Jimin

„Oh, Yoongi," vzdychnu, když mnou projde další příval slasti a pevně ho obejmu kolem krku, zatímco vyvrcholím mezi naše těla. Přiměje mě, abych se ještě párkrát nadzvedl a ucítím, jak dospěje svého vrcholu i on.

Oba se vyčerpaně svalíme do jeho postele a zhluboka oddechujeme. Nejraději bych nikam neodcházel, ale zase u něj nemůžu zůstat. Dneska potřebuju domů, protože očekávám důležitý konferenční hovor. Ani sprchu si s ním nestihnu dát a to ve většině případů, dojde na další číslo ještě tam.

Ucítím, jak mě Yoongi pohladí po tváři až ke rtům, tak se zakřením a ruku mu odstrčím. Převalím se na břicho a zvednu na loktech, abych na něj viděl.

„To bylo skvělé, brouku," kmitnu na něj obočím a dám mu pusu na rameno.

„Sprcha?" nadhodí a nakloní se ke mně pro polibek, ale zakroutím hlavou.

„Nemůžu. Dneska spěchám," povzdechnu si a dám mu rychlou pusu na čelo, než vstanu z postele a pustím se do oblékání. „Šéf si usmyslel konferenční hovor takhle na večer, chápeš to? Jako bych v nemocnici nebyl každý den. A zrovna v jeden z mála večerů, kdy mám volno."

Přetáhnu si napůl rozepnutou košili přes hlavu a Yoongi se ode mě odvrátí. Nevím, co mu poslední dobou přelítlo přes nos, ale najednou nevypadá, jako by prožil parádní sex. A ten my máme vždycky.

„Snad nežárlíš?" vysměju se mu a dám košili do kalhot, když si ji zapnu, až na dva vrchní knoflíčky. „Neboj. Dohodli jsme se. Mám jen tebe."

Ohnu se pro sako na podlaze, když konečně promluví.

„To bychom spolu museli chodit, abych na tebe žárlil," odfrkne uštěpačně, že zakoulím očima. Copak nedokáže pochopit vtip?

„Jasně brouku, jak chceš," povzdechnu si. Navléknu si sako a prohrábnu si vlasy. „Uvidíme se v práci a... zkus být víc příjemný. Ty tvá bouřková mračna, které v poslední době předvádíš, mě unavují."

Vyjdu ze dveří jeho ložnice a rovnou zamířím po schodech k východu, kde přede dveřmi stojí mé auto. Normálně parkuju u něj v garáži, ale jak jsem říkal, potřebuju co nejdřív domů.

Mám byt jen kousek od jeho domu, který zdědil po babičce. Velice slavná a úspěšná lékařka v oboru neurochirurgie a Yoongi zdědil talent po ní. Na rozdíl od něj, já musel dřít od rána do noci, abych se dostal tam, kde teď jsem a tedy úspěšný kardiochirurg, za kterým dojíždí každá osoba se srdečními problémy. Můj diář je narvaný pacienty na rok dopředu.

Ale Yoongi ne. Tomu šlo vždycky všechno snadno. Namjoon-hyung, primář nemocnice a můj učitel, mi vždycky vyprávěl, že byl školní premiant. Každý chtěl být jako on.

Já sice nechci být jako on, ale taky chci něco znamenat.

Zaparkuju v podzemním parkovišti a vyjdu k výtahovým dveřím. Můj byt se nachází v nejvyšším patře a jeho hodnota tomu značně odpovídá.

Zadám kód už ve výtahu, aby ke mně nikdo jiný nenastoupil a nechám se vyvést nahoru.

Při každém kroku mě bolí pozadí, jako důkaz, že ve mně Yoongi před chvílí byl. Sex s ním je to nejlepší, co mě kdy potkalo. Vzhledem k naší práci je nesmysl, abychom spolu chodili nebo tvořili jakýkoli jiný druh vztahu, ale sex je dokonalý.

Jen se v poslední době chová, jako by ho přejel náklaďák. Vím, že dokáže být i mrzutý, ale ke mně se takto nikdy nechoval. Pokaždé, když ho taková nálada přepadla, vyšukal mi mozek z hlavy a potom jsme si povídali. Svěřil se mi s problémy se svým pacientem nebo dokonce jednou i s jeho rodinou, ale nikdy nebyl mrzutý na mě. Ani se na mě nikdy nemračil.

Až teď. Kdyby mi normálně řekl, co ho trápí, ale on to v sobě prostě dusí. A já nemám chuť ani energii to z něj dolovat.

V pracovně si zapnu počítač a online se připojím ke schůzce. Vykoukne na mě Namjoon a ředitel nemocnice, Kim Seokjin, který tuto schůzku vyžadoval v tuto hodinu.

Alespoň jde rovnou k věci. Zajímá ho, jak pokračuje můj výzkum a jestli všechno běží podle plánu. Naštěstí ano, proto se nezdržuju podrobnostmi a rovnou jim vyklopím všechny mé plány.

Po dobrém sexu mám dostatek energie, abych se s nimi dokázal bavit další dvě hodiny.

Yoongi

„Hej, Yoongi," okřikne mě Hoseok na nemocniční chodbě, když mě zahlédne. Schovat se už nestihnu. A ani předstírat, že ho neslyším, protože je příliš blízko. Že já blbec se za svým jménem ohlížel.

„Čau, Hobi," mávnu na něj a zahledím se do složky pacienta, jakože mám hodně práce. Měl bych, kdyby ten pacient už neměl vyplněné propouštěcí papíry.

„Mluvil jsi s ním?" vypálí na mě ihned, že pevně semknu čelisti k sobě. Zahledím se mu do obličeje a nepohnu jediným mimickým svalem. Dojde mu, co se za mým výrazem skrývá. Není to můj nejlepší kámoš pro nic za nic. „Yoongi," zaskuhrá mé jméno a praští mě do ramene. „Proč mu to prostě neřekneš?"

„A co mu mám říct?" odfrknu. „Jimine, zamiloval jsem se do tebe, nechceš přejít z nezávazného sexu na vztah?" pronesu ironicky a zakroutím hlavou. „Děláš, jako bys ho neznal. Jimin možná opravuje lidem nemocné srdce, ale sám žádné nemá."

Hoseok zakoulí očima a následuje mě, když pokračuju dál v cestě. Což zrovna nepotřebuju. „Nesnáším, když tomu musím přihlížet."

„Tak zavři oči," zamručím nezaujatě.

„Doktore Mine," přiběhne ke mně můj stážista, celý udýchaný, jak běžel. Akorát na něj pozvednu obočí, co mi chce, protože na něj nemám celý den. „Ten pacient na čtyřce, máme ho odvést na rezonanci?"

