Jungkook

Štětcem naposledy přejedu po již dokončeném obraze a jsem rád, že se mi ten západ slunce povedl zachytit s přesností. Povedlo se mi dokonale namíchat barvy, takže ta změť žluté, oranžové a červené, vypadá, jako by to bylo reálné. Nebo vyfocené.

Z dolní haly zaslechnu smích svých přátel a rodiny, že zakoulím očima. Oni snad jen žijí pro to, aby se chodili bavit, žít a užívat si života. K čemu to je, když jsme v něm beztak samotní?

„Jungkooku!" vykřikne Yoongi-hyung a prudce mě obejme kolem ramen, že sebou trhnu. Naštěstí už nemířím štětcem na plátno, jinak bych tam udělal nesprávný tah a pokazil celý obraz. „O hodně jsi přišel. Kdybys viděl ten jejich výraz," zakroutí hlavou a rozesměje se, společně s Jinem a Namjoonem, kteří stojí za mnou.

„O co jsem přišel?" nechápu, tak na něj pozvednu obočí a odstoupím od něj, abych mohl paletu s barvami odložit na stolek vedle stojanu s plátnem.

„Před chvílí jsme narazili na kluky z rodiny Parků," vysvětlí mi, tak se ušklíbnu, protože ano, někteří z rodiny Parků jsou skutečně kreténi. Ale ne všichni.

Takový Taehyung je roztomilý. A Hoseok je taky docela v pohodě, tedy dokud nenarazí na Yoongiho. Ti dva, když jsou poblíž tomu druhému, lítají kulky a skřípají nože. Společně vystavují nebezpečí jejich okolí.

Nechápu, co Yoongimu vadí. Hoseok, ačkoli pochází z rodiny Parků, je opravdu skvělý. Na několika benefičních akcích jsem s ním mluvil a je s ním zábava. Když se usměje, dokáže rozzářit místnost. Ale v přítomnosti Yoongiho se nikdy neusmívá.

A Tae... on a jeho vzhled mluví sám za sebe. Nikdy jsem nikoho krásnějšího nepotkal. Je jasné, že si získal mou pozornost, i když...

Kdyby se někdy otec dozvěděl, že jsem si začal něco s někým z rodiny Parků, vykastruje mě. I když je Tae jejich vzdálený bratranec.

„A?" nadhodím, když Jin se smíchem zakroutí hlavou. „Co se stalo?"

„Trochu jsme se nepohodli s Hobim," vysvětlí mi Yoongi zvesela. „Kdybys ho teď viděl. Má moc krásnou fialovou ozdobu pod levým okem."

„Ty jsi fakt idiot," tentokrát zakroutím hlavou já a dojdu se k umyvadlu opláchnout od barev, které mi zůstali na prstech. Jednu šmouhu mám i na předloktí. „Co vám udělal?"

„Měl kecy," opáčí Jin.

„A ránu jsem mu dal já," pochlubí se Namjoon, že se na něj překvapeně ohlídnu, protože on většinou nebývá ten násilný. Pokaždé se snaží řešit problémy slovy a hlavně v klidu. „Dotíral na Jina," hájí se s rozhozenýma rukama. „To jsem to měl nechat být?"

„Takže jste se poprali, protože o vás nemluvil... hezky?" ušklíbnu se.

„Ne, poprali jsme se, protože si před nás schválně upliv," odfrkne Yoongi. „Taková urážka. Může být rád, že jsem ten kohoutek nezmáčkl."

„Nezmáčkl jsi ho, protože tam vletěla policie," opáčí Jin a zakoulí očima.

„Ztrácím se," zmateně nakrčím čelo.

„Tak jo," vydechne Jin. „Šli jsme do toho bistra naproti. Dali jsme si oběd a v klidu si povídali. Když jsme vyšli ven, tak tam stál Hoseok s Taehyungem a dalšími chlapy z té jejich rodiny. Chtěli jsme jen pokračovat v cestě, když si Hoseok uplivl na chodník, přímo před naše nohy. Začal mlít něco o tom, že to bistro je na jejich území a abychom se k němu už nikdy nepřibližovali. Když mu Namjoon..."

„Slušně jsem mu řekl, aby se staral o sebe, že je to bistro otevřené pro všechny," přeruší Namjoon Jina. „Že mezi rodinami Parků a Jeonů panuje příměří a nikomu to bistro nepatří."

„Ale pak si otevřel dost vybíravý slovník s urážkami a pustil se do Jina, jeho chování, vzhledu..." pokračuje Yoongi.

„Vystřelila mi ruka," trhne Namjoon rameny a obejme Jina kolem pasu. Popravdě se tomu nedivím. Namjoon je mírotvůrce. Zachovává si chladnou hlavu ve všech vypjatých situacích, ale nedej Bože, když se někdo opře do jeho přítele. To se nikdo nemůže divit, že se neovládne.

„Říkal jsem ti přece, že mi jen závidí," opáčí klidně Jin a pohladí Namjoona po tváři.

„Trochu se to vyostřilo, když Hoseok vytáhl zbraň a namířil ji Namjoonovi na hlavu," dodá Yoongi a pohodlně se zadkem usadí na hranu mého stolu. „To jsem nemohl nechat jen tak, no uznej?" rozhodí rukama a mírně se pousměje.

„Máte štěstí, že tam přišla policie," opáčí Jin a zakoulí očima.

„Kdybys viděl, jak všichni zdrhali," zasměje se Yoongi.

„A co Taehyung?" nadhodím a odvrátím hlavu, aby si nevšimli, že mě zajímá jeho postoj.

„Toho idiota mi ani nepřipomínej," odfrkne Namjoon. „Ten se Jinovi vysmíval přímo do obličeje, přestože ví, že to on je nejkrásnější muž ve městě. A Tae je ten druhý."

Pevně semknu čelisti k sobě a zhluboka si povzdechnu. To jsem mohl tušit.

„Ale no ták," zasténá Jin, že se na něj ohlídnu. „Taehyung? Doopravdy?" vyjede po mně, že jemně trhnu rameny. „Máš na víc, než na takového arogantního zmetka," odfrkne, ale přesto na jeho radu nedbám. Tae mi přijde zkrátka úchvatný.

„Ale něco dobrého z toho přece jen vzešlo," zachechtá se Yoongi a z náprsní kapsy vytáhne list tvrdého papíru. „Jednomu z těch zbabělců vypadla tahle kouzelná pozvánka na soukromou akci v domě rodiny Parků."

„A k čemu ti to bude?" uchechtne se Jin.

„Copak se nechcete jít zadarmo pobavit?" zakření se Yoongi a zamává nám s tou pozvánkou před obličejem.

„Ty si vážně myslíš, že si jen tak můžeme vejít do domu rodiny Parků?" pozvedne na něj Namjoon obočí. „Všichni nás znají. Budou vědět, že tam nemáme co dělat."

„Nikdo nás nepozná," zachechtá se Yoongi. „Jedná se totiž o maškarní," kmitne několikrát obočí. „A já bych moc rád prozkoumal dům starého Parka z pohledu hosta. Říká se, že v něm ukrývá jeden ze svých vzácných pokladů."

„Chceš ho... vykrást?" zamračí se Jin.

„Za koho mě máš," odfrkne Yoongi. „Jsem jen zvědavý. A nadržený. Zajímalo by mě, jaké by to bylo, kdybych si do postele vzal jednoho z Parků. To pokoření," zakření se zákeřně, že zakoulím očima.

„Se mnou nepočítej," odmávnu ho a dojdu si pro sako, které mám přehozené na židli.

„Bude tam Tae," houkne klidně Yoongi, že se zarazím a zahledím se mu do očí. „A ty budeš mít masku. Nebude mít nejmenší tušení, že podlehne samotnému princi Jeonovi."

„Nejsem princ," opáčím, ale najednou mě jeho nabídka zaujme.

„Jsi princem v rodině Jeonů," odvětí pohotově Yoongi. „Až tvůj otec odstoupí, budeš to ty, kdo bude řídit jeho firmu. A kdo povede nenávist k rodině Parků. Copak bys nechtěl mít jednoho z nic omotaného kolem prstu?"

„Myslíš si, že mi jde o tohle?" vyštěknu a prudce odhodím své sako zpátky na židli. „Myslíš si, že mi záleží jen na tom, jak pokořit rodinu Parků? Nenapadlo tě třeba, že by se mi mohl skutečně líbit, bez ohledu do jaké rodiny patří?"

„Kim Taehyung?" vykřikne Jin zděšeně. „Kookie, ale to přece nemyslíš vážně! Nemůžeš se na vážno zaplést s někým z jejich rodiny. Tvého otce klepne, pokud se to dozví."

„A on si s nimi může pohrávat?" ukážu dlaní na Yoongiho, který si mezitím odfrkne.

„Hele, víš co? Je mi to jedno, co s Kimem budete za zavřenými dveřmi dělat. Ale co říkáš?" znovu mi před obličejem zamává pozvánkou. „Půjdeme? Pobavíme se, zatancujeme. Může to být fajn."

Zakoulím očima a zahledím se do očí Namjoonovi. Čekal jsem u něj podporu, že je to špatný nápad, ale zdá se, že je tím večírkem nadšený. A já si nechci nechat ujít příležitost, znovu potkat Taeho.

Proto přikývnu. Snad to není chyba.

Jimin

„Slyšel jsem, že bude Taemin na večírku," vtrhne mi do pokoje Hobi s Taem, zatímco sedím před toaletním stolkem a Rose, má komorná, kolem mě krouží se štětečkem a nanáší mi oční stíny na víčka.

„No a?" podotknu, aniž bych otevřel oči, ale nedokážu skrýt, jak jsem z něj unešený.

„Řekl no a," uchechtne se Hobi a zaslechnu i smích Taeho. Nedivím se. Pořád o Taeminovi básním, jako o dokonalém princi pro sebe, že je ten hraný nezájem skutečně absurdní.

„Prostě..." zakňourám a svěsím rameny. „Tolik se neznáme. Viděli jsme se jen párkrát a i když otec tvrdí, že se chce vyslovit, nemyslím si, že je to dobrý nápad. Měli bychom se trochu víc poznat, nemyslíš?" pronesu a ohlédnu se na Hoseoka, který protáhne obličej v němé otázce.

„Chime," posteskne si Tae a postaví se za mě. Podívá se mi do očí skrz zrcadlo a obejme mě kolem ramen. „Co se děje? Řekni nám to. Celé týdny o Taeminovi neustále mluvíš a najednou jsi nejistý?"

„Jsem," opáčím pevně a povzdechnu si. „Je úžasný, to nepopírám, jen... nevím," zaskuhrám znovu a málem si složím obličej do dlaní, ale to bych si zničil make-up. „Nemám z něj ten pocit, že by to bylo správné. A... teď si myslíš, že jsem idiot," zakoulím očima, protože sám nerozumím tomu, co tím chci říct.

