? To je úplně jiná liga!"

„Prosím tě," odmávne ho Jimin. „Jen prostě chlápek. Neber to hned jako osudové setkání. Akorát je to o nervy."

Hrkne ve mně, když si všimnu, jak Jimin s Hoseokem skutečně míří směrem, kde postává jeho otec s Minem Yoongim. Popadnu první plnou skleničku se šampaňským, která se mi dostane do ruky a pořádně si loknu než se vydám za nimi. Alespoň bych případně mohl Jimina brzdit, až uvidím, jaké úmysly s Yoongim má.

Dojdu tam akorát, zrovna když Jimin představuje Hoseoka.

„Jak se vám líbí večírek?" zeptá se zrovna Yoongiho. Všimne si, jak jsem se k nim ne moc nenápadně připojil, tak se usměje a mrkne na mě jedním okem.

„Normální," opáčí Yoongi, že Jimin pozvedne obočí a ohlídne se na svého otce. Zato Hoseok se uchechtne a aby to skryl, rychle se napije šampaňského.

„A co říkáte na jídlo?" zeptá se ho znovu Jimin. „Uvařil ho jeden z nejlepších kuchařů ve městě. Udělal to pro nás jen díky otci. Určitě musíte ochutnat sundae."

„Střeva nejím," odvětí Yoongi, že Hoseok znovu vyprskne a Jimin se tentokrát nafoukne jako balón. Taky zčervená v obličeji a znovu věnuje pohled svému otci.

„Základy společenského chování vám nejspíš také nic neříkají," opáčí pohotově Jimin, že ho jeho otec okřikne a já se natočím bokem, abych se nerozesmál.

Já i pan Park už jsme přišli na to, že je Yoongi... svůj. Ale pro někoho, jako je Jimin, kdo na to není zvyklý, je to určitě velký skok mimo základy společenského chování. Přitom jen stačilo, aby pochválil hostiteli vzhled večírku a výběr skvělého jídla.

„Omluvte nás," zachrání to Hoseok, který se na Yoongiho mile usměje, zatímco Jimina odtáhne stranou, aby ho náhodou nezabíjel pohledem. O kousek dál se doslova rozesměje a vysmívá se Jiminovi. Taky ještě nezapomene naposledy hodit pohledem po Yoongim.

„Omluvte ho," promluví pan Park. „Můj syn je trochu víc..."

„Přirozený?" nadhodím, že pan Park urychleně přikývne.

„Zvláštní, že nevyhledává stejné přátelé," podotkne a odejde ke stolu s občerstvením. S panem Parkem se na sebe úlevně podíváme a ve stejný moment do sebe vyklopíme skleničku s alkoholem.

„Nejspíš bychom měli držet Jimina v dostatečné vzdálenosti od Yoongiho," podotknu.

„Souhlas," kývne hlavou a sám se vydá vstříc Min Yoongimu, zatímco na mě zbude, abych šel na Jiminem.

Jenže se mi do cesty znovu připlete Chaewon. Tentokrát bych byl moc rád, kdybych dokázal být stejně nepříjemný, jako je Yoongi. Nebo alespoň dostatečně nezdvořilý, abych jí na ten tanec nemusel kývnout, jenže, jak taky jinak, odkládám skleničku a jdu tancovat.

A Chaewon je vyloženě neodbytná. Všímám si, jak s úsměvem kýve na nějaké své kolegyně, jako by snad vyhrála právě v loterii, zatímco já se to snažím nějak přečkat. Očima se neustále pokouším najít Jimina, ale po nějaké době se mi ztratí. To už s Chaewon tancuju třetí tanec.

„Mám docela žízeň," promluví najednou Chaewon. „Co kdybychom si zašli pro skleničku s pitím? Byla bych moc ráda, kdybychom se sblížili," spustí a dokonce na mě zakmitá řasami.

„Doprovodím tě k baru," pronesu a úlevně vydechnu. Tam už se dokážu nějak ztratit. Pobídnu ji, aby si objednala a rozhlídnu se kolem sebe. Najednou mi pohled padne na Jimina, který sedí na barové židli ve společnosti Hoseoka a úlevně si povzdechnu. Alespoň do doby, dokud opile nezavrávorá a hlavou padne Hoseokovi na rameno. „Omluv mě," řeknu rychle Chaewon a dojdu až k nim.

„Jungkook-shi," osloví mě zoufale Hoseok. „Omlouvám se, nevím, co se s ním stalo. Najednou do sebe vyklopil několik skleniček šampaňského. Nešlo ho zastavit."

„Jimine?" oslovím ho, že otevře oči a zamžourá na mě.

„Jungkook-shi," povyskočí na místě a natáhne ke mně ruce. „Alespoň ty mě máš rád."

„Můj bože," povzdechnu si, když se jeho ruce obmotají kolem mého pasu. Podívám se na Hoseoka, který vypadá ustaraně.

„Chtěl jsem jen Hobimu dohodit nějakého hodného muže, co ho bude nosit na rukou, aby mu jeho matka dala pokoj," zamumlá mi do hrudi. „Ale asi už neumím dohazovat. V panu Minovi jsem se tak příšerně zmýlil."

„Proč si to myslíš?" zeptám se ho opatrně, že se ihned napřímí a nabručeně se na mě podívá.

„Byl protivný," odfrkne. „Ani nedokázal zdvořile pochválit svého hostitele. Tohle se nedělá, Jungkook-shi. A to jsem měl opravdu pocit, že by to mezi ním a Hobim mohlo zajiskřit."

Pousměju se, když pocítím neuvěřitelnou úlevu. Takže on nebyl ten, kdo se o Yoongiho zajímal.

Ohlédnu se na Hoseoka, který se prstem škrábe na čele a mám dojem, že je i červený ve tvářích.

„Poprosím tě, Hoseoku," oslovím ho. „Objednej dvojitou whiskey a zanes ji panu Yoongimu. Slíbil jsem, že mu ji přinesu. Já vezmu Jimina domů. Pokud ho v tomhle stavu uvidí jeho otec, nebude mít radost."

Hoseok urychleně přikývne a mávne na barmana, zatímco já chytím Jimina za ramena, aby udržel rovnováhu.

„Pojď, Jimine, vezmu tě domů," pobídnu ho a pomůžu mu z barové stoličky.

„Já ještě nechci domů, Jungkook-shi," zamumlá a znovu mě obejme kolem pasu. „Chci si s tebou povídat."

Chytím ho kolem ramen a pomalu se s ním po boku rozejdu sálem. Očima hledám pana Parka, aby náhodou neviděl, v jakém je Jimin stavu. Neměl by se takhle opíjet a už vůbec ne na veřejnosti.

Bohužel do něj narazíme zrovna ve chvíli, kdy chceme vyjít ze sálu.

„Jungkooku, hledal jsem tě a... Jimine?" osloví ho když si všimne, jak se ke mně tiskne. „Probůh, co se stalo?"

„Trochu to přehnal s pitím," odvětím tiše. „Vezmu ho domů, aby se z toho vyspal."

„Na noc jsme měli zůstat tady v hotelu," posteskne si pan Park. „V domě nám instalují nový bezpečnostní systém a všichni zaměstnanci mají dnes volno. Doma není nikdo, kdo by se o něj postaral a já ještě nemůžu odejít a..."

„Vezmu ho k sobě," vyhrknu, aniž bych nad tím přemýšlel, ale panu Parkovi se viditelně uleví. „Postarám se o něj."

„Jungkooku, jsi poklad," vydechne a najednou se zamračí na Jimina. „A my dva si promluvíme zítra," varuje ho vztyčeným prstem, ale Jimin se akorát zakření.

„Mě náladu nezkazíš," houkne a obejme mě i druhou rukou kolem břicha.

Kývnu na pana Parka hlavou a s Jiminem kolem něj projdeme ze sálu. Před hotelem se mi povede odchytit taxi, které nás odveze ke mně do bytu. Jimin celou cestu naštěstí prospí.