Zatvářím se vražedně, protože momentálně mi měl ty výsledky z rezonance přinést a ne se tak debilně ptát. Zaslechnu Hoseoka, jak se vedle mě uchechtne, tak si založím paše na hrudi a pozvednu na stážistu obočí, jestli je tato otázka skutečně za potřebí.

„Doktore Mine?" stále nechápe, tak frustrovaně zafuním.

„Tu rezonanci jsem měl mít u sebe před hodinou," povím tiše, že se Hoseok už doslova rozesměje a stážista začne o překot přikyvovat.

„Ano doktore. Hned ji objednám. Hned..." nedořekne a rozběhne se chodbou za pacientem.

„Děcko," odfrknu a dojdu na sesternu, abych jim předal kartu pacienta k zařazení. Hoseok je mi pochopitelně v patách.

Ohlídnu se, abych mu řekl, že se nemusí plést do mého osobního života, když přes jeho rameno zahlédnu Jimina se stážisty.

Není na tom nic nenormálního. Každý stážista Jiminovi zobe z ruky a mezi sebou rozhlašují, že je to ten nejvíc sexy doktor na chirurgii, ale stejně ve mně bodne osten pochybností.

S Jiminem jsme si slíbili, že dokud budeme spát spolu, nikomu jinému se nebudeme věnovat. Obhájil jsem to hlavně v rámci zachování našeho zdraví, protože spolu většinou spíme bez kondomu.

Stejně tak, pokud budeme chtít s někým na rande, nebo se do někoho zamilujeme, náš vztah skončí.

Jen jsme nedomysleli, co se stane, pokud se jeden z nás zamiluje do toho druhého.

Já osobně vím, že Jimin je problematický a taky hodně vytížený. Ředitel nemocnice ho doslova miluje, protože nám přináší prestiž se svým výzkumem. Mezi doktory je slavný.

A mezi stážisty žádaný.

„Zase flirtuje?" ozve se za mnou Jungkook s hlubokým výdechem. „Idiot. Nechápu, že mu to někdo baští," potřese hlavou a bokem se opře o pult na sesterně.

Nasucho polknu a odvrátím se, abych tomu nemusel přihlížet. Hoseok si toho všimne a věnuje mi soucitný pohled.

„Jinak, máte se?" obrátí se Jungkook na nás. „Dlouho jsme nezašli někam na pivo. Co mám atestaci, navalilo se toho jako prase."

„To bys nesměl být nejlepší v ročníku," zasměje se Hoseok a i já pozvednu jeden koutek úst.

Jungkook je budoucnost téhle nemocnice. A nejlepší na tom všem je, že je ke každému příliš laskavý. Sestřičky ho milují a pacienti si ho vychvalují.

Na dětského chirurga je to obdivuhodné. Ti obvykle bývají bezcitní a...

Jako Jimin.

„Nazdar lidi," pronese zrovna Jimin a mé srdce udělá několik přemetů jen díky zvuku jeho hlasu. A taky jeho úsměvu, který mu hraje na tváři.

„Ahoj Chime," houkne Jungkook a oba si plácnou. Nedávno spolu pracovali u případu novorozeněte, které mělo poškozené srdce a všiml jsem si, že se spřátelili. „Právě debatujeme, že bychom někdy po práci zašli sednou do baru. Co říkáš?"

„Jsem pro," uculí se. „Jen mi dejte vědět kdy, abych si udělal volno."

„Ty by sis udělal volno?" odfrknu s pozvednutým obočím, ale Jimin jen trhne rameny.

„Pro kamarády kdykoli," mrkne na mě jedním okem, že mi projde zimnice celým tělem a na chvíli se zaseknu v jeho očích. Ale jen na pár vteřin, protože do mě šťouchne Hoseok, takže se rychle vzpamatuju.

„Sorry, ale teď musím být jinde," řeknu otráveně a protáhnu se kolem Jimina, jinak udělám něco, čeho bych litoval.

Doma sebou vyčerpaně fláknu na gauč, když se rozezní zvonek. Ani po práci nemůžu mít chvilku klidu.

Otráveně se zvednu a dojdu ke dveřím, za kterými stojí Jimin. S dokonalým úsměvem na tváři.

„Čau brouku," řekne laškovně a ramenem se opře o rám dveří. „Dlouho ses neozval, tak jsem si řekl, že se stavím. Máš chvilku?"

Povzdechnu si a ustoupím stranou, aby mohl vejít dovnitř. Shodí z nohou své mokasíny a obejme mě kolem krku.

„Copak jsem ti nechyběl?" kmitne obočím a dá mi pusu na špičku nosu.

Tak jako pokaždé, když jsem s ním o samotě, zahodím veškerou svou hrdost a toho nádherného kluka políbím, jako by to mělo být naposledy. Protože ten pocit, že mi doopravdy nepatří, mám v sobě pořád.

Přitisknu ho zády na zeď a podeberu pod zadkem, aby mi vyskočil do klína.

Do polibku se usměje, když mě nohama obejme kolem pasu. Pomalu nás přesunu k pohovce, na kterou se usadím s ním v klíně, aniž bychom se od sebe odtrhli.

Jimin chutná neuvěřitelně sladce a celý se roztřesu, když se otře zadkem o můj vzrušený klín a sám mi zamručí do úst.

Jenže se nedostaneme ani ke svlékání, protože mu začne vibrovat telefon. A on, jako správný workoholik, ho vytáhne z kapsy a hovor přijme.

„Ahoj, Hyune," řekne do sluchátka a vstane z mého klína. „Ne, nic nedělám. Co potřebuješ?"

Frustrovaně se opřu hlavou o opěrku gauče a nafouknu tváře. Tohle mi dělá pokaždé. Práce, práce a zase práce. Jen nechápu, proč mu volá jeho stážista.

„Na kafe?" podiví se, že mi hlava vystřelí jeho směrem. „Jasně, půjdu rád. To je od tebe milé."

Zamračím se a vstanu z gauče. To si jako teď skutečně domlouvá rande, když jsem s ním v jedné místnosti?

Jimin si mého výrazu všimne a pošle mi vzdušný polibek, což mě ještě víc rozzuří do běla. Teď bych se nejraději praštil, že jsem mu věřil slova o věrnosti a s nikým jiným.

Mluví s ním další minutu a celou tu minutu flirtuje. Když to konečně položí, zářivě se na mě usměje, jako by se nic nestalo a postupně si začne svlékat košili.

„Prosím odejdi," vydoluji ze sebe, že se zarazí a zmateně na mě kouká. „Končím s tebou. Už mě nebaví být tvoje hračka."