„Jsi idiot," podotkne Hobi, ale Tae na něj mávne rukou.

„Rozumím ti," vydechne tiše a promne mi ramena. „A nemusíš jeho nabídku přijímat, pokud si tím nejsi jistý. Tvůj otec..."

„Ti nedovolí, abys ho odmítl," opáčí Hobi, že se na něj Tae naštvaně podívá. „Co je? Je to pravda. Taemin je pro Jimina dokonalá partie a až se vezmou, oba budou dědit rodinou firmu. Kdo jiný by to měl dělat?"

„Někdo, do koho se Jimin zamiluje?" odsekne Tae a pohladí mě po zátylku, protože cítí, že jsem mírně rozrušený.

„Nechte to být," zamručím a vstanu od stolku. „Jsem jen nervózní, protože cítím, že se Taemin pravděpodobně brzo vysloví. Proto mám pochyby. Ale to bude dobré," zakřením se a přejdu k šatní skříni, abych si mohl obléknout kostým, který mi matka koupila jen pro tento večírek.

Je to oblek, béžové barvy. Proto Rose zvolila zlaté stíny, které se mi táhnou až ke spánkům do ztracena, společně s jemným nádechem třpytek. Má tvář, po její péči, vypadá úchvatně, to jí musím nechat.

Kalhoty mají vysoký pas a není k tomu košile. Jen sako, které je naopak zkrácené a zapíná se na dva vnitřní knoflíky. Jeden u pasu a druhý u hrudi.

Vyjdu z šatny a Tae s Hobim na mě ohromeně hledí. Ani jsem si je pořádně neprohlédl, když dorazili, ale oběma to nesmírně sluší. Tae na sobě má bílý oblek a v ruce škrabošku, která bude zakrývat levou půlku jeho tváře. Hobi, oproti němu, je celý v červeném, až na tu černou košili. Na hlavě má čelenku se dvěma černými rohy a jako ďáblovi mu to opravdu padne.

Ke mně ještě přistoupí Rose a do mých světlých vlasů mi dá mou vlastní čelenku, která je vyrobená z prutů. Jsou na ní ostny, tak bych se jí moc neměl dotýkat a taky je protkána perlami. Vypadám jako nějaká víla. Toho nejspíš matka chtěla docílit.

„Můžeme?" pobídne mě Hobi a nabídne mi rámě. S radostí se do něj zavěsím, když mě doprovodí, společně s Taem, do hlavního sálu, kde probíhá otcův obrovský večírek.

Chci se rozejít ke stolu za rodiči, kde taky sedí Taemin, společně s jeho společníkem, ale Hobi mě zarazí. Otočím se čelem k němu, když mě chytí za ruce a jemně mě pohladí palci po hřbetu ruky.

„Tae měl pravdu, Chime," vydechne a zahledí se mi do očí. „Pokud k Taeminovi nic necítíš, nemusíš jeho nabídku přijímat. S tvým otcem si pak promluvím. Jde o to, abys dělal, co ty chceš. Zamiloval se, do koho chceš. Dobře?"

S úsměvem přikývnu, když se vedle Hobiho zjeví muž se škraboškou na tváři a obejme ho kolem ramen. Má bílé vlasy a moc hezké oči, ale víc z něj nevidím. Jen, že je menší postavy.

„Překvapuješ mě sluníčko," promluví překvapivě hlubokým hlasem. „Taková krásná slova pro tak nádherné stvoření? Od tebe bych to nečekal."

„Sluníčko?" ohlídne se Hobi a překvapeně se zarazí.

„Říkají ti tak, nebo ne?" pousměje se ten muž a pohladí ho po tváři. „Ale co mě víc šokuje, že ti to opravdu moc sekne," mlaskne a mezi prsty vezme jeho bradu. Trochu ho od sebe odstrčí a projde mezi námi.

„Co to bylo?" uchechtnu se, když Hoseok s otevřenými rty zírá na místo, kde ten muž zmizel.

„Sám nemám tušení," zakroutí hlavou a nakonec se zasměje.

Pobídne mě a oba se rozejdeme ke stolu. Tae už je usazený a zvláštně se rozhlíží po místnosti, když se přivítám s Taeminem a usadím se vedle něj.

„Jimine, moc ti to sluší," pochválí mě matka, tak kývnu hlavou, na znak vděku, protože to oblečení mi koupila ona. Napiju se skleničky s vínem, když se ke mně nakloní Taemin.

„Nechceš si zatancovat?" zeptá se mě, tak s úsměvem přikývnu. Přijmu jeho nabídnutou ruku a nechám se odvést na parket.

Líbí se mi, jak si mě přitáhne do náruče. I, že je vysoký. Je mi v jeho přítomnosti příjemně, jenže si nedokážu představit, že bych s ním stál u oltáře. Že bychom se vzali.

Taemin zvolí neutrální konverzaci, jako je chvála hostiteli, za takto úchvatný večírek a taky vytříbené jídlo. Jen přikyvuji, protože jsem ještě neměl možnost, nic z toho ochutnat.

Píseň skončí a on se chystá pokračovat se mnou v dalším tanci, ale zarazím ho zvednutou dlaní.

„Rád bych se něčeho napil," pousměju se a on mi ihned odejde splnit přání. Poupravím si sako, které se mi při tanci mírně vyhrnulo z pasu a odhalilo mé břicho, když se za mnou ozve velice příjemný mužský hlas.

„Smím prosit?" osloví mě, že se překvapeně ohlídnu a zalapám po dechu. Mám dojem, že jsem v životě neviděl nádhernější oči.

Trhaně přikývnu a nechám se jím chytit. Znovu zalapám po dechu, když ke mně doputuje jeho vůně. A to nemluvím o jeho širokých pažích, kterými by mě dokázal usměrnit, stejně, jako mě za nimi schovat.

Jsem... uchvácený. Doslova jsem u vytržení, že někdo takto nádherný existuje a to mu nevidím do tváře, protože ji skrývá za černou škraboškou. Jeho oči, v kontrastu s ní, se doslova lesknou.

Nedokážu se od něj odtrhnout. Ani si to nepřeji. Jen chci, aby mě držel v náruči a už nikdy nepustil.

Nevím, jak dlouho tancujeme. Jestli je to jen jedna píseň, nebo se jich vystřídalo stovky, ale nedokážu se odtrhnout od jeho očí. Je to zvláštní, protože jsme zatím neřekli jediné slovo.

„Jimine?" ozve se za mnou hlas Taemina a já postřehnu dozvuky konce písně.

Zděšeně se ohlídnu a nechtíc tak pustím muže před sebou. Taemin má ruce za zády a zvědavě si mě prohlíží.

„Ano?" pípnu přidušeně, protože se mi tohle vyrušení nelíbí.

„Přinesl jsem ti to pití," pronese. „Nechal jsem ho na stole," kývne hlavou, tak přikývnu.

Ohlídnu se na muže za sebou, abych mu poděkoval za tanec, ale ten stačil mezitím zmizet. Postřehnu akorát jeho krátké černé vlasy a široká ramena, jak jde směrem k terase, která se ukrývá za dlouhými rudými závěsy.

„Ano, děkuji," houknu tlumeně a nechám se Taeminem doprovodit ke stolu, přestože se pořád zklamaně ohlížím za sebe.

Usadím se na židli, kterou mi Taemin laskavě odsune a pořádně si loknu vína.

„Tobě to nevadí, strýčku?!" vyštěkne najednou Hobi na mého otce, že se zamračím. „Jeonovi se vetřeli na tvůj soukromý večírek a ty mi jen řekneš, dobře?"

Zmateně nakrčím čelo a ohlídnu se na otce. Měl jsem za to, že s Jeonovými nemáme dobré vztahy. Hobi mi o jejich rodině vyprávěl a ta nenávist je na obou stranách. Taky ale vím, že s nimi udržujeme příměří i když ta nevraživost nikdy nezmizí. Nechceme vyvolat rozruch na veřejnosti, že by se uprostřed ulice pozabíjeli. Proto se všichni drží zpátky, aby se nic takového nestalo.

„Jsou tady a chovají se slušně," opáčí pevně otec. „Tancují a užívají si zábavu. Proč ti to přijde nepatřičné? Nebudu vyvolávat rozruch, že bych je vyhodil. Nepřibližuj se k nim a všechno bude v pořádku."

Hobi pevně semkne čelisti k sobě, když ho Tae jemně pohladí po rameni, aby se tolik nevztekal. I já se na něj mírně usměju, ale myšlenkami jsem beztak u toho záhadného muže.

Vstanu od stolu a Taemin mě ihned napodobí, že se nervózně pousměju.

„Jen si odskočím," houknu tlumeně a rozejdu se podél parketu, akorát úplně jiným směrem, než kde jsou toalety.

Ohlížím se za sebe, jestli mě nikdo nevidí, když se proplétám mezi ostatními. Udělám rychlý úkrok do strany a skončím na terase za závěsem.

Málem hlasitě vyjeknu, když mě chytí dvě silné paže kolem pasu a natisknou mě na zeď, ale vyrazí mi tím dech, že jen tlumeně heknu.

Přede mnou stojí ten záhadný muž, který si najednou sundá škrabošku a já mu konečně uvidím do tváře.

„Doufal jsem, že přijdeš," vydechne a konečky prstů mě pohladí po tváři. „Myslím, že nikoho krásnějšího jsem nikdy neviděl."

„Bereš mi slova z úst," přiznám mu a zalknu se, když se pousměje. „Vypadáš, jako samotný ďábel, co mě přišel pokoušet."

„Mělo by mi to lichotit?" ještě víc prohloubí úsměv, že neodolám nutkání a konečkem prstu přejedu po jeho rtech.

„Ještě nevím, motáš mi hlavu," vydechnu znovu upřímně. Neměl bych se takto cítit. Je to nedůstojné, podléhat muži, jehož jméno neznám.

„To beru jako lichotku," opáčí chraplavě a skloní se ke mně.

Dřív, než mi dojde, co se stane, se jeho rty přitisknou na mé a já vytřeštím překvapeně oči. Ale neodstrčím ho.

Cítím ten správný pocit, který jsem tolik hledal u Taemina. Cítím, jak mnou prochází mravenčení a mám chuť se vznášet.

Pootevřu rty a zalapám po dechu, když se propleteme jazyky. Nechám se tím pohltit a pevně ho obejmu kolem krku. Mé myšlenky se vytratí do ztracena, když cítím jeho silné tělo, jak se tiskne k tomu mému.

„Ani neznám tvé jméno," vydechnu proti jeho tváři, když polibek přeruší.

„Není to důležité," odvětí, že na něj přimhouřím oči.