Ovšem vytáhnout ho z taxíku, stojí skutečně za to. Raději ho vezmu do náruče a poskočí mi srdce, když mě obejme kolem krku a na kůži ucítím jeho pravidelné oddechování.

Na recepci kývnu na Jaehyuna, který se ihned postaví a přivolá nám výtah.

„Je mladý pán v pořádku?" zeptá se ustaraně. Sice u mě Jimin nikdy nebyl, ale Jaehyun moc dobře ví, pro koho pracuju a kdo se pravděpodobně zrovna nachází v mé náruči.

„Je jen ospalý," houknu tiše, abych ho náhodou neprobudil. „Doma mají nějaké technické potíže, tak mi jeho otec dovolil, abych ho odvezl k sobě."

„To se rozumí samo sebou," kývne hlavou, když nastoupím s Jiminem do výtahu. Jaehyun zmáčkne tlačítko do mého bytu a uctivě se ukloní. Má jediné štěstí, že je natolik diskrétní, že nikomu nebude vykládat o této eskapádě. Kdyby se někde rozneslo, že obchodní partner pana Parka strávil noc ve svém bytě s jeho synem, ani si nechci představovat, jak by vypadali novinové titulky.

Z výtahu vejdu rovnou do svého bytu a zamířím do své ložnice do horního patra, kde Jimina položím na postel. Rozplácne se na ní zády s rukama rozpaženýma, že zakroutím hlavou.

„Proč musíš vypadat tak roztomile?" povzdechnu si hlasitě a sundám mu boty i s ponožkami. Chytím ho za ruku kolem zápěstí a zvednu ho do sedu.

„Ne," zaskuhrá a bradou se opře o hruď.

„Jen ti pomůžu z toho oblečení, ať se ti spí pohodlně," houknu. Jimin stěží zvedne hlavu, ale přikývne, zatímco mu svlékám sako z ramen.

„Tak jo," zabručí.

Vytáhnu mu košili z kalhot, když mi najednou položí ruce na ramena a obejme mě kolem krku. Prsty mi prohrábne vlasy, že se zarazím a podívám se mu do pootevřených očí.

„Jsi ten nejúžasnější člověk, jakého jsem kdy poznal, Jungkook-shi," vydechne proti mé tváři, která je najednou neuvěřitelně blízko. „Myslíš, že bych se do tebe mohl zamilovat?"

Zalapám po dechu nad jeho slovy a musím polknout knedlík v krku, který se mi tam najednou objeví.

„Musel bys mi to pochopitelně dovolit," dodá a připojí i menší úsměv.

„Dovol mi, abych ti připomněl, že jsem o hodně starší, než jsi ty," povím mu klidně, ale Jimina to akorát nutí k širšímu úsměvu.

„Na věku nikdy nezáleží, Jungkook-shi," opáčí a nakloní se.

Nerozumím tomu, proč jsem neuhnul, anebo proč mu to dovolím, ale když ucítím jeho rty na svých, ani si nepřeji, aby to někdy skončilo.

Jiminovy rty jsou tak nesmírně hebké a chutnají po třešních. Pravděpodobně to bude jeho balzám, ale akorát mě to ještě víc omráčí. Když k tomu navíc oba současně pootevřeme rty a on mi dovolí mezi ně vplout jazykem, cítím se jako v sedmém nebi.

Alespoň Jimin má dostatek rozumu a odtáhne se, protože já bych toho nebyl schopný.

„Jsem rád, že jsi můj první polibek dostal právě ty," poví mi jemně a stáhne ruce kolem mého krku. Najednou padne zpátky do postele a během několika vteřin opět usne.

Já jsem jako na trní a nedokážu se vůbec pohnout. Pokud se tohle někdy dozví jeho otec, zabije mě.

Vykašlu se na svlékání Jimina a jen ho posunu doprostřed postele. Ze skříně vytáhnu deku, aby mu v noci nebyla zima a přetáhnu ji přes něj.

Po dlouhé a studené sprše si dojdu lehnout do pokoje pro hosty.

Jimin

Vyděšeně vystřelím z postele a porozhlédnu se kolem sebe. Nemám nejmenší tušení, kde se nacházím, ani co se včerejší noc stalo. Pamatuju si jen, že jsme si povídali s Hoseokem na baru a potom mám nesmírné okno.

Já se krucinál opil!

Navíc jsem někde, kde to vůbec nepoznávám.

Otec mě zabije, pokud jsem naletěl nějakému jeho zaměstnanci a nechal se nalákat do postele. Rychle se zavrtím na místě, ale necítím nic, co by vykazovalo, že jsem s někým spal.

Shodím ze sebe deku a neuvěřitelně se mi uleví. Mám na sobě to samé oblečení, jaké jsem měl včera. Košili bez knoflíků, sice vytaženou z kalhot, ale ty jsou pěkně zapnuté.

Sednu si na okraj postele a zaskuhrám nad bolestí v hlavě. Alkohol jsem už hodně krát pil a dokonce ochutnal i spoustu koktejlů, ale nikdy jsem se neprobudil s takovou urputnou bolestí v hlavě. To je příšerné.

Na nočním stolku uvidím stát vodu a hned vedle sklenice i prášek. Je u toho lísteček, kde je napsáno, že to mám na kocovinu.

Rychle si ho vezmu a zapiju vodou. Až příliš pozdě mě napadne, jestli to třeba není nějaké afrodiziakum, které by mě mohlo omámit, ale... to by toho dotyčný určitě využil, když jsem byl v bezvědomí.

Pomalu vstanu z postele a rozejdu se ke dveřím z ložnice. Nakouknu zpoza dveří, za kterými je dlouhá chodba vedoucí ke schodišti.

„Haló?" zvolám hlasitěji, ale pořád jsem na pozoru. Pomalu sejdu schody a rozhlížím se kolem sebe. Byt vypadá moc krásně. Je obrovský a prostorný. Celá jedna strana je vyloženě jen prosklená. Majitel má tak výhled na skoro celý Soul.

Trhnu sebou, když z jedněch dveří zaslechnu hlasité zaúpění a následně tupé rány. Když se podívám za sebe, nikdo v tomto bytě není, tak se pomalu rozejdu ke dveřím, ze kterých vychází ten zvuk.

Odolávám nutkání odtud odejít, ale je na místě, alespoň poděkovat, že se o mě někdo postaral, když jsem toho já nebyl schopný.

Opatrně nakouknu do místnosti, kde se pravděpodobně nachází můj hostitel a doslova se mi podlomí kolena úlevou, když uvidím Jungkooka. Musím se ramenem opřít o trám dveří, abych neupadl.

Jenže potom se zarazím a zalapám po dechu nad tím, co vlastně vidím.

Jungkook na sobě má jenom volné tepláky a boxerské rukavice. Jeho tělo je jinak úplně odhalené a... nemám slov.

Pootevřu ústa a jemně vytřeštím oči. Při každém úderu do boxovacího pytle se mu napínají svaly na pažích. O vypracované hrudi ani nemluvím.

A tetování! Jungkook má potetovanou celou paži. Od ramene až po zápěstí. Nechápu, že jsem si toho nikdy nevšiml? Musí to přede všemi schovávat a přitom je to tak... sexy!

„Dobré ráno," řekne mi najednou Jungkook, že sebou trhnu a zahledím se mu do očí.

„Dobré ráno, Jungkook-shi," zamumlám a tiknu očima po místnosti. Osobní posilovna, jak jinak.

„Jak se cítíš?" zeptá se mě, že se mu s rozpaky znovu podívám do tváře a mírně ztuhnu. Malým ručníkem si suší vlasy na zátylku a musím polknout slinu, která se mi vytvoří při pohledu na jeho tělo.

„Trapně," odvětím upřímně a zatahám se za lem své košile. Taky sklopím hlavu, abych na něj tak okatě nezíral. „Moc se omlouvám. Určitě jsem ti přidělal starosti a zkazil večer. Ani si nepamatuju, co se včerejší noc stalo. Neudělal jsem nikde žádnou ostudu?"