Jimin svěsí ramena a část mého já ho chce obejmout, jenže ta druhá má vztek, že jsem se jím nechal tak dlouho ovládat.

„Co to do tebe ksakru vjelo?!" vyštěkne napruženě. „Už minule ses tvářil, jako by ti uletěly všechny včely a teď mě bezdůvodně pošleš pryč?"

„Od takového bezcitného hajzla bych ani porozumění nečekal," odfrknu. „Jak bys jen mohl chápat někoho, kdo se do tebe zamiloval, když si před ním domlouváš rande?"

Dám si ruce v bok a sleduju jeho tvář, jak postupně bledne. I ruce se mu roztřesou. Jenže na rozdíl ode mě, jemu se právě nehroutí celý svět.

Srdce mi puká, když si postupně připouštím fakt, že od chvíle, kdy jsem to vypustil z úst, ho už nikdy v životě nepolíbím.

„To nemyslíš vážně," vydechne napjatě a zakroutí hlavou, jako by tomu nedokázal uvěřit. „Že ne?"

„Prostě odejdi Jimine," řeknu mu na rovinu a zahledím se do jeho krásných očí. Vidím na něm, že tomu nerozumí, ale poslechne mě. Projde kolem mě a já naposledy ucítím jeho vůni.

Neohlídnu se, takže nevidím, jak si nazouvá boty, i jak se ke mně otáčí zády. Zaslechnu jen třísknutí dveří.

Najednou je v domě neuvěřitelné ticho. Hučí mi v uších, nad tou prázdnotou, která se mi rozlije v hrudi a ucítím menší trhnutí.

Sáhnu po telefonu v kapse a vytočím jediného člověka, který mi v tuto chvíli dokáže pomoct.

„Hobi?" vzlyknu a pořádně se nadechnu, abych se trochu sebral. „Udělal jsem to."

Jimin

Už je to několik týdnů, co mě od sebe Yoongi odehnal a mně dochází, že mi ten idiot chybí. Jako hodně, chybí.

Byl jsem s Hyunem na slíbené kávě a nějak mě přešla chuť, s ním flirtovat. Dokonce mi v tu chvíli přišel otravný a to jsme mluvili o práci.

Nedokážu vstřebat, že se do mě Yoongi zamiloval. Udělal jsem všechno pro to, aby se to nestalo a přesto...

V kanceláři si dám ještě kapky do očí, aby tolik nešlo poznat, že špatně spím, a vezmu si věci. Jungkook mě pozval do baru na skleničku a já se milerád odreaguji jinak, než jen prací. Hlavně, abych zaměstnal své myšlenky, které mi neustále odbíhají nebezpečným směrem.

Máme se setkat až v baru, a je milé překvapení, že sem pozval i Taehyunga. Naše roztomilá zdravotní sestřička a můj nejlepší kámoš v jednom.

„Čau zlato," ozvu se a pořádně Taeho obejmu zezadu kolem krku. Zprvu se lekne, ale když pozná, že jsem to já, chytne mě za paže a hlavou se mi otře o hruď.

„Jiminie!" vypískne nadšeně a zatáhne mě na volnou židli vedle sebe. „Jsem rád, že tě konečně Jungkook ukecal," zasměje se a pohladí mě po hřbetu ruky. „Dlouho jsme se neviděli. Všiml jsem si, jak jsi neustále v jednom kole. Ani na pokec nezajdeš."

„Promiň, TaeTae," zamručím a vyšpulím rty. „Na kamarády bych si měl udělat čas vždycky. Ale máš pravdu. Nějak jsem se ponořil do práce a nejde z toho ven."

Zakecáme se o práci a Tae nám sdělí drby o jiných doktorech, které slýchá jen na sesterně. Pomluvíme i několik nepříjemných pacientů, ale s těmi se potýká hlavně on. K nám lékařům si nic nedovolí.

„A jak se ti daří s Yoongim?" zeptá se mě najednou Jungkook, že se na něj s trhnutím podívám. A Tae na něj kroutí hlavou.

„S Yoongim?" uchechtnu se a ošiju sebou, protože já a Yoongi jsme nikdy nic nebyli. „Proč s ním?"

„No... chodíte spolu?" zasekne se Jungkook a nervózně se ohlídne na Taeho.

„Ne, to nechodíme," zakroutím se smíchem hlavou a napiju se z hradla láhve od piva. „Nic mezi námi není. Teď," dodám a trhnu rameny.

„Zase jsi ho odkopl co?" povzdechne si Tae sklesle.

„To on odkopl mě," ukážu na něj prstem. „Ale nikdy jsme spolu nechodili, takže ani nikdo nikoho odkopnout nemohl. Prostě jsme se přestali vídat."

„Chime," zamumlá Tae uraženě a vyšpulí rty. „Kolikrát jsme to spolu řešili? Ty seš jak..."

„Ahoj Hoseoku," vyhrkne najednou Jungkook, když se vedle našeho stolu zastaví Jung Hoseok. Kde je on, tam je i Yoongi.

„Ahoj Hobi," zamumlám a odvrátím se. On taky nevypadá moc nadšeně, že nás tady vidí.

„Zdravím, vespolek," uchechtne se a plácne Jungkooka po rameni. „Máte se?"

„Co, že jsi tady tak sám?" nadhodí Jungkook. „S Yoongim jste většinou jako jeden," naznačí ukazováčky, když se spojí k sobě, že se Tae rozesměje a i mně cuknou koutky.

„Yoongiho sbalil jeden týpek u baru, tak jsem si řekl, že vyklidím pole," zasměje se a mně vystřelí hlava směrem k baru.

Poprvé to bylo proto, že je Yoongi tady a po druhé, že ho někdo balí. Nelíbí se mi, že se mi to nelíbí. A i když s Yoongim spolu nechodíme, odmítám přihlížet, jak se po něm plazí někdo jiný.

„Tak si přisedni Hobi-hyung," pobídne ho Tae, zatímco já stále hledám Yoongiho u baru. „Nebudeš se tady přece toulat sám."

„Díky Tae," ozve se Hoseok a koutkem oka postřehnu, jak si mě přeměří pohledem, ale je mi to u prdele.

Konečně totiž zahlédnu Yoongiho, jak postává u baru a směje se společně s nějakým týpkem. Šokovaně pootevřu ústa a následně přimhouřím oči.