„Pro mě ano," řeknu rozhodně a prohlídnu si jeho tvář, jestli jsem ho náhodou už někde nezahlédl, ale bohužel, je pro mě naprosto neznámý. A přitom znám všechny přátele mé rodiny. „Rád bych tě znovu viděl."

„Vidíš mě," podotkne poťouchle, že zakoulím očima, ale když se na mě znovu natiskne a dá nohu mezi mé, že se rozkrokem otřu o jeho stehno, rozhodí mě to. „Ale dobře. Máš pravdu. Jsem..."

„Jimine?" ozve se vedle mě hlas Taeho a muž přede mnou šíleně rychle zmizí za sloupem, aby ho náhodou nezahlédl.

„Ano?" vydechnu útrpně a musím si odkašlat, abych se sebral. „Ano? Copak?" promnu si rty, aby nepoznal, že je na mě něco divného, ale stejně se zarazí očima za mým ramenem.

Podívá se s vážností na mě a já musím polknout knedlík v krku. Není moc patřičné, abych se někde schovával s cizím mužem, který ke mně nepatří. Ani s Taeminem jsem se nedostal k polibku, jako jsem ho ochotně věnoval někomu, koho neznám.

„Musíme odtud odvést Hobiho než napadne jednoho z Jeonových lidí," pobídne mě, když se zamračím a oba se rozběhneme do sálu.

Hoseok stojí u dveří a strká do muže s bílými vlasy, který mu na začátku večera řekl, že je atraktivní.

„Hobi," chytím ho za paží a jemně odtáhnu z jeho dosahu, aby nikomu neublížil. „Klid."

„Nemá tady co dělat!" vyštěkne znovu, ale muž naproti němu se nezdá vůbec vyvedený z míry. Jen se na něj usmívá.

„Spíš mám dojem, že ti vadí, že jsem v líbání tak dobrý," pronese nadneseně, že vytřeštím oči, zato Hobi neuvěřitelně zrudne vzteky a chystá se po něm skočit, ale to už se před něj postaví můj záhadný muž i se škraboškou na obličeji.

„Hej, hoď zpátečku!" vyštěkne na Hoseoka, který skutečně o krok ucouvne a já se potěšeně pousměju, že má takovou autoritu. „Odejdeme," promluví klidně a pak se jeho oči střetnou s mými.

„Samotný princ Jeon Jungkook," plivne Hobi, že vytřeštím oči a zalapám po dechu.

„Rád jsem tě viděl, Hoseoku," promluví Jungkook. „Tae," kývne na něj hlavou, ale naposledy se podívá na mě. Do očí se mi natlačí slzy, že jsem zrovna já, podlehl muži, který je úhlavní nepřítel mé rodiny.

Jungkook pobídne svého přítele a v závěsu za nimi se přidají další dva muži s černými vlasy. Svěsím ruce z Hobiho a udělám dva nejisté kroky za nimi, ale zarazím se.

Jen se dívám na jejich vzdalující se záda a nesmírně mě u toho píchne na hrudi.

Jungkook

Zničehonic skočím do křoví a přes rameno přistanu na zádech v trávě. Uvolním se a zahledím na hvězdnou oblohu nad sebou.

Yoongi nešel ani trochu zastavit. Doslova se opájel tím, jak mu Hoseok podlehl a kdyby mu tak nešikovně nesundal škrabošku, ani by nezjistil, s kým se vlastně líbá.

Nedivím se, že Hobi takhle vyletěl, když si s ním Yoongi jen pohrával. Měl mu říct pravdu. Je jím posedlý už tolik let, ale protože je z rodiny Park, musí svou touhu k němu skrývat. A dělá to tím nejhorším možným způsobem.

Musel jsem od nich utéct. Nemám náladu na alkohol, ani radostné zpívání uprostřed ulice, tak mě nenapadlo nic lepšího, než skočit do křoví.

A jsem tady.

Zvednu se do stoje a trochu ze sebe opráším špínu. Rozhlédnu se kolem a zjistím, že jsem se dostal do nějaké okrasné zahrady. Dám si ruce do kapes s tím, že se projdu a trochu pročistím hlavu.

- Kdo byl ten muž vedle Hobiho?

- Ty myslíš Park Jimina? Je to jediný syn starého Parka. Proč?

Park Jimin. Život se mi doslova vysmívá.

Šel jsem na ten večírek z jediného důvodu. Abych potkal Taeho. Jenže vedle Jimina se mi jeho tvář vytratila z mysli a nahradil ji on. Tak nádherný a dokonalý muž. Není divu, že ho starý Park ukrývá. Nikdy před tím, jsem ho neviděl.

Projdu kolem živého plotu a naskytne se mi pohled na dům. Jeho fasádu zdobí další keře a všimnu si, že jsou propletené kolem dřevěného lemování, které je přidělané od země až ke střeše, přímo vedle balkónu.

A na něm stojí on.

Zarazím se, když ho uvidím. Má na sobě volnou bílou košili a jeho vlasy nezdobí čelenka. Splývají mu kolem hlavy a padají mu do očí. Bradu má položenou v dlani a já z něj nedokážu spustit pohled.

Ani na moment mě nenapadne, že tady nemám co dělat. Na pozemku Parkových. Jen ho sleduju.

„Proč na tom kruci záleží?" promluví najednou naštvaně, že trochu ustoupím do stínu, aby si mě nevšiml. „Mělo by to být jedno, jak se kdo jmenuje. Ale protože zrovna on je Jeon, tak se k němu nesmím ani přiblížit. Nejmenovat se Park, klidně ho nechám, abych mu patřil."

„Beru tě za slovo," vyhrknu dřív, než se stačím zamyslet a vyjdu ze stínu, protože na mě třeští ty své kouzelné oči.

„Co tady děláš?!" sykne tiše a ohlídne se za sebe, do svého pokoje. „Neměl bys tady být."

„Změním si jméno. Budu se jmenovat jinak a pak tě nechám, abys mi patřil," pokračuju a jemu se na tváři rozlije úsměv. Potřese hlavou a prohrábne si vlasy.

„Víš přece, že takhle to nefunguje," opáčí hravě, ale vypadá mou nabídkou potěšen. Pořádně si prohlídnu dřevěné oplocení na fasádě domu a zatáhám za něj, jestli mě unese.

Pustím se do šplhání až k němu a jeho usměvavá tvář se vykloní z balkónu.

„Zešílel jsi?" vyprskne a znovu se ohlídne za sebe.

„To rozhodně," zasměju se, zatímco k němu pomalu stoupám. „Políbil jsi mě a tím mě zbavil všech rozumných myšlenek. Nemůžu myslet na nic jiného, než na to, až to znovu uděláš."

„Pleteš se, to ty jsi políbil mě," oponuje hravě, když se konečně dostanu až k němu a skončím nohama na pevné zemi.

„A ty jsi mi to s radostí oplatil," opáčím a přitáhnu si ho do náruče. „Ani teď by ses nebránil, kdybych to udělal znovu."

„Neměl bys tady být," zakroutí hlavou a odtáhne se ode mě. „Jestli někdo zjistí, že ses ke mně vloupal, nemuselo by to pro tebe dobře skončit."

„Na něco jsi zapomněl," pousměju se a znovu si ho přitáhnu k sobě. „Já nejsem Jeon a ty nejsi Park. Jsme jen Jungkook a Jimin."

„Pořád to pro tebe nemusí dobře skončit," zakření a pak vážně přikývne i když mě obejme kolem krku. „Jsi muž, který se vloupal do mého pokoje."

Trochu s ním ustoupím do strany až k okraji balkónu a opřu ho o kamennou zeď jejich domu.

„Pokud to na mě nikomu neřekneš, tak se to nikdo nedozví," kmitnu obočím a zatetelím se blahem, když se Jimin rozesměje. „Jsi úchvatný," vydechnu nevěřícně a on na mě přimhouří oči.

„Pokud to říkáš jen proto, abys mě dostal do postele, má odpověď zní ne," zamručí a prsty se mi prohrábne krátkými vlasy na zátylku.

„Do postele bych tě moc rád dostal," zakřením se, když se zamračí. „Ale nejen to. Chci, abys byl můj, jak jsi slíbil. Napořád."

„Nic jsem neslíbil," podotkne. „Bylo to jen..."

„Zbožné přání?" dokončím za něj, že zakoulí očima.

„Jungkooku," osloví mě vážněji a položí mi dlaně na hruď. „Kookie," vydechne a pousměje se. „Nezáleží na našich přáních, když jsme těmi lidmi, kterými jsme. Zjistit mí rodiče, nebo mí bratranci, že jsem si tě zvolil za svého životního partnera, zabijí mě. Nebo dá mou ruku Taeminovi."

„Lee Taeminovi?" zamračí se. „Tomu budižkničemu? Vždyť je to..."

„Někdo, koho si s největší pravděpodobností vezmu," přeruší mě, že mé srdce vynechá úder. „Známe se už několik měsíců a otec tvrdí, že se brzo vysloví. Je... hodný."

„Ale..."

„Tebe znám jen několik hodin," odvětí klidně a zahledí se mi do očí. „Jen pár hodin a přesto..."

„Přesto bys to byl ochotný risknout?" pomůžu mu, najít správná slova. Alespoň já to tak cítím. Klidně zapomenu na vše, na to kdo jsem i odkud pocházím, jen abych mohl být s ním.

„Nevím, co jsi mi to provedl, ale ano," vydechne, že se k němu bez váhání skloním a políbím ho. Ihned pootevře rty a nechá mě do nich vplout jazykem. Pevně ho obejmu kolem pasu a čerpám teplo z jeho těla.

„Jimine?" promluví někdo z jeho pokoje, že se od sebe vyděšeně odtáhneme a Jimin mě doslova odstrčí.

Rychle přeskočím zábradlí balkónu a chytím se dřevěného plotu, po kterém jsem vylezl. Pomalu slezu dolů a schovám se pod balkón. Slyším jen tlumeně, že Jimin s někým mluví. Sám pro sebe se usměju a vjedu si rukou do vlasů.

Nejspíš jsem se nesmírně zbláznil, když chci strávit zbytek života s někým, koho neznám ani jeden den. Přesto cítím, že je to správné. Je to přesně tak, jak to být má a já mám nutkání, vyskočit několik metrů do vzduchu, jak moc jsem teď šťastný, že jsem po těch letech našel konečně tu správnou osobu, kterou jsem hledal.

„Kookie?" zaslechnu nad sebou Jimina, tak vylezu ze svého úkrytu. „Jsi v pořádku? Bál jsem se, že jsi spadl."

„Dobrý," mávnu rukou a pustím se zase do lezení za ním. „Čistý vzduch?" vykouknu a přeskočím zábradlí balkónu.

„Jo, to byl Tae," pousměje se. „Přišel se zeptat, jestli nechci společnost. Vymluvil jsem se na únavu," zakření se, tak si ho opět přitáhnu k sobě a věnuju mu letmou pusu.