Jungkookovi na malou chvíli ztuhne výraz. Trochu mě to vyděsí, protože vypadá, že jsem doopravdy něco provedl.

„Nic jsi neprovedl," pousměje se na mě a dokonce mrkne jedním okem. „Odešli jsme dřív než bys i něco stihl, ale jak tě znám, beztak by ses choval zdvořile, i kdyby sis to neměl pamatovat," zasměje se a já úlevou poklesnu v ramenou.

„Jungkook-shi moc děkuji," vydechnu s rukou na srdci a ramenem se opřu o rám dveří. „Už jsem se opravdu obával nejhoršího. Nikdy jsem toho tolik nevypil. Sám netuším, proč se mi to dostalo tak rychle do hlavy. A tobě jsem nic neudělal?"

„Nemáš hlad?" zeptá se najednou ve stejnou chvíli, jako já položím poslední otázku. „Můžu ti udělat něco lehkého na snídani, anebo pokud se cítíš dobře, můžeme si zajít do kavárny. Něco nám koupím."

Znovu poklesnu v ramenou a zmateně na Jungkooka zamžourám. Podívám se na sebe a své oblečení, které mám od včerejška. Abych vyrazil ven do kavárny, potřeboval bych sprchu a taky něco nového na sebe.

„Rád ti se snídání pomůžu," odvětím a mírně se pousměju, když kolem mě Jungkook rychle projde a zamíří do kuchyně. Nejspíš jsem mu skutečně něco provedl.

Dnešní den nakonec nebyl tak špatný. Sice mi nebylo dobře a ani se to nezlepšilo, ale zato jsem trávil dopoledne s Jungkookem. Bylo mi s ním fajn. Přestože se choval podivně. Na něj.

Dám si pořádnou vanu s bublinkami, kde se trochu zrelaxuju a později si v posteli pustím nějaký film. Vyklube se z toho ve finále romantické k-drama, což mi v podstatě imponuje. Úplně se do toho ponořím a občas pošlu Hobimu nějaké meme, ale moc na mě nereaguje. Snad se na mě moc nezlobí, za můj šílený nápad, seznámit ho s Min Yoongim. Víc nezdvořilého chlapa jsem snad nikdy nepotkal.

Nevím, jestli spím, anebo pořád sleduju k-drama, protože mám pocit, že se to skutečně děje. Vidím Jungkookovy oči, kterými se do mě vpíjí a já se i přes to motání hlavy z alkoholu vzruším. Anebo se mi motá hlava z toho, jak krásně voní? Proč cítím, s takovou přesností, že se jedná o parfém Calvin Klein Euphoria?

„Mohl bych se do tebe zamilovat, kdybys mi to dovolil," řeknu mu najednou a usměju se na něj. Cítím jeho rty na svých a tentokrát vím, že se mi hlava nemotá z alkoholu.

S trhnutím se proberu a zmateně se rozhlédnu po svém pokoji. Jungkook tady není, zato na mém laptopu se přehrává celkem vášnivá scéna, kdy se hlavní hrdinka hádá s hlavním hrdinou a zamkne se v koupelně.

Promnu si oči, abych z hlavy dostal tu nesmyslnou představu, že bych vůbec mohl toužit po muži, jako je Jungkook. Po rodinném příteli a nejlepším kamarádovi.

Jenže přesto je ten obrázek polibku mezi námi až příliš živý, než aby to nebyla pravda.

Jungkook

„Jimine?" vydechnu překvapeně, když si balím nějaké papíry do kufříku ve své kanceláři, zatímco je jeho hlava v pootevřených dveřích. „Co ty tady?"

„Přišel jsem tě jen pozdravit," houkne s úsměvem a vejde do mé kanceláře. „A pozvat tě na večeři," řekne rozhodně, když dojde před můj stůl a spojí ruce za zády. „Máš dneska čas? Udělal jsem rezervaci do té nové sushi restaurace v centru a neznám nikoho, kdo by ho měl tak rád jako ty. Budu moc rád, když mi budeš dělat společnost."

Trochu se nad tím zarazím, protože mě překvapil. Mile, ale přece jen mám dojem, že je za tím něco víc, než jen pouhá večeře s rodinným přítelem.

„Chceš jít na večeři s někým, kdo by ti mohl dělat otce?" pozvednu obočí a možná to pronesu i přísněji, než jsem zamýšlel, jenže Jimin akorát rozšíří úsměv. „Tae už se přece vrátil z líbánek a Hobi by určitě měl taky na tebe čas."

„Za prvé, s tím otcem to tak nepřeháněj," oponuje mi. „Mohl bys mi dělat staršího bratra, to jo."

„O patnáct let staršího bratra," dodám.

„Pořád bratra. Ne otce," odvětí lehce. „S Taem jsem si psal a určitě teď v nejbližší době nebude mít čas na přátelskou večeři. A Hobiho z nějakého důvodu zaujal Min Yoongi," ušklíbne se. „Překvapující, ale co už. Takže bych moc rád šel s tebou."

„Zbyl jsem ti," odfrknu a obejdu stůl. „Měl bys být víc společenštější Jimine," zakroutím hlavou, když nafoukne uraženě tváře.

„Tak to není, Jungkook-shi," promluví rychle. „Dostal jsem chuť na sushi a ty jsi čirou náhodou jediný člověk, kterého znám, který má rád sushi. Proč v tom hledáš nějaké komplikace? Prostě... přijmi pozvání od svého mladšího bratra na večeři. Musíš být po celém dni hladový."

Zhluboka si povzdechnu a svěsím ramena, když se podívám na Jimina. Pokynu mu rukou ke dveřím, aby jimi prošel první a následuju ho. Nejde nepoznat, že jsem mu svým souhlasem udělal radost, když procházíme chodbou až k výtahu.

„Sem mě dovezl řidič," promluví, „nebude vadit, když nás na místo odvezeš?"

„V pořádku," kývnu hlavou a položím mu ruku jemně na záda, když se dveře výtahu otevřenou v podzemním parkovišti. Udělám to nějak automaticky, aniž bych nad tím přemýšlel, ale když se Jimin lehce ohlédne, jak ho můj čin překvapí, stáhnu se.

Doprovodím ho až ke dveřím spolujezdce mého auta a otevřu je, aby se mohl pohodlně usadit. Kufřík dám do kufru auta a sednu si za volant. Jen co nastartuju, Jimin se ihned natáhne k mému rádiu a zkoumá můj play list, který tam mám nahraný už řadu let. Vyjedu z budovy a najednou se autem roznese rapová hudba, až Jimin nadskočí leknutím.

„Jungkook-shi," vydechne a překvapeně na mě hledí. „Ty jsi rebel!" konstatuje s úsměvem na tváři a kroutí hlavou. „Překvapuješ mě čím dál víc."

„Klidně tam pusť něco jiného," opáčím, div že neskřípu zuby. Jeho přítomnost v mém autě mi nedělá moc dobře. V nose mě dráždí jeho krásná vůně a pokud se bude celý večer pořád usmívat, je se mnou konec. Někomu tak nádhernému není možné odolávat. Obzvlášť, když vím, jak dobře chutnají jeho rty.

„Netřeba, líbí se mi ta melodie," odmávne mě a pohodlně se usadí do sedadla. Vypráví mi o svém dni a celkově o Taem a Jennie, kteří se po návratu z líbánek nezastavili, aby mohli rozjet jeho podnikání. Nepokouší se mě zapojit do hovoru. Zkrátka jen mluví a je si vědom toho, že ho poslouchám.

Rád poslouchám, když mluví.

Před restaurací stojí naštěstí portýr, který mi mé auto zaparkuje na parkoviště. Pomůžu Jiminovi z auta a znovu udělám tu zásadní chybu, že mu položím ruku na záda. Těsně nad zadek.

Mám chuť se za to proplesknout, ale takto na veřejnosti si nedovolím, abych ji stáhl dolů a Jiminovi to tentokrát nejspíš nevadí, protože se na mě ani neohlédne.