Ten idiot flirtuje s Chanem. S největší děvkou v nemocnici. Ten roztáhne nohy každému, kdo ho o to požádá. I na mě to jednou zkoušel, ale tehdy se mi zdál nechutný. Teď je vyloženě odporný, jak pokládá ruku na Yoongiho paži a nakloní hlavu. Nejspíš mu skládá poklonu, že je na svou profesi přehnaně vypracovaný, což je doslova pravda. Yoongi má doma posilovnu.

Zrudnu vzteky, když se k němu Chan skloní a natiskne se na Yoongiho hrudí. Pokusí se ho políbit a...

„Ten sráč!" vyštěknu a vstanu ze židle. Chci si to jít s Chanem vyřídit osobně, jenže nedojdu daleko. Hoseok mi zastoupí cestu a dlaní na mé hrudi mě odstrčí. „Nech mě, Hoseoku!" zavrčím varovně.

„Vzpamatuj se!" odsekne a znovu mě odstrčí, když kolem něj chci zase projít.

Dám si ruce v bok a ostře se na něj podívám, jenže Hoseok se ani nehne.

„Co je ti do mě?" vyštěknu po něm. „Uhni mi z cesty, abych tomu sráčovi mohl vyrvat vlasy, že si dovoluje sahat na Yoongiho."

„Nepovídej," vysměje se mi, tak na něj přimhouřím oči. „A co je tobě do Yoongiho?" pozvedne obočí. „Pokud jsou mé informace správné, nechodíte spolu. Ani jste nikdy nechodili."

Málem vzteky dupnu nohou, ale povede se mi zavřít oči a zhluboka se nadechnout, abych tady nedělal scény.

„Jen nechci, aby Yoongiho využil na jednu noc a potom ho odkopl," dodám klidně a připojím i ironický úšklebek. „Protože tohle Chan dělá."

„Využil a odkopl? Asi, jako jsi to poslední dva roky dělal ty?" opáčí, že se na místě zarazím a hledím na Hoseoka. Nepříjemně mě při tom píchne v hrudi a zalapám rty po dechu.

„Já a Yoongi..."

„Ano?" pobídne mě, když se zarazím. „Nechápu, co ti přelítlo přes nos, ale nechci, aby ses k Yoongimu přibližoval, Jimine. Pokud mu někdy někdo v životě ublížil, byl jsi to hlavně ty. Kardiochirurg bez srdce, tak ti všichni říkají. Věděl jsi o tom? A Yoongi tě i přes to miloval. Jenže ty jsi taková bezcitná svině-"

„Hobi-hyung," vykřikne Tae a postaví se za mě. Cítím, jak mě pohladí po zádech, ale jen dokážu Hoseokovi hledět do očí. „Tohle už přeháníš."

„Ví to celá nemocnice, Tae," rozhodí rukama. „Není to nic, co by ho mělo rozhodit. Vždyť nemá žádné city, jak by mu má slova mohla ublížit?"

Zalapám po dechu a cítím, jak se mi do očí tlačí slzy, ale několikrát se rozhlédnu po baru a ihned mě to přejde.

Znovu pohlédnu Hoseokovi do očí a dokonce se i falešně usměju. „Jsem moc rád, Hobi-hyung, že mě ty a celá nemocnice, tak dobře znáte. A po Yoongim... pf," odfrknu a rukou si vjedu do vlasů. „Máš vlastně pravdu. Nic mi po něm není."

Otočím se na patě, abych odtud mohl odejít. Slyším za sebou ještě Taeho, jak na mě volá, ale už nemám tu potřebu, abych s nimi trávil čas. Ne, když mě v podstatě všichni nenávidí.

Yoongi

Těch několik týdnů bez Jimina bylo neuvěřitelně těžkých a pořád to stojí za hovno. Nezlepšuje se to. Právě naopak.

Neuvěřitelně mi chybí jeho krásný úsměv. Jeho neodolatelná vůně. I ten sex, který byl naprosto prvotřídní.

Myslím na něj kudy chodím. Hlavně v práci, protože tam na něj ustavičně narážím, ale stejně tak se mu i vyhýbám obloukem. Alespoň to dokážu udělat, protože v opačném případě, kdybych se podíval do jeho očí, akorát bych ho prosil o odpuštění a abychom se vrátili k tomu vztahu, jaký jsme měli předtím.

Až tak jsem zoufalý. Až tak moc mi chybí, že bych sebou klidně znovu nechal zametat.

Ale poslední týden je pro mě pěkné rozptýlení Chan. Potkali jsme se v baru a jeho úmysly byly očividné, jenže jsem mu na rovinu řekl, že s ním spát nebudu.

Jeho sebevědomí nezná hranici. Mám dojem, že jsem pro něj nějaká výzva, nebo co. Začal mi psát, zvát mě na rande do restaurace anebo do kina.

Tak jsem mu kývl na kino. Sám nevím proč, když o něj nemám ani trochu zájem, ale ve své podstatě, proč ne?

Je s ním celkem zábava a taky vybral dobrý film. S Jiminem jsem nikdy v kině ani na večeři nebyl. Pokaždé jsme se zašili u jednoho z nás doma a trávili čas v posteli.

Jednou, a to byl doslova ten nejkrásnější víkend, který se pro mě stal i osudným, jsme trávili tři dny a dvě noci v mém domě. Jen sami dva. Šukali jsme úplně všude, kde to šlo. Do dnes se můj jídelní stůl viklá, když jsem na něm Jimina ojížděl.

Jenže díky těm stráveným třem dnům v jeho společnosti, jsem se do něj zamiloval. Protože to nebyl víkend jen o sexu. Sice převládal, ale taky jsme si povídali. Koukali na filmy, vařili spolu, hráli hry na x-boxu.

V té době jsem pochopil, že je v Jiminovi i něco jiného, než jen povýšenost a touha po úspěchu.

„Jak se ti to líbilo?" nadhodí Chan, že se na něj zmateně ohlídnu a nad námi se rozsvítí světla. Říct, že jsem nevnímal nebo mi to je ukradené, by nejspíš bylo netaktní, tak jen trhnu rameny.

Pomalu se sbíráme k odchodu společně s dalšími návštěvníky kina a Chan začne mluvit o filmu, který jsme viděli. Přesněji, on ho viděl.

Vyjdeme z kina a Chan se mě pokusí chytit za ruku, ale dám si je akorát tak včas do kapes, aby to nevypadalo, že jeho ruku odmítám. I když je opak pravdou.

„Co si ještě někam zajít na jídlo?" nadhodí a já zmateně nakrčím obočí. „Mám celkem hlad a mohli bychom si popovídat?"

Nadechnu se, že ho odmítnu, když se v mém zorném poli objeví ty nejkrásnější oříškové oči.