„Jimine, dostal jsem nápad, jak bychom mohli být spolu," vydechnu, že nakloní hlavu na stranu, jak je připravený mě poslouchat. „Vezmi si mě," pronesu pevně, že mu obočí vyjede vysoko do čela.

„Zešílel jsi?" vyštěkne hlasitě a pak si dá ruku před pusu. „Zbláznil ses?" šeptne a rozhodí rukama.

„Ne, poslouchej," položím mu ruce na paže. „Vezmeme se. My dva se k sobě zavážeme nepřerušitelným poutem. A potom, to řekneme našim rodinám. Když budeme svoji, nebudou moct vůči sobě projevovat nenávist, protože by ji projevovali své rodině. Spojíme naše rodiny dohromady. V minulosti se to tak dělalo kvůli majetkům, nebo titulu. A my dva tak spojíme i náš rodinný byznys. Nikdo nebude nešťastný. Bude to..."

„Šílené!" vyštěkne a zakroutí hlavou. „Mám si přece brát..."

„Nikoho jiného si nevezmeš!" zavrčím naštvaně a sevřu jeho vlasy na zátylku. „Je to šílené. Je to přímo ten nejhorší nápad, jaký jsem kdy dostal, ale... copak to nevidíš? Nejen, že budeme spolu, ale naše rodiny už se nebudou moct hádat. Nedovolíme jim to."

„Ale svatba? Jungkooku, to je přece kravina!" sykne a rozhodí rukama. Zklamaně svěsím rameny, protože i když bych si to moc přál, má pravdu. Je to naprostá šílenost. „Já..."

„Ne, máš pravdu," přikývnu a přiložím dlaň na jeho tvář. „Měli bychom se lépe poznat. Můžu... vím jak se k tobě dostat. Můžu tě každou noc navštěvovat. Můžeme..."

„Uděláme to," vydechne, že na něj vytřeštím oči. „Máš pravdu. Souhlasím s tebou. V čem je můj dohodnutý sňatek s Taeminem jiný, než sňatek s tebou?" trhne rameny. „U tebe mám jistotu, že jsem si tě vybral já. Že to... že tě chci."

Nevěřícně se uchechtnu a zírám na něj, jako na blázna. Jsme jimi oba, to je naprosto jasné. Jenže zároveň jsem ten nejšťastnější člověk na světě.

Chytím Jimina kolem pasu a zvednu ho do vzduchu. Několikrát se s ním zatočím dokola a dám mu mlaskavou pusu.

„Slibuju, že udělám cokoli, abys byl šťastný," vydechnu do jeho tváře. „Všechno zařídím. Jen za mnou odpoledne někoho pošli, abych s ním mohl probrat podrobnosti. Já..."

Zakřením se a znovu ho natlačím na kamennou zeď domu, abych ho mohl hladově políbit. Sám od sebe mi vyskočí do náruče a nohama mě obejme kolem pasu.

Tlumeně mu vzdychnu do úst, když k jeho klínu přirazím svým. Je to neuvěřitelně opojné.

Zbytek noci si jen povídáme a sledujeme noční oblohu. Jimin ze svého pokoje donese deku a pár polštářů, proto nám nevadí, ležet na tvrdé zemi. Hlavně, když mi leží na rameni a čas od času se zakloní, aby mě mohl políbit.

Jimin

Jsem neskutečně unavený, jak jsem celou noc nespal, ale dokážu tupě zírat na hodiny a počítat vteřiny, kdy konečně dorazí Tae se zprávou od Jungkooka.

Normálně bych o to požádal Hobiho, jenže jeho postoj vůči Jeonům je po včerejším večeru ještě víc vyhrocený, že se mi nechce poslouchat, jakou osudovou chybu bych udělal, kdybych si ho vzal. A to nemluvím ani o tom, že by to na mě prozradil rodičům.

Taehyung konečně vejde do mého pokoje a vypadá vyčerpaně. Prudce vstanu z křesla a chytím ho za ruce, ale zakroutí hlavou a poodejde k mému stolku uprostřed pokoje, aby se napil vody.

„Tae? Co to znamená?" houknu, ale odmávne mě, zatímco lačně polyká vodu.

Založím si paže na hrudi, protože se pořád k ničemu nemá a mě to akorát vytáčí. Dupnu nohou, když si z karafy začne nalévat další sklenici s vodou a znovu se napije.

„Tae!" okřiknu ho, že se svalí do mého křesla a pohodlně přehodí nohu přes nohu.

„Jeon, Jimine?" odfrkne a zakroutí hlavou. „Skutečně si chceš vzít Jeona?"

„To je jedno, co říkal?" pobídnu ho a usadím se na menší pohovku naproti němu.

„Nebyl rád, že mě vidí," ušklíbne se. „Nejspíš čekal někoho jiného," utrousí jen tak mimochodem, ale praštím dlaní do stolu, aby to konečně vyklopil, jinak se netrpělivostí zblázním. „Tak mluv! Co říkal Kookie?!"

„Koo-" nedořekne a rozesměje se. „Kookie?!" vyprskne znovu, že zakoulím očima. „Ty se mi snad zdáš. Ten chlap je ten nejnebezpečnější muž ve městě a ty mu říkáš Kookie?"

„Taehyungu!" promluvím varovně, že se trochu zklidní, ale přesto se nepřestane usmívat.

„Zítra v poledne tě bude čekat v Zakázané zahradě s notářem, který vás oddá," pronese lehce, že vypísknu a nadšeně vyskočím do výšky.

„Já věděl, že mě nezklame," vykřiknu a začnu tancovat po pokoji až k šatní skříni, abych našel nějaké oblečení, které si vezmu ve svůj svatební den.

„Jiminie," osloví mě něžně Tae, tak se na něj s úsměvem ohlídnu. „Je to Jeon Jungkook."

„Já to vím," houknu a mrknu na něj jedním okem.

„Ne, mám dojem, že jsi úplně mimo," opáčí a vstane z křesla. „Je to Jeon Jungkook. Muž, který zdědí území starého Jeona."

„A pokud si mě vezme, budeme mít oba území Parků a Jeonů," kývnu hlavou, že se Tae chytne za kořen nosu. „Já myslel, že ti to Jungkook vysvětlil."

„Jo, to jo," povzdechne si frustrovaně. „Vysvětlil a ano, váš sňatek dává smysl, ale jde mi o tebe. Nechci, aby sis někoho bral z rozumu, ale z lásky."

„Tae," pousměju se a chytím ho za ruku. „Tohle si myslíš, že dělám? Chci si ho vzít z rozumu?"

„A ne snad? Jinak to nedává smysl," rozhodí rukama. „Viděli jste se jednou a to pět minut."

„Včera jsme spolu trávili noc," opravím ho, když vykulí oči. „Počestně," řeknu rychle, abych ho uklidnil. „Jen jsme si povídali. Věděl jsi že rád maluje? Má doma ohromnou sbírku obrazů, které mi chce ukázat. Taky zbožňuje svého psa Bama. Baví ho jeho práce a s rodiči si velice rozumí. Je jedináček, jako já a i když ho jeho bratranci neuvěřitelně vytáčejí, nedal by na ně dopustit, protože jsou rodina."

Tae na mě hledí s pozvednutým obočím, ale akorát trhnu rameny.

„Jungkookovou prioritou, je rodina, Tae," vydechnu a položím mu ruku na rameno. „A chce, abychom do ní patřili i my, chápeš co tím myslím?"

Tae jemně přikývne a přitáhne si mě do náruče. „Bože, ty se budeš ženit," uchechtne se a potáhne nosem.

„Nebreč, nebo budu taky," fňuknu a pořádně ho sevřu v náruči. „Raději mi pomoz vybrat, co si vezmu na sebe. A taky výmluvu pro naše, že nebudu několik hodin doma."

„Napadla mě projížďka na koních," uchechtne se, že si s ním plácnu dlaní.

Zbytek dne trávím s Taem a povídáme si, co všechno se změní k lepšímu, když se já i Jungkook vezmeme. Bude to zásadní změna pro naše životy a jediní, kdo se s tím bude těžko smiřovat jsou rodiče, ale když je postavíme před hotovou věc, nic s tím už nedokážou udělat.

Sice jsem unavený, ale celou noc nedokážu pořádně zamhouřit oči, jak jsem neuvěřitelně natěšený. Nachystaný v krásném béžovém obleku jsem už od rána a jen hledím do zrcadla a čekám, kdy mě Tae přijde vyzvednout.

„To už jsi nachystaný?" uchechtne se, když vejde dovnitř.

„Neskutečně se těším," vydechnu a promnu si propocené dlaně. „Nemůžu se toho dočkat. Mám pocit, jako bych ho znal celý život. Už jsi to někdy zažil?"

„Jo," pousměje se. „Jednou."

„A?" pobídnu ho. „Co je s ním teď?"

„Miluje někoho jiného," opáčí a zahledí se na mě v zrcadle. Chytím ho za ruku a propletu si s ním prsty, protože mi je líto, že to není vzájemné. „Občas se to stane Chime. A tobě přeju nesmírně moc štěstí, že se ti povedlo najít to, co všichni hledáme klidně i celý život."

Tae mi dá pusu do vlasů a opře se hlavou o mé rameno.

„Koně jsou připraveni. Měli bychom tam dojet přesně na čas," uculí se, tak přikývnu a nechám se jím vyvést z domu.

Otec je naštěstí ve firmě a matka pobíhá po domě, takže na ně nenarazíme, ale Tae jim oznámil, že mě vezme na projížďku, na čerstvý vzduch.

Kdyby se mě teď někdo na něco zeptal, nejspíš bych nebyl schopný vyplodit rozumnou myšlenku.

Jako ve snu se vyhoupnu do sedla a následuju Taeho. Cestu pomalu ani nevnímám, ale jen co zahlédnu palác, kde se nachází Zakázaná zahrada, Taeho doslova předběhnu, abych tam byl co nejrychleji.

Zahlídnu ho už v dálce. Stojí pod stromem společně s notářem Bangem a opodál je zaparkované luxusní Aston Martin.

Seskočím z koně a ani se nenamáhám ho přivázat. Rovnou se rozběhnu za Jungkookem a skočím mu do náruče, abych ho mohl políbit.

„Ahoj," vydechne proti mým rtům, když se zakřením a znovu ho políbím.

„Nechte si to na později," poradí nám notář, tak z Jungkooka seskočím, celý červený rozpaky.

„Pardon," houknu a poupravím si sako na sobě. Tae mezitím přiváže koně ke stromu, zatímco mě Jungkook pobídne, abychom se postavili před notáře.

„Svědci?" houkne pan Bang a Jungkook se ohlídne za sebe k autu, ze kterého vystoupí velice naštvaný bílo vlasý muž.