Zaplatím značnou částku za vstup do restaurace a to už se ohradí.

„Jungkook-shi, ale to já jsem tě pozval," namítne tiše, aby nevyvolal scénu před hosteskou.

„Vážně sis myslel, že bych tě za sebe nechal platit?" pozvednu na něj obočí a jemně zakroutím hlavou.

Hosteska nás odvede k jednomu ze stolů u okna a já si sundám sako a rozepnu pár vrchních knoflíčků u košile, než se usadím na zem do tureckého sedu, naproti Jiminovi.

„Co tak koukáš?" pousměju se, když na mě ne, že dívá, ale doslova zírá.

„Ale nic," odkašle si a nakoukne do jídelního lístku. Já se hladově zadívám na sushi bar, který je celý obsazený, zato si objednám několik druhů rolek, že se nám pomalu nevejdou na stůl. „Tušil jsem, že budeš mít hlad," usměje se Jimin a společně se mnou se pustí do jídla.

Občas zapomínám na to, jak moc je mi v jeho společnosti dobře. Kdybych věřil, že někde ve světě existuje pro každou osobu spřízněná duše, měl bych vystaráno, protože Jimin je má spřízněná duše.

Dokázal bych trávit hodiny, jen sledováním jeho tváře.

„Říkal jsi, že Min Yoongi a Hoseok se nějak dali dohromady?" zeptám se ho, když se na chvíli odmlčí.

„Šokující co?" uchechtne se a zakroutí hlavou. „Ale na druhou stranu, v rámci mých dohazovačských schopností jsem nejspíš třída, když se mi je povedlo seznámit," zakmitá obočím. „Jen nějak nerozumím tomu, co na něm Hoseokovi přijde přitažlivé. Je tak... otravný."

„Vlastně ani tolik ne," pousměju se. „Jen nemá rád společenské akce. Je dost introvertní. Příliš mnoho lidí ho stresuje a ty jsi na něj naběhl jako torpédo a nutil ho, aby byl společenský," trhnu ramenem.

„Hm," zamručí a zamyslí se. „V tom případě nechápu, jak s Hobim dokáže trávit čas, protože je jeho přesný opak. Nehodí se k sobě."

„A třeba přesně proto se nejspíš dokáží správně sladit," opáčím a zaseknu se pohledem na Jiminových rtech, protože sevře mezi zuby spodní ret. Jako ve zpomaleném filmu sleduju, jak ho opatrně uvolňuje ze sevření, že se udělá nesmírné vedro. A tím wasabi to určitě není.

„Asi máš pravdu," přikývne a zamyšleně nakloní hlavu na stranu. „Nejspíš je oba pozvu někam na oběd. Třeba se bude chovat lépe, když bude ve společnosti jen dvou lidí."

„Mhm," zamručím a pořádně si loknu vody, abych potlačil chvění, které se mnou jeho rty provádějí.

„Co si zajít naproti do kina?" zeptá se najednou nadšeně. „Ještě se mi nechce domů. Myslíš, že bys na to měl čas?"

Pootevřu rty, abych ho odmítl, ale nějak se k tomu nedokážu dostat. Jen, co se mu podívám do očí, naprosto se ztratím a najednou zjišťuju, že přikyvuju.

Vezmu si své sako a společně vyjdeme z restaurace. Auto nechám ještě na parkovišti restaurace. S Jiminem přejdeme přes cestu a vejdeme do budovy jednoho z největších kin ve městě.

Netuším, na co bych chtěl jít, anebo jaký film, bych rád viděl. Už je to nějaká doba, kdy jsem naposledy viděl film, u kterého jsem v půlce neusnul.

Jimin stojí před tabulí s nabídkou s prstem na rtech a zaujatě si prohlíží názvy filmů.

„Tenhle začíná za deset minut, co říkáš?" ukáže na jeden z filmů, kde je za tím medailonek patnáct plus. Pozvednu na něj obočí, ale kývne s jistotou hlavou, tak nám koupím dva lístky do nejvyšší řady. „Popkorn platím já," opáčí pevně a dojde až k pultu, kde nám nechá namíchat slaný a sýrový popkorn. Přidá k tomu dvě velké lahve coly a já jen kroutím hlavou nad jeho nadšením. „V kině jsem nebyl už několik let," pousměje se, když hledáme sál, kde se bude promítat. „Naposledy na střední škole. Nějaký kluk mě pozval na rande, ale bylo to otřesné. Ještěže pro mě nechal otec poslat auto, jinak netuším, jak bych se z toho vykroutil."

Zarazím se uprostřed sálu, když stoupáme do schodů podél sedadel, zatímco on pokračuje až úplně nahoru. V hlavě mi rezonuje jedno jediné slovo, až se mi z toho zamotá hlava.

Rande?

Jimin na mě mávne, že našel naše sedadla a já se křečovitě usměju, když stoupám za ním.

Rande...

Celý film jsem jako na trní, zatímco on je vedle mě uvolněný a doopravdy se dobře baví. Pokouším se na něj tolik nezírat a víc se věnovat plátně před sebou, ale nedokážu si pomoc. Zatraceně mu to sluší a je opravdu kouzelný.

A není pro mě.

Mladší bratr. Mladší bratr. Mladší bratr.

Horko těžko se tahle mantra plní, když Jimin položí ruku na mou a jemně ji stiskne. Překvapeně se na něj ohlídnu, ale on se jen pousměje a dál hledí před sebe na plátno.

Najednou mi dojde, proč je ten film patnáct plus. Div, že si neodkašlu, abych se zbavil toho knedlíku v krku, když se přede mnou odehrává romantická scéna jen... bez oblečení.

Pevně semknu čelisti k sobě a snažím se zabránit svému mozku, aby nemyslel na nic, na co by neměl, ale...

Nedokážu se ubránit příjemným představám. Namísto abych to sledoval si představuju, že ta dvojice na plátně jsem já s Jiminem a provádím s ním mnohem víc věcí.

Pod rukama cítím jeho hřejivou alabastrovou kůži. V uších mi zní jeho hlas naplněný rozkoší a jeho pevné doteky na mých zádech, když se mě nedokáže nabažit.

Za tohle skončím v pekle. Pokud se někdy dostane k jeho otci, že na Jimina myslím jinak, než jako na rodinného přítele, zabije mě.

„Jsi v pohodě?" houkne Jimin a já se na něj s trhnutím ohlídnu. V sále je už rozsvíceno a na plátně běží konečné titulky.

„Jo, jasně," pousměju se. Chci se vykroutit z jeho sevření, abychom pobrali prázdnou krabici od popkornu a taky kelímky od coly, ale nepustí mě. Naopak, vstane ladně ze sedadla a táhne mě za sebou. Kelímek i krabici má jednoduše ve volné ruce.

Nepustí mě, ani když vyjdeme ze sálu. Ani na ulici. Tam mi dokonce položí druhou ruku na předloktí a víc se natiskne k mému boku.

„Jimine?" oslovím ho a odtáhnu se. Postavím se naproti němu a zvednu naše propletené ruce. „Co... co to vyvádíš?" zatřesu jimi, jenže on mě volnou rukou chytí kolem krku, zvedne se na špičky a dá mi polibek na rty.

Cítím se jen vteřinu těsně před omdlením. Najednou přestanu dýchat, když ucítím jeho tělo na svém a jak pohne rty proti mým. Vím, že bych mu to neměl oplácet, ale nedokážu si pomoct. Vyhovím mu a nechám jeho jazyk, aby si pohrál s mým.

Taky ho obejmu kolem pasu a víc si ho k sobě natisknu. Jako bych úplně vypnul své rozumné smýšlení ve chvíli, kdy je Jimin v mé blízkosti.

Když ucítím, jak se do polibku usměje, probudí mě to. Chytím ho za paže a odtáhnu od sebe. Snažím se popadnou dech, což mi moc nejde, jak hledím do jeho skleněných očí.