„Do háje," vydechnu nakonec, protože si nás Jimin všimne. A k tomu všemu, začne najednou pršet. Ale ne postupně, prostě se spustí slejvák, že mám ihned promočené oblečení.

Chan vytáhne deštník a oba nás pod něj schová. Dokonce se na mě zářivě usměje, protože mi musí být blíž, z čehož má pravděpodobně radost, ale já jsem jak na trní.

Jimin se k nám blíží nezvratnou rychlostí a nevypadá ani trochu vyrovnaně. V obličeji se mu odráží vztek.

„Ty hajzle!" vykřikne a na tváři mi přistane facka, že o pár kroků ustoupím stranou, znovu na déšť.

„Hele!" ohradí se Chan a odstrčí Jimina dál, ale já věnuju pozornost jen Jiminovi, protože i když má vztek, ta facka byla spíš takové letmé pohlazení.

„Ty se do toho nepleť," vyštěkne po něm a podívá se na mě. Udělá několik kroků blíž ke mně a praští mě do hrudi, že trochu couvnu. Udělá to znovu a pak zase, bez ohledu, že jsme oba promočení na kost. „Proč mě miluješ?" vyštěkne najednou a já na něj dokážu jen omráčeně hledět.

„Proč tě to zajímá?" utrousím klidně. „Už to víc není tvoje věc."

„Týká se mě!" zařve. „Chci jen vědět, proč mě miluješ, když jsem ti dal tolik podnětů, aby ses do mě nikdy nezamiloval."

To už na něj přimhouřím oči a mírně pootevřu nechápavě rty. „Takže to tvé narcistické chování je celou dobu jen lež?"

Jimin o maličký krůček ustoupí a pozvedne vzdorovitě bradu. „Odmiluj se. A to tak, že hned."

Rozesměju se. Doslova jako šílenec, přestože na tom není nic vtipného, ale nedokážu si pomoct. Dešťová voda mi stéká po obličeji i do očí a musím si prohrábnout vlasy, aby se mi nelepily k čelu.

Přistoupím k němu blíž, že bych ho mohl obejmout, kdyby mi to dovolil.

„Ne," odvětím klidně a Jimin mě znovu udeří do hrudi, že zase couvnu.

„Okamžitě se odmiluj!" zařve vztekle.

„Ne!" vykřiknu stejně a jeho obličej se zkroutí do bolestné grimasy. Kdybych ho neznal, myslel bych si, že má v očích slzy, ale klidně to může být tím deštěm.

Natáhnu ruku, abych ho pohladil po tváři, ale praští mě do ní. Otočí se na patě a nechá mě tam stát zmateného. Nerozumím tomu, co se právě stalo a Chan, který to měl celou dobu z přední řady, na mě taky zmateně zírá.

„Díky za to kino, ale už musím jít," řeknu mu a vydám se opačným směrem, než kudy šel Jimin.

Jimin

Od té bolesti na hrudi se nedokážu pořádně nadechnout. Když mi Yoongi přímo řekl, že nemá v plánu mě přestat milovat, jako by se mi zhroutil celý svět.

Nemůže do mě být zamilovaný. On ne. Zrovna jemu by na mě nemělo záležet.

Klepu na dveře bytu, jako zběsilý. Jedině on mě dokáže uklidnit a pochopit, proč je to celé špatně. Můj jediný opravdový kamarád, kterého jsem odřízl stejně, jako každého ve svém životě, aby nedopadl, jako má rodina.

„Jimine!" vykřikne zděšeně Tae, když se od všech těch vzlyků složím na podlahu před jeho dveřmi. Klekne si přede mě a ruce mi položí na ramena, jenže se nedokážu uklidnit. „Kookie! Pojď mi pomoct."

Vyděšeně se podívám na zmateného Jungkooka, který mě najednou vidí v takovém stavu. Jenže když už jsem si jednou dovolil popustit uzdu svým emocím, nedokážu s tím přestat a rozbrečím se ještě urputněji.

Oba mi pomůžou na nohy a do Taeho bytu. Ani mě nenapadne vyptávat se, co tady Jungkook dělá, ale dle dvou sklenic vína na jídelním stole, mi to dojde celkem rychle.

Dotáhnou mě do koupelny a Tae mi pomůže z toho mokrého oblečení. S Taem společně vejdeme do sprchového koutu, jen ve spodním prádle, a on na nás pustí horkou vodu, abych se trochu zahřál.

Jungkook zatím pobíhá po bytě a donese nám ručníky, oblečení a župan. A Tae se o mě postará, jako bych byl jeho dítě.

Jungkook mě odvede do Taeho pokoje a opatrně mě usadí na postel, zatímco se Tae v klidu převlékne. Všimnu si toho jeho pohledu, který mi věnuje. Nerozumí tomu. Jak se mohl někdo, jako jsem já, takto zhroutit a proč jsem zrovna klepal na Taeho byt.

„Chime?" ozve se Tae a sedne si za mě na postel. Obejme mě pevně kolem ramen a bradou se opře o mé rameno. „Chceš o tom mluvit?"

„Řekl mi, že mě miluje," vydoluji ze sebe. „A odmítá s tím přestat."

„Yoongi?" zeptá se opatrně, tak kývnu hlavou.

„Co když se mu něco stane?" rozbrečím se. „Co když ho jeho láska ke mně zabije? Stalo se to všem, ale jemu nesmí, Tae," zakroutím hlavou a Tae mě ještě pevněji obejme. „On mě nesmí milovat. Zrovna on ne. Nesnesu, pokud skončí, jako všichni, kterým na mně kdy záleželo."

„Jiminie," osloví mě Tae něžně a pomůže mi si lehnout do postele. „Co se stalo tvé rodině nemá na Yoongiho žádný vliv."

„Já jsem ten vliv," vzlyknu a nechám se Taem objímat. „Každý, komu na mně záleží, zemře. A to jsem se tak moc snažil, aby mě všichni nenáviděli."

„U mě se ti to nepovedlo," poví mi klidně. „A jsem v pořádku."

Zahledím se mu do očí a on s jistotou přikývne. Chytím Taeho za ruku a nechám ho, aby se o mě postaral. Lehne si vedle mě a obejme mě kolem pasu, že se mu hlavou zavrtám do hrudi.

„Omlouvám se, že jsem ti zničil rande," zamumlám tiše, ale on jen zakroutí hlavou a pohladí mě po zádech. Kam šel Jungkook, netuším, ale nechal nás tady spolu o samotě.

Kompletně vyčerpaný, takto usnu. V náruči svého nejlepšího kamaráda.