„Přestaň se mračit a polez," zavrčí Jungkook, že ten muž přetočí očima, ale postaví se po jeho boku, stejně jako Tae po mém.

Všimnu si, jak se nepřestávají měřit očima, dokud Jungkook svého svědka nepraští hřbetem ruky do břicha.

„Přestaň s tím," zavrčí k němu tiše.

„Ty si skutečně myslíš, že to pomůže?" odfrkne a zakroutí hlavou.

„Yoongi," odsekne Jungkook.

„No jo," zakoulí Yoongi očima. „Vždyť já vím, že to vyjde. A dlužíš mi rozlučku se svobodou," ukáže na něj ještě prstem, než se Jungkook otočí čelem ke mně a zakření se, když si všimne mého pobaveného úšklebku.

Notář spustí řeč o tom, proč jsme se sešli a mluví velice krásně o pravé lásce, která je důležitou součástí pevného vztahu. Celou dobu si s Jungkookem vzájemně hledíme do očí a nedokážeme se přestat usmívat. Skutečně se to děje a já mu budu patřit tělem i duší.

Najednou se Jungkook otočí k Yoongimu, který mu podá malý kroužek s jemný kamínkem uprostřed. Nasadí mi ho na prsteníček a já nedokážu zahnat slzy, jak je nádherný a já šťastný. Potom mi podá druhý kroužek, hladký, bez jakéhokoli zdobení, abych mu ho nasadil já.

Notář ani nestihne doříct, že nás prohlašuje za manžele a já už visím na Jungkookových rtech.

Přesně takovou svatbu jsem si představoval. Nezáleží mi na počtu lidí, ani na nějaké stupidní oslavě pro celou rodinu. Jen já a muž, kterého miluju.

Jungkook

„Sňatek nebude platný, pokud ho nenaplníte," varuje mě ještě pan Bang, tak klidně přikývnu. Je mi to naprosto jasné, co se od nás očekává. Až to zítra oznámíme rodičům, naše manželství musí být i intimní.

Panu Bangovi jsem sice řekl, že se jedná o dohodnutý sňatek mezi námi, ale je to taky svatba z lásky. To, co ve mně Jimin probouzí, neumí nikdo na tomto světě. Kvůli němu chci být čímkoli, co jen si bude přát. Lepším a milujícím.

„Tak pojď," pobídne mě Yoongi k autu, když se pořád dívám za Jiminem a Taem, jak odjíždí zpátky domů. Bylo to opravdu sexy, když se ladně vyhoupnul do sedla.

Yoongi nasedne do mého auta a já se rozjedu zpátky domů. Nechám auto v garáži a chci strávit den ve svém pokoji, než se večer vydám za Jiminem, ale Yoongi mě zatáhne na skleničku do baru. A dokonce napíše i Namjoonovi a Jinovi, aby dorazili.

„Co slavíme," řekne Jin, jen co se usadí na volnou židli naproti mně.

„Jeden úspěch, který se Jungkookovi dneska povedl," řekne s úsměvem Yoongi a obejme mě kolem ramen. „Neboj, nic neřeknu. To nechám tobě až na zítřek," uculí se a ťukne svým panákem o mou skleničku.

Moc nepiju, protože se neuvěřitelně těším na dnešní noc. A vlastně i na všechno ostatní, co se bude po dnešku odehrávat.

Najednou vrzne židle a do čela našeho stolu si přisedne Hoseok v závěsu s Taem. Koutkem oka se na něj podívám a nevypadá nadšeně, že nás sem přišel Hobi otravovat. Nebo, že nás vidí.

„Víte o tom, že jste na našem území?" spustí jeho naučenou písničku, že zakoulím očima a potřesu hlavou. Raději si ho ani nevšímám, jenže Yoongi je Yoongi.

„Máš ho podepsané?" odsekne a přimhouří na něj oči. „Raději ty a tvůj kamarádíček odejděte, nebo ti zase připomenu, jak moc se ti to se mnou líbilo."

Namjoon se uchechtne pod nosem a Jin protáhne obličej, aby se nerozesmál nahlas zato Hobi neskutečně zrudne. Až vražedně. Což má za následek, že mu vystřelí ruka a Yoongimu přistane pěst na tváři. Ne nijak silná, ale rozzuří to i Yoongiho a skočí Hoseokovi po krku, že oba převrhnou židle a skončí na podlaze.

„Kruci," syknu a chci Yoongiho z Hoseoka sundat, ale udělá to sám. Obkročmo se usadí na jeho klín a začne mu dávat ránu za ránou a mě se zatmí před očima, když uvidím na Yoongiho tváři krev.

Nic neslyším, když kopnu do Hobiho, že z Yoongiho konečně přepadne. Nevnímám nic jiného, než tu potřebu mu ublížit stejně, jako on ublížil Yoongimu. Musí mě od něj odtrhnout Jin s Namjoonem, abych ho nezabil holýma rukama.

Vyvedou mě ven na čerstvý vzduch, kde si ještě kopnu do popelnic, než se naštvaně svezu na obrubník. Třesou se mi ruce, zatímco kolem mě Jin poskakuje, jestli jsem v pohodě, když se o několik metrů dál usadí Hoseok a vedle mě Yoongi.

„Idiote, proč ho takhle provokuješ?" utrhne se na Yoongiho Tae a přiloží mu svůj plátěný kapesník na tržnou ránu na obočí. Všimnu si, jak jemně ho chytí za předloktí a zastaví ho v další péči.

„Běž se na něj podívat, prosím," požádá ho Yoongi, že se Tae znepokojeně ušklíbne, ale odejde za Hobim. Před Yoongiho si klekne Namjoon a sám se postará o jeho oděrky na tváři, zatímco mě Jin ošetřuje klouby na rukou.

„Jako utržený ze řetězu, blbečku," zanadává Jin mým směrem, ale mě zajímá jen Hobi, protože nevypadá moc dobře, i když pořád sedí na místě, kam ho posadil Tae. „Mohl jsi..."

„Já vím," houknu tlumeně a naštvaný sám na sebe, zavřu oči.

Co si o mně Jiminie pomyslí?

„Jsi v pohodě?" zeptám se Yoongiho, aniž bych se na něj ohlídl.

„Asi jo," povzdechne si. „Momentálně mě bolí něco mnohem horšího, než pár ran na obličeji. A... on vypadá, že bude taky v pohodě," pronese, aby mě trochu uklidnil. „Sám musíš uznat, že si za to může sám. Moc dobře ví, že se k tobě nemá ani přiblížit. Nikdo tě nechce vidět naštvaného. A rodina Parků už tím tuplem ne."

„Měl jsem se ovládnout," povzdechnu si.

„To jsi tedy měl," vyčte mi Tae, když dostane na nohy Hobiho, ale musí ho podpírat. „Nezapomeň na to, co jsi slíbil, Jungkooku. Od zítřejšího rána, už je to jedna loď. Ne dvě. Pamatuj na to."

„Myslíš, že mě po tomhle bude chtít vidět?" opáčím tlumeně, že na mě přimhouří oči.

„On teď patří tobě," sykne varovně. „Jasně, že bude chtít vědět, že jsi v pořádku, ty idiote," zakroutí hlavou a odtáhne Hobiho ulicí, co nejdál od klubu.

„Co to bylo?" houkne nechápavě Namjoon, ale mávnu rukou. Oba nám pomůžou na nohy a vydáme se do sídla mé rodiny, abych se dostal do normálního stavu a mohl jít za svým manželem.

Jimin

„Co se stalo?!" vyhrknu vyděšeně, když zahlídnu Hoseoka, pokrytého krví.

„Je to idiot," odsekne Tae a odtáhne ho do jeho pokoje, kde ho odhodí na pohovku. „Zase provokoval Yoongiho, to se stalo. Kolikrát ti mám říkat, ať ho necháš na pokoji? Ne, ty jen, co ho vidíš, za ním musíš okamžitě běžet. Jsi jak nějaká hárající fena, co reaguje jen na jeho péro."

Vytřeštím na Taeho oči, za ten vytříbený slovník, ale tváří se tak naštvaně, že se ani neodvažuju něco namítnout.

„To ti udělal Yoongi? Ale proč?" vyhrknu, když si kleknu před Hobiho, zatímco Tae donese z koupelny lékárničku, aby mu ten obličej ošetřil.

„To byl Jungkook," pronese, že ztuhnu a zaraženě na něj koukám. Otočím se na Taeho, ale ten pořád vztekle kroutí hlavou.

„Vrátil ti jen to, co jsi udělal Yoongimu," opáčí naštvaně a podá mi lékárničku, takže se o Hobiho musím postarat já. „Znovu už se opakovat nebudu, Hoseoku, nech kurva Yoongiho na pokoji."

„Nemá co dělat na našem..."

„Jdi s tím do prdele!" okřikne ho Tae, zatímco Hobi sykne, protože mu dám vatu s dezinfekcí k ráně na rtu. „Copak ty nechápeš, že oni jsou vždy ti, kdo se drží zpátky? Oni jsou ti, kdo nikdy neudělají první krok? Všechno vždycky začneš ty a pak to tak dopadá! Chodí na naše území a proč asi?"

„Aby nás vyprovokovali," řekne Hobi přímo.

„Oni ale nikdy nechtějí vyvolat rvačku, Hoseoku. Tu vždy začneš ty!" oponuje Tae a ukáže na něj prstem.

„Proč by jinak byl Yoongi, vůči mně, takhle agresivní?" odsekne Hobi a odstrčí mou ruku, aby se mohl podívat na Taeho.

„Napadlo tě třeba, alespoň jednou, že tě tím polibkem nechtěl pokořit, ale vyjádřit náklonost?" vyštěkne Tae, že mi překvapeně vyjede obočí vysoko do čela.

A Hoseok se rozesměje.

„Yoongi nemá srdce, to už sis mohl všimnout sám, když jsi to byl vždycky ty, kdo nad ním slintal a nemohl z něj spustit zrak."

„Hoseoku!" vložím se do toho a probodnu ho očima. „Takhle s Taem nemluv. Už nikdy."

„Seru na tebe!" vyštěkne Tae a odejde z Hobiho pokoje.

Zakroutím hlavou a pomůžu Hobimu ošetřit rány na tváři. „Jsi na něj zlý," houknu, když to dokončím a pomůžu mu do šatní skříně, aby ze sebe shodil to smradlavé oblečení. „Taemu na tobě záleží. Muselo ho vyděsit, vidět tě takhle a ty mu prakticky vmeteš do obličeje, že kluk, kterého miluje má oči jen pro tebe. Tohle se rodině nedělá Hobi."

Nic mi na to neřekne, tak ho nechám se v klidu převléknout, ale neopustím ho. Počkám jen za dveřmi, až dokud neuslyším, že se se skuhráním šourá ven.