„Zeptám se znovu, co to vyvádíš?" zavrčím tentokrát naštvaně, že sebou trochu trhne.

„Nezdálo se mi to. Políbili jsme se," odvětí prostě, že nakrčím čelo. Tohle si neměl pamatovat. „Měl jsi mi říct, že jsem se tě v opilosti pokoušel svést."

„Jo? Ale teď máš hlavu čistou, anebo ne?" vyštěknu a přimhouřím oči. „Z jakého důvodu jsi to udělal tentokrát? Alkohol už tě nijak neomlouvá."

„Jungkook-shi," vydechne přiškrceně. „Já jsem tě nějak naštval? Omlouvám se. Já... měl jsem za to, že je to vzájemné."

„Je," přiznám na rovinu a jemu se rozšíří zorničky. „Tedy není," opravím se a pevně semknu čelisti k sobě. Zahledím se na budovy za ním a snažím se vymyslet, jak se z toho vykroutit, abych mu neublížil. „Odvezu tě domů," řeknu prostě a rozejdu se přes silnici, aniž bych ho jakkoli pobídl anebo se ho dotkl.

Vím, že běží za mnou, ale ani se na něj neohlídnu. A ani mu tentokrát neotevřu dveře spolujezdce.

Jedeme v tichosti. Jimin se neodvažuje promluvit anebo byť jen zapnout rádio. Akorát by to v autě vytvořilo ještě větší dusno. Já pevně svírám volant mezi prsty a samotného mě ubíjí to, co se chystám udělat, ale v tuto chvíli to zašlo až příliš daleko. Nesmím dovolit, aby se Jiminovi něco stalo.

Dojedeme na příjezdovou cestu před jejich dům. Objedu menší fontánu a zastavím přímo před vchodem.

„Jungkook-shi, já..."

„Měli bychom se přestat vídat," přeruším ho zatímco sleduju cestu před sebou. Zahledím se na menší růžový keř a nedovolím si od něj odtrhnout očima. „Alespoň na nějaký čas."

„Jungkooku!" vykřikne zděšeně. Ani se nepozastaví nad tím neformálním oslovením. „To přece není potřeba. To se... nějak se to spraví. Určitě to..."

„Jimine," zavrčím tvrdě, že ho zastavím v dalším monologu. „Prosím, vystup si."

Zaslechnu z jeho úst zalapání po dechu, ale přece jen mě poslechne. Odepne si pás a konečně vystoupí z auta.

Sešlápnu plyn a co nejrychleji vystřelím autem od jejich domu. Raději to utnout hned v zárodku než se to posune ještě dál.

Jimin

Jungkook skutečně splnil, co slíbil, a úplně se ode mě odřízl. Nechápu, co jsem udělal špatně. Měl jsem za to, že je to oboustranné. Na malý moment jsem tomu i věřil, obzvlášť, co to sám přiznal, jenže následně to zase odvolal.

Už týden nevycházím z domu a z nějakého důvodu se topím v kelímcích čokoládové zmrzliny. Netušil jsem, že mě jeho slova přimějí, abych se tolik styděl.

Ale přece jen se Hobimu povedlo mě přinutit, abych vyšel z domu. Pozve mě na společný oběd s Yoongim, nad kterým jsem dokonce sám uvažoval.

Bohužel, Yoongi není zrovna typ člověka, se kterým bych dokázal zapříst nějakou normální konverzaci, ale naštěstí má Hoseoka, který to hravě zvládá za něj. S ním si mám pokaždé co říct.

Ale šlechtí ho fakt, že na Hobim může oči nechat. No vážně, na mě se sotva podíval a jen celou dobu visel na jeho rtech. Tak alespoň v něčem jsem se trefil, když u Jungkooka jsem byl naprosto mimo.

Domů dorazím v o dost lepší náladě. Jsem rád za Hobiho, že se mu povedlo najít štěstí. Přeju mu to.

Ani nedojdu do pokoje, protože mě uprostřed schodiště zastaví otec s velkou prosbou.

„Mohl bys dojet k Jungkookovi s těmito papíry?" požádá mě a natahuje ke mně obálku s dokumenty.

„Jungkookovi?" zaseknu se a polknu knedlík v krku.

„Já mám schůzku," pronese, zatímco si čte něco v telefonu. „Wang tě k němu odveze," dodá ještě, že se málem nafouknu, jako balón.

„A nemůže mu je odvést sám Wang?" oponuji a sejdu schodiště až k němu. „Přece není potřeba, abych mu je vozil já."

„Jimine," osloví mě otec a zahledí se na mě zpod řas. „Kdyby to nebylo důležité, nepožádal bych tě o to," poví mi klidně, zato rozhodně a mě nic jiného nezbude, než ho poslechnout.

Převezmu si od něj obálku a vyjdu z domu, kde na mě už čeká Wang. Otevře mi zadní dveře a rychle oběhne auto, aby mohl co nejrychleji vyjet.

Mám dojem, že jedu na vlastní popravu. Jungkook mi výslovně řekl, že bychom se neměli vídat a já se po týdnu objevím v jeho bytě s dokumenty od otce. Což o to, občas mě o něco takového požádá, ale většinou se to týká cesty do firmy. Nikdy ne k někomu domů.

Před domem, ve kterém Jungkook bydlí, jsme až neuvěřitelně rychle. Wang mi i otevře zadní dveře a já vystoupím na třesoucí nohy. Vzhlédnu na celou výškovou budovu a polknu knedlík v krku.

Pomalu dojdu až ke dveřím, kde mi vrátný otevře. Za nimi se nachází vetší hala s recepcí u které sedí další muž.

Jen co mě uvidí, vstane ze židle a ukloní se mi. „Pane Parku, jdete za panem Jeonem? Pustím vás nahoru," řekne rychle, že ani nestačím reagovat a už mi pokyvuje, abych nastoupil do výtahu.

Na jednu vteřinu mě zaplavila úleva, že bych mohl ty papíry nechat u něj na recepci, aby si pro ně Jungkook přišel, ale ten chlapík můj nápad zadusil ihned v zárodku.

Nastoupím do výtahu a on jen zadá kód, díky kterému se dostanu až k Jungkookovi do bytu.

A znovu, dojedu sem až příliš rychle.

Pomaličku vystoupím a vejdu do chodby jeho bytu. Zpoza rohu slyším televizi, která se v momentě vypne. Jen co spatřím Jungkooka, který mi jde, zdá se, naproti, ztuhnu na místě a znovu polknu knedlík v krku.

Má na sobě obyčejné pyžamové kalhoty světlé modré barvy a bílé tričko s dlouhým rukávem. Taky je naboso. On...

Pokud jsem si myslel, že jsem jím jen poblázněný, naprosto mi přeskočilo. Do takového chlapa by se dokázal zamilovat každý, mě, nevyjímaje.

„Přinesl jsem ti dokumenty," houknu a trochu ho proberu z transu. Pravděpodobně nečekal, že mu je dovezu zrovna já. „Posílá je otec. Víc podrobností mi neřekl."

Jungkook pootevře rty, že by snad promluvil, ale nakonec jen přikývne a rukou ukáže na kuchyňskou linku, tak tu obálku odložím na ni, v dostatečné vzdálenosti od něj

„Máš se dobře?"

„Děkuji," promluví ve stejnou chvíli, jako já. Zahledí se mi do očí a zhluboka si povzdechne. „Mám se fajn," odpoví, tak přikývnu.

„No a..." mlasknu a zhluboka se nadechnu. „Pořád se se mnou nechceš vídat?"

„Nikdy jsem neřekl, že nechci," opraví mě, ale akorát zmateně nakrčím čelo. „Řekl jsem, že bychom se neměli vídat."

„Jasně," houknu a skloním tvář k podlaze. Přešlápnu z nohy na nohu a zatahám se za prsty. „A... řekneš mi proč?"

Loupnu po něm očima jen na malou chvíli, protože cítím, jak šíleně mi červenají tváře.