Cítím, jak se prohne postel a zaslechnu i tiché hlasy, ale spím dál. Dokonce se mi zdá, že vedle mě leží Yoongi. Objímá mě, hladí po zádech a cítím i jeho vůni.

Ale co by Yoongi dělal u Taeho? Nikdy bych mu nedovolil, aby se ke mně přiblížil, pokud by to znamenalo, že mě stále miluje. Nesmí mi tohle dělat. Už nechci prožívat tu bolest, přijít o milovanou osobu, díky autonehodě, nemoci, nebo jen hloupé náhodě.

Něco mě pošimrá na tváři a já pomalu rozlepím víčka. Chvíli mi trvá, než k mému mozku doputuje, že doopravdy ležím v jedné posteli s Yoongim.

Je jen několik centimetrů od mé tváře a je hezčí, než kdy dřív.

„Jungkook mi zavolal," řekne mi tiše, jako by chtěl obhájit, proč se mnou leží v posteli. „A Tae mi řekl co se stalo tvé rodině."

Sklopím oči k jeho hrudi a jeho dlaň mě zahřeje na tváři.

„Proč máš dojem, že je to tvoje vina?" zeptá se najednou, že vzhlédnu. Naštvaně nakrčím čelo a jeho ruku odstrčím.

„Zemřeli všichni, kromě mě," odseknu a pokusím se vstát z postele, ale Yoongi mě chytí za paži a trhne se mnou. Ještě víc se zamračím, ale nemám sílu se s ním prát.

„Vyčítat si něco, co není tvá vina, je klasický učebnicový postup v psychologii," namítne, že zakoulím očima. „Ale to přece víš. Jen si to nechceš připustit a jednáš co nejjednodušeji to podle tebe jde. Takže kašleš na ostatní a necháváš vyplout na povrch ty nejhorší osobní vlastnosti, které člověk může mít."

„A ty jsi snad psycholog?" vyštěknu po něm, jenže on se uchechtne.

„Copak jsi zapomněl, kdo je moje matka?" pozvedne obočí a já se rezignovaně odvrátím. Paní Min je nejlepší psycholožka v Koreji. V rámci sebedestrukce a maniodepresivnímu chování pomohla už spoustě lidem.

„Nepotřebuju psychologický rozbor," namítnu a Yoongi přikývne.

„Já vím. Ty totiž nepotřebuješ nikoho," nakloní hlavu na stranu a pustí mou paži.  „Je to jeden z mnoha důvodů, proč jsem se do tebe zamiloval. Jenže bys měl vědět, že na světě existují lidé, kteří potřebují tebe."

„Patříš mezi ně?" pozvednu obočí.

„Pochopitelně," uchechtne se. „Jinak bych tady nebyl. Stejně tak Tae."

„To není moc dlouhý seznam," utrousím uštěpačně.

„To je jen začátek," opáčí pohodově. „Kdybys byl sám sebou, jako s námi dvěma, existovala by spousta lidí, kterým na tobě záleží. Jenže jsi umanutý."

„Jo, to jsem já v kostce."

„Změním to," řekne rozhodně, že zmateně nakrčím čelo, ale on se ke mně přiblíží a nosem se otře o můj. „A začnu tím, že ti ukážu, že díky tobě jsem naživu."

Yoongi

Na pánvi zamíchám zeleninu s nudlemi, když se ozve zvonek na dveřích do mého domu. Ztlumím oheň na sporáku a dojdu otevřít. Zakřením se, když mi pohled padne na Jimina, opřeného o rám dveří s lahví vína v ruce.

„Chyběl jsem ti?" pozvedne obočí, tak ho chytím za lem kožené bundy a vtáhnu ho dovnitř. Dám mu rychlou pusu, zatímco on mě jednou rukou obejme kolem krku.

Už je to měsíc, co jsem ho přinutil, aby přestal být sebestředný a sobecký idiot a konečně se mi otevřel. Několikrát jsme byli na rande, a i když se mi hned nepovedlo, ho jeho přetvářky zbavit, postupně na tom pracuje.

Stejně jako s láskou, kterou mu dávám.

Pořád se v něm bije ten strach, že když si mě moc pustí k tělu, akorát zažije tu bolest, kterou prožil, když zemřela celá jeho rodina.

Po tom, co mi to Tae řekl, najednou mi Jimin začal dávat smysl. Vše, co ve svém životě dělal, bylo, aby se chránil od bolesti a aby už nikdy nepřišel o nikoho na kom mu záleží.

Každý den mu musím dokazovat, že jsem v pořádku a nikam se nechystám. Kvůli němu jsem podstoupil i několik vyšetření, abychom předešli závažným nemocím. A je mi jasné, že tohle budu muset podstupovat častěji než obvykle, jen aby měl jistotu.

Rodiče s mladším bratrem měli autonehodu. Proto musím dodržovat předpisy. Jeho dědeček zemřel na aneurysma. Když ho našli, bylo už dávno pozdě. Babička ho následovala.

Teta se strýčkem, měli oba rakovinu. A Jimin zůstal sám. Jediný z celé rodiny. Proto udělám cokoli, aby tohle už nikdy nemusel prožívat.

„Máš hlad? Udělal jsem naengmyeon," pochlubím se a Jimin skopne boty z nohou.

„Ty víš, jak na mě," uculí se a vejde do domu. Líbí se mi, když se tady chová, jako doma. Odhodí bundu na pohovku a v kuchyni najde otvírák na víno. „Na co se dneska podíváme? Mám chuť na nějaký krvák," zasměje se a naplní dvě skleničky vínem.

„Tak něco najdi," pobídnu ho. Projdu kolem něj a plácnu ho po zadku, když se znovu pustím do vaření.

Je ještě krásnější, když se přestává ohlížet na minulost a dovolí si být víc sám sebou. Šťastnější.

Vezmu pánev a položím ji na stolek před televizí. Jimin shodí na podlahu polštáře a sedneme si na zem vedle sebe, když nám pustí nějaký hororový film.

„Fuj!" trhnu sebou už při úvodní scéně, kde se objeví hned oběť s prořízlým krkem.

„Máš to výborné," zahuhlá Jimin s plnou pusou a usměje se.

„Tohle nám pouštíš k jídlu?" pozvednu na něj obočí a zakroutím hlavou.

„Jsi citlivka," zakoulí očima. „Jako doktor, by ti pohled na krev neměl dělat problém."

„Má práce je mozek. A ne, krev mi problém nedělá, zato tahle falešná ukázka červené vody je nechutná," mrknu na něj jedním okem.

Dobré dvě hodiny se u toho bavíme a pokoušíme se odhadnout, kdo je vrah. Je to jako Texaský masakr motorovou pilou, akorát bez pily a jen s mačetou.