Přiběhnu k němu a obejmu ho kolem pasu. Pomůžu mu do postele a jemně mu prohrábnu vlasy.

„Dojdu ti pro nějakou vodu a prášky proti bolesti," řeknu mu klidně, když se zahrabe pod deku.

„Díky Mochi," vydechne a chytí mě za ruku. Najednou se mi podívá do očí, jako by mi chtěl něco důležitého říct. „Odmítám si připustit lásku k Yoongimu, protože je do něj zamilovaný Tae. Asi proto jsem na něj tak... nepříjemný. Dává to smysl?"

„A dává to smysl tobě?" opáčím s pozvednutým obočím. „Mně nic takového říkat nemusíš. Já nejsem ta správná osoba, která by to měla slyšet."

„Já vím," vydechne a zavře oči, tak ho nechám o samotě. Překvapí mě Tae, který stojí zády opřený o zeď vedle jeho pokoje.

„Je v pohodě?" houkne, tak kývnu.

„A Jungkook je v pořádku?" vydechnu napjatě, protože mi na to zatím nikdo neodpověděl.

„Ten má jen odřené klouby, jak do něj mlátil," uchechtne se. „Jeon Jungkooka není radno si rozházet. Vědí to všichni. Tentokrát to Hobi opravdu přehnal."

„Mluvíš o mém muži, jako o nejnebezpečnějším chlapovi, kterého znáš," zasměju se, jenže Tae mi úsměv neopětuje.

„Já znám Jungkooka z jiného pohledu, než ty Jimine," odvětí klidně. „To, s jakou něhou a láskou se k tobě choval dnes u obřadu... takového jsem ho nikdy neviděl. Chci tím říct, že budeš pravděpodobně jediná osoba na tomto světě, kdo ho bude moct ovládat."

„Nechci ho ovládat," zavrčím naštvaně.

„To je dobře," přikývne. „Budeš totiž jediný, komu Jungkook nikdy neřekne ne."

Zmateně se zarazím a zamyslím se nad jeho slovy. Vím, kdo je Jungkook, i co je zač jeho rodina. Má rodina je úplně stejná, jako jeho. Teď už naše rodina.

Přesto nedokážu připustit, že by byl i nelítostný a bez špetky soucitu. Takový by můj Kookie nebyl.

„Klidně se běž připravit," mrkne na mě Tae jedním okem. „Od zítra už budeme skutečná rodina. I s Jeonovými," dodá šeptem, že ho praštím pěstí do ramene a on se smíchem uskočí.

„Postaráš se o něj?" mávnu rukou na dveře jeho pokoje. „Chtělo by to nějaké prášky proti bolesti."

„Jo, to zvládnu," přikývne, ale tentokrát bez úsměvu. Dám Taemu pusu na tvář a rozejdu se opačným směrem do svého pokoje na konci chodby.

Nebyli jsme domluvení na přesný čas, prostě jen, až se setmí a Jungkook se bude moct dostat na naši zahradu a ke mně do pokoje, aniž by ho někdo zahlédl. Proto jen zamknu dveře do svého pokoje a rozběhnu se do koupelny, abych si mohl dát pořádnou vanu plnou voňavé pěny do koupele.

Chvíli relaxuji a mezi neuvěřitelným vzrušením a dychtivostí, cítím i strach, co nás dnešní noc čeká. A hlavně, jestli dokážu Jungkooka dostatečně uspokojit.

Budu mu muset říct, že jsem ještě nikdy neměl příležitost se s někým milovat a doufat, že nebude příliš zklamaný. Nebude se zlobit? Že jsem mu to neřekl dřív?

Epiluji si celé tělo a nakonec se namažu krémem, abych měl jemnější kůži. Jen zabalený v županu přejdu ke své skříni, abych našel to správné oblečení pro dnešní noc. Tae mi kdysi dal k narozeninám jednu průsvitnou košili, dlouhou do půlky stehen. Když si nechám spodní prádlo, nebudu toho odhalovat tolik, ale pořád to bude dost, co odhalím před jiným mužem, než před sebou.

Usadím se na postel a čekám. Natahuju krk, jestli nezahlédnu pohyb na balkóně, protože se mi v tomhle oblečení nechce chodit ven, ale Jungkook ještě nedorazil.

Očima skáču k hodinám na nočním stolku a zase zpátky k francouzskému oknu, které zakrývají bílé závěsy. Napadne mě i, že bych mohl zkusit zaujmout nějakou příhodnější pózu na posteli, ale ať už vyzkouším cokoli, necítím se tak příjemně.

Až za další hodinu konečně zaslechnu, jak někdo dopadne nohama na balkón, že vystřelím z postele, abych se za ním mohl rozběhnout, ale sejdeme se přesně ve dveřích do mého pokoje.

Ohromeně sleduju jeho krásnou tvář, když odtáhne závěsy, aby mohl projít a malými krůčky ustoupím.

Nejprve si ho důkladně prohlédnu, jestli je skutečně v pořádku, ale Tae měl pravdu. Až na pár oděrek na kloubech prstů mu nic není.

„Jsi v pořádku?" vydechnu, když jeho ruce vezmu do svých a palci přejedu po hřbetu jeho rukou.

„Já ano," vydechne a zaboří mi obličej do vlasů. „Jak je na tom Hobi?"

„Nejspíš ho to bude několik dní bolet, ale dostane se z toho," odvětím a ruku přesunu na jeho tvář. Jungkook ji ihned přikryje svou a dá mi motýlí pusu do dlaně.

Pobídnu ho k posteli, aby se na ni usadil, když se najednou zarazí a prohlídne si mou košili, co mám na sobě. Všimnu si jak polkne, tak se pousměju a pomůžu mu sundat koženou bundu, co má na sobě. Vyhrnu mu i černé tričko z boků a přetáhnu ho přes hlavu, ale na kalhoty si ještě netroufám. Proto kousek poodstoupím. Zaujme mě jeho tetování na paži. Vypadá s ním ještě víc sexy, než když jsem ho viděl poprvé v obleku.

„Jsi nádherný," vydechne a konečky prstů mě pohladí po odhalené kůži na předloktí.

„Měl bys něco vědět," promluvím dřív, než ztratím odvahu. „Ještě nikdy jsem... nikdy jsem s nikým... no..."

„Nebyl intimně?" dokončí za mě a pousměje se. „Myslel jsem si to. Spíš jsem v to doufal," vydechne a přitáhne si mě k sobě mezi své nohy.

„Nezlobíš se?"

„Proč?" zakření se. „Šťastnější už být nemůžu. Budu tvůj první a taky poslední. Slíbil jsem ti, že udělám cokoli, abys byl šťastný i ty. Dodržím to."

„Já ti věřím, ale... nevím, co mám dělat," houknu opatrně a položím dlaně na jeho hruď.

„Můžeš dělat cokoli, co se ti líbí," opáčí a zavrtá mi tvář do břicha. „A taky naopak, musíš mi říct, jestli udělám něco, co je ti nepříjemné. Dobře?"

Přikývnu a Jungkook si mě stáhne do postele. Lehne si vedle mě a zlehka mě laská na odhalených nohou. Mám nutkání se stáhnout, když rukou doputuje až k lemu mého spodního prádla, ale vydržím to. Zvládnu, když mi je pomaličku stáhne z boků. Košile mi stále zakrývá všechny mé intimní partie a jsem mu vděčný, že to tak nechává být.

Jungkook se najednou zapře loktem o matraci a skloní se nade mnou. Rty mi přejede po čelisti až ke rtům a jemně mě políbí. Stejně tak mě i hladí na vnitřní straně stehna a já se cítím, jako omámený, když tohle dělá současně.

Jazykem mi vpluje do úst, tak ho obejmu kolem krku a spokojeně zamručím, když na svém penise ucítím jeho ruku.

Vytřeštím oči a vzdychnu, protože je to krásný pocit, jen divný. Do teď jsem se uspokojoval jen já sám.

Jungkook mě obemkne mezi prsty a pohybuje rukou. Několikrát dlaní zakrouží na mé špičce a je to o hodně příjemnější, když to dělá opakovaně.

Najednou se odtáhne, nadzvedne mi košili a sám pod ní schová hlavu. Nestačím ho zastavit a obklopí mě teplo jeho úst.

„Kookie," zasténám a košile z jeho hlavy sklouzne, takže vidím naprosto přesně, jak mu zajíždím mezi rty. Zalapám po dechu, když se střetneme očima a on na chvíli přestane, aby mi rozepl košili, jenže je nedočkavý a utrhne u toho několik knoflíků.

„Omlouvám se, koupím ti novou," houkne s úsměvem a věnuje mi polibek na břicho.

„To nemusíš," pousměju se a prohrábnu mu jeho krásné hebké vlasy.

„Musím ti těch košil koupit hned několik," podotkne. „Líbí se mi," trhne ramenem, že se ještě víc zakřením, když se znovu rty dotkne mého penisu.

Tentokrát se nechám pohltit touhou a odsunu stud do pozadí. Víc pro něj roztáhnu nohy a zaryju prsty do jeho ramen. Ucítím jeho ruku, jak mě polaská na varlatech i jak se jemně dotýká mých stehen. Mám pocit, že každou chvíli vybouchnu, jak moc je to opojné. A hlavně dechberoucí, protože pořádně ani nedokážu dýchat.

Známé mravenčení mi projde v zádech a já s prohnutými zády vyvrcholím do jeho úst. Usměju se u toho, protože je to mnohem lepší, než jak jsem si představoval. Jednou mi Tae vyprávěl o svém poprvé a celkem mě tím vyděsil, ale jestli to začíná pokaždé takhle, tak si to moc rád nechám líbit.

Jungkook se narovná v zádech a pustí se do rozepínání svých kalhot, jenže teď už si věřím a vím, že to dokážu, proto se zvednu do sedu a povalím ho vedle sebe na lopatky.

„Chci se o tebe taky postarat," vydechnu, když se rty přisaju k jeho kůži na hrudi a pořádně se nadechnu, jak krásně voní.

Rozepnu mu kalhoty a stáhnu je i se spodním prádlem. Je zvláštní vidět jiné mužské tělo bez oblečení, ale co mě překvapí víc, že mě to neděsí. Právě naopak. Jungkookovo tělo mě šíleně vzrušuje.

Nechám z ramen sklouznout svou košili a kleknu si mezi jeho nohy. Nejdříve se rty soustředím na jeho bradavky a každou obkroužím jazykem, abych ho ochutnal. Během toho vezmu do ruky jeho penis a pomalu po něm začnu přejíždět nahoru a dolů.

„Lásko moje," vzdychne Jungkook a dodá mi tím kuráž, být odvážnější.

Jungkook

Jen co mě Jimin uspokojí dlaní znovu ho dostanu pod sebe a pohodlně se uvelebím mezi jeho stehny. Věnuji mu několik polibků na tvář a taky hruď, až se nad tím lechtivým pocitem zasměje.