„Pořád máš potřebu, chytat mě za ruku a líbat?" zeptá se přímo, že zalapám po dechu a studem odvrátím hlavu. „Tak proto," dodá a já se přiměju narovnat v zádech.

Věnuju mu rychlý pohled a pousměju se, než se otočím na patě. Jenže nedojdu ani za roh místnosti a ztracený v myšlenkách nakloním hlavu na stranu.

Má pravdu v tom, že tu potřebu pořád mám. Neustále musím myslet na ten polibek před kinem, kdy si mě k sobě přitáhl. On si mě k sobě přitáhl.

„Taky jsi mě líbal," promluvím najednou pevnějším hlasem a otočím se čelem k němu. Sklání se u kuchyňské linky nad papíry, ale má pevně semknutá víčka k sobě. „Jungkook-shi, taky jsi mě políbil."

Pomalu ke mně natočí hlavu a otevře oči. Překvapeně zalapám po dechu, když mi dojde, že jeho potřeba je úplně stejná, jako ta moje. A celý ten výmysl v rámci neměli bychom se vídat, není kvůli mně.

Rázným krokem dojdu až k němu. Ucouvne, ale ne dostatečně rychle.

„Taky jsi mě políbil," zopakuju a upřeně se mu podívám do očí.

„Co ode mě chceš, Jimine?" zeptá se mě, tak natáhnu ruku, abych ho pohladil po paži, ale pevně mě chytí za předloktí, až sebou trhnu.

„Přece tebe, ty troubo," odfrknu a druhou ruku, kterou mi nedrží mu položím na zátylek. „Vážně je to tak těžké pochopit?"

Znovu jsem to já, kdo se musí nahnout a políbit ho, jenže on by se k tomu nikdy nedokopal a přesto vím, že to chce taky. Cítím, že po tom touží úplně stejně, jako já.

Neodstrčí mě. Naopak povoluje sevření kolem mého zápěstí a přesouvá ruce na mé boky. Když pootevřu rty, to už mě doslova objímá kolem pasu a jazykem se proplétá s mým.

Zavrním mu slastně do úst, div, že mu nevyskočím do náruče, abych ho měl blíž u sebe, ale tohle vyřeší za mě.

Jednou rukou mě chytí za stehno a vysadí mě na kuchyňskou linku. Nohama ho obejmu kolem pasu a v opojení zakloním hlavu, když se rozkrokem otře o můj.

„Stačilo ti to?" zavrčí mi do ucha a shodí na podlahu veškeré dokumenty, které na té lince leželi.

„Co myslíš?" zavrním a jednou rukou ho pevně chytím za tričko na hrudi. Sevřu ho v pěst, když se ke mně znovu hladově skloní a já ve svých ústech ucítím jeho jazyk, který na mě doslov útočí.

Motá se mi hlava a nedokážu to moc snášet. Jenže když opět zakloním hlavu a tlumeně zasténám, rty se mi přisaje ke krku a já nevím, co bylo horší. Jestli jeho polibky, díky kterým přicházím o rozum anebo to laskání na krku, kvůli kterém ztrácím pevnou půdu pod nohama.

„Jungkook-shi," zasténám mu do ucha a pevně ho chytím za vlasy.

„Chtěl jsi to," zavrčí a skousne mi ucho. „Jiminie," dodá zdrobněle mé jméno a rozkrokem se otře o můj. „Kdybys mě tak neprovokoval, nic z toho se nestane," řekne ještě a odtáhne se. Ne úplně, protože ho pořád pevně držím nohama kolem pasu. Dlaněmi se zapře podél mých boků a hledí mi do očí. „Kvůli tobě ztrácím hlavu, rozumíš tomu? Stačí se jen nadechnout tvé vůně a představuju si, jak pode mnou ležíš v posteli úplně nahý."

Ústy zalapám po dechu nad jeho slovy. Sotva se udržím na rukách, kterými se opírám o linku za sebou. Nejraději bych se mu odevzdal přímo tady a teď hned.

„Naposledy tě prosím, abys odešel," řekne mi nakonec a jemně mě pohladí po stehně v domnění, že ho pustím.

Jenže to ani náhodou nemám v plánu.

Trochu se narovnám a z ramen shodím svou džínovou bundu. Jungkook skloní pohled na mé krátké tričko v pase, zatímco já využiju jeho nepozornosti a rukama zabloudím pod jeho triko, přímo nad boky.

Přiměju ho, aby se mi podíval do očí a skousnu si dolní ret.

„Přinuť mě," vydechnu proti jeho tváři a špičkou jazyka mu přejedu po rtech. Pevně zatnu prsty do jeho břicha a pousměju se, když si všimnu, jak mu potemní pohled.

Tuto stránku Jungkooka jsem ještě nepoznal a musím říct, že si ji opravdu užívám. Silně stiskne pěst v mých vlasech a surově mi zakloní hlavu. Ještě hladověji mě políbí a já ho obejmu kolem pasu. Tentokrát mu zatínám prsty do lopatek a užívám si, jak moc blízko mi je.

Jenže mi to přestane stačit. Nechápu, kde se ve mně bere ta potřeba, dotýkat se jeho těla, ale přetáhnu mu tričko přes hlavu a rty se přisaju k jeho klíční kosti. Pomalu jazykem přejíždím po jeho hrudi až k bradavkám. Jednu z nich dokonce skousnu a málem vrním blahem, když Jungkook zalapá po dechu.

Sám v sobě objevuju stránku, o které jsem ani netušil, že ji mám anebo za to můžou Jungkookova slova, protože musím mít nějaké zatmění smyslů, když pravou rukou vklouznu za lem jeho pyžamových kalhot a spodního prádla, abych vzal do dlaně jeho velice pevný penis.

Doslova se zalkne a čelem opře o mé, když dlaní zakroužím na špičce. Potěšeně se pousměju a mezi zuby sevřu jeho dolní ret.

Mohl jsem čekat, že nezůstane pozadu. Přisaje se k mým ústům a zároveň mi rozepne kalhoty. Společně se spodním prádlem mi je stáhne pod zadek a sám se dotkne mého přirození, které pevně stiskne mezi prsty.

Zaskuhrám mu do úst a přidám na tempu na jeho penisu. Celou dobu si hledíme do očí se rty natisknutými na toho druhého a lapáme po dechu. Netřeba dodávat, že se mě ještě nikdy nikdo jiný nedotkl na mých intimních partiích, ale že jsem to dovolil Jungkookovi je to nejdokonalejší, co se mi kdy mohlo stát.

Pevně ho chytím za vlasy na zátylku a blaženě zakloním hlavu. Hlasitě zasténám, když Jungkook ještě zrychlí a pomůže mi tak k vrcholu.

Udělám se s jeho jménem na rtech, do jeho dlaně a v tu samou chvíli ucítím teplo jeho semene v ruce. Lapám po dechu a doslova se zhroutím na kuchyňskou linku.

Vedle hlavy zaslechnu téct vodu z kohoutku a Jungkook mi pod ní podrží ruku, aby z ní smyl jeho sperma. Pomůže mi se upravit a sám si natáhne kalhoty zpátky na boky.

Jenže pořád zapomíná na jednu podstatnou a důležitou věc. Nohama ho objímám kolem pasu a odmítám ho pustit. Zakřením se a mokrou rukou mu přejedu od břicha až k hrudi.

„Vezmi mě do postele, lásko," vydechnu tiše a zvednu se z linky. Obejmu ho kolem krku a skopnu boty z nohou.

„Jiminie," šeptne tiše a jemně zakroutí hlavou, ale prstem obkroužím jeho rty a pousměju se.

„Vezmi mě do postele," povím mu pevněji, „a ukaž mi, jak vypadají tvé představy."

Jungkook

Jimin mi ani nedal možnost, abych cokoli namítl. Nemůžu nic namítnout, když mě neustále líbá a nutí mě myslet jen na to, až mi bude patřit.

Jen co se za námi zabouchnou dveře od ložnice, seskočí ze mě na podlahu a sám mě dostrká až k posteli. Zhroutím se do ní zády, zatímco Jimin stojí nade mnou a prohlíží si mě.