„Vybral jsi tu nejhorší kravinu, jakou jsem kdy viděl," zakroutím hlavou, když nám běží finální titulky a Jimin se rozesměje.

„To vážně jo," pronese a sáhne po ovladači. „Takže druhý díl?"

„No samozřejmě!" vykřiknu a on se mi smíchy svalí hlavou do klína. Pohladím ho po zádech a sám se dusím, jak se nedokážu nesmát.

„Takže, víme kdo je vrah," zhodnotí to Jimin v první půlhodině, když se tam objeví stejná skvadra lidí, jako v prvním díle.

„Mhm," zamručím s přikývnutím.

„Nechápu, jak to těm policajtům nemůže dojít," zatřese hlavou a napije se vína. Dám mu ruku na stehno a jemně ho promnu, když na nás vyskočí scéna, kde ten týpek s mačetou prořízne jedné ženské břicho a vypadnou jí střeva.

Oba se na sebe podíváme a pak vyprskneme smíchy nad absolutně nejhorším filmem, který jsme kdy viděli. Tohle prostě není horor.

„Všiml sis, jak znázornili to tlusté střevo?" chechtá se Jimin a plácne se dlaní do stehna. Kolíbá se ze strany na stranu a přepadne čelem na mé rameno, ale smát se nepřestane.

Trochu se zklidním, když se mi zahledí do očí. I on se přestane chechtat, ale na tváři mu pořád hraje úsměv.

Skloním se k němu, abych ho mohl políbit. Z televize se ozve další bolestný skřek, jak tam někoho dalšího vraždí, ale v tu chvíli se mi Jimin usadí do klína.

Dlaněmi zajedu pod jeho tričko a polaskám ho na bocích, když se propleteme jazyky. Pravidelně jsme spolu spali dva roky. Moc dobře víme, co má ten druhý rád, proto mu rozepnu knoflík u kalhot.

Jenže v tu chvíli mu začne vyzvánět telefon.

„Máš příslužbu?" zeptám se ho, když ho loví z kapsy a zakroutí hlavou.

„Ano Hyune?" zeptá se trochu naštvaně svého stážisty a předloktím se mi opře o rameno. „To ses mě nemohl zeptat zítra?" zavrčí napruženě a mým směrem zakoulí očima, že se zakřením. „Nebudu ti nadržovat a na tu zítřejší operaci se mnou půjde Jungsu. Právě teď mě rušíš od předehry s mým přítelem. Ještě jednou mi zavoláš s takovou kravinou a na operační sál se budeš dívat jen z galerie. Volej jen, když bude pacient umírat!"

Jimin položí hovor a já na něj pozvednu obočí. „Tvůj přítel?" uchechtnu se. „Zní to moc hezky."

Zvednu se z podlahy společně s Jiminem v náruči, zatímco on vypískne, ale drží se mě.

„Moc mě neprovokuj," houkne a olízne mi ucho. „Ještě si to můžu rozmyslet."

„Na to už je pozdě lásko," zakřením se a kopnu do dveří do ložnice. „Zítra ráno to bude vědět celá nemocnice," poukážu na fakt, že vyzradit to stážistovi, nebylo zrovna moudré. Vykecá to úplně všem.

Povalím Jimina do postele a vyhrnu mu triko. Skloním se k jeho břichu, abych ho mohl políbit, když mi vplete ruku do vlasů a rozesměje se, protože je lechtivý na pupík.

Rukama se zapřu podél jeho hlavy a s úsměvem ho pozoruju, jak je nádherný. Nebojácný. Silný. A neuvěřitelně křehký. Tenhle diamant si budu opatrovat, jako oko v hlavě.

„Miluju tě, Jiminie," povím mu tentokrát přímo do očí a všimnu si, jak se mu zalesknou. Vím, že na tyhle slova není zvyklý, ale budu mu je říkat často. Klidně každý den.

„Taky tě miluju," vydechne a mně se rozšíří zorničky překvapením. Nečekal bych, že k tomu dojde, tak brzo.

Zakřením se a skloním se k němu pro další polibek. Jimin mě převalí na posteli pod sebe a nevím, jestli jsou ty slzy moje, nebo jeho, každopádně jsem teď nejšťastnější chlap na světě.

Přetáhnu mu triko přes hlavu a konečně rozepnu ty kalhoty. Konečky prstů ho laskám na hrudi a zaměřím se hlavně na bradavky, po kterých jemně kroužím.

Naše nadrženost nabírá na intenzitě, protože se mi Jimin tře klínem o můj a mručí mi u toho do úst.

Znovu ho dostanu pod sebe a přetáhnu si triko přes hlavu. Pomalu se skloním k jeho krku a polaskám ho jazykem. Rty se postupně dostávám níž, až mezi rty nasaju jeho bradavku.

Jimin mi vplete prsty do vlasů a jemně zatahá, když se přesunu k druhé. Stisknu ji zuby a to už se mi doslova prohne v zádech.

Dlaní sjedu k jeho klínu a zajedu s ní pod lem spodního prádla. Spokojeně zamručí, když vezmu jeho penis do ruky. Sám se nadzvedne, aby si dal kalhoty i spodní prádlo pod zadek.

Stáhnu mu je kompletně z nohou a ani trochu se nezdráhám, když se k němu skloním a pojmu ho do úst. Jeho chuť mi chyběla. Už je to dlouho, kdy jsme se naposledy milovali.

Nešetřím ho. Jednou dlaní si dopomáhám při kouření a tou druhou ho masíruju na varlatech, což je pro něj hotové mučení. Je na nich vyloženě citlivý.

„Yoongi!" vykřikne slastí a chodidla mi položí na stehna. Vzhlédnu k jeho tváři, která je v agónii. Mezi prsty svírá cípy polštáře a v očích se mu leskne chtíč.

Celý se roztřesu, když si jazykem olízne ty smyslné rty a ještě víc přidám na tempu.

Jimin

Hlasitě zasténám, když vyvrcholím do jeho pusy. Yoongi přesně ví, jak mě má uspokojit a já nikdy nebyl šťastnější, že jsem se mu oddal. I když ten strach ze ztráty v sobě pořád mám.

Podívám se do jeho nádherné tváře, zrovna když si palcem stírá dolní ret od mého spermatu. Zbožňuju na něm naprosto všechno.

Zvednu se do sedu a dlaněmi se zapřu o matraci za sebou. Chodidlem ho polaskám na stehně a sunu ho výš po jeho břiše. Palcem obkroužím jeho bradavku a chodidlo opřu o jeho hruď.