Musím z něj slézt, abych mohl z kalhot vytáhnout i malou tubičku lubrikantu. Pro jistotu jsem sázel na to, že ji nemá. Zarazím se nad balíčkem kondomů. Jimin je nevinný a ještě s nikým nespal. Mohli bychom to, v rámci našeho poprvé, udělat bez něj.

Kondomy nechám v kalhotách a znovu se nad něj skloním. Pořádně ho políbím, abych si přivlastnil jeho pozornost a chytím ho za stehno, které mi přehodí kolem boků.

„Lásko?" zamručím, když mě kousne do spodního rtu a jemně zatahá. „Teď to možná bude trochu nepohodlné, ale udělám všechno pro to, aby se ti to líbilo. Dobře?"

„Já vím, Kookie," odvětí a ruce mi vplete do vlasů. „Vím, že to bude nádherné. Protože tě miluju," pousměje se, že znovu neodolám a vrhnu se na jeho rty.

Lubrikant otevřu poslepu. Odtáhnu se jen na chvíli, abych si ho nanesl na prsty a znovu se s ním propletu jazykem. Dám mu ruku pod záda, aby to bylo pohodlnější a jemně ho nadzvednu. Pomaličku do něj vnořím jeden prst a cítím, jak Jimin v mé náruči ztuhne. Prakticky mi ani nedovolí, abych se do něj vnořil hlouběji.

Znovu se s ním propletu jazykem a dělám všechno pro to, aby se uvolnil. Pokud se mi povede najít to místo, uvnitř něj, mám vyhráno.

Jemně hýbu boky proti jeho, že se zlehka třeme penisy o sebe. Pomalu v něm pohybuju prstem a pokouším se najít jeho prostatu. Prsty vysunu a pak do něj vnořím rovnou dva.

„Jungkookie," zaskuhrá Jimin a zatahá mě za vlasy. Víc zatlačím do jeho nitra a trochu ho roztáhnu. Rty se přesunu na jeho krk, když zakloní hlavu a zasypu ho polibky.

Zakroutím zápěstím, když se Jimin najednou v mé náruči roztřese. Udělám to znovu a potěšeně se zakřením, protože jsem to místo našel. Udělám to ještě několikrát, když se najednou celý napne a znovu vyvrcholí.

Opatrně z něj prsty vytáhnu a nanesu si lubrikant na penis. Dřív, než se stačí vzpamatovat, proniknu do něj špičkou penisu a ihned se zarazím, protože na mě vytřeští oči.

„Jen se uvolni lásko," vydechnu a věnuju mu pusu na hruď. Postupně se líbám s jeho bradavkami a když mě chytí kolem krku, dovolím si do něj zasunout ještě víc.

Pomalu se do něj nořím, až narazím boky do jeho stehen a on je pro mě ještě víc roztáhne. Pevně ho za ně chytím a slastně vydechnu, jak dokonalé to spojení mezi námi je.

„Miluju tě, Jiminie," vydechnu proti jeho tváři a konečky prstů setřu jeho slzy na spáncích. „Moc tě miluju."

Jimin mě obejme kolem ramen a já si dovolím pohnout. Vyklenu boky a on pootevře ústa v tichém stenu. Víc pokrčím nohy v kolenou a dám si extrémně záležet, abych mu ani trochu neublížil.

Zatínám prsty do jeho stehen a pohybuji se čím dál rychleji. Víc mu narážím do stehen a nedokážu se nabažit jeho tváře, jak si to užívá. S každým dalším přírazem se i jeho doteky stávají pevnější.

„Dej mi víc, lásko," vzdychne a přitáhne si mě na hruď. „Dej mi víc, prosím."

Pousměju se a trochu se odtáhnu. Sáhnu po polštáři, který mu dám pod zadek a narovnám se v zádech. Položím si jeho kotníky na rameno a stehna obejmu paží. Pomalu se do něj znovu zabořím a Jimin se pevně chytí cípů polštáře pod svou hlavou.

Pořád se snažím být opatrný, ale když na mě reaguje tak dychtivě a žádostivě, trochu víc se rozvášním. Přirážím do něj čím dál rychleji a musím pevně zatínat zuby, abych každou chvíli nevyvrcholil. Nedokážu se přestat kochat tím, jak dokonale do něj zapadám.

„Ještě Jungkookie," zaskuhrá a nadzvedne hlavu. Podívá se na mě zpoza řas a v tu chvíli vypadá tak eroticky, že se přestanu ovládat. Dám jeho nohy na stranu a dlaněmi se zapřu o matraci vedle jeho ramen.

Něžnosti jdou stranou, když se na mě Jimin dívá tak dychtivě. Přitisknu rty na jeho a on mi s každým mým přírazem hekne do úst. Pevně mě chytí za zátylek a zakloní hlavu, když najednou vyvrcholí.

Ještě párkrát zajedu do jeho perfektního staženého zadku a nechám se pohltit orgasmem.

Čelem se opřu o jeho tvář a lehnu si na bok za něj. Vystoupím z něj, aby mě to nepokoušelo. Dopřál jsem mu tři orgasmy. Musí být vyčerpaný.

Zabořím tvář mezi jeho lopatky a přehodím přes něj paži.

„Bylo to dobré?" zeptá se najednou nejistě, že se zmateně nadzvednu.

„Jiminie? Co to povídáš?" vydechnu překvapeně.

„No... já jen, že šlo poznat, že to neděláš poprvé, tak jestli jsem byl dost dobrý? Pro tebe," odvětí tiše, že ho přiměju, aby se otočil čelem ke mně.

Jeho tvář je celá červená rozpaky, tak ho po ní pohladím a přiměju, aby se mi podíval do očí.

„Bylo to naše společné poprvé, Jiminie," pronesu a dám mu pusu na špičku nosu. „A byl jsi neuvěřitelný. Dal bych si to s tebou klidně znovu."

„Tak můžeme?" nadhodí nadšeně, že vykulím oči.

„Zpomal broučku," zakřením se, protože on to myslí skutečně vážně. „Jen si odpočiň. Nechci tě zničit hned první noc."

Uraženě našpulí rty, tak se mu hlavou uvelebím na hrudi a pohladím ho na bocích.

„Neboj lásko, za celý život se s tebou budu milovat tolikrát, že mě budeš prosit, abych to už nedělal," povím mu s klidem, když mi položí dlaně na záda.

„O tom pochybuju," zamručí a prohrábne mi vlasy.

Probudím se až ráno. Nejspíš se mi šokem zastaví srdce, protože jsme s Jiminem zaspali. Jestli mě tady najdou, bude se mnou amen dřív, než jim stihneme oznámit pravdu.

Ozve se klepání na dveře, ale Jimin na to nedbá. Naopak si mě přitáhne do náruče a spokojeně spí dál.

„Jiminie?" pohladím ho po tváři, aby se probral. „Za tvými dveřmi někdo stojí a snaží se dostat dovnitř."

„Je zamčeno," zamručí, že se málem rozesměju, ale hned na to vystřelí do sedu a ohlédne se na dveře, na které znovu někdo klepe.

„Jimine? To jsem já. Tae," zaslechneme a Jimin otráveně vstane, zatímco já se svalím zpátky do postele. Ten útěk odtud bude katastrofa.

„Co je," sykne Jimin a vtáhne Taeho do svého pokoje. Má štěstí, že mám přes sebe přehozenou přikrývku a Jimin župan.

„On je ještě tady? Ty jsi ještě tady? Děláš si prdel? Každou chvíli přijede Taemin, aby..."

„Co tady bude dělat Taemin?" ušklíbne se Jimin, že se nervózně zvednu do sedu.

„Co by tady asi dělal? Žádal tě o ruku?" utrousí Tae uštěpačně. „Kvůli tomu jste se přece brali takhle na rychlo."

„Do háje, Taemin," zakleje Jimin, tak shodím nohy z postele a natáhnu se pro kalhoty na podlaze.

„Jsi mimo," podotkne Tae. „Kolik jste měli čísel, že jsi jako zmatená včelka?"

Ukážu za sebe tři prsty a na hlavě mi přistane polštář.

„Pěkný," uchechtne se Tae, když vstanu z postele a přes zadek si natáhnu kalhoty.

„Tohle je trochu moc rychle, tak mě teď poslouchej lásko," vydechnu a obejmu Jimina kolem pasu. „Pojedu teď domů. Řeknu našim, že jsme se vzali a počkám až to zpracují. Potom si přijedu pro tebe, dobře? Mám pro tebe překvapení."

Jimin přikývne, tak mu dám malou pusu, když se znovu rozletí dveře.

„Jimine, tak kde-" vyhrkne Hoseok, ale jen co mě zahlédne, brada mu klesne až k hrudi. „To si teď ze mě děláte prdel."

Tae k němu ihned přiběhne a vtáhne ho dovnitř. Nezapomene tentokrát zamknout dveře.

Já zakoulím očima a polknu výčitky na jeho domlácený obličej.

„Zabiju tě Jeone," zavrčí Hoseok, když se přede mě postaví Jimin a já se k nim otočím zády, abych našel své tričko.

„Není to, jak si myslíš," vyhrkne Jimin, zatímco se oblékám a hledám boty. „Jungkook je..."

„Mrtvý muž," podotkne Hoseok.

„Ne!" vykřikne Jimin, když se zvednu s jednou botou v ruce a postavím se čelem k Hoseokovi. Přimhouřím na něj oči a čekám kdy mě udeří, ale najednou se k ničemu nemá.

Očima prozkoumám jeho tvář a kmitnu obočím.

„Za to, co se stalo včera se ti omlouvám," řeknu mu upřímně a nasadím si druhou botu. „Ale teď patříš do rodiny, takže očekávám, že se k sobě budeme chovat s určitým... respektem. To by pro začátek mělo stačit."

„Do rodiny? O čem to...?" vyhrkne zmatený Hoseok.

„Jiminie, tlačí mě čas," povzdechnu si. „Musím běžet, tak na mě počkej, dobře?"

„Jak dlouho?" zaskuhrá a skočí mi kolem krku.

„Dlouho ne, slibuju," houknu a obejmu ho kolem pasu. „Vy dva, otočit," poručím jim a Tae mě ihned poslechne, zato Hobi si nás přeměřuje pohledem. Alespoň, dokud ho Tae neotočí zády k nám.

Políbím Jimina a vpletu mu jazyk do úst. Spokojeně zamručí, tak se s úsměvem stáhnu, protože na něj mám zase chuť.

„Až budeš vědět, že přišla ta správná chvíle, říct to své rodině, udělej to. Brzo si pro tebe přijedu, slibuju."

„Já vím," zamručí. „Ale ať nečekám dlouho."