Nemůžu pobrat, co to do něj vjelo. Musím se zvednout na loktech, abych viděl, jak ze sebe sundává to krátké tričko. Kalhoty má stále rozepnuté, proto je hravě stáhne z boků, ale u spodního prádla se na malý moment zarazí.

Nakonec si je nechá a klekne si na kolena přede mě. Pokusí se mi stáhnout kalhoty, ale musím se nadzvednout zadkem, aby se mu to povedlo. Co už nedomyslel, že mi je stáhne i se spodním prádlem.

Vidím na něm, jak polkne a ohromeně hledí na můj penis, který, opět tvrdý, leží na mém břiše.

Ale nebojí se toho. Začne mi pokládat něžné polibky na vnitřní stranu stehen. Dlaněmi se jich zároveň dotýká a postupuje výš až k mému břichu. Rozkrok úplně vynechá, ale přesto se roztřesu nad tou představou, jak celý mizím v jeho ústech a on se mi při tom dívá do očí.

Vytáhnu ho za paže nad sebe a hned ho i odhodím do postele. Tentokrát jsem to já, kdo se nad ním sklání. Přisaju se k jeho rtům a neustále se dotýkám jeho dokonalého těla. Cítím, jak se pode mnou postupně uvolňuje, proto si dovolím sestoupit níž.

Za to, že se ho právě teď chystám připravit o nevinnost, jednoho dne přijdu do pekla. Jenže jeho chuti a kráse se nedá vůbec odolat. Je jako nějaká nymfa, která sestoupila na zem, aby mě svedla na scestí. A já tomu nemám sílu odolávat.

Narovnám se v zádech a sundám mu poslední kousek oblečení, co měl na sobě. Dlaněmi ho pohladím po vnitřní straně stehen a ještě víc je dám od sebe. Je celý červený ve tvářích, ale od vzrušení zhluboka oddechuje.

Nakloním se nad něj a jednu ruku natáhnu k nočnímu stolku, kde mám v šuplíku uložený lubrikant s balíčkem kondomů. Lubrikant odhodím na stranu a kondom si vložím mezi zuby. Zpod jeho hlavy vytáhnu polštář, až přistane hlavou na matraci a dám mu ho pod zadek.

Znovu se narovnám v zádech a mezi zuby roztrhnu obal od kondomu. Jimina to zaujme, protože se zvedne na loktech a žádostivě sleduje, jak si ho nasazuju.

Natáhnu se i pro lubrikant a trochu si ho dám na prsty. Přejedu s ním po svém penisu a znovu se nakloním nad Jimina, který se hned zády uvelebí na posteli.

Dlaněmi se dotýká mého těla a překvapeně pootevře rty, když mu prsty, na kterých mám nanesený lubrikant, obkroužím vstup mezi půlkami.

Skloním se k němu, abych ho mohl políbit a odvést jeho myšlenky jinam, jenže se neuvěřitelně napne, jako luk, když do něj vsunu jeden prst.

Pevně se mě chytí za paže a hlasitě zasténá. Je tak neuvěřitelně citlivý na každý můj dotek, že se mi v hrudi rozlévá velká dávka tepla. Mám tak jistotu, že ať udělám cokoli, bude se mu to líbit.

Vložím do něj i druhý prst a to už mě obejme kolem krku a zadkem mi vychází vstříc.

„Jungkook-shi," zaskuhrá mi do úst a nechá mě, abych si s jeho jazykem pohrával stejně, jako s prsty v jeho pozadí. Najednou hlasitě vykřikne, až se mu přetočí panenky a zvrátí hlavu dozadu. Musím se sám pro sebe usmát, když konečkem prstů znovu přirazím na to správné místo a víc zatlačím.

Jimin se v mé náruči celý roztřese, až ucítím mokro mezi našimi těly, ale neudělal se. Sám překvapeně pozvednu obočí, že produkuje tolik preejakulátu. Dokonce víc, než při klasickém orgasmu.

Vytáhnu z něj prsty a koleny se přisunu blíž k němu. Špičku penisu nasměruju mezi jeho půlky a pomalu se do něj zasunu. Jimin mě pevně chytí za vlasy, když ho celého naplňuju. Rty má pootevřené v němém výkřiku a slastně vydechne ve chvíli, kdy jsem v něm až po kořen.

Čelem se opřu o jeho a zhluboka vydechnu. Ten pocit je doslova jedinečný. V tuto chvíli jsem ho udělal svým a už nikdo na tomto světě nebude mít právo se ho dotknout.

Políbím ho na rty a dlaní přejedu po jeho stehně, které mi leží na boku. Předloktím se propletu pod jeho kolenem a víc ho nadzvednu. Pomalu vyklenu boky a ještě pomaleji do něj přirazím, aby si na ten pocit navykl. Dokonce i zakroužím boky, až Jimin zalapá po dechu a pevně si mě přitáhne k sobě.

„Miluju tě," šeptnu tiše s pohledem do jeho očí a z jednoho koutku mu ukápne slza. Nahnu se, abych ji slíbal ze spánku a následně mu předvedu, jak moc po něm toužím.

Nejprve se pohybuju pomalu, ale když přidám na rychlosti, Jimin hlasitě zasténá.

„Jungkook-shi," skuhrá na celou ložnici pořád a pořád dokola, dokud se kolem mě nesevře, že musím přestat a znovu mezi námi přistane velká dávka preejakulátu. Nevěřícně na něj hledím, jak pode mnou kňučí a naříká rozkoší, jenže pořád a stále, tohle nebyl orgasmus. Jimin je zkrátka tak moc vzrušený, že ho ty vlny pohlcují postupně.

Potěšeně se zakřením a znovu do něj přirazím tvrdě, bez ohledu na to, že se pod námi tvoří velká mokrá skvrna. Rty se mu přisaju na krk a něžně mu ho okusuju, zatímco do něj přirážím boky.

Stane se mu to ještě dvakrát a to už jsem na pokraji svých sil, abych se neudělal dřív, než on, jenže když kolem mě tak pevně sevře své pozadí, nedokážu si pomoct. Nikdy jsem nic nádhernějšího neviděl, než je Jimin, jak se pode mnou vzrušeně kroutí.

„Jungkookie!" vykřikne najednou, tak vezmu do ruky jeho penis a začnu mu ho honit v rytmu přírazů. Když se kolem mě tentokrát sevře, s vytřeštěnýma očima prožije orgasmus. Zalapám po dechu a naposledy do něj přirazím. Nechám se nést na stejné vlně, jako on a vyvrcholím do kondomu.

Čelem se opřu o jeho a pokouším se popadnout dech. Neexistuje na světě nic, co by přebilo tenhle zážitek.

„Jungkook-shi?" osloví mě Jimin a prohrábne mi vlasy, že se pousměju a zahledím se mu do očí.

„Můžeš už přestat být formální, lásko," řeknu mu přímo a vlepím mu pusu na špičku nosu. Odtáhnu se a lehnu si na záda vedle něj. Pobaví mě ta spoušť na jeho těle a celkově na posteli. Příště mu budu muset nasadit kondom a dát pod nás ručník.

„Omlouvám se," houkne tiše, když si všimne mého pohledu. „Tohle jsem nečekal. Nikdy před tím se mi to nestalo."

„O nic nejde," pousměju se. „Líbí se mi to," dodám, že se Jimin zakření. Zvedne se do sedu a zapře se dlaněmi o postel za sebou. Skousne si dolní ret a celého si mě prohlídne. Najednou natáhne ruku a sundá mi použitý kondom. Klekne si na kolena, zády ke mně, že na mě špulí svůj nádherný zadek. Nemůžu od něj odtrhnout oči, proto si zprvu nevšimnu, že se přehrabuje v mém nočním stolku. Až když vytáhne další kondom a obkročmo se usadí na mé stehna.

Přimhouřím na něj oči, když mi v ruce promne varlata a já se znovu vzruším, aniž bych byl nějak nadržený.