To druhé přesunu k jeho rozkroku. Musím zatlačit, abych jeho tvrdý penis vůbec polaskal skrz džíny, ale i tak docílím toho, že Yoongi sykne, což mi vytvoří na tváři úsměv.

Chytne mou nohu na hrudi kolem kotníku a zvedne si ji k tváři. Rty se dotkne mého lýtka, že se mi rty vzrušeně pootevřenou, když mi polibky věnuje až ke stehnu.

Klekne si mezi mé nohy a narovná se v zádech. Natáhnu ruku a dotknu se ho na klíční kosti. Tohle je pro něj erotogenní zóna. Poznal jsem to, jak pokaždé hlasitě zavzdychal, když jsem ho tam líbal rty. Občas jsem se nechal unést a udělal mu na tom místě i pár cucfleků.

Sjedu rukou dolů a rozepnu mu džíny. Chci mu z nich pomoct, ale vstane z postele a shodí je sám. Proto se jen znovu zapřu dlaněmi za sebou a sleduju toho nejkrásnějšího chlapa, jak v nočním stolku hledá lubrikant.

Překvapivě vytáhne i kondom a nasadí si ho. Pozvednu na něj obočí, ale on se jen uchechtne.

„Už je to dlouho, lásko," řekne mi klidně a znovu si klekne mezi mé nohy. „Bojím se, že nebudu mít takovou výdrž, jako vždycky," mlaskne a rukou mě chytí za krkem.

Přitáhne si mě k polibku a pomalu mě položí do polštářů. Jednou nohou ho obejmu kolem pasu, zatímco tu druhou si přitáhnu co nejblíž k boku.

Celý se třesu nedočkavostí, když si nanáší lubrikant na přirození. Přiloží špičku penisu k mému vstupu a pomalu zatlačí. Zvrátím hlavu dozadu a lapám po dechu, jak se snažím uvolnit a pojmout ho do sebe, jenže, jak říkal Yoongi, už je to opravdu dlouho.

Napoprvé se do mě nedostane, tak ho trochu vysune a znovu pomalinku zajede dovnitř.

Pevně mu zatínám prsty do paží a slzy mi stečou po spáncích, když ho v sobě konečně ucítím celého. Tomuhle se říká pocit neskonalého blaha.

Obejmu ho kolem krku, zatímco si zahákne mou nohu pod kolenem o paži. Čelem se opře o mé, když ze mě pomalu vystoupí a znovu do mě přirazí.

Zavzdychám proti jeho tváři a on postupně nabere na intenzitě přírazů.

„Oh, Yoongi," zavzdychám a nechám se políbit. Nalehne na mě celou hrudí a nepřestává se ve mně pohybovat. Zlíbá každý kousek mé tváře, zatímco mu zarývám prsty do zad.

Nevím co, ale něco je jinak. Pokaždé, když jsme spolu spali, byli to petardy a ohňostroj vášně. Ten chtíč byl pro nás neúnosný. Jenže tentokrát necítím jen vášeň. Je to mnohem víc, než co bylo před tím.

Yoongi dá ruku mezi naše těla a pomalu mě začne stimulovat. Doslova mě to zbaví jakýchkoli myšlenek. Nedokážu jasně myslet a jen se nechávám ukájet euforií.

Když penisem zavadí o mou prostatu, déle už to nevydržím a znovu vyvrcholím. Stáhnu se okolo jeho penisu, že i on slastně zamručí a udělá se společně se mnou.

Čelem se opře o mé a oba popadáme dech, jak se to snažíme ustát. Tohle milování bylo jedinečné a v jeho tváři vidím, že i on vnímá, jak dokonalé to bylo.

„Říkal jsem, že nebudu mít takovou výdrž," řekne mi s humorem a zasměje se. Lehne si na záda vedle mě a sundá naplněný kondom.

Spokojeně se zakřením a natáhnu ruku k jeho stehnu. „Ale... teď už by to mělo být lepší," kmitnu na něj obočím a usadím se mu obkročmo do klína. Rty se přisaju k jeho klíční kosti, z čehož bude šílet a natáhnu ruku pro tubu s lubrikantem.

Tentokrát se vykašlu na kondom a nanesu mu ho na napůl tvrdý penis. Jen ho párkrát promnu v ruce a můžu na něj bez problému dosednout.

Nasměruju ho mezi své půlky a pomalu se na něj spustím, dokud nesedím v jeho klíně. Zakroužím boky a táhle zasténám, jak cítím to tření o svou prostatu. V téhle poloze je to vždy nejlepší.

Yoongi mě pevně chytí za stehna a nechá mě, abych si ho osedlal. Zprvu na to jdu pomalu, ale postupně zrychluji, že se dlaněmi musím zapřít o jeho hruď, abych nikde nepřepadl.

Při každém přírazu víc zakroužím boky, že ten nápor opojení začíná být neúprosný.

„Sakra! Jiminie!" vykřikne Yoongi a sám začne nadzvedávat pánev, jak to postupně přestává snášet. Zvedne se do sedu a obejme mě kolem pasu. Otírám se tak o něj hrudí, když se čím dál rychleji nadzvedávám a při tom mu hledím do očí.

„Miluju tě," zaskuhrám a zaháknu palec o jeho rty. Cítím, jak se ve mně celý napne a ještě víc zrychlím. Yoongi můj penis znovu uchopí mezi prsty a začne mi ho rychle honit. To je pro mě doslova konečná.

Dosednu do jeho klína a zasténám na celou ložnici, jak mě příval orgasmu semele. Pevně obejmu Yoongiho kolem krku a nasaju jeho vůni. Přesně takhle jde cítit domov.

Trochu se od něj odtáhnu a podívám se na jeho tvář. Prohrábne mi upocené vlasy a konečky prstů mě polaská po rtech.

„Pokud se ti někdy něco stane, budu tě následovat i do pekla," řeknu mu pevně, zatímco jemu ztvrdne výraz. Všimnu si, jak mu poskočí ohryzek, když polkne.

„Dobře," přikývne nakonec. „Bez tebe bych tam stejně být nechtěl."

....................

Ahojte lidi :) něco více ... jiného? :D abych pravdu řekla, nemám nejmenší tušení, jak mě tento koncept na povídku napadl a tím myslím hlavně to lékařské prostředí. Nejspíš za to může kámoška, se kterou jsem nedávno probírala seriál Chirurgové :D :D :D

Každopádně mě případně omluvte. Příští víkend se stěhuji do nového bytu, tak mám trochu jiné myšlenky, než přemýšlet nad novou povídkou. Držte mi palce a snad se zase brzo uvidíme :)

Hezkou sobotu :*

Vaše B 🖤💛