Znovu se zakřením, když najednou Hoseok šokovaně vyjekne a já po něm hodím vražedný pohled.

„Idiot," utrousím, že se Jimin uchechtne, ale odtáhnu se od něj a vyjdu na balkón, abych odtud mohl zmizet.

„Počkej, Kookie," vyhrkne Jimin a zatáhne mě zpátky do pokoje. Znovu se vrhne na mé rty, tak ho nechám, aby mě líbal i před nimi. Už teď mi chybí. „Miluju tě."

Usměju se a pohladím ho po tváři. Naposledy mu dám pusu na špičku nosu a vyjdu z jeho pokoje balkónovými dveřmi.

„Zdravím všechny," pronesu na celou jídelnu, kde jsou usazení naši společně s Yoongim, Jinem i Namjoonem.

„Jungkooku," osloví mě vyčítavě matka. „Ty jsi byl pryč celou noc?"

„Vlastně ano," řeknu klidně a usadím se naproti Jinovi. „Trávil jsem svatební noc se svým manželem," vypadne ze mě, aniž bych nad tím přemýšlel.

Mé matce zaskočí káva v plicích. Otec pravděpodobně prodělává infarkt společný s šokem a Namjoon poplive celý stůl svým džusem. O Jinovi se ani nevyjadřuju.

Jediný Yoongi se rozesměje a složí si hlavu do dlaní.

„Na takové vtipy je velmi brzo, Jungkooku," řekne mi vyčítavě Jin, ale zakroutím hlavou.

„Vlastně to myslím zcela vážně," opáčím a zakousnu se do suchého toastu. „Můj sňatek je z lásky. A taky tak trochu obchodní záležitost, ale to pro mě nehraje žádnou roli, i když je to výhoda."

„Jak? Kdo? Předmanželská smlouva?" koktá otec a vypadá u toho jako ryba na suchu.

„Park Jimin," oznámím a otec zbledne.

„Ty sis vzal syna našeho úhlavního nepřítele? Našeho hlavního konkurenta? Toho... toho..." spustí otec, ale nějak se nedokáže pořádně vyjádřit.

„No a teď je to rodina, není to skvělé?" zakřením se a Jin s Namjoonem se probudí, protože oba vyprsknou smíchy. Snad to co nejrychleji vstřebá. Nechci si ani představovat, co teď dělá Jimin, když není se mnou.

Jimin

Sejdu dolů po schodech v doprovodu Hoseoka a Taeho. Museli jsme mu to vysvětlit a neměl moc velkou radost. Asi stejně, jako Tae, když jsem ho o to žádal, ale až mu dojde, že chceme být s Jungkookem spolu a dát dohromady naše rodiny, vím, že to bude dobré.

U jídelního stolu na nás už čekají naši společně s Taeminem a... jeho rodiči.

Zarazím se u vstupu do jídelny, když do mě vrazí Hobi. Musím polknout knedlík v krku, abych se trochu sebral, ale až na pobídku Taeho, udělám další krok.

Dojdu k židli a nechám Taeho a Hobiho, aby se oba posadili vedle mě, každý z jedné strany. Potřebuju teď jejich ochranu, víc než kdy dřív.

„Moc ti to sluší Jimine," pochválí mě Taemin, tak se pousměju.

„Děkuji," pípnu tiše, když přede mě postaví polévku k obědu. Jsem trochu nervózní a pořád se ohlížím k hodinám na zdi. Jungkook říkal, že dorazí co nejdřív. Musí to být každou minutou, protože to tady bez něj nezvládnu.

Na hlavní chod nemám chuť. Hobi mi na talíř nabere jídlo, které mám rád, ale ani se ho nedotknu. Jen urputně sleduju ty hodiny, protože brzo musí být každou chvíli.

„Jsme moc rádi, že jste přijali pozvání k nám na oběd," promluví najednou otec, že sebou trhnu a zamračím se. „Je to příhodné, abychom to mohli všem oznámit."

Najednou se všechny páry očí otočí čelem ke mně. Jediní Hobi s Taem se mírně napnou a hledí před sebe.

„Jimine, dovol mi ti říct, že se Taemin vyslovil. Požádal mě o tvou ruku a já souhlasil, co na to říkáš?" řekne otec nadšeně a tleskne rukama. Všichni se vlastně usmívají, jen já kroutím hlavou a ztrácím barvu ve tvářích.

„Nesouhlasíš snad?" zeptá se mě matka přísně, ale pořád kroutím hlavou.

„Jistěže souhlasí," promluví za mě otec.

„Omlouvám se," vydechnu s očima upřenýma na Taemina, protože má slova patří pouze jemu. Ne mé rodině. „Moc mě to mrzí Taemine, jsi skvělý muž a záleží mi na tobě, ale pouze jako na kamarádovi. Rozumíš mi, že ano?"

„Ale to je přece úžasné," vydechne úlevně matka. „Přátelství je perfektní základ pro vztah a pevné manželství."

„Matko? Já si Taemina nemůžu vzít," oponuji trochu pevnějším hlasem. „Já už manžela mám," dodám a všem tím vyrazím dech.

Najednou se sám pro sebe usměju, jak se mi uleví a rukou si prohrábnu vlasy.

„Koho sis vybral, aby se stal tvým manželem, Jimine?" zeptá se mě vážně otec, že se ještě víc zakřením. „Jistě ses mu ještě nezaslíbil. Můžeme ještě napravit škody, než bude-"

„Chápeš mě špatně otče," podotknu s úsměvem. „Já už jsem se oženil," uvedu na pravou míru, že má matka zbledne, zato otci šlehají blesky z očí.

„Cože jsi?!" zařve na celou jídelnu a vstane od stolu až převrhne židli, ale jen trhnu rameny. „Koho sis vzal?!"

„Jeon Jungkooka," usměju se pyšně, ale otec se musí chytit hrany stolu, aby neupadl na podlahu.

„Anulace. Zrušení. To půjde snadno," mumlá si otec pro sebe. „Samozřejmě. To dokážeme."

„Nechci to rušit, tati, už to ani nejde zrušit byli jsme..." promluvím, ale v tu chvíli se na mě podívá, jako by mě chtěl zabít, proto raději zmlknu.

„Pane?" vtrhne do salonu udýchaná hospodyně. „Před domem stojí pan Jeon Jungkook. Tvrdí, že si přijel pro svého manžela," vyhrkne pomalu na jeden nádech a já prudce vstanu od stolu.

„Jimine, sednout!" přikáže mi otec, ale já se rozběhnu ven z jídelny.

„Jungkook přijel za mnou," zakřičím přes rameno a dokonce slyším, jak mě někdo dohání, proto přidám na tempu, abych u něj byl dřív, než mě stihnou zavřít někam pod zámek.

Ale zarazím se ve dveřích, když ho zahlédnu v černém obleku, jak se opírá o své luxusní auto. Vypadá tak nádherně a ve chvíli, kdy se na mě usměje, mám co dělat, abych zastavil své splašené srdce.

„Jimine," sykne otec a pevně mě chytí za paži, ale povede se mi vykroutit a rozběhnu se k Jungkookovi.

Vyskočím mu do náruče a dám mu velkou pusu, abych dal celé rodině najevo, že k sobě skutečně patříme.

„Trvalo ti to," šeptnu tiše a on mě líbne na nos.

„Omlouvám se, uklidnit otce trvalo déle, než jsem přepokládal," odvětí a pustí mě na zem. Potom se otočí čelem k mé rodině a hluboce se jim ukloní. „Rád vás konečně poznávám. Hodně jsem toho o vás slyšel," promluví autoritativním tónem, že se mu ihned přitisknu k boku, protože se mi tenhle jeho postoj líbí. I jak v mém pokoji srovnal Hobiho a zároveň se mu omluvil bylo neuvěřitelně sexy.

„Čí to byl nápad?" zahřmí hlas mého otce přes celé nádvoří, ale s Jungkookem to ani nehne. „Ten sňatek s mým synem se s okamžitou platností ruší!"

„Ne," odvětí klidně Jungkook, že se Hobi uchechtne. „Chápu, že je toho na vás teď moc, proto vezmu Jimina domů a..."

„Jimin bydlí tady," odsekne táta a sejde schody až přímo před Jungkooka.

„Ne," řekne znovu Jungkook a já ho pevně chytím za ruku. „Můj manžel pojede se mnou domů. Pokud ho budete chtít navštívit, budete se u něj muset hlásit předem. Teď, pokud nás omluvíte, vezmu svého muže na oběd. Chci s ním probrat, kam pojedeme na líbánky," mrkne na něj jedním okem a pobídne mě ke dveřím spolujezdce, které mi, jako správný gentleman, otevře.

Když si sedne za volant, ani na chvíli nezaváhá a co nejrychleji vyjede z naší příjezdové cesty.

„My máme kde bydlet?" zeptám se ho překvapeně.

„Mám malý byt na okraji města. Bude se ti líbit, neboj," usměje se. „Bude to jen do doby, než si najdeme něco většího."

„A ty líbánky..."

„To si oba zasloužíme," opáčí a chytne mě za ruku. „A naši rodiče to potřebují, věř mi. Musí se smířit s tím, že jsme se vzali. Takže si představ nás dva na pláži, jak popíjíme koktejl anebo se milujeme od rána do večera. Rodičům posíláme naše společné fotky, abychom jim dokázali, jak jsme spolu šťastní a po příjezdu... se možná uklidní."

„Možná? To není moc povzbuzující," ušklíbnu se, ale Jungkook mi dá pusu na hřbet ruky.

„Mají právo trucovat, lásko," vydechne. „Jen jim to bude k ničemu."

Zakřením se a šťastně se mu zahledím do očí. „Takže dovolená na pláži?"

„Ano prosím, potřebuju dovolenou, kde nás nikdo nebude rušit, když se budu ráno tulit ke svému muži."

....................

Máte rádi Romeo a Julii? Protože já hodně :D Celou střední jsem tím příběhem byla doslova posedlá. Četla jsem ho několikrát a viděla všechny filmové existující verze, které se natočili. Balkónovou scénu si stále pamatuju a mohla bych ji odříkat teď z fleku :D

Takže snad pro vás není moc zklamání, že jsem využila příběh již existujícího autora a trochu ho upravila dle svého. Pochopitelně jsem je nemohla nechat v nějakém nedorozumění, takže je to můj konec a za mě, mohl by tak skončit i skutečný příběh, protože je to finále neskutečně frustrující :D

Takto to dopadá, když mi dojdou vlastní nápady a nechci se někde opakovat :D Dejte mi vědět, jestli je to za vás v pohodě a tenhle koncept nápadu se vám líbí, abych vás tím třeba neurazila, protože mě napadlo další literární dílo, kterým bych se mohla inspirovat :D :D

Mějte se krásně a snad zase brzo tady! :)

Vaše B 💜💛

11 617 slov