„O co se snažíš, broučku?" zeptám se a pohladím ho po stehnech, když se posune zadkem blíž k mému břichu, až se penisem otírám mezi jeho půlkami.

„Chci to ještě jednou," trhne ramenem. Dá ruku za sebe a sám si můj penis vloží do sebe.

„Poč-" zaseknu se a prudce vydechnu, když na mě dosedne. Chtěl jsem namítnout, že by měl využít ještě lubrikant, ale akorát jen dokážu hledět na něj, jak snadno mě do sebe dostal. „U všech svatých," zamumlám a pevně mu stisknu stehna, když se na mě začne nadzvedávat.

Beru to zpátky. Rozhodně existuje spousta dalších věcí, které přebijí náš první sexuální zážitek. Počínaje Jiminem, který se právě odráží od mého klína.

Zvednu se do sedu a jednou rukou se zapřu za sebou, zatímco tou druhou polaskám Jimina na hrudi. Obejme mě kolem krku a ještě víc přidá na tempu, že se už ani já neudržím a slastně mu vzdychnu do úst. Do dlaně vezmu jeho penis a pomůžu mu k dalšímu orgasmu, ale akorát se kolem mě neustále svírá a svíjí se nade mnou, když z něj vyteče nadměrné množství preejakulátu.

Na chvíli ho zastavím a hladově se přisaju k jeho rtům. Nadzvednu ho, že zakňučí na protest, ale otočím ho k sobě zády. Dlaněmi se zapře o má stehna a já do něj vstoupím, když je zády ke mně. Obejmu ho kolem pasu a pomalu si s ním lehnu do postele.

Chvilku trvá, než si najdeme společné tempo, ale nakonec se k tomu dostaneme a boky si vycházíme vstříc.

S třetím orgasmem nebyl takový problém, jak jsem se zprvu obával. Bylo to stejně dokonalé, jako ty předchozí dva. Problém nastal, když jsme se pokoušeli o pátý. Nahnal jsem ho do sprchy a těm jeho nenechavým rukám nešlo odolat. Voda akorát tekla vedle nás, když sem do Jimina přirážel, zatímco jsem ho měl opřeného zády o kachličky.

Nečekal bych, že se dokážu tak šíleně zbláznit.

Ráno se proberu jako první. Museli jsme se s Jiminem přesunout do pokoje pro hosty, protože má postel byla pro spaní absolutně nepoužitelná. Nejen, že budu muset vyměnit ložní prádlo, pravděpodobně budu muset koupit i novou matraci.

Natočím se bokem k Jiminovi, který má hlavu položenou na dlaních a zhluboka oddechuje. Na tohle bych si dokázal zvyknout do konce života.

Což nás v podstatě čeká, akorát musím sebrat odvahu a promluvit si s jeho otcem.

Pomalu, abych ho nevzbudil se natáhnu pro telefon na nočním stolku. Nejlepší bude, udělat to hned. Čekat déle, pravděpodobně by mě ta nejistota zabila.

Vytočím číslo pana Parka a s bolestí v podbřišku se opět posadím zpátky do postele. Tolik orgasmů občas škodí. Navíc po takové době od posledního sexu. Jsem zvědavý, jak dlouho Jiminovi ta jeho nenasytnost vydrží.

„Jungkooku? Co že voláš, tak brzo po ránu? Navíc o víkendu? Děje se něco?" vyhrkne pan Park rychle do sluchátka, že se ohlídnu na spícího Jimina.

„Ne, všechno je v pořádku, pane Parku," opáčím a poklesnu v ramenou. „Vlastně nevolám kvůli práci. Jedná se o osobní záležitost."

„Ano? Poslouchám, co se děje?"

Zhluboka se nadechnu a otočím se čelem k pokoji. „Chtěl bych vás požádat o ruku vašeho syna," řeknu mu přímo bez jakýchkoli vytáček a pevně semknu víčka k sobě.

Na druhé straně sluchátka je neuvěřitelné ticho až si odtáhnu mobil od ucha, jestli se náhodou nepřerušilo spojení. Znovu si ho přiložím k uchu, když najednou zaslechnu smích pana Parka.

„Konečně," vydechne a já překvapeně vytřeštím oči, nad jeho jediným slovem.

„Pardon?"

„Konečně tě to napadlo," odvětí rovnou, že se snad ani nedokážu nadechnou, jak mě jeho slova šokují. „Kdybys s tím nepřišel ty, brzo bych ti to navrhl sám."

„Omlouvám se pane, ale asi vám nerozumím," zamumlám pořád v šoku.

„Jungkooku, ruku mého syna bych nikdy nikomu na světě nedal, rozumíš?" řekne přímo, že zmateně nakrčím čelo. „Je to to nejcennější, co mám. Nikdo by si ho nikdy nezasloužil. Nikdo kromě tebe."

„Heh," vydechnu přidušeně.

„Přijď dneska na večeři. Řeknu to Jiminovi, aby se překonal. Nechá pro tebe připravit to nejlepší," odvětí a pořád v jeho hlase slyším smích. Smích a radost. „Řekneme mu to společně."

„Co když nebude souhlasit?" namítnu a promnu si čelo.

„Bude souhlasit, to mi můžeš věřit," pokusí se mě uklidnit a já se ohlídnu na Jimina, který je úplně vzhůru a sleduje, jak telefonuju s jeho otcem.

„Když myslíte," vydechnu a pousměju se.

„Večeře. Dneska. Přijď včas," poručí mi nekompromisně.

„To nemějte obavy. Určitě dorazím," odvětím a rozloučím se s Jiminovým otcem. „Tvůj táta tě nejspíš bude teď hledat," řeknu Jiminovi, který na mě pozvedne obočí. „Požádal jsem ho o tvou ruku a... chce abych přišel na večeři. Kde ti to oznámíme."

Jimin se kousne do rtu a rozhlídne se kolem sebe po pokoji. „No," vydechne a uculí se. „Jsem rád, že nepotřebuju žádnou výmluvu, proč netrávím noci ve svém pokoji."

„Vážně si mě chceš vzít?" zeptám se pro jistotu a po kolenou se došplhám až k němu. „Mohl bys mít kohokoli na světě a ne..."

Umlčí mě polibkem na rty a následně po nich přejede špičkou jazyka. „Po tom rodeu, jaké jsi předvedl v posteli, bych byl doslova idiot, abych si tě nechtěl vzít," kmitne laškovně obočím. „Navíc, jako bonus, tě miluju. To by nám pro začátek mohlo stačit."

Zakřením se a povalím Jimina do polštářů. Pevně ho obejmu kolem pasu a jemně ho kousnu do brady. Někoho tak nádherného bych nedokázal nechat někomu jinému.

....................

Ahojte :) inspirace přišla z jednoho mého oblíbeného románu Emma od Jane Austenové. Pokud neznáte doporučuji film, je skvělý :) Nějak jsem se nechala unést vlnou postav a povídka není tolik podobná skutečnému příběhu. Jen inspirace, ale nejspíš proto jsou postavy tady tak zdvořilé :)

Upřímně, napadlo mě i sepsat povídku podle Pýcha a předsudek (moje nejoblíbenější), akorát v mém stylu a modernější, ale to by byla sakra dlouhá povídka :D je tam toho tolik, co by se nemělo vynechat, že ještě přemýšlím, jestli by to někdo četl. Tak uvidíme.

Na Disney+ už běží pořad Are You Sure? od Jikook a pravděpodobně jsem jediná Army, co ho ještě neviděla :D protože jsme se doma vykašlali na předplatné, tak si hold počkám až na konec září, jak tam budou všechny díly a pak to sjedu celé najednou :D = beztak to budu mít vyspojlerované :D Jestli se někdo koukáte závidím :)

Jsem dneska nějaká ukecaná ;) No nic, mějte se krásně, užívejte poslední zbytky teplých dní a zase se brzo uvidíme.

Vaše B 💜💛

10 586 